Velikonoce: O MEDÚZE A PARTNERSTVÍ

KATARZE

Je to právě týden, co jsem po silném emočním šoku celé nedělní dopoledne kreslila (levou rukou, tedy opačnou než píši) velikou černou hlavu Medusy. Hadi se vyvedli opravdu hrůzostrašně a oči nalepené z temně červených jiskřivých korálků na mne ze zdi nyní sugestivně hledí. Jsem to já v té chvíli, břicho naplněné temnotou, hněvem, hořkostí, hnilobou. Vykreslením se něco uvolnilo – pod tím vším byla  bolest, po ní úleva, světlo a svoboda. Z mé useknuté hlavy mohli vylétnout Pegas a Chrysaor.

Podle Roberta Gravese příběh Medusy, jedné ze tří Gorgon – krásných dcer moře, znásilněné Poseidonem a potrestané Athénou, myticky odráží vítězství řeckých kmenů přinášejících patriarchát:

„Zdá se, že padesát Néreoven bylo družinou padesáti kněžek Měsíční bohyně, jejichž kouzelné obřady zajišťovaly dobrý rybolov. A Gorgony, představitelky Trojjediné bohyně s ochrannými maskami na tváři – zamračené, s blýskajícíma očima a vyplazeným jazykem mezi vyceněnými zuby – měly zastrašit nepovolané od jejich mystérií….Poseidónovi Heléni se  násilím oženili s kněžkami Měsíční bohyně bez ohledu na jejich masky a převzali obřady deště, spojené s kultem posvátného koně….“(str. 127-128, „Řecké mýty“).

Tu neděli jsem začala menstruovat a pět dní nato byl úplněk.

KRIZE

Rozbuškou k silné a léčivé identifikaci s Medusou pro mne byl střet dvou světů, světa mého a světa muže, kterého celým srdcem miluji. Dvou světů odlišných, osobitých lidí silných emocí. Dnes už střízlivě vnímám, že určitá situace probudila naše staré programy, které se po celou dobu našeho téměř dvacetiletého soužití snažíme ohlazovat a zpracovávat. Můj starý program se jmenuje „muži ženy zrazují a ponižují, neváží si jich, a já se jim jako žena za to pomstím emocionálními scénami“. Jeho starý program se jmenuje „komunikace je zbytečná a vnímat pocity a názory ženy je ztráta času, všechno je v pohodě a nic se neděje“.

Nepochybně nejsme sami, kdo tyto programy – vědomě či nevědomě – má. V této době je partnerství, mám na mysli nové, hluboké, radostné, energeticky i fakticky rovnocenné partnerství, ve stadiu těžkého porodu či křehkého, jemného, péči vyžadujícího novorozeněte. Staré programy spojené s hluboce uloženými pocity křivdy, zrady, manipulace, zraňování, násilí, lží a pokrytectví, tedy s pocity obsaženými v našem individuálním i kolektivním vědomí i nevědomí, jsou stále v pohotovosti připravené se aktivovat, kdykoli naše vědomá pozornost a bdělé úsilí poleví. Z toho pramení silná NEDŮVĚRA mezi muži a ženami, mezi mužským a ženským prvkem. Nedůvěra, která brání změně vědomí, spolupráci, společnému tvoření nové reality, opouštění starých (sice nefunkčních, ale známých a jistých) modelů chování a vnímání. Ale jak praví kniha Zohar,

„oba principy, mužský i ženský, jsou si rovny, neboť není světla bez temnoty a není temnoty bez světla.“ (I 32a).

Dokud se znovu nenaučíme spolu s úctou spolupracovat na tvoření všech světů na všech úrovních, ustrneme ve staré realitě. A ta již není Vesmírem ani Zemí podporována. Zaniká, rozpadá se. Stačí se rozhlédnout.

MOJE MUŽSKÉ PROGRAMY

Mám potřebu se vám přiznat, že ač žena, velmi silně v sobě cítím mužské staré programy. Tedy vlastně je to takto: staré ženské programy důvěrně znám a pracuji s nimi již hodně dlouho. Nyní jsou zjevně na pořadu dne staré mužské programy. Díky terapeutickému výcviku ve Škole kvantové astrologie (www.astrohry.cz) poznávám nejtemnější zákoutí své osobnosti a své duše a snad jenom díky pokoře a velké lásce k Matce Zemi jsem schopna přijímat skutečnost, že přesně to, co mi na „mužích“ nejvíce vadí, je mojí součástí. Není to tak dávno, co jsem se v léčivém vysokovibračním kruhu mandaly loučila s programem násilí pro násilí, boje pro boj, dualitního boje „dobra“ proti „zlu“, za „jedinou pravdu“. Kosmickými archetypy těchto programů byly staré energie Jupitera a Marse. V pozadí stála iluzivní představa toho, co je to ŽIVOT. Vnímala jsem ji jako kovovou, chladnou kuličku blokující moji srdeční čakru. Teprve prohlédnutí iluze, že toto NENÍ život, probudilo místo a zdroj skutečného života: BŘICHO, lunární, vlhké, temné sídlo citů, pocitů, místo ženského jasnozřivého centra – dělohy, místo, kde se po spojení mužského a ženského prvku zázračně tvoří nový člověk.

Když jsem se vzpamatovala ze skutečnosti, jak hluboce jsem měla zvnitřněný mužský patriarchální program egoistického boje, použil mne vesmír ke zvědomění a přijetí jiného destruktivního, opět polaritou mužského programu. Při energetické práci jsem se stala nositelem programu „Intelekt a mentální programy jsou více než Láska. Lásku je nutné zničit, neboť ji nelze kontrolovat a ovládat. Láska, spojená s autentickými pocity těla,  je méně než Intelekt a mentální programy. Autentické pocity těla jsou hodny opovržení.“

TECHNOKRATÉ, FANATICI A ROZŠTĚP

Nepřipomíná vám to něco? Všechna ta newspeakem   psaná logická a racionální vysvětlení, ideologické obhajoby  a soudní rozhodnutí, proč je nutné zavřít svobodné lidi, zničit kvůli uhlí či atomové elektrárně vesnici, krajinu a přírodu, zničit ekosystémy, živá zvířata, stromy, rostliny, půdu a vodní zdroje kvůli stavbě dálnice, skladu či supermarketu….atd. atd. Vždyť „zajíc nemůže mít přednost před lyžařem“ (citát jistého starého programátora).

A nebo ještě hlouběji: křesťanství, náboženství lásky, které označilo za temné ďáblovo dílo ženské tělo a na úkor těla a hmoty vyzdvihovalo světlo, duši a ducha, aby vzápětí definovalo lásku jako oddělenou, nezatíženou tělem. V jejím jméně mohlo pořádat pogromy na Židy a jinak smýšlející skupiny, křižácké výpravy, zřídit inkvizici, upalovat nevinné ženy a muže. Láska, pokud není spojena s tělem a jeho prožíváním, pokud není spojena s vědomím každé buňky, kterou náš duch a naše duše prostupují, je jenom planým řečnickým cvičením. Oddělena od hluboké moudrosti těla a bez úcty k ženskému pólu existence, který tělo představuje, lehce se zvrátí ve fanatismus a nenávist. Nepodporuje život, je ničením života.

Kde došlo k tomuto rozštěpu? V judaismu, s jeho úctou a důrazem na psané Boží Slovo? Ve starověkých mýtech o slunečních hrdinech, kteří před úctou k cyklickému času a ženskému pólu Bytí a péče o život dávali přednost pohybu, dobrodružství, hledání nesmrtelnosti a cestě hrdiny? Nějak mám pocit, že už to není důležité. Co je důležité je změnit to. Rozeznat ve svém vědomí, ve svém životě, přijmout, že i já se na tomto starém programu podílím svojí nevědomostí a tupým opakováním, a svobodně, vědomě, celým srdcem a celým prožitkem těla se rozhodnout tento program ukončit. A otevřít nový.

KDO MÁ PRAVDU? A CO TO JE?

To jsem pochopila, když jsem se zcela v duchu zajetých kolejí (zděděných po ženách mého rodu)  rozčilovala nad příkořím, které se mi stalo ve zmíněném konfliktu s mým mužem. V hlavě rotují ony záludné a dotěrné otázky „Kdo měl tedy pravdu?“ a „Kde je spravedlnost?“, „Jak to VYŘEŠIT?“ a „Co UDĚLAT?“. Argumenty lítaly sem tam, sestavovala jsem si proslov, volila vhodná slova, téměř nacvičovala intonaci budoucího rozhodujícího rozhovoru…. A najednou cink. Došlo mi to. Už ne. To je starý program. Tím, že ho žiji, živím spoustu entit, „mozkomorů“ (díky, Harry), neživých/ nemrtvých energií, které jsou živy z našich emocí, bolestí a dramat. Potřebují je a radují se z nich. A nepouští nás dál, protože by zanikly, došla by jim šťáva.

Lidská „pravda“, „spravedlnost“, „řešení“, „čin“,  mají své hranice. Nikdy je nenaplníme beze zbytku, přistupujeme-li k nim pouze z pozice mysli. V dané chvíli, v dané situaci, to pro mne byly mentální konstrukty ochraňující mne/bránící mi cítit a prožívat. Mohla jsem se v nich motat den, dva… donekonečna. Ale tam,  kde končí, jsem mohla vpustit něco jiného – Lásku. Pustit, odpustit a přijmout. Tak se to stalo a může se to znovu stát, je to pro mne lekce a poučení. Děkuji, miluji a nechávám svým srdcem, svým tělem, proudit životodárný proud Lásky, a on všechny domněnky, co-kdo-si-myslel-a-proč-se-tak-choval, omyje s pochopením a úctou k našemu nelehkému růstu. Jako milované moře, jehož vlny trpělivě, znovu a znovu, ohlazují kameny a urovnávají písek. Moře – matka. Moře – krev Matky Země.

V tom jediném okamžiku, v tom „cink“, se vše spojilo, aby mne ze starého mužského destruktivního mentálního programu převedlo do nového, kde muži a ženy sdílejí své světy, mohou se domluvit, mohou si jeden druhého vážit, mohou si důvěřovat a mohou se milovat. Nejprve své vnitřní muže/ženy, potom ty vnější. Je to proces a není to jednoduché. Ale v jedné chvíli přijde ono cink a my můžeme začínat z jiného místa, obohaceni novým vědomím. A věřte mi, že vedle mozkomorů jsem cítila i zlaté energie pomocníků.

VELIKONOCE

Velikonoční pátek jsem na pozvání přítelkyně strávila se ženami v nejmenovaném křesťanském centru. Mluvily jsme o dění této doby, o svých životech, o svých pocitech. Mluvily jsme o době před dvěma tisíci lety, kdy po několik staletí trvajících předpovědích o nastávající době rovnosti mezi muži a ženami a změně paradigmatu (viz. biblické texty proroků Joela či Jeremijáše) se skutečně otevřely s nadějí očekávané dveře změny. Křesťanství ve svých prvních obcích přineslo rovnoprávnost „bratří a sester“ (na rozdíl od patriarchální rodiny), ženy v nich vyučovaly a zastávaly duchovní úlohy a vyšší postavení,  peníze bohatých vdov umožnily rozkvět komunit. Sdílím přesvědčení, že skutečným smyslem vystoupení Ježíše  a MIRJAM Z MAGDALY/MAŘÍ MAGDALENY bylo vrátit do duchovního života partnerství, spolupráci a láskyplné spojení kosmického mužského a ženského prvku. Proč se to nepovedlo?

Vnější příčiny známe: V patriarchální římské říši, jejímiž zájmy byla především expanze a dostatek vojáků, byla role ženy předurčena a její svoboda nebyla žádoucí. Vzniká křesťanská teologie, odůvodňující Ježíšův ne-návrat, organizačně obnovující hierarchii v čele s muži. Od 4.století, kdy se církevní establishment spojuje se státní mocí, už není potřeba ani peněz vdov, ani ženských duchovních služeb. Patriarchální rétorika je obnovena už v některých pauliánských a zvláště postpauliánských epištolách, teologie církevních otců vstřebává Aristotelovo opovržení ženami a Platonovo zméněcenění hmotného stvořeného světa a těla.

O vnitřních příčinách se můžeme pouze dohadovat. Unesl Ježíš skutečnost, že nebude sám, kdo je v centru pozornosti a že jeho duchovní učení má rovnocenného nositele, totiž ženu? Unesla Mirjam náročnost své úlohy kněžky, která skrze posvátné sexuální spojení zprostředkovává  muži energii  Božství? Nesklouzli do starých programů mužského podceňování žen a ženské manipulace s muži?

Po dvou tisících letech máme novou šanci. Už víme, že ulička, kterou se tehdy duchovní vývoj evropské civilizace vydal, přinesla mnoho dobrého, ale také mnoho destruktivního. Nyní se jeví jako vyčerpaná a potřebuje změnu. Celý vesmír se spojuje, aby nám pomohl, a s napětím očekává, jak to zvládneme. Snad nemusím říkat, že je opravdu důležité, abychom to tentokrát zvládli….to cítíme jistě všichni.

Velikonoční pátek letos připadl na první jarní úplněk. Luna stála ve Vahách, znamení partnerství, harmonické spolupráce a vyvažování protikladů. Se ženami na zmiňovaném setkání jsme se dohodly, že přes nepřízeň počasí půjdeme pozdravit Lunu ven. Stály jsme několik metrů od kostela, na úzké pěšince, mezi starým stromem a bystře tekoucím potokem – bytostmi, kterým je starými programy upírán život a vědomí. Potmě a ve větru jsme zapálily svíčky, zpívaly, představovaly si vnitřním zrakem kořeny vyrůstající z našich nohou až ke zdroji hlubokých podzemních vod – sytících ženských vod, „jejichž nářek není slyšet“, jak říkali rabíni. Přijaly jsme dáreček s poselstvím a popřály své rodící se nové, autentické vnitřní ženě to, co nám přišlo na srdce. A potom jsme se vrátily – s vědomím, že pouze jako ženy žijící svoji skutečnou sílu, lásku a podstatu, můžeme opustit staré ženské programy a být mužům důvěry hodnými partnerkami.

Přeji nám všem co nejvíce takových cink a takových setkání. Potom se náš hmotný svět stane krásným místem, všední den dobrodružnou cestou a každodenní vztahy láskyplným učením. Všechno je tu – jenom to vidět, vnímat, cítit a prožít.

PS: Jo, a náš kocour, který tu vedle mne spí, vzkazuje, že není nad to se dobře vyspat, umýt  a pomazlit se.

TENTO TEXT S LÁSKOU VĚNUJI SVÉMU MUŽI.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

 

JUDAISMUS UCTÍVAJÍCÍ ZEMI

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

9 Replies to “Velikonoce: O MEDÚZE A PARTNERSTVÍ”

  1. Milá Terezie, děkuji za krásné velikonoční setkání, díky kterému se ve mě mnohé změnilo….  

  2. Terezie, to je moc krásně napsáno. Samotný intelekt je jako být ve vězení těla oproštěného od hlubokých prožitků, ovšem pouze tělesné prožitky bez intelektu nás také nikam neposunou. Propojit intelekt s tělem považuji za vrchol našeho bytí a bohužel není všem dopřán stejnou mírou. Na druhé straně, všichni máme možnosti a velký potenciál se o to snažit, prohlubovat a zkoumat. Tak přeji všem, aby nacházeli chut. Zdraví Rena

  3. Božena Gazdíková says: Odpovědět

    Děkuji ti milá Terezko za tvůj článek a těším se na =cink =, až přijde,a věřím, že to bude brzy i ke mně.Velký pátek byl hodně silný a díky němu nám bylo umožněno posunout se o kousek dál na naší cestě. Objímám tě. S láskou Božena.

  4. terezie.dubinova says: Odpovědět

    Děkuji všem za ohlasy. Ano, zvědomit, poznat a naučit se žít všechny naše dary – city a emoce, intelekt, smyslové vnímání i intuici, to je cesta k celistvosti a autentickému životu. Je to těžký, ale krásný proces a všem nám přeji, aby nám přinášel radost… Ze srdce zdraví Tereza

  5. Milá Terezko, děkuji Ti za to psaní a za tu službu pro nás – že jsi to prožila a pak formulovala a zveřejnila – a my teď můžem sdílet a otevřít si to, co je na stejné vlně. Mě na "velký pátek" tělo přimělo zase si lehnout a poslouchat ho, jak strašně kašle (dusí se strachem), přetéká rýmou (nevyplakanými slzami) a bolest obcuje v krku (všechna ta uvězněná slova…). Naštěstí je vždycky pomoc zaklíčovaná v té situaci, o kterou jde… 🙂 Naštěstí je možné se svému tělu důvěřovat a díky této důvěře obnovovat i důvěru – tu velkou, hlavní, … Regenerující procesy fungují rychle, mocně a nekopromisně jako to právě probíhající jaro venku – jen se naučit jim nebránit právě těmi starými, už nefunkčními programy…. Samozřejmě, že se učím různě šílenými pokusy, omyly, chybami, …. Samozřejmě jsem to v tom laskavém léčebném klidu a míru nedoležela a tento týden znovu zalehla už s "pokročilejší depeší moudrého těla" – už jen se zánětem dutin :)))))) chá chá!!!! Takže, milé dámy, držím nám všem palce. Jak říká jeden z mých velkých učitelů prof. Vyskočil: "Chyba je nejlepší příležitost k učení". Přeji nám všem hodně radosti na té klopátavé cestě – hodně radosti ze samotného faktu, že jsme aspoň na té cestě 🙂 Hodně radosti, důvěry a lásky! Ajka

  6. Strašně moc děkuji Terezko, myslela jsem,že jsem nějaký podivín,že cítím jinak než ostatní a cítila se osamělá. Teď se cítím,jako bych měla sestry. Tvé stránky jsem nalezla náhodou,ale náhoda to určitě nebyla…Děkuji…Dana

  7. Ahoj Terezko, teprve po přečtení tvého článku mi doklapnul tvůj mail ……. DĚKUJI 🙂 Lenka

  8. Děkuji, Terezie,  za pěkný a výstižný článek. Všichni, jak muži, tak ženy máme na sobě dost práce. Často děláme tu chybu, že se soustředíme jen na jednu složku naší bytosti, ať již mužskou nebo ženskou. A tu druhou pomíjíme a nebo ani nevíme, že v nás existuje. 
    A ještě častěji děláme chybu, že upřednostníme Ducha nad Hmotou (nebo naopak). Naším cílem by však měla být harmonie a spolupráce mezi mužskou a ženskou polaritou.
    Na Vaší pondělní přednášce o Písni písní měla zaznít následující slova, ale nezazněla. 🙁
    V Chaosu víru,
    prokažme Víru.
    Láska v něm ukrytá,
    jak růže rozkvétá.
     

  9. Děkuji za nádherný článek. Zrovna včera jsem si prošla stejnou situací se svým mužem a ačkoliv jsem se hodně snažila nechat ten program křivdy a pomsty u svých předkyň a jít jinou novou cestou, stále jsem cítila pachuť zrady a vzteku. To se při čtení článku rozplynulo a vyléčilo. Můžu jít dál. Děkuji.