„Umění a kabala se v mojí práci setkávají uvnitř hlubokých dimenzí, které jsou zásadní pro mystický přístup. Hloubka je místem, kde se otevírá imaginativní prostor dosud neznámým perspektivám. Následuji vedení svých vizí, hledám přechody z jedné dimenze do druhé. Moji pozornost upoutávají mnohodimenzionální světy. Používám nástroje rozšíření, odstoupení, pozvednutí a sestoupení a tak přistupuji k různým přístupovým bodům vědomí. Hloubka skrývá a předává tajemství. Umožňuje oku a vědomí orientovat se skrze neprůhlednost a komplikovanost. Nachází jednoduchost uvnitř složitosti, rozeznává část uvnitř celku a celek uvnitř jeho částí. Náš lidský svět je vymezený a náš život ovlivňují limity, ale uvnitř těchto hranic leží potenciál dosáhnout něčeho mnohem většího – něčeho nekonečného.“ Sandra Valabregue
V květnu loňského roku jsem si splnila sen a vydala se do izraelské pouště na súfijský hudební festival. Beduínský ekologický kemp na konci silnice, doslova in the middle of nowhere, s výhledem na písek a skály, byl příhodným místem pro nádhernou blízkovýchodní hudbu. Doprovodný program nabízel meditace, jógu, energetická cvičení, spontánní hudební sdílení a mnoho dalšího.
Já chodila od koncertu ke koncertu a byla v sedmém nebi. Nicméně jeden seminář jsem měla povinně zadaný od kamarádky Melily: na festivale měla být její kamarádka, malířka a spisovatelka Sandra Valabregue s kolegou, a vyučovat meditační práci s hláskami a dechem inspirované kabalistou ze 13. století Avrahamem Abulafiou. Vydala jsem se tedy do jednoho z přírodních domků a hodinu a půl vyslovovala samohlásky spolu s dechem a příslušným pohybem. Bylo to fascinující a díky práci jiné Izraelky Victorie Hanny, známé i u nás v Česku, naprosto smysluplné.
Slovo dalo slovo, po festivalu, odkud nejezdí žádná veřejná doprava, mne Sandra vzala zpět do Jeruzaléma auterm a pozvala do své galerie v krásné Čtvrti umělců (Rova ha-omanim) pod horou Sion. Tak vznikl náš rozhovor. Vřele vám doporučuji podívat se na web Sandry https://sandra-valabregue.com/ a prohlédnout si její fascinující obrazy. Přeji vám hezký zážitek.
Pro mne mystika není jenom teorie v knihách. Neustále si kladu otázku: Jak ji můžeme žít a praktikovat v každodenním životě?
Terezie: Sandro, můžete mi říct o svých kořenech a jak jste se dostala ke studiu i vyučování kabaly?
Sandra: Narodila jsem se ve Francii, studovala jsem v Paříži filosofii a umění na univerzitě Sorbonna. Ve škole jsem potkala izraelsko-francouzského malíře Abrahama Pincase (https://abrahampincas.com/ ), který se pro mne stal velmi důležitým učitelem. Strávila jsem s ním a jeho rodinou spoustu času, napsali jsme společně knihu o technikách kreslení. Díky němu jsem se seznámila s kabalou. Začala jsem se učit hebrejsky a udělala jsem si doktorát v akademických studiích kabaly. Bylo to dost náročné a trvalo mi to dlouho. Tou dobou už jsem věděla, že chci bydlet v Izraeli. Byla jsem tou zemí fascinována, zvláště duchovními zdroji a diskusemi. Chtěla jsem být součástí. Takže na jednu stranu jsem se dlouho věnovala akademické práci, přednášela jsem filosofii a kabalu na různých univerzitách, a zároveň jsem dále kabalu zkoumala. Před dvěma lety mi přišla nabídka přednášet na plný úvazek, ale já se neztotožňuji s akademickým přístupem úplně. Navíc miluji svoji svobodu a moje umělecká cesta je pro mne důležitá.
Terezie: Je to jedna z výzev současnosti: změna v akademickém světě, zvláště v humanitních vědách, směrem k přijetí existence Vědomí a energetické povahy reality. Humanitní vědy jsou podle mého názoru nyní uvízlé, protože se zasekly pouze u materiální formy reality.
Sandra: Akademický svět má mnoho problémů. To by bylo na další diskusi.
Terezie: Kdy jste udělala aliju (přestěhovala se) do Izraele?
Sandra: Bylo mi dvacet šest let. Studovala jsem, učila se jazyk. Potkala jsem tu svého manžela, máme děti. Bylo to krásné období. Na druhou stranu dnes už o sobě nemám tolik pochybností, jako jsem měla tehdy. Když žijete v diaspoře a chcete duchovní židovská témata žít a diskutovat, musíte si najít těch pár lidí, kteří to s vámi budou sdílet. Tady je velká komunita, jiné možnosti. Jako byste konečně stála na obou nohách. Je to tu tak silné, že otázka vlivů není takovým břemenem. Ezoterní, původně skryté učení se také může posunout do mainstreamu. Nejsme tu pro sebe, jsme tu pro svět. Kabala otevírá spoustu zajímavých otázek i v politice a ve společnosti. Původně jsem docela se svým uměním zápasila. Až nyní se cítím silnější. Je to i díky tomu, že dělám i jiné věci. Jak jste viděla na súfijském festivale, pracuji i s meditacemi. Napsala jsem knihu. Posledních šest sedm let se také zajímám o šamanismus. Pro mne mystika není jenom teorie v knihách. Neustále si kladu otázku: Jak ji můžeme žít a praktikovat v každodenním životě? Někdy jazyk nestačí, někdy je to celé příliš intenzivní.
Je tolik úžasných věcí! A v mém vnímání jsou propojené!
Terezie: Zmiňujete hodně směrů a vlivů. Co Vám pomáhá se ukotvit a rozeznat, kudy jít?
Sandra: To není můj problém. Já vždy věděla, kudy jít a co dělat. Můj problém je, že věcí, které bych chtěla dělat, je spousta. Je tolik úžasných věcí! A v mém vnímání jsou propojené! Hodně medituji, to mi pomáhá.
Terezie: Jste Vodnářka, to je vzdušné, pohyblivé znamení. Vyžaduje hodně uzemnění. Já jsem také narozena ve vzdušném znamení. Je pro nás tolik věcí zajímavých! Ještě tohle a ještě tamto! Potřebujeme uzemnění, abychom nebyli mentálně roztříštění.
Sandra: Ano. Naštěstí mám několik náročných projektů, které vyžadují strukturu, definici. Také sladění výstav a vyučování vyžaduje organizaci. Zároveň vnímám, že funguji jako vlna, nahoru a dolů. Je čas introspekce a vnitřního průzkumu pro uměleckou práci, a potom čas pro vnější práci – učení, psaní, konzultace.
Terezie: Kabala je přes dva tisíce let stará, a přesto stále přitažlivá. Dnes možná více než kdy jindy, protože její pluralitní interpretace nám mohou pomoci najít nápomocná vlákna, kudy jít. Proč si myslíte, že je kabala stále přitažlivá, a co nám podle Vás může dnes přinést?
Sandra: Z pohledu židovství jde o smlouvu s Duchem. Z této smlouvy se později zrodilo i křesťanství a islám. Na začátku byl monoteismus – víra v Boha jako Jedno, a to na sebe nabralo mnoho forem. V židovství zůstává původní Jednota a to je stále aktuální. Lidé Jednotu ve svých životech potřebují. Kabala rozvíjí mytologické, magické, teologické a symbolické myšlení. Jejími tvůrci byli skuteční géniové a my máme možnost se s nimi propojit. A tak se učit, jak se propojit se Zdrojem života.
Terezie: To je krásná definice. Mnoho lidí si myslí, že kabala je prostě souhrn učení. Ale ve skutečnosti je to živé poznání.
Sandra: Akademické zkoumání nám pomáhá kabalu usadit do historického a společenského kontextu. To je také důležité. Ideálně by se měla učit oběma způsoby, intelektuálně i prožitkově.
Zkoumáme tvořivé a duchovní vědomí, jak mohou přinést změnu. Odtud pramení síla.
Terezie: Připomínám citát akademika kabaly Josefa Dana – „Kabala je nesmysl a vyučování o tomto nesmyslu je věda.“ Jak na to reaguje naše společná přítelkyně Melila Hellner Eshed, vynikající akademička kabaly, kterou má ve velké úctě – „jak je možné smáznout všechnu tu starodávnou moudrost jako nesmysl?!?“ Stále se snažme najít rovnováhu mezi racionální myslí a intuicí, vizí, vnímavostí. A myslím, že umělci jsou jednak dobří strážci Jednoty – jsou spojení s IN-SPIRACÍ, v-dechnutím Ducha. Zároveň ukazují neobvyklé cesty, které bychom mohli jako společnost vyzkoušet.
Sandra: Ano, možná že jsme duchovní průkopníci. V dnešní době se posouváme z filosofie bytí k filosofii vědomí (philosophy of consciousness). Zkoumáme tvořivé a duchovní vědomí, jak mohou přinést změnu. Odtud pramení síla. Je pro mne vzrušující, že jako učitelka a umělkyně kabaly jsem součástí toho proudu. Ale i já, když jsem začínala, tak jsem vycházela z existujících podob Stromu Života a Sefirot či talismanů – obrazů ochranných andělů. Teprve postupně se mi otevíraly nové možnosti jejich znázornění. Dnes se stále držím hlavních kabalistických témat, ale už je zachycuji svobodněji. Toto téma (ukazuje mi kresby) jsem například vzala z rukopisů magických formulí. Jinde se inspiruji nápisy na zaříkávacích miskách.
Terezie: Pracujete také se symbolikou barev?
Sandra: Ano. Existuje jazyk světla, který pracuje se strukturou a odstíny barev.
Terezie: Jaká je osobně Vaše nejoblíbenější barva?
Sandra: Možná žlutá. Mám ráda silné barvy. Základní.
Terezie: Pracujete se svými sny?
Sandra: Ano, ale pořád ještě pro ně hledám takové umělecké vyjádření, abych byla spokojená. Zatím se mi nedaří sny zachytit tak, jak je cítím. Pracuji také s vizemi z meditací. Chtěla bych Vám něco ukázat. Snad mají vedle v galerii otevřeno.
Tady jsem pracovala se vstupy do různých dimenzí. Snažila jsem se zachytit hologram a zároveň i určitou navigaci mezi různými stavy a úrovněmi vědomí.
Vyjdeme ze Sandřiny galerie, zahneme za roh a vstoupíme do jiné galerie – výstavního prostoru různých umělců. Sandra mi nejprve ukazuje umělecká díla kolegů. Jedno zpracovává téma počítání omeru (období mezi jarním svátkem Pesach a letním svátkem Šavuot, které dělí 7×7, tedy 49 dní), druhé, proměnlivé, upozorňuje na počet dní, kolik jsou izraelští rukojmí zajatí Hamásem v Gaze (připomínám, že rozhovor proběhl v květnu 2025, tedy pět měsíců před jejich propuštěním). Pak se zastavujeme před Sandřiným obrazem (viz foto, kde před ním Sandra stojí).
Sandra: Tady jsem pracovala se vstupy do různých dimenzí. Snažila jsem se zachytit hologram a zároveň i určitou navigaci mezi různými stavy a úrovněmi vědomí. Obraz jsem nazvala „Labyrint“. Můžeme se ztratit a zase najít. Je to spojené s našimi stavy vědomí, s naší tvořivostí. Inspirací mi byla nejen kabala, ale i šamanismus. Je tu i Merkava (specificky pohyblivý Boží trůn, symbolicky tvar posvátné geometrie představující vchody do jiných dimenzí) a sefirotický Strom (symbolická struktura mezisvětů mezi Nekonečným Božstvím a námi – lidmi ve fyzickém těle a fyzickém světě), ale zachyceni jinak, než jsme zvyklí. Je to pro mne jedna z možností MAPY, která nám pomůže se pohybovat v různých úrovních vědomí.
Terezie: Na konci meditace hlásek a dechu na súfijském festivalu jste řekla: „Nyní jsme Merkava a vstupujeme do Pardesu“. (Slovo „pardes“ , doslova „ovocný sad“, má v kabale mocný zvuk a mnoho významů. Obecně představuje svět „za zrcadlem“, tj. za fyzickým světem, do kterého můžeme vstoupit mimo jiné různými interpretacemi – schopností vidět více vrstev reality, rozeznat je, rozlišit a neztratit se v nich. Slavný talmudický příběh z traktátu Chagiga vypráví o čtyřech učencích, kteří „vstoupili do Pardesu“, tj. začali studovat mystické texty a odtud se začali dívat jinak na realitu. První zemřel, druhý zešílel, třetí odpadl od víry. Pouze čtvrtý, slavný rabi Akiva, vyšel bez úhony s mystickým věděním a schopností ho žít v každodenním životě.)
Sandra: Ano, já v to věřím. A myslím, že tam můžeme lidi pozvat a strávit tam společně čas. Vyvíjíme se někdy organicky, někdy lineárně. Někdy ve spirále jako v labyrintu, někdy po stupních (ukazuje na spirály a schody na obraze).
Terezie: A něco je ještě v kukle, ještě se to nenarodilo (také ukazuji na obraz).
Sandra: Ano. A tady (ukazuje na další, křídou namalovaný obraz) jsem zkoumala sefirotické zrcadlo jako vstup do jiných světů. Ale aby do nich člověk mohl vstoupit, musí dozrát, udělat svoji vnitřní práci. Je to multiversum, mnohočetný vesmír. Člověk se do něj za určitých podmínek může ponořit, ale nesmí do něj unikat.
Terezie: Děkuji za rozhovor a ať se tvoření i cesty do jiných dimenzí daří!
„Židovské mýty obsahují mj. téma strachu, že se nenarodíme.
V západní kultuře je základním strachem strach ze smrti, ale Bible a midraš, kde je koncept CELEM ELOHIM, „obrazu Boha“, mají téma: Můžete být zrozeni ve svém těle, ale vaše duše nemusí být zrozena. Všichni máme nějaké vnitřní části, o kterých můžeme říct, že nebyly zrozeny. V „děloze“ čekají na zrození a máme je porodit my – rodíme tak sami sebe…“ Ruth Kara Ivanov Kaniel
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: