Když jsem v květnu roku 2023 společně s kamarádkami českou Marií a slovenskou Marií jela do Jeruzaléma pracovat s Markem Pogačnikem pro živou Zemi, poprvé jsem se potkala s jeho blízkou spolupracovnicí Ying Li. Narodila se v Hongkongu, žije v Londýně, pracuje jako terapeutka. Je členkou užšího týmu kolem Marka Pogačnika, který organizuje síť spolupracovníků LIfeLoveNet po celém světě. Mimo jiné je jednou ze čtyř autorů a autorek měsíčních telepatických meditací LifeLoveNetu (viz https://www.lifenet.si/cs/ ), které díky Ivetě Šugárkové pro Česko s láskou překládáme společně s kamarádkou Danielou Gabrielovou. Kromě Ying jsou dalšími autory Tea Golob, s níž si také můžete přečíst rozhovor na tomto webu (https://www.oheladom.cz/2024/puvodni-rozhovory/s-teou-golob-o-sluzbe-zemi/ ), Marko a Belgičan Haro Wijnsouw.
Ying má krásný web Embodying Earth – Ztělesňující Zemi (https://embodying.earth/ ), kde se dozvíte více nejen o jejích aktivitách a kursech, ale přečtete si i hojivé a moudré texty na blogu.
S Ying jsem se opět osobně setkala při práci na Istrii v září 2025. Uvědomila jsem si, jakou v sobě nese vílí křehkost a zároveň vytrvalost vody. Hluboký klid, který z ní vyzařuje, je nesmírně inspirativní a ukazuje nám, že naše pojetí aktivity jako bojovného aktivismu je poněkud pomýlené. Můžeme spolu s Gaiou věci měnit mnohem jemněji, plynoucím a spolupracujícím způsobem, vytrvale a se zacíleným záměrem ochrany veškerého života, viditelného ve formě i neviditelného v jemnohmotném poli.
Nabízím vám rozhovor s Ying – a dá-li Vesmír, třeba se i povede ji pozvat do Čech a setkat se s její prací osobně.
„…pro mne není rozdíl mezi tím, zda se rukama dotýkám lidí, nebo se svým vědomím dotýkám přírody.“
„Jako žena pracující s tělem jsem byla fascinována tím, jak tělo „mluví“. Skrze moje ruce jsem vstoupila do vnitřního světa, který komunikoval skrze pocity, obrazy a intuici. Tato citlivost potom zahrnula nejen lidské tělo, ale všechny typy těl: stromy, vodu, skály a neviditelnou přítomnost. Oživly pro mne jako inteligentní bytosti se svými perspektivami, pocity a moudrostí, které chtějí sdílet.“ Ying Li
Terezie: Ying, ráda tě opět vidím a děkuji, že sis udělala čas. Pro mnoho lidí ze skupiny LifeLoveNet jde o svého druhu evoluci či cestu, která nás vedla až na místo, kde jsme nyní. Ty zdůrazňuješ, že ve své práci s tělem (bodywork) pracuješ nejen s tělem lidským, ale i s těly či „těly“ jiných bytostí a entit. Můžeš popsat, jak sis uvědomila, že tvoje práce přesahuje péči o fyzická lidská těla k dalším tělům? Vyrůstali jsme s antropocentrickým pohledem, takže takový krok vyžaduje opravdu velikou míru uvědomění.
Ying: S radostí. Také v mém vzdělávání, stejně jako se to dělo spoustě dalších lidí, byl zdůrazňován intelekt: studium, učení nazpaměť, analýza. Univerzita zdůrazňovala kritické myšlení – „kriticky myslet“ a „nezávisle analyzovat“ bylo vyžadováno. Což samozřejmě je pro nás jako lidské bytosti potřebné.
Jiný druh citlivosti se mi otevřel, když jsem intelekt poněkud upozadila při práci s tělem (bodywork). Věnovala jsem se jí v Londýně, když mi bylo přes dvacet let. Při této práci jsem svůj intelekt vypínala – když jsem pokládala ruce na tělo, nebyl potřebný. Vlastně mi spíše stál v cestě. Zjistila jsem, že moje ruce mají svůj vlastní život – procházely různá místa na těle a byly vedeny čistě pocitem a intuicí. Lidé se mne ptali: „Jak jsi věděla, že se máš dotknout zrovna tohoto místa? Zrovna tam jsem měla nehodu!“ A já odpovídala: „Nevím! Prostě mne tam moje ruce vzaly!“ Takže to bylo velmi objevné. Zjistila jsem, že jsem mnohem víc než moje hlava a intelekt: že mám také smysly, které mne vedou a které poznávají.
Potom jsem nějaký čas pracovala v džungli na Srí Lance v ekologickém centru. Bylo tam velice drsné, divoké prostředí, velmi vzdálené městskému prostředí, které jsem znala celý svůj život – vždy jsem žila ve velkoměstech. A tam jsem začala cítit mnohem více přírodu a její bytosti. Uvědomila jsem si, že moje vnímavost, projevující se skrze moje ruce a dotyk, mne zároveň učí, že není rozdíl mezi mnou a okolním prostředím, prostorem krajiny. Zažila jsem tak přirozený přechod k poznávání širšího prostoru. Tak jsem objevila, že tato vnitřní citlivost je i vnější citlivostí, díky které můžeme vnímat další dimenze druhé bytosti. A to nejen její tkáně, ale i její vibrace. A tyto vibrace jsou zároveň součástí těla Gaii. Došla jsem k poznání, že pro mne není rozdíl mezi tím, zda se rukama dotýkám lidí, nebo se svým vědomím dotýkám přírody. Je to totéž.
Terezie: Říkám si, zda dokážeme rozlišit vnitřní vidění a vnitřní cítění. Jsou to různé intuitivní nástroje. Cítění se dokáže rozprostřít k vnímanému objektu. Ve své přednášce o stromech jako průvodcích k míru říkáš, že nemusíme stromy objímat – stačí být s nimi v plné přítomnosti, aby si nás mohli načíst a poznat nás.
Ying: Podle mne je objímání stromů antropocentrické. My lidé se propojujeme skrze objetí. Samozřejmě, pokud chcete dát stromu ocenění a lásku, je to krásné. Ale někdy bychom mohli tyto city vůči druhé bytosti „přeložit“. Zjistila jsem, že stromy mají tak velké vibrační pole a jsou tak citlivé, že když se k nim přiblížíme a položíme kolem nich ruce, nemusí to být to, na co odpoví. Rozhodně cítí tu energii objetí, ale ve skutečnosti když trochu poodstoupíme a vytvoříme prostor i pro naši vibraci, aby strom kontaktovala, strom se na nás snadněji naladí. Není to na ně moc hrrr. Když k nim přistoupíme měkce, výměna je možná jemnější, ale více obohacující.
Terezie: Ano. Souvisí to také s naším chápáním kontaktu. Je novinkou učit se, že můžeme komunikovat a dotýkat se nejen skrze svá fyzická těla, ale i skrze těla energetická, jemněhmotná. Je to pro nás v podstatě nový koncept.
Ying: Ano. A já si myslím, že jak transformace Gaii pokračuje, všechno se změkčuje. Proto nepotřebujeme dělat „velké aktivity“, aby přišla odezva. Zjišťuji, že pokud jsme plně přítomní a jemní, výborně to funguje pro spojení s mnoha bytostmi v jemnohmotném světě.
Terezie: Ano. Také díky tomu, že toto spojení potom pochází z bodu vnitřního klidu. Ying: Ano.
„…lidé z týmu usilují o uznání člověka jako mnohoúrovňové bytosti a odvahu podívat se blíže ke kořenům symptomů“
Terezie: Na webu také píšeš, že jsi součástí kolektivu terapeutů týmu Traumascapes (https://www.traumascapes.org/our-people ). Mohla bys mi o tom říct více? A s tím souvisí i otázka, jaký je podle tebe zdravý a udržitelný způsob práce s traumatem? Trauma bude ještě velké téma v naší společnosti.
Ying: Ano, je to momentálně velké téma. Podle mého názoru velká část toho, co se nyní děje ve světě, a naše utrpení, má kořeny v traumatu. Neléčené trauma má sklon se stále opakovat a pokračovat v cyklu utrpení. Dá se říct, že všichni máme odpovědnost léčit svoje vlastní trauma a přispět i ke kolektivnímu léčení. Existuje jak osobní, tak kolektivní trauma, a to nejen lidí, ale i například krajin. Mám blízkou přítelkyni, která prožila trauma a zjistila, že co dostala od lékařského establishmentu nebylo nápomocné. Většině přeživších trauma je například nabídnut terapeutický rozhovor. Ta přítelkyně proto chce změnit způsob, jak traumatu rozumíme – zvláště přijmout a pochopit, že jde o vtělený prožitek, kdy rozhovor nestačí. Někdy projdeme velice složitými prožitky, pro která nemáme slova. Trvá nějaký čas, než je najdeme a než promluvíme.
Takže v tomto týmu zkoumáme, jak můžeme s traumatem pracovat nad rámec rozhovoru a samozřejmě bez medikace. Přítelkyně chtěla pozvat různé terapeuty z různých oblastí, aby změnila „krajinu“ práce s traumatem. Cítím, že je to důležitá práce pro celý svět😊Nabízím to, co dělám – práci s přírodou, práci s tělem a práci s imaginací.
Skutečně ji obdivuji za její odvahu, protože to vypadá, že jsme zapadli do příliš úzkého pohledu na to, co je skutečně duševní zdraví. V první řadě bychom měli začít se samotným termínem „duševní zdraví“ (v angličtině hůře – doslova „mental health“, „mentální zdraví“). Je to mnohem víc než mysl! Proto lidé z týmu usilují o uznání člověka jako mnohoúrovňové bytosti a odvahu podívat se blíže ke kořenům symptomů, pokud možno se vyhnout medikaci. Je to opravdu jedinečná aktivita. Nedávno jsem o tom napsala článek na blog týmu „Více než lidské: duchovní zdraví a léčení v čase naléhavé pohotovosti duševního zdraví“ (viz https://www.traumascapes.org/post/more-than-human-spiritual-health-and-healing-in-the-age-of-mental-health-emergency ). Jasně jsem tam řekla – nejde o „mentální zdraví“, jde o duchovní zdraví.
Vypadá to, že když řekneme slovo „duchovní“, lidé ochladnou. Myslí si, že je to neukotvené nebo náboženské. Já si ale myslím, že je nejvyšší čas na to uznat, že velká část lidstva je duchovně odpojená. Mnoho lidí se snaží najít cestu zpátky, každý svým vlastním způsobem, k více celostnímu přístupu. Takže co se týče traumatu, musíme se podle mne podívat na spiritualitu, bytí v těle a poslouchat přeživší, kteří sdílí své vlastní zkušenosti a pocity, místo abychom postupovali podle nadiktovaných protokolů. To se děje často, když podstupujeme lékařskou léčbu – náhle nemáme proces pod kontrolou, jsme jen vedeni skrze jednotlivé kroky.
Nedávno jsem to cítila opravdu silně, jak je společnost nastavena na vězeňský model. Je v celku jasné, že většina lidí, kteří páchají kriminální a násilné činy, jsou traumatizována. A přesto jediné, co jsou vlády schopny udělat, je je zavřít. A to samozřejmě nezmění hluboce zraněné nitro. Takže já ve svém srdci držím přání, aby se to zcela změnilo a my dokázali pracovat s vnitřní bolestí těchto lidí.
„…slova jsou tak mocná! Jsou to semena nového vědomí.“
Terezie: Další věc, kterou potřebujeme, je redefinice termínů. Řekla jsi slovo „spirituální“. Když my dvě mluvíme o spiritualitě, máme na mysli celostní spiritualitu, spojující tělo, duši a ducha. Tak to ale spousta lidí nevnímá. Mnoho léčivých silových slov bylo zneužito – „láska“, „svoboda“, „spiritualita“. Tato slova mohou být různě chápána. Potřebujeme také nové definice, co znamená, když mluvíme o „spirituální krizi“ či „spirituálním postoji“. Pro někoho je spiritualita pouze spojená s duchem, přitom je důležité do ní zahrnout i tělo. Marion Woodman léčila rozštěp ducha a těla mimo jiné používáním slova „bodysoul“ (těloduše). Čili i jazyk se v současnosti stává výzvou.
Ying: Ano. Myslím, že součástí práce na nové kultuře Gaii je i vytváření nového jazyka. Máme tolik slov pro materiální svět a pro svět vnímatelný pěti smysly, a přitom velká část lidského bytí je i neviditelná. Emoce, různé stavy našeho vědomí energetické bytosti,… – a my nemáme jazyk, abychom tento vnitřní svět vyjádřili. Byla bych ráda, kdyby více z nás věnovalo pozornost a přítomnost jemným dimenzím. Když pro ně společně najdeme slova, pomůže nám to. Slova jsou tak mocná! Jsou to semena nového vědomí. Často cítím, že když vyzvu lidi, aby vyjádřili své zkušenosti s neviditelným světem, je to mimořádně důležité, protože můžeme společně pro jejich prožitky najít jazyk.
„… v téhle práci bychom všichni měli být jako děti – prostě být otevření a přítomní.“
Terezie: V přednášce o stromech jsi řekla, že elementární bytosti jsou „ruce Gaii“. To je velmi jednoduchý a úderný popis. Samozřejmě jsi pokračovala, ale přišlo mi to jako skvělá zkratka pro skutečnost, že materiální svět, jak ho známe, byl stvořen elementárními bytostmi. Jak jsi ty osobně začala vnímat elementární bytosti?
Ying: Zjistila jsem – a myslím, že spousta lidí to má podobně -, že z celé té existující nekonečné škály bytostí na Zemi je vnímání elementárních bytostí nejnáročnější. Jsou jako mikroorganismy v našich tělech – dělají tolik věcí, ale jsou tak malí a jako odpovědní činitelé našich procesů jsou nám tak blízko, že je velmi těžké je vnímat. Pamatuji si, že když jsem před lety začala pracovat geomanticky s neviditelným světem, divila jsem se, proč elementární bytosti nevidím? A pak jsem si uvědomila, že jsou tak jemné a nám blízké, že je složitější je navnímat.
Takže když jsem je začala vnímat, nejprve se tak dělo skrze vjem skupiny určité vibrace. Potom jsem začala potkávat bytosti pátého elementu, které jsou více individualizované. Mám také hodně zkušeností se skřítky, bytostmi elementu země. Myslím, že jim byla dána evoluční cesta bližší lidem, a jsou nám tedy i podobnější. Bylo snazší je vnímat, protože to byly individuality s vlastní vůlí, emocemi a vědomím. Takže mi chvíli trvalo, než jsem objevila k elementárním bytostem cestu.
Také cítím, že když trávíme s neviditelným světem více času, naše pole vědomí se učí různé vibrace rozlišovat. Je to proces, který přesahuje vědomou kontrolu. Je to spíše jako by se pole vašeho vědomí naučilo rozeznat určitou notu, potom jdete na různá místa a dokážete tam tu notu rozeznat, slyšíte ji a řeknete si – „Tu notu znám!“ Proto by lidé neměli být frustrovaní, když se teprve učí, jako někteří moji studenti (smích). Je to jen mysl a posuzování, které se staví do cesty. V téhle práci bychom všichni měli být jako děti – prostě být otevření a přítomní. Je normální, když na začátku je vnímání neostré – vyjasňuje se postupně. V neviditelném světě netrávíme dostatek času. Jsme naučeni vnímat našimi pěti smysly, takže to nějakou chvíli trvá procvičit další smysl.
Terezie: Také očekávání naši vnímavost blokují.
Ying: Přesně tak. Očekávání mohou ve vědomí vytvořit překážky. Je nápomocné být ve stavu nevědění. Někteří lidé to nazývají „neutralitou“, což se mi také líbí. Prostě být tam přítomný – a uvidíme, co se stane. Také od některých studentů dostanu zpětnou vazbu, že nic necítí. Na to odpovím – „Nic je něco.“ Jestliže se objeví prázdný prostor, možná s ním máme být. Možná pro nás něco má.
Terezie: A je to dobrý trénink, protože v západní společnosti máme z prázdnoty naučený strach. Připomínám koncept „horror vacui“, naučenou hrůzu z prázdného prostoru.
Ying: Ano. Já cítím, že prostor a prázdnota mají pro nás spoustu darů. Je to prostor čistého potenciálu. Je to prostor předtím, než se něco stane, takže se v něm může stát cokoli. Je to původní, prvotní prostor.
„…v práci s neviditelným světem je skvělé mít spolupracovníky. Roli totiž hraje skupinová rezonance – a já považuji dva lidi už za skupinu.“
Terezie: To mne přivádí k tvé práci s embryem. Jak jste s Irinou (Kazanskou, ruskou terapeutkou a členkou společenství LifeLoveNet) tuto práci otevřeli? Když jsem dělala dvě přístupné meditace, říkala jsem si – jak je možné, že takto nepracujeme? Je to tak zřejmé a zároveň otevírající nové obzory.
Ying: Jsme s Irinou v pravidelném kontaktu od roku 2020. V práci s neviditelným světem je skvělé mít spolupracovníky a partnery, protože když se s někým spojíme, obrazy a inspirace, které se objeví, jsou mnohem silnější, než při osamělé práci. Roli totiž hraje skupinová rezonance – a já považuji dva lidi už za skupinu. Je to skutečně mocné! Začaly jsme se společně s Irinou dívat na různá témata, v podstatě bez plánu. Spojíme se, mluvíme o tom, co se nám stalo, co zrovna zkoumáme, k čemu je naše vědomí přitahováno, jaké aspekty vnitřního světa nás volají či jaké bytosti chtějí pozornost. Potom spolu meditujeme a následně sdílíme prožitky. Irina jako somatická terapeutka a biodynamická praktička zkoumala embryonální rovinu a sdílela se mnou některá zjištění. K tématu jsme meditovaly a já vnímala, jak je to hluboké a pronikavé!
Například jsme zkoumaly, co se energeticky děje se srdcem, když jsme embryo – jak se rozvíjí. Děje se to ve třech stadiích. Je to úžasný dar prožít, jak se srdce v těle tvoří . Práci jsem sdílela s pár lidmi a i oni byli překvapeni. Takže jsem asi rok Irinu přemlouvala, aby udělala program o embryu, který učí v ruštině, také v angličtině. Když nakonec souhlasila, byla jsem opravdu šťastná!
Tato práce s embryem nás přivádí do vyživujícího prvotního stavu – a Gaia nás do tohoto stavu momentálně přivádí. Probíhá velké čištění, fyzické tělo se proměňuje, do sféry Lásky Gaii jsou přiváděny různé dimenze, a po nás se chce, abychom šli do hloubky, pouštěli, co už více nepotřebujeme, a spojovali se se svojí esencí. A tato esence má původ ve chvíli, kdy se naše duše a náš elementární partner rozhodnou přijít na tento svět. Je to ten bod, kdy si řeknou „Ano! Jsme připraveni vydat se na cestu vtělení s Gaiou!“ Takže když se v meditacích této hluboké esence a potenciálu duše opět dotkneme ve chvíli před vtělením, přinese nám to zpět všechny naše dary.
Embryonální rovina totiž není jen něco, co se stalo v minulosti – je to rovina, která uchovává něco, co v nás stále může rezonovat. Čeká, až to bude znovu probuzeno, až se toho znovu dotkneme. Pak je to neskutečně vyživující. Znám lidi, kteří zažili trauma už v děloze matky, například nebyli chtění nebo se ocitli už jako embryo či při porodu ve složité rodinné dynamice. To je nějaký rodinný kontext – ale vy se můžete spojit s čistým potenciálem a rozvinout se do první buňky, zygoty. S Irinou tak nabízíme nástroje k uvolnění těžkostí a k otevření se úžasnému potenciálu embrya bez ohledu na rodinný kontext. A ještě bych dodala, že embryonální rovina je skvělým místem k setkání s naší osobní elementální bytostí. Je to pro ni přirozené prostředí. To ona nás provází z potenciálu do materializace. Bližší vztah s touto bytostí nám přináší samé výhody a tady je příležitost ho utužit.
Terezie: Nejsme úplně zvyklí uvažovat o jemnohmotných bytostech jako průvodcích a spolutvořitelích dokonce i našeho těla. Připomínám, že jsme nejen bytostí duše, ale i bytostí těla, a tato bytost má jakéhosi jemnohmotného dvojníka, který tělo provází skrze jeho evoluci.
Ying: Ano. A co mi nesmírně pomohlo byl Markův koncept energetického dvojčete. Vidím to nyní tak, že osobní elementární bytost je zapomenuté dvojče. Tolik náboženství a duchovních tradic zdůrazňuje duši – a lidé nevědí, co je duchovní elementální bytost. Je to součást odmítnutí těla, chybného podmínění, že tělo není božské, jenom duše. Ve skutečnosti je tělo naprosto božské. Jestliže tělo bylo přivedeno do existence, stojí za ním elementální bytost, která ho spoluvytváří. Takže já se na ně dívám jako na dvojčata, která spolupracují jako partneři.
Terezie: Což je také velmi silný archetyp v lidské mysli – partner dvojče.
Ying: Ano, je to tak.
„…tato práce nás spojuje nejen s druhými lidmi, ale i s jemnohmotným světem. Více-než-lidské bytosti jsou také moje rodina a moji přátelé.“
Terezie: Jak jsi objevila Markovu práci?
Ying: Jako spousta jiných lidí jsem se s ním seznámila nejprve skrze jeho knihy. Říkala jsem již, že jsem začala pracovat jako bodyworker a vystavila se prožitkům v džungli. V kontaktu s divokou přírodou jsem došla k názoru, že se buď zblázním, nebo zjistím, o čem to je. A v tu chvílí jsem objevila jeho knihy – a jeho vnímání rezonovalo s mými zkušenostmi. Bylo to opravdové a aktuální, bez zátěže minulosti. Pojmenovávalo, co se děje právě teď a jak můžeme přispět. Tak jsem si řekla, že se zkusím připojit k jeho skupině, a napsala jsem mu mail. Díky tehdejší organizátorce Helle ze Skandinávie jsem se připojila k workshopu v angličtině a bylo to úžasné. Tak jsem se pomalu začala prokousávat prací s jemnohmotnými světy a pravidelně jsem se workshopů účastnila. Po letech jsme se znali lépe a já začala dobrovolnicky pracovat pro společenství LifeLoveNet. Dodnes je to pro mne obohacující, naplňující spolupráce. Sdílíme vášeň pro práci s Gaiou a všemi jejími světy a spolupracujeme.
Někdy mi účastníci mých seminářů říkají, že se v geomantické práci cítí osamělí. Většina lidí této práci nerozumí. Proto je velmi důležité najít svoji skupinu nebo pár přátel, se kterými můžeme o našich zkušenostech mluvit, sdílet a spolupracovat. Je to klíčové, protože práce, která není osamělá, má obrovský potenciál. Myslím, že přirozeně vrozeným přáním lidstva je být propojení. A tato práce nás spojuje nejen s druhými lidmi, ale i s jemnohmotným světem. Já jsem teď ve fázi, kdy mi přijde trávení času jen s lidmi trochu málo😊Více-než-lidské bytosti jsou také moje rodina a moji přátelé. Několik bytostí drahých mému srdci není v těle, ale v jiných světech.
Terezie: Ano, to je také velký dar práce Marka a jeho dcer Airy a Any. Učí nás, že spojení s bytostmi, které momentálně nejsou inkarnované, přetrvává.
„…můj syn přišel domů a povídá: Mluvili o otci a synu. A kde je máma?“
Terezie: Dovol mi poslední otázku. Jsem vždy velmi pohnutá, když Marko mluví o Gaia Sofii – kosmickém vědomí Země – a Kristu. Tedy o ženské a mužské božské energii. Jak vnímáš Gaiu Sofii a Krista?
Ying: V práci pro novou kulturu Gaii se mého srdce mimořádně dotýká uznání Gaii Sofie jako kosmické bytosti. To znamená, že je božskou bytostí, která zahrnuje celé Universum. Koncepce pouhé Země ji umenšuje. Nikdy mne neuspokojoval názor, že Země/Gaia je prostě planeta s určitým ekosystémem. Ano, i to je, ale nejen to. Tento pohled se mnou rezonuje. Jméno „Gaia Sofia“ to uznává.
Ve své práci nyní dávám důraz na to, abychom všechny hvězdy a samotný Vesmír objevili uvnitř sebe – stejně jako ho má uvnitř sebe Gaia Sofia. V naší geomantické skupině máme i astrology zabývající se hvězdnými a mezihvězdnými konstelacemi a vím, že i z tohoto pohledu se děje mnoho zajímavého, ale pro mne vždy bylo důležitější to cítit jako vnitřní proces, nejen vně sebe. Přivést to nazpátek do vnitřního světa. Navíc bez ohledu na to, jak je v nás zakořeněn patriarchát, mnoho z nás cítí, že božské mužství – Kristus – nemůže být bez božského ženství – Sofie. Můj syn chodí do křesťanské školy, i když v naší rodině nejsme spojeni s nějakou konkrétní náboženskou tradicí. Poslouchal tam písně a povídání o Duchu Svatém. Mohlo mu být tak pět. Pak přišel domů a povídá – „Mluvili o otci a synu. A kde je máma?“ Je to velmi přirozená otázka.
Také si pamatuji, že když jsme společně pracovali v Jeruzalémě, Marko říkal, že pro zdůraznění čistoty se používal obraz matky a syna. Ale partnerka – říká se, že je to Máří Magdalena – na obraze nebyla. Přitom ona také jako partnerka patří do této božské sféry. Asi před rokem bylo moje vědomí přitaženo k této malé blízkovýchodní oblasti a já cítila, že Ježíš a Máří Magdalena, respektive Kristus a Sofia, mají také silné spojení se světem víl Sídhe (čti: ší). Nemají tedy jen lidský aspekt, ale i vílí aspekt, integrovaný do jejich esence. To se mne hluboce dotklo. Pochopila jsem, že toto boží Vědomí může být nalezeno v každé říši (elementálních bytostí). Takže je vnímám jako něco, co zdaleka lidský rozměr přesahuje. A my nyní zjišťujeme, co to pro nás znamená a co to znamená pro nesmírnou transformaci, kterou Gaia prochází. Možná to bylo štěstí, že kromě letní křesťanské školy jsem nebyla více určitým náboženstvím ovlivněna😊 Umožňuje mi to svobodné vnímání. Každé náboženství může mít krásné aspekty – a svobodný přístup k nim je dnes velmi cenný.
Terezie: Mám opravdu velký soucit s lidmi, kteří vnímají naši realitu pouze jako materiální. Musí to být nesmírně náročné pozorovat náš svět, jak se na hmotné rovině rozpadá, a necítit další roviny procesu.
Ying: Naprosto. Když pracujeme s Gaiou a spojujeme se s vnitřními světy, přispíváme k rozpadu toho dominantního světonázoru, že materiální rovina je jediná, která existuje. Cítím, že mnoho lidí v hloubi svého srdce a osobnosti touží po více než materiálním pohledu na svět, ale často jim byl celý život vymýván mozek a nedokáží se na reality podívat jinak. Přitom můžeme spolutvořit Gaiu mnoha různými způsoby – a mnoho bytostí to po nás žádá, například stromy. Byla jsem teď pohnuta prací s fíkovníky banyán (Ficus benghalensis) při mé návštěvě Hongkongu. Na jednom z hongkongských ostrovů jsou dva stromy propletené do jednoho. Začal se mnou komunikovat telepaticky již před mým příjezdem. A jedna z jeho zpráv zněla: „S lidstvem to nevzdáme.“ To se mne opravdu dotklo.
Terezie: To je nádherné. Lidé to vzdávají sami se sebou. A stromy to s námi nevzdávají. Nemáme se rádi, nerozumíme našemu jádru. A tyto nádherné stromy říkají – „zasloužíte si lásku, neznáte se, kdo skutečně jste.“
Ying: Ano. A to je to, co je na vztazích s neviditelným světem krásné: jeho bytosti nás znají a vidí způsobem, jakým se nevidíme. A mohou nás reflektovat, odrážet zpátky k nám samým. A to je esence vztahu – zrcadlení, které nám ukáže různé roviny nás samých.
Terezie: Ve své přednášce o stromech jsi také řekla, že stromy nesou paměť. Takže to vypadá, že jsou držiteli této paměti od doby, kdy jsme se vydali do podzemí na cestu temné noci duše lidského kolektivu. V patriarchátu a v dualitním paradigmatu světla/temnoty jsme na mnohé zapomněli. Nyní se rozpomínáme – a oni tady pro nás tuto paměť stále uchovávají.
Ying: Ano. A stromy mají dlouhodobý pohled, a to je nesmírně cenné. Jsou to stařešinové, kteří byli svědky naší evoluční cesty ve velkém měřítku. Takže i když nás vidí zakopávat a padat, dělat věci, které nejsou v souladu s Gaiou, vědí, že je to proces učení a podporují nás, abychom tím prošli.
Terezie: Ying, moc ti děkuji za rozhovor a veškerou tvoji krásnou práci a těším se, že se budeme setkávat alespoň online na tvém novém kursu Bring Gaia Home (Přiveď Gaiu domů).
Ying: Děkuji ti a na viděnou!
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Terezko, děkuji za článek a podnět podívat se na Ying stránky……
VDĚČNOST ZA VLAHÝ VÁNEK
OZVĚNY KRÁSY.