Proč je čarodějnictví vnímáno negativně?

Milí přátelé, ve čtvrtek 18. ledna jsme slavnostně přivítali knihu Inelie Benz „Jsi Čaroděj/ka?“ ve Vinohradské knihovně. Díky všem, kteří jste přišli, za skvělou atmosféru, díky kolektivu knihovny za přátelské přijetí a veškerou pomoc a díky dobrým silám za podporu a výživu:-) Níže najdete mé povídání, proč je téma ženy Čarodějky a Čarodějnice, v obecném povědomí tak zatíženo.

Krásný večer všem!
Prostředí knihovny je samo o sobě magické, protože knihy v sobě skrývají mnoho virtuálních světů, z jejichž návštěv se můžeme poučit, inspirovat, proměnit, takže je mi ctí mluvit právě zde.

Magie, totiž spolupráce s energií tvoření, je jen jedna – a záleží na našem záměru, úmyslu a stupni poznání, zda je podporující, či škodící. Jak došlo k tomu, že slovo magie, čarodějnictví, čarodějnice a čarodějka jsou vnímány negativně? Slovy Inelie Benz, jde o úspěšné kulturní, společenské a náboženské naprogramování, zapomenutí naší podstaty a našich možných schopností a dovedností.

Ve starověkých pramenech jsou muži a ženy, kteří ovládají energii, a formují, vytvářejí realitu dle svého přání, dle potřeby komunity nebo dle zadání mocných, zmiňováni. Jde o zhmotňování, vstup do dalších světů, komunikaci s bytostmi, které většina lidí smysly nevnímá.

EGYPT A IZRAEL
Nejznámějšími mágy, kteří zůstali v naší kolektivní paměti otištěni, byli Egypťané. Dnes si jen těžko dokážeme představit rozsah jejich znalostí a schopností. Od nich se schopnosti a hluboké poznání patrně naučili Izraelité. Díky tomu, že naší kultuře zanechali písemné zachycení své moudrosti v podobě Hebrejské Bible (křesťany nazývané a interpretované jako „Starý Zákon“) máme i my určité pouto s dobou, kdy práce s energií byla běžnou součástí duchovní praxe. Zároveň ale, protože Hebrejská Bible byla v 5. století př.o.l. redaktory přepracována v patriarchálním modu vládnoucí kněžské elity, už se objevuje tendence, která naplno vyvrcholí v křesťanství, a to sice spojení povolené magie s muži – vyznavači tzv. správného náboženství, a spojení nepovolené, „škodlivé“ magie se ženami, které naopak tzv. správné náboženství popírají či dokonce poškozují.

V Hebrejské Bibli se objevují verše jako „A muž nebo žena, je-li mezi nimi zaklínač nebo hadač, smrtí usmrceni budou, kamením zaházejí je, krev jejich na ně!“ (3. Mojžíšova 20:27) Pozoruhodné je, že slovo překládané „hadač“ je v hebrejském originále „jid´oni“, doslova „vědoucí“ – bezděky je tedy zachován obdivný titul! Další verš např. říká: „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač („vědoucí“) ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.“ (5. Mojžíšova 18:10ad.) Minimálně se dozvídáme zajímavé informace, co vše bylo možnou magickou praxí. A vidíme trend připisovat škodlivou magii „těm druhým“.

S ohledem na naše téma je klíčový jeden ze dvou nejtragičtějších veršů Bible: „Mechaššefa lo techajje“, překládané jako „Čarodějnici nenecháš naživu“ (2. Mojžíšova 22:17). Na základě tohoto verše pozdější inkvizice odsoudila desítky tisíc nevinných žen.

Podle knih, které se do biblického kánonu nedostaly (např. Knihy Chanochovy), byli učiteli magie tzv. PADLÍ ANDĚLÉ, kteří si brali lidské ženy za manželky. To také mělo vysvětlit zvláštní pouto mezi čarodějnictvím a ženami. V podstatě jde o pomluvu padlých andělů, důležitých bytostí v dějinách Země, ale to by byla jiná přednáška….(viz. článek o filmu „Noe“ na tomto webu).

Talmud tvrdí, že „Všechny ženy jsou čarodějnice“ (Massechet Sofrim) – a není to lichotka, nicméně z kontextu vyplývá, že s tím židovští muži byli víceméně smířeni. Více než odsouzení a volání po trestu odrážejí židovské texty jasně vymezené genderové role, rozdělení mužského a ženského světa, nekomunikaci i neporozumění.
Toto oddělení bylo dáno nejen odepřením vzdělání ženám, ale i velkým tabu MENSTRUACE, které se v některých starověkých kulturách, včetně izraelitské, zformovalo. Ženy byly kvůli menstruaci považovány za potenciální zdroj rituální nečistoty (tame) a nahlíženy s nedůvěrou, neboť byly spojeně s něčím záhadným a nevysvětlitelným – krvácely a nezemřely. Tento pohled přešel i do křesťanství, kde se např. diskutovalo o tom, že v čase menstruace nemůže být se ženou v kontaktu Duch svatý, a zda by vůbec směla chodit do kostela, když menstruuje, natož k eucharistii – tj. přijímání hostie-božího těla, což je mimochodem magie přímo při bohoslužbě.

Mnozí rabíni byli vynikající pracovníci s energií, nebo chcete-li mystici a mágové. V původním středomořském prostoru byly tyto dovednosti vnímány samozřejmě. Odsouzení přišlo až pod vlivem jiných kultur, především v křesťanské severní a střední Evropě. V mystické knize Zbožných z Německa 12. století, „Sefer Chasidim“, už čarodějnice sdílejí rysy s vlkodlaky a upíry –proměňují se, létají, touží po krvi, mohou se stát nesmrtelnými. Chybí však jakýkoli historický záznam o „honu na čarodějnice“, jak jej známe z jiných společností. Připomeňme, že sami Židé byli obviňováni, že jsou „služebníky ďábla“, takže se jim nechtělo tuto pomluvu ještě šířit mezi sebou.

Z doby pozdního středověku a z počátků novověku se nám zachovaly zprávy o tzv. ibbur tov neboli vtělení duše moudrých, již zemřelých učenců, či dokonce nějakých vysoce duchovních bytostí, do žijících lidí, a to i do ŽEN. Takoví lidé měli potom vhled do jiných světů. Např. dcera rabi Rafaela Anava v Damašku byla uctívána jako „vidoucí“, ro´a. Díky vtělení mudrce, maggida, odkryla skryté hříchy členů komunity, což vedlo k jejich nápravě. Je na tom dobře vidět, že náboženskou autoritou mohla být v judaismu žena pouze tehdy, když nemluvila sama za sebe jako žena a nepředkládala ženský pohled… (Takových zpráv a příběhů máme více.)

A ještě poslední zajímavost k židovskému pojetí: zachoval se nám talmudický příběh popisující rabi Šimona ben Šetacha, který prý čelil shromáždění osmdesáti čarodějnic. Nejprve je ošálil, aby ukázaly své schopnosti, potom zavolal osmdesát mužů, každý vzal jednu z nich a ZVEDL JI ZE ZEMĚ, ČÍMŽ JI PŘIPRAVIL O JEJÍ SÍLU A MOC. (!!! krásný příklad pravdivého pochopení, že síla ženy pramení z jejího spojení s Matkou Zemí, Přírodou.) Nakonec nechal všechny čarodějnice pověsit. Jde o jedinou zmínku v moři rabínské literatury o uskutečnění trestu smrti, jak jej navrhuje zmíněný verš, ale rozhodně jde pouze o legendu, neboť realizace trestu smrti v judaismu byla ohraničena tolika pojistkami, že byla prakticky neproveditelná a není historicky doložená.

KŘESŤANSTVÍ
V křesťanství považuji za klíčové pro naše téma ukotvení náhledu, kdy je svět vnímán jako silně polarizovaný, tj. ostře rozdělený na „světlé, dobré síly“ a „temné, zlé síly“. Toto vyhrocení judaismus ještě nezná, neboť pro Židy je BŮH JEDINÝ a obsahuje jak Světlo, tak Temnotu. Rozštěpením světla a temnoty v křesťanství a vyžadováním výlučně světla jako „dobra“ vzniká velice silný stín. S temnými stránkami lidské povahy, které má v sobě každý z nás, se nepracuje. Potlačují se, zamlčují, trestají. To vede k jejich pokřivení a nepřirozeným projevům (či dokonce výbuchům) na nečekaných místech. Tak samotné tažení proti ženám jako potenciálním či skutečným čarodějnicím je v podstatě jedním velkým Stínem křesťanství a mocných mužů náboženského establishmentu. Není žádným tajemstvím, že hon na čarodějnice útočil na dvě mocné energie našeho světa zatlačené křesťanstvím do stínu – na ŽENSKOU SÍLU A SAMOSTATNOST a na SEXUALITU.

Zatímco ženy, sexualita i magie byly očerňovány a démonizovány prakticky od počátku formování věrouky (např. dodnes oslavovanými teology jako byli Augustin či Tomáš Akvinský), k fyzickému pronásledování, mučení a usmrcování žen, a v menší míře i mužů, dochází až od konce 15. století. To by nás dnes mělo zajímat. Jde totiž o dobu, ve které se monolitní obraz světa formovaný a prosazovaný církví a jejími světskými spojenci začíná rozpadat. Díky arabským a židovským překladatelům z Pyrenejského poloostrova se do Evropy dostávají a do latiny jsou překládány knihy řeckých antických filosofů o přírodě. Rodí se renesance a humanismus, který vnímá nekontrolovatelné síly přírody jako předmět vědeckého bádání, a nikoli ohrožující démonické působení proti náboženskému řádu. Marsilio Ficino, filosof, lékař, překladatel, učitel antické moudrosti, astrolog a hermetik, říká, že „Příroda je všude čarodějka… magické síly hvězd a planet, uložené v rostlinách a drahokamech, slouží lidem. Magické síly přírody jsou dary od Boha.“

Střetá se tak staré s novým. Vládnoucí moc se cítí ohrožena a využívá starých pověr a STRACHŮ, aby zastavila pohyb vědomí. Dá se říct, že dnes jsme v podobné situaci.

Zajímavou souvislostí také je, že procesy s údajnými čarodějnicemi začaly v době, kdy dochází k zámořským objevům, expanzi Evropanů do kolonizovaných oblastí a k misiím, jejichž cílem je vyvrátit tzv. primitivní, MAGICKÉ praktiky domorodých kmenů. Z mého pohledu tak Evropa propásla šanci na vnitřní práci, skutečnou magii – tj. práci s vnitřními zdroji, s vlastními vnitřními osobnostmi, s vlastním vědomím – a své vynořující se problémy řeší vnějším dobýváním. Tím ovšem řešení problémů pouze odkládá do budoucnosti a nutí nás o to více k reflexi dnes – jaké jsou naše naučené mechanismy řešení problémů a jakou karmu máme léčit.

Připomeňme, proti jakým ženám bylo tažení vedeno. Když si odmyslíme udání ze závisti a žárlivosti venkovských žen mezi sebou, tak hlavními oběťmi byly ženy něčím vyjímečné, často na okraji komunit, se znalostí bylin a léčení, porodnictví a antikoncepce, nebo dokonce původního gnostického křesťanství uctívajícího jak Ježíše, tak Máří Magdalenu. Oběťmi byly i staré ženy, Stařeny – Vědmy, neboť ty už jsou vnitřně svobodné a – v souladu se svojí kosmickou rolí – vystupují ze systému, který je pak nemůže ovládat.

Umění takových žen bylo vyhledáváno i obáváno. Jejich postavy a osudy zrcadlí základní charakteristiku opovržení silou ženství: „PROČ ČARODĚJNICE PO STALETÍ VZBUZUJÍ TOLIK EMOCÍ? PROTOŽE JSOU ZTĚLESNĚNÍM NAŠICH NEJTAJNĚJŠÍCH PŘÁNÍ I NEJHORŠÍCH OBAV…“ Tj. tyto ženy probouzely jak odpor, tak přitažlivost, a protože nebyly chráněny, byly „jiné“, společensky zranitelné, nezralí, nevědomí jedinci si do nich rádi kopli. „Jiní“ lidé na okraji jsou vždy ideálním obětním beránkem. Na mnoha místech, když byli vyhnáni Židé, se frustrace domácích obrátila právě proti domnělému „vnitřnímu nepříteli“.

Reflexe procesů s čarodějnicemi v křesťanských organizacích zatím příliš neprobíhá, patrně proto, že temná stránka lidské psychiky není ještě upřímně reflektována, není rozeznáno spojení horlivého vykonávání dobra a manipulace, spojení sadismu „ve vyšším zájmu“ a temné sexuality, a zvláště ještě není plně uznáno a oceněno ženství, včetně temného ženství, které není integrováno v úctě, jež mu náleží. Dokonalá Panna Marie ještě oficiálně nemá vyvažující polaritu.

Nejupřímnější analýzu selhání jsem zatím našla u katolického teologa Hanse Künga, který byl sám v 70. letech souzen inkvizicí za kritiku papežské neomylnosti a zákazu antikoncepce, zbaven postavení v hierarchii a uklizen do závětří. V knize „Žena v dějinách křesťanství“ Küng píše: „Církev ve svém učení o ďáblu POSKYTLA TEOLOGICKÉ OPODSTATNĚNÍ k likvidaci domnělých čarodějnic. Kdyby postava ďábla v církvi nenarostla do obřích rozměrů přesahujících všechny dimenze, nemohla by uvést do pohybu zničující mašinerii.“ Lidé byli vyděšení, hledali „kdo může za ďáblovo působení“, a tak čistky našly odezvu. Opět lekce pro dnešní dobu – buďme obezřetní, skrze strach a lež lze manipulovat davy velmi snadno.

Důsledkem procesů, které trvaly na některých místech až do 18. století a podle solidních akademických výzkumů při nich zahynulo více než sto tisíc lidí, bylo zničení ženské kultury a solidarity, rozvrat v předávání specifických ženských znalostí o vlastním těle a totální podřízení. Procesy zastavilo až osvícenství – období, které pomalu, velmi pomalu, začalo vnímat ženu jako bytost, která si zaslouží lepší postavení. A dá se říci, že proces scelování Temné a Světlé Ženy, Čarodějnice a Čarodějky v nás, hledání, nacházení a kultivování naší síly, trvá dodnes. A knížka, kterou jsme vydaly, nám všem má v tomto procesu pomáhat.

Dovolte mi, abych závěrem poděkovala. Vděčnost je energie, která nás udržuje v pokoře a vědomí, že jsme součástí sítě! V přátelské spolupráci s viditelnými i neviditelnými bytostmi je naše tvořivá radost i naděje. Na prvním místě chci poděkovat Monice za odvahu a všechnu práci, kterou na knize Jsi Čaroděj/ka? odvedla. Moniko, tvoje nadšení je nakažlivé a je to super nákaza.

Martině Valchářové, že po jednoduché otázce „Chceš překládat první knihu Inelie Benz do češtiny?“ řekla okamžitě „Ano.“

Mému muži Petrovi za veškerou podporu a trpělivost a za to, že se nebojí Temné Ženy ve mně – a že je čeho se bát!!!

Všem mým drahým přítelkyním, že mne vždy nechají vypovídat, když potřebuji sdílet prožitky a projekty a pocity s nimi spojené.

Děkuji Inelii, že se s námi všemi dělí o svůj pohled. Spoustu svých vhledů publikuje zdarma a šíří je nezištně, v pravý čas. V této době jsou obrovskou posilou pro každého z nás.

Děkuji Přírodě a Matce Zemi, za podporu a výživu a za všechny lekce, kterými nás vede k poznání a používání našich schopností, v rovnováze.

A děkuji Moudrosti Vesmíru, která prostupuje vše. V každém detailu našeho světa nám posílá zprávu a zrcadlo, a s pohledem z BEZ-ČASÍ trpělivě tvoří cestu růstu, léčení, učení a rozvoje každému z nás, přesně na míru. To je servis!!!

Foto: Kniha „Jsi Čaroděj/ka?“ ve výloze knihkupectví Kosmas v dobré společnosti: vedle komiksu skvělého izraelského filmaře Ari Folmana a kreslíře Davida Polonského „Deník Anne Frankové“ a knížky „Slyšíš, jak mluví stromy?“ Petera Wohllebena (autora knih Tajný život stromů a Citový život zvířat).

K tématu na tomto webu:

S HANKOU BLOCHOVOU o zasvěcování kněžek a dualitě

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli