O Česku a Přírodě

PŘÍPADOVÁ STUDIE

Velikonoční neděle. Sedím na širokém pařezu zdravého topolu. Kolem mne je holina, ze které trčí plastové obaly ochraňující čerstvě zasazené doubky. Mezi nimi další pařezy a suchá hlína – už dlouho nepršelo. Ještě před měsícem tady byl les převážně topolů. Byl pokácen po 1. dubnu, kdy už na kácení potřebujete výjimku, neboť hnízdí ptáci a kácet by se nemělo.

Stručně. Mělo být pokáceno několik stromů – částečně suchých, a jiných nebezpečně nakloněných – ohrožujících zeď židovského hřbitova. Město, kterému les patří, se rozhodlo vykácet les celý. Argument jednatele těžařské firmy, se kterým jsem telefonicky mluvila, vykazoval pozoruhodnou logiku: těžká technika (!) se nemohla dostat do první řady lesa u zdi hřbitova, tak bylo potřeba kácet vše – a rozhodnutí města to umožnilo.

Kácelo se po zákazu, tedy v době hnízdění. Na můj dotaz, zda byla hnízda přenesena, jednatel odpověděl, že tam žádná nebyla. Na můj dotaz, proč je cesta před hřbitovem těžkou technikou rozježděná do hlubokých rigolů, jednatel odpověděl, že tam žádná cesta nebyla. Realita některých lidí je opravdu jednoduchá.

Co vynikne nyní je skutečnost, že je sucho. Po loňském suchém létě a zimě bez sněhu je už nyní v dubnu vidět, že sucho je OPRAVDU pro půdu problém. Tolik bych doubkům zasazeným ve vyschlé hlíně, plošnou těžbou odkrytou přímému slunci, přála, aby přežily, ale bez lidské pomoci se neobejdou. Lidská pomoc se v našem městě jmenuje Technické služby. Nevím, jak je to v jiných městech, ale u nás k tomu není co dodat. Nejsou schopné ani pravidelně vyvážet roztříděný odpad, lipovou alej – Evropskou přírodní lokalitu – ořezávají dávno v době hnízdění (a ještě neskončili), a když jdete kolem pracovníků a zeptáte se jich, čím zrovna teď stříkají okolí stromů, dívají se na vás jako na ufona, který mluví čínsky. Samozřejmě nevědí. Slovo roundup, jed způsobující rakovinu běžně používaný k hubení plevele v našem zemědělství i zahrádkaření, by patrně ani neuměli vyslovit.

Celé to zoufalství bezmoci se vyvaluje. Sedím na pařezu a pláču. Lidé na úřadě, jejichž úkolem je pečovat o životní prostředí, se k němu chovají stejně prakticky, jako by měli spravovat auta a vyměňovat jejich součástky. Stromy pro ně nejsou přírodní bytosti, které spolu komunikují, podporují se, vytvářejí společenství navzájem a vytvářejí prostředí pro drobná zvířata, ptáky, hmyz. To vše už nyní věda ví, ale je to zbytečné, protože v lidském světě je cesta mezi poznáním, uvědomění, změnou myšlení a změnou chování dlouhá zhruba jako dráha ze Země na Měsíc. Všichni sice už začínají tušit, že nám hrozí sucho a kácet plošně není úplně nejlepší nápad – ví se to už přes třicet let, ale kdo by to řešil, když nám zatím nic nepadá na hlavu -, proč nepřidat další holinu, když těžařská firma zrovna měla čas, nabídla dobrou cenu a topoly jsou nebezpečné stromy? A ohrožují kulturní památku? „V Česku mají vždycky památky přednost před přírodou,“ řekla mi kamarádka přírodovědkyně, z výsledku kácení stejně v šoku jako já.

ENERGIE ČESKA A ČECHŮ

V Česku. Jak se jeví energie Česka z pohledu aktuální energetické práce? Připomenu, že z pohledu astrosymboliky je naše země saturnská: ohraničená, se sklonem ke konzervatismu, těžko se prosazují změny a nové nápady, dává se přednost formě před obsahem – zbytečně se lpí na formálních pravidlech a řádu. Struktury, tj. instituce a organizace, dusí tvořivost a pružnost, primární reakce na dění je, že jde o „problém“, příslovečná sklenice je viděna jako poloprázdná, nikoli poloplná.

Obyvatelstvo ale je pod vlivem znamení Blíženců, což je pohyblivé vzdušné znamení hledající, je-li v nižší vibraci,  hlavně zábavu a informace pro informace, ve vyšší vibraci poznání, spojení nebe a země a úsilí o  svobodu. Žít skutečnou svobodu, tj. vnitřní a vnější pohyb spojený s odpovědností, je úkolem našeho národa, což vzhledem k výše zmíněnému charakteru země není úkol jednoduchý. Není náhoda, že mnoho svobodomyslných, otevřených lidí odjíždí a žije a pracuje v cizině. A znáte ten pocit, když se vracíte z dovolené zpátky domů? Jako byste se dostávali pod poklop? Pomohlo by moře, ale…

Blíženci jsou obojetná energie, odtud „skrytá tvář“ či nejednoznačnost Čechů, jak ji vnímá mnoho cizinců, i určitá nevyhraněnost, resp. promísenost, mužské a ženské energie, kdy pro české muže jsou výzvou kvality odvahy, přímosti, pevnosti, pro české ženy jsou výzvou kvality jemnosti, „jenom bytí“, sebepřijetí a zvláště přijetí vlastní síly (a nemyslím sílu realizovat svůj egoprogram, ani sílu se frustrovaně sebeobětovat).

Blíženci jsou energií informací a poznatků, propojování a spojování, komunikace a komunikací, pohybu a pružnosti, otevřenosti a mentální, intelektuální bystrosti. Jsou také herci a vtipálci. Dávají nám Čechům smysl pro humor, lásku ke knihám, chuť se učit, poznávat a cestovat, chuť se setkávat a rozvíjet přátelské či kolegiální vztahy (síťování), chuť kriticky zkoumat věci mezi nebem a zemí, aniž bychom byli chyceni do náboženských institucí. Jakékoli instituce jsou pro nás příliš svazující. Blíženci nám dále dávají určité mladistvé kouzlo nadšení a podnikavosti.

Co je naopak pro Blížence v nízkovibrační formě problém je dodržování pravidel a zákonů (saturnského řádu), a to u nezralých jednotlivců až v podobě pubertální vzpoury přes pokročilý věk. Tedy nezodpovědnost, neschopnost dospět a převzít odpovědnost za své chování. Dále je tu veliké nebezpečí nespojení se zemí a s fyzickou realitou, tj. žití a ulpívání pouze na intelektuální, mentální, racionální úrovni, a to až do míry odtržení od fyzické reality a žití ve virtuálním světě technokratických modelů. Diskusí, článků, řečí…je mnoho, skutečných skutků málo. Vzpomínám, jak v jakémsi rozhovoru francouzská básnířka dlouho žijící v Čechách Sylvie Germain, velká obdivovatelka díla Blížence Bohuslava Reynka, řekla, že Češi „jako by tu plně nebyli přítomni… jako by stále byli mentálně někde jinde“.

Když se spojí strach z převzetí odpovědnosti a uvízlost ve virtuálním světě, máme tu situace, které všichni známe ze života v naší společnosti: roztříštěnost a fragmentárnost na úkor spojování a spolupráce, řešení teoretických problémů bez ohledu na reálný stav věcí, pomalé úřady, od reality stvořeného světa odtržená rozhodnutí „od rýsovacího prkna“, hledání viníků (nikdo za nic nemůže a nikdo nechce převzít odpovědnost), nekomunikace jednotlivých částí celku (pravá ruka neví, co dělá levá). A lhostejnost ke skutečnosti, že většinu naší země – životodárné půdy – vlastní jeden člověk, jehož motivace je čistá lačnost:  využít, zpeněžit, vytěžit, odhodit.

Tato krize je součástí větší krize: nerovnováhy Blíženců a Střelce.

PORUŠENÍ ROVNOVÁHY BLÍŽENCI-STŘELEC

Opakem znamení Blíženců, druhým pólem osy, je znamení Střelce. Představuje energii zralé duchovní moudrosti, pospojování jednotlivých informací a faktů do smysluplného celku, který umožní lidem růst, být lepšími, vnímat v souvislostech. To je energie, která je dnes velmi vzácná. Máme mnoho dílčích informací o všem, ale chybí propojení tak, aby výsledné poznání změnilo naše životy v duchovním a hodnotovém směru. Umíme skvěle rozebrat celek na jednotlivé součástky a pojmenovat je (i latinsky!), ale jaký to má hlubší smysl? Víme, že způsob, jakým si geniální kapradiny chrání rostoucí listy, se jmenuje „circinátní vernace“, ale vyvozujeme z toho závěr, že i rostlina je součást Vědomí, stejně jako my, a že bychom ji proto měli chránit a ctít? Ne, zůstaneme u jména.  Jak spolupracují vědecké obory, odbory ministerstev, mediální domy (generátoři informací), spolky a sdružení, a jak poznatky, které vypátrají, umožňují růst naší modrosti? Význam informací a poznatků se zasekne pouze u sdělení nebo u čistě užitkového, materiálního zlepšení našich životů na úkor jiných bytostí na planetě, jak jsme zvyklí pár tisíc let. Stále blouzníme o ekonomické růstu, chceme „víc a víc“, a přitom jsme na pokraji propasti.

Ilustrativním příkladem krize osy Blíženci-Střelec v naší zemi je aktuálně stav našich silnic – „komunikací“, sítě spojující jednotlivá místa v zemi. Tedy mají spojovat, aby celek fungoval a spolupracoval.  Zkoušeli jste dnes přejet z Čech na Moravu (mimochodem podle Hany Sar Blochové, z oblasti mužské energie do oblasti ženské energie) a zpět? Já jsem předminulý týden jela do Boskovic. Zpět do Jičína jsem se vůbec ten den nedostala: ještě po dvou hodinách jsme se se řidičkou motaly kolem Svitav v kruhu objížděk, uzavřených silnic, zúžených pruhů a značek „maximálně třicet kilometrů za hodinu“. Cestu z Jičína do Prahy a zpět si aktuálně můžete vybrat: půl hodiny zpoždění na výjezdu z Prahy směrem na Poděbrady, nebo dva zúžené pruhy u Lysé a za Mladou Boleslaví po mladoboleslavské silnici. Výmluvný obraz problémů při propojování, kdy „velký obraz“, totiž Smysl, není. Technokratickým  Blížencům dochází dech.

Silnice a lidé, kteří je plánují, jsou opravdu odstrašujícím případem. Technokratický přístup k přírodě, ohánění se „státním zájmem“ (ve skutečnosti zájmy stavebních firem, které vylobují stavbu a jsou zaplaceni z našich daní), neúcta k jednání s protestujícími občany i ochránci přírody, když se zvedne hlas chránící přírodu. Ano, to jsou ti potížisté, co dávají přednost zajícům, blázni a brzdiči pokroku.  Většina plánovačů a stavitelů silnic a dálnic uvízla v mentálních vzorcích bez úcty k živému světu a k vědomé komunikaci. Dobře stav popsal článek o plánované dálnici v jižních Čechách v časopise Respekt: „Místo toho si vláda naplánovala novou dálnici, která kromě toho, že zásadně naruší romantickou krajinu dolního Posázaví a Sedlčanska, začne motoristům sloužit až krátce před rokem 2030. …Levnější a jednodušší řešení – modernizace stávající silnice – by už dávno sloužilo.“ (článek Ministr pro dohled nad asfaltováním, č. 16, str. 8).

SYSTÉM – A PROČ JE DOBRÉ NAD NÍM NEOHRNOVAT NOS

Setkávám se s tím, že „duchovní“ lidé či „esoterici“ (míněno pozitivně) kritizují „systém“ – vládu, instituce, aktuální společenské a politické dění –  a odmítají se zúčastnit jakýchkoli jeho aktivit. Znám i takové, kteří z odporu vůči „systému“ neplatí zdravotní, natož sociální pojištění, aniž by zvážili, že díky „systému“ mohou používat mimo jiné právě silnice, elektřinu, služby… Nikdo zkrátka nežijeme v izolaci džungle. A jak víme z komunismu, bořit systém je snadné, ale vybudovat systém  nový a spravedlivý je téměř nemožné, takže vždy je lepší ho reformovat svým vlastním úsilím – a svojí vlastní vnitřní i vnější prací. Z vlastní zkušenosti vím, že není náhoda, když narazíte na nepříjemného úředníka, a naopak na úředníka vstřícného a ochotného –  je to věc ladící frekvence a vaší výuky. (A že je slušných úředníků opravdu dost.)

Ohrnování nosu nad „starým systémem“ je možná opodstatněné, ale nemoudré, protože my všichni jsme jeho součástí, z něho rosteme a tvoříme ho svými zatím nezpracovanými programy. A jak vědí velmi dobře Židé – a jak se museli naučit v průběhu dějin, kdy žili ve vyhnanství – spirituální i politické nadání můžeme (v židovském případě musíme) rozvíjet ruku v ruce. Spiritualita má být uzemněná, ukotvená ve fyzické realitě – tu chceme zlepšovat v tikkun olam, nápravě světa. Spiritualita se neodehrává někde v nadpozemských utopiích, ale tady a teď, ve hmotě, v těle, v našem fyzickém světě, který žitím Ducha prosvětlujeme, zjemňujeme. Praktičnost tak může být spirituální a naopak. Vyhrocené odtržení intelektu a mentálního racia, zaseklé v sebestředném vnímání člověka jako pupku všeho dění, kdy jsme bezohlední k přírodě, zvířatům, rostlinám, stromům, tedy ke spolubytostem, škodí nám všem žijícím v Jednom Světě. A je odpovědností přemýšlivých, vědomých lidí dělat, co je v jejich silách – a svojí rezonancí vysílat do systému zprávu JDE TO I JINAK…

PŘÍPADOVÁ STUDIE: POINTA

Jak jsem seděla na pařezu zdravého stromu, ptala jsem se, co mám dělat se svým pocitem hněvu a bezmoci, a poprosila jsem o odpověď karty Poselství bohyní. A odpověď nebyla překvapením. ARTEMIS: STRÁŽKYNĚ.Řecká „Potnia Therón“, Paní divokých zvířat, ta, která ví, jak důležité je pro zdraví naší duše a Ducha spojení s divokou přírodou. Ta, která raději zůstala svobodná a nezávislá, aby chránila divočinu a zvířata svým lukem a šípem. Patronka Amazonek, žen bojovnic, odvážně čelících patriarchální zpupnosti.

Artemidino poselství je jasné: „Vy a vaši milovaní jste v bezpečí a duchovně chráněni. Máte, stejně jako já, posvátné poslání šířit lásku a světlo. To však není záležitost, která vychází z napětí či obav. Vaši sílu dá do pohybu spíše vaše laskavost a radostné srdce spolu s veselým smíchem. Napětí vnímáte pouze tehdy, když se cítíte ohroženi. A jak můžete být ohroženi, když jste se obrátili na duchovní bojovníky, aby vás strážili? Vaše modlitby daly do pohybu bezchybnou ochranu Nebes. Oprostěte tedy svou mysl od všech obav a starostí a soustřeďte se raději na své posvátné poslání.“

Laskavost. Radostné srdce. Veselý smích. Moje nejsilnější „zbraně“, které mám k dispozici, když se mi podaří udržet nadhled, nepropadnout do pocitu bezmoci, nehodnotit a neposuzovat. A „oprostit mysl od obav a starostí“ – sama nejlépe na svém těle cítím, jaký je rozdíl, když se druhými lidmi necháte stáhnout a  přistoupíte na jejich hru, že sobectví a omezený pohled je „objektivní realita“. Nebo když  naopak  v klidu setrváte ve své realitě, kde lidé mluví pravdu, chovají se čestně a ohleduplně k sobě i živému světu, a navzájem se podporují. Rozdíl cítím obrovský – v pocitech, v napětí těla a jeho postoji, v uvolněné/stažené krční a hrudní oblasti (4. a 5. energetické centrum), v lehkosti přístupu, v celkovém naladění. Skutečně to vnímám tak, že si nehodlám kazit den kvůli lidem, kteří  se rozhodli žít v realitě nevědomosti. Stala jsem se předsedkyní komise pro životní prostředí a učím se komunikovat (Blíženci!) s lidmi, se kterými bych běžně společnou řeč nenašla. Kladu otázky a ptám se, kdo je odpovědný, jaké jsou důvody a zda nebylo možné zvolit jiná řešení.  Posílám do pole zprávu, že chovat se s úctou k Přírodě je „normální“.

MOC A BEZMOC

Je obrovský rozdíl, když vnímáte, že svojí aktivitou a naladěním můžete ovlivnit svět kolem sebe, a naopak když se cítíte bezmocní. Možná se vás dění emočně dotkne, ale potom se rozhodnete, jak situaci v dané oblasti zlepšit. To vám ukáže, že máte MOC TVOŘIT.  Kdo se cítí bezmocný, tj. má v nerovnováze energetické centrum solar plexu, zbytečně se vzteká, „jak je politika/společnost … atd.  hrozná“, ten sytí  pole frustrace a bezmoci, ze kterého lidé zneužívající moc mají výhodu. Tak frustrovaní lidé nevědomě posilují energii, která je frustruje.

Rozdíl je v uchopení naší stvořitelské moci – božského daru. A v propojování informací v moudrost. Střelec/Moudrost není jenom souhrn informací. Je to spojení informací, životních zkušeností a otevřeného srdce, ze kterého roste zralost, soucítění a pokora.

Ať dokážeme tvořit moudrou realitu s respektem k Přírodě a jejím bytostem a s láskou k naší krásné zemi, ve spojení s ní, tady a teď. Tak se staň.

Psáno v neděli a pondělí o Pesachu/velikonocích. Pesach oslavuje proměnu otroků ve svobodné lidi, velikonoce dar lásky a vědomí našeho potenciálu nesmrtelnosti. Dnes je podle kalendáře DEN ZEMĚ.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

Velikonoce: O MEDÚZE A PARTNERSTVÍ

HUNGER GAMES aneb když naše vědomí POTŘEBUJE příběhy….

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli