Martinu Slabou znám mnoho let. Obvykle se někde potkáme a rády se vidíme. Její krásné barevné mandaly přinášejí radost a optimismus. Karty ŽENA jsou skvělé. Ráda jsem v kampani podpořila vydání její nové knihy MENOPAUZA: BRÁNA KE SKUTEČNÉ SÍLE a když jsem ji pak držela v ruce, byl to estetický zážitek. Ráda jsem se s Martinou sešla a náš rozhovor o její krásné knize vám předkládám.
Terezie: Martino, jak vznikla myšlenka knížku napsat? Přišly ti nejprve obrázky, nebo text? Nebo byl první fyzický pocit, že něčím procházíš a chtěla bys to zachytit a posdílet?
Martina: Mně by vůbec nenapadlo knížku o menopauze a zrání ženy psát, protože mi zrání připadalo přirozené. Viděla jsem svoji starou babičku, tety, maminku, sebe – a na druhé straně dospělé dcery, sebe mezi nimi, a připadalo mi to naprosto přirozené. Kdyby mi někdo řekl, že mám napsat knížku, zeptala bych se – proč? Jistě je důležité psát odborné knihy o menopauze, o proměnách hormonů a těla, to ano, ale já to zrání viděla jako přirozený proud. Ale pak když mi bylo asi padesát, přišel hormonální vír a já se v sobě úplně ztratila. Dříve když jsem procházela nějakými výzvami, tak přes vše, co se dělo, jsem cítila vnitřní kompas. Ale tentokrát mě pohltil chaos. Cítila jsem, jak tloustnu, začala jsem pochybovat sama o sobě jako o ženě, vůbec jsem nevěděla, co dál. A překvapilo mne to. Nechala jsem se v tom trochu vykoupat a potom mi došlo, že potřebuji jít ještě hlouběji do svého těla, ještě blíž k sobě.
A pak se ozval vnitřní hlas: prozkoumej to a napiš o tom knížku. No a druhý hlas říkal: „Nenene, už nic nepiš, vzpomeň si, jaké to bylo s kartami, je to mazec!“ Takže nastalo vnitřní handrkování. Začala jsem to pozvolna naciťovat a sbírat si informace. To trvalo čtyři roky a knihu jsem pak psala pět let. Bylo pro mne důležité zachytit vše v rytmu přírody, protože to je to, co mne zajímá: cykly, rytmus, návrat zpět do těla. Dovolit si to žít a nabídnout trochu jiný pohled a naději. Cítím totiž, že ten tlak, jak bychom měly zrát a stárnout, co splňovat, co je dobře, co je špatně, je veliký. Takže za mne uzemnit se, být v sobě, a dovolit si v rámci svého jedinečného příběhu a aktuální situace vlastní cestu zrání.
Terezie: Dalo by se tedy říct, že inspirací byly tvoje prožitky. Mělas i nějakou vnější inspiraci?
Martina: Určitě. Asi deset let se věnuji práci s tekutinovým tělem. Celou tu dobu pozoruji odlupování témat nejen svých, ale i jiných žen. A taky příběhy žen, se kterými se setkávám. Ale už když jsem malovala a psala karty Žena s knížkou a i nyní při psaní knihy jsem cítila určitý přesah. Nevím přesně, odkud to jde. Možná jde o informace z kolektivního pole. Někdy dostanu informaci ve snu nebo po probuzení. A určitě i moje schopnost cítit rytmus a cykly přírody v těle a cítit některé neviditelné proudy a souvislosti se do knihy promítla.
Terezie: Kniha je graficky nádherně udělaná. Hodně žen i mužů zná tvoje mandaly, kalendáře, karty. Jak kniha vznikala? Vznikly první mandaly, a potom text? Jak přicházely barvy mandal?
Martina: Vznikalo to souběžně. A jsou použité i dřívější mandaly, které s tématem rezonují. Vybírala jsem je poctivě, aby vše k sobě ladilo. Grafikou jsem chtěla vytvořit mazlivou, hladivou knihu, která by ženě řekla – „zralý věk je nádherný věk“. Aby žena, která vezme knihu do ruky, cítila hodnotu toho období. Vybírala jsem fialovou záložku, zlatý tisk. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se knihu rozhodla vydat sama stejně jako karty – totiž abych pohlídala barevnost. Kdybych podepsala smlouvu s nakladatelstvím, tak nemám kolikrát možnost grafiku ovlivnit. Například zlatý tisk je drahý. Ale já chtěla udělat mazlivou a podporující knihu, kde vedle slov budou mluvit mnohovrstevné barevné obrazy.
Terezie: Potvrzuji, že obálka fialové barvy v kombinaci s oranžovou a se zlatým nápisem je fascinující. Co pro tebe fialová barva znamená?
Martina: Barvy volím pocitově. A až když se mne na to lidé ptají a říkají „to je královská barva!“, tak o tom začnu přemýšlet, abych jim odpověděla. Pro mne barva ženského přechodu a transformace je fialová. Možná že se mísí červená a modrá – oheň a voda? Vlastně nevím. Fialová je pro mne také barvou tajemství, inspirace, hloubky a tvořivé síly. Mandala na titulní straně knihy se jmenuje ODVAHA.
Terezie: Tak to je skvělé!
Martina: Protože to vyžaduje odvahu proměnit v sobě pohled na zrání a následovat svoji jedinečnou cestu v rámci všech příběhů, tlaků z venku i osobních příběhů, které přinášejí výzvy té ždímačky😊. A stejně je důležité to nevzdat. A když si ženy uvědomí svoji krásu a jedinečné dary – i když je nám zvnějšku podsouváno, co hodnotné je a co není – , mohou rozvinout a uctít svoji hloubku a krásu. Svět to potřebuje! Jsou tu nádherné moudré staré zralé ženy, ale jejich hlas je málo slyšet.
Terezie: On může být přehlušený mainstreamovým pohledem, zájmy kosmetického či farmaceutického průmyslu…
Martina: Přesně tak. Když si člověk představí, kolik žen je ve zralém věku a každá ta žena, když se dostane do hledáčku například zkrášlovacího průmyslu, tak by mu mohla přinést statisíce. Přijde mi důležité pečovat o sebe a svůj vzhled, ale je důležité si nacítit, s čím ta konkrétní žena rezonuje. Tlak na to, jak má vypadat a jak se má chovat, je velký. A pokud se zaměříme jen na zevnějšek, může nám uniknout, že to podstatné se ve zralém věku odehrává uvnitř.
Terezie: Co tobě osobně menopauza dala? Jak to dnes vidíš?
Martina: Připadá mi, že mi dala další probouzení a ještě hlubší zkoumání, které stále pokračuje. A hlubší usazení v těle. Před menopauzou jsem cítila, že se potřebuji dostat ještě hlouběji do těla, a protože jsem hodně citlivá, tak jsem nevěděla, kam přesně jít. Jediné, co jsem věděla, bylo, že potřebuji jemňounký přístup a bezpečný přístup i prostor. Menopauza mne přivedla k práci s tekutinovým tělem, tedy k jemné praxi, která se dotýká velkých hloubek a uvolňuje dávná témata, pracuje i s lůnem. A pak se to „děje samo“ – člověk dá malinký impuls a ono se to děje. Za to cítím obrovskou vděčnost – za tu možnost cítit se v sobě jako v pelíšku.
Potom jsem si ještě víc začala uvědomovat přírodní cykly a propojení s přírodou. Tentokrát v souvislosti se zráním ženy. Stejně jsem zkoumala i menstruační cyklus a připadá mi to důležité. Být v sobě a spojená se Zemí – nejen si to říkat v hlavě, ale propojit se s rytmem přírody a žít to v sobě. Vlastně mi to přineslo i uklidnění, že se nemusím omlouvat za svoji existenci. Že taková jaká jsem a tak jak to je, je to v pořádku. A určitě i větší důvěru v sebe samu a svou cestu.
Terezie: Líbí se mi, že v knize mluvíš o všech fázích ženy – archetypech Panny, Milenky, Matky, Čarodějky a Vědmy. V určitých kruzích je to známé, ale každá další interpretace napomáhá uvědomění, že je to něco, co opravdu žijeme.
Martina: Archetypy jsou v nás hluboce propsané a mohou nás provázet na cestě sebepoznání a porozumění různým částem sebe sama, svým motivacím i své proměnlivosti a taky porozumění druhým lidem. Pokud jde o menopauzu, zrání a stárnutí ženy, můžeme se spolu s kvalitami archetypů rozpomenout na dary, které věk zralosti přináší, i když je mainstream zatím příliš neuznává, a dát jim ve svých životech místo a dál je rozvíjet.
Terezie: Dochází k překlenutí vnějšího archetypu a našeho vnitřního prožitku směrem k integraci, zvnitřnění.
Martina: Ano. Důležité mi připadá porozumět podstatě archetypu, ale neulpívat v myšlenkách, představách a sbírání stále nových informací, a místo toho se zaměřit na svůj život. Na to, jaký prostor mají kvality jednotlivých archetypů v našich životech, jak konkrétně je žijeme, jestli v nás mohou radostně pulzovat a zářit nebo je prožíváme spíše v jejich stínové podobě. A s tím se dá dál pracovat.
Terezie: Archetyp Moudré Stařeny mne vždy přitahoval. Mám i kamarádky, které jsou o deset, patnáct let starší, a jsou mi inspirací. Jsou aktivní, a přitom soustředěné – neplýtvají energií na zbytečnosti. Slouží životu. I když mají často těžký osud, žijí vděčně každý den tak, jak to s nimi ladí. Je to dar.
Martina: Ano. Taky takové ženy znám. Mne fascinuje i archetyp Čarodějky. Proces proměny. Prohloubení, zanoření, pohyb do nitra. Pohyb z lesku světa do ztišení a tmy, do hloubky, k podstatě. Neviditelné proudy, hlubinná tvořivá síla, intuice a vnitřní moudrost. Zanoření z teplého hřejivého podzimu do listopadové temnoty v ročním cyklu, prohloubení a intenzita premenstruační fáze v cyklu menstruačním. A taky proces proměny, která probíhá během menopauzy a celého přechodu právě do hlubokého uvnitřnění v archetypu Moudré Stařeny.
Ještě mi připadá důležité, abychom ať jsme v jakékoli fázi dokázaly trochu od sebe odstoupit a nechaly věci, aby se děly. V menopauze pořád můžeme být mámy, pořád můžeme být partnerky – partnerství se může přelaďovat, pokračovat nebo i nepokračovat -, ale potřebujeme být citlivé k celku i k sobě. Třeba energie Čarodějky je pro mne o každodennosti a naciťování, jak žít alchymii každodenního života, jak ladit vše, co k životu ženy patří, čemu dát v té které chvíli přednost a co nechat být. Třeba kdy spálit mosty a kdy si uvědomit, že je to možná snadné, ale nic to neřeší? Kdy věc jasně pojmenovat, kdy mlčet. Osvojit si energii vyvažování a harmonizace.
Terezie: Čarodějka by měla rozhodně být vědomější, odpovědnější v práci s energií.
Martina: Ano. Uvědomovat si svou sílu, dovolit si ji přijmout a spolu s tím i odpovědnost za její používání. Znovu se naučit se svými kvalitami moudře pracovat, tak aby nebyly manipulací nebo destrukcí, ale sloužily lásce a životu. Každopádně cítím velkou vděčnost, že žijeme v době, kdy se na svoji situaci můžeme podívat jinak. Je to fascinující, i když je doba rozhoupaná a děje se mnoho věcí.
Terezie: Sešly jsme se na začátku roku 2026, tak se tě zeptám, co knížce přeješ do nového roku?
Martina: Knížce i ženám, které ji budou číst, bych přála, aby se s láskou dotýkaly své duše, svého těla, svého příběhu. Aby je knížka nejen inspirovala, ale i hladila. Aby si i díky ní uvědomily, že jsou úžasné takové, jaké jsou, a mohou krásně zrát v rámci celého svého příběhu. A knize bych samozřejmě také přála, aby si hladce a rychle našla své lidi. Důležité je pro mne pohlazení, podpora, naděje a přerámování současného pohledu na zrání ženy. V knížce nedávám nějakou komplexní odpověď: spíš bych chtěla ženy pozvat, aby si každá našla svoji cestu. Každá máme tu svoji a společně utváříme a proměňujeme pohled na stárnutí a zrání ženy.
Terezie: Když každá přidá svoji zkušenost do magického kotlíku, uvaří se něco, co bude podpůrné a výživné pro všechny😊
Martina: Přesně tak to cítím a to byl i můj záměr – nejen předat texty a obrazy, které skrze mne přišly, ale i otevřít prostor, kde každá svým jedinečným dílkem přes svůj osobní příběh a životní zkušenosti proměňuje pohled na zrání. A ještě mi přijde důležité říct, že kniha je pro ženy i pro muže. Celý život je pro mne důležité harmonizovat polarity, včetně vztahů mezi muži a ženami. Naše spolupráce je moc důležitá. Když bojujeme – ať už bojují polarity v nás, nebo mezi sebou -, tak nás to oslabuje.
Terezie: Je to opravdu období, kdy se jak my ženy, tak muži, zásadně proměňuje, doslova bych řekla přestavujeme. Přijdou různé impulsy – těžkosti, nemoci, …
Martina: …péče o odcházející rodiče, ekonomická situace, ve které žena žije… Do našeho života chodí věci, které nejsou jednoduché. Je důležité i v tom respektovat svůj rytmus a všechno, co se do té doby v našem životě dělo. I já zažila intenzivní roky. Ale i když je to těžké, stejně věřím, že je možné znovu najít stabilní bod a z něho jít dál, rozvíjet se. Každá žena mi připadá nádherná – a nese jedinečný dílek, který my tady potřebujeme! Abychom to společně poskládaly!
Terezie: Jedinečné a společné dohromady. Howgh. Děkuji ti, Marti, za rozhovor a knížce přeji šťastný let!
O Martině více zde: https://martinaslaba.com/
Foto: Martina Slabá
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: