Thelma

Synchronicita: Brněnská kamarádka mi píše sms, že se mám podívat na film „Thelma“: „Je to Dílo“, a v telefonním rozhovoru se podivuje nad mládím režiséra. Pár dní před přivítáním knihy „Jsi Čaroděj/ka?“ se mi zdá sen, ve kterém se dívám na svoji přítelkyni z tohoto života (ale pamatuji si ji i z egyptsko-gnostické minulosti), a náhled vidím, že má kolem hlavy světelnou korunu. Vím, že ta koruna patří Kleopatře – je to nějak důležité. V tu chvíli se, stále ve snu, dostanu do tranzu, na pár minut se zvednu ze země a levituji se zavřenýma očima. Když se vrátím k sobě (a na zem), netuším, co se stalo. Přítelkyně mi řekne, že jsem byla ve stavu zvaném „VLK“. V tu chvíli se probouzím a sen reflektuji.
Následující den připravuji krátkou přednášku o pronásledování čarodějnic (publikované na tomto webu). O slavnostním přivítání knihy, po přednesení přednášky, mi kamarádka Jarka říká: „Už jsi viděla film Thelma? No to jsem zvědavá, co o něm napíšeš.“ No tak dobře. Viděla jsem trailer a nebylo mi úplně dobře, ale když se zpráva vrací, má to být.

O ČEM FILM JE (jak to říct bez spoileru?)
Mladá introvertní dívka Thelma, jedináček z venkovské křesťanské rodiny, přijede do velkoměsta studovat. Vše je pro ni nové. Pozná spolužačku Anju. Ta mnohem spontánněji překračuje hranice – ve vzájemném kontaktu i v bezstarostném studentském životě. Thelma poprvé v životě dostane něco jako epileptický záchvat – oznámí ho hejno ptáků, z nichž jeden prudce nalétne na sklo okna studovny. Lékaři začnou Thelmu sledovat a měřit, ona vše při telefonátech s rodiči tají. Od první scény, kdy jsme viděli malou, asi šestiletou Thelmu s otcem na lovu – a viděli, že v jedné chvíli místo na srnce míří na ni – tušíme, že v rodině nebude vše úplně v pořádku. Již dospělá dívka se otci provinile zpovídá ze skleničky alkoholu, hmatatelně je cítit snaha dostát jeho požadavkům, potažmo požadavkům Boha. Tíživá vina a vnitřní kontrola se sráží s probouzející se sexuální touhou a chutí prolomit a překročit svazující hranice „správného chování“. Čím je střet vyhrocenější, tím jsou záchvaty častější. Jak říká lékař: „Tělo reaguje na něco, co chce potlačit.“ Díky lékařským záznamům Thelma zjistí, že není ve své rodině jediná, kdo má psychické problémy, a že si ne vše ze své minulosti pamatuje. A že má v sobě síly, které neumí ovládat…

TÉMA ŘÁDU A CHAOSU
Jeden z hodnotitelů na csfd film strhal s tím, že „vykradl Carrie“. Takže, neviděla jsem film „Carrie“ a obecně se nedívám na horory. Na Thelmu jsem se dívala jako na psychologický film, který je mnohem jemnější – a reálnější, než třeba tvůrci zamýšleli. Předně ten vnitřní konflikt mezi kontrolou a potřebou překročit hranice. Možná víc než kdy jindy si při spoluprožívání s hlavní hrdinkou v první části filmu můžeme uvědomit, jak silně nás formuje rodičovská výchova, hranice „můžeš-nemůžeš“ či dokonce „musíš-nesmíš“, jak dítě v touze po lásce a přijetí (jinými slovy, z pudu sebezáchovy a touze po přežití) přejímá tyto pohledy a jak mu vytvářejí krustu vnitřního kontrolora, jež je v lepším případě kompasem, v horším kritikem a v nejhorším tyranem. Jak rosteme a vyvíjíme se, hranice se přirozeně mají posouvat a měnit. Pokud jsme byli vychováváni s pružnými hranicemi, láskyplně usměrňování, s pochopením ochraňováni, a zároveň ponecháni vlastnímu průzkumu, není pro nás proces změny tak stresující jako pro někoho, kdo měl hranice pevné a jednoznačné („takhle je to správně a nic jiného nezkoušej“).

TÉMA SEXUALITY A DŮVĚRY
Vnitřní krizi dá do pohybu sexuální touha – k druhé ženě. Divák tuší, že i to může být problém – všichni víme, jak se tradiční patriarchální náboženství staví k homosexualitě. Avšak v případě Thelmy by krizi vzbudila i touha k muži. Naopak sblížení s dívkou působí organicky a přirozeně pro tak půvabná, jemná stvoření s energií souladu „dvojčat“.
Není náhodou, že kultura biologickou oblast sexuality ošetřuje charakteristikami „přijatelného“ a „nepřijatelného“ chování: jde o velmi tenkou hranici mezi animální a božskou bytostí v nás. Potenciálně má sexualita možnost jak nás stáhnout do hlubin zničení, tak vynést ke hvězdám kosmického propojení. Sexualita jako výměna energie může být prostředkem k otevření a léčení energetických center, a je proto důležitá pro osobní i kolektivní růst vědomí. Ale nemusí taková být: může být i zdrojem bolesti,nemoci, traumat, manipulace a zneužívání. Vybalancovat rovinu fyzickou, citovou, psychickou i duchovní je náročným úkolem a procesem.

TÉMA JEDINEC-ROD, INDIVIDUALITA-KOLEKTIV

Rovnováha psychiky Thelmy je vnitřními výčitkami narušena, a když je i banálním „kanadským vtipem“ Anji narušena důvěra, záchvaty ukážou na obrovský vnitřní přetlak psyché – který přesahuje individualitu Thelmy. Tady film vnímám jako připomínku skutečnosti, že ač to tak na první, viditelný vjem nevypadá, NEJSME pouze individuality samy pro sebe. Neseme si v sobě program rodiny, rodu a kolektivu, kolektivní témata a předurčení, ať se nám to líbí nebo ne. Dobře to ukazuje mandala horoskopu, kde jsou vedle osobních planet i planety kolektivní (Uran, Neptun, Pluto). Prostě se narodíme do určitých skupin, může to být rod a/nebo generace, a jako osobnosti řešíme i témata těchto skupin. Je dobré si to uvědomit a nežít v iluzi oddělení. Patří k tomu i způsob, jakým se kolektiv k jedinci chová (naučené chování, kulturní, společenské a náboženské naprogramování), přičemž zároveň v dané generaci může být – a je – jedinců s určitými sklony a vlohami většina. Úkolem tedy není je potlačit, ale rozpoznat dary, jejich sílu a slabiny, a spíše než zastrašovat a potlačovat nové a neznámé, se ve spolupráci s nositeli nových vloh a schopností společně adaptovat, učit se je „ukočírovat“.
Vývoj nelze zastavit, lze však naučit se s ním spolupracovat tak, aby nás nezavalil svojí nerovnováhou, „temnou stranou“ (aktuálně např. výzva nových technologií). Děti a dospívající s „jinými“ schopnostmi jako má Thelma se prostě rodí a budou rodit, a naše definice „normality“ se nutně musí měnit.

TÉMA UČENÍ SE ZACHÁZET SE SVOJÍ SILOU
Thelma zjistí, že mimořádné schopnosti měla i její babička – než byla léky utlumena. Sama se své síly děsí, stejně jako se jí děsí – oprávněně, jak se ukáže z retrospektiv Thelmina dětství – její rodiče. A to je velké téma, v mých synchronicitách naznačené prezentací knihy „Jsi Čaroděj/ka?“: jak zacházet s mimořádnými schopnostmi ve společnosti, která v ně nevěří nebo je nálepkuje jako poruchu a farmakuje je? Jaké to je být s děsivou schopností zhmotňování, nad nímž nemám kontrolu, ponechána sama svému osudu? Když jediný, kdo v mém světě představuje pomocnou postavu, je otec-Bůh, největší kontrolor a potlačovatel?
Osobně jsem začala motivaci otce a jeho přísnou náboženskou výchovu ve druhé polovině filmu chápat a nijak ho neodsuzuji – byl prostě stejně bezradný a zoufalý jako Thelma. Co ale dělat? V některých dávných kulturách by lidé jako Thelma byli usmrceni, v jiných by byli vzati do posvátných okrsků a učeni sílu krotit a korigovat, používat s jasným záměrem. S dobrým, či zlým? Další palčivá otázka: mocenským establishmentem (a je jedno, na jaké úrovni – mohlo jít i o rodinu či rod ) zneužitých lidí s mimořádnými schopnostmi bylo v historii mnoho. Klíčová je etická zralost zúčastněných – což je ovšem u dospívajících často náročný požadavek, neboť to pro ně představuje další kontrolu a omezení a nedovedou ještě nahlédnout zásadní důležitost etiky a všechny souvislosti a dopady svého konání. Úměrně svému věku jednají často impulzivně a rebelsky – o to více, když předchozí tlak byl tak omezující.

Takový je i konec filmu. Vypadá to, jako že se Thelma osvobodila – za cenu použití své schopnosti. Tentokrát však už o ní ví, takže z ní odpovědnost nemůže být sejmuta. Vrací se do města a film končí, jako by kráčela k světlým zítřkům… (znáte ten typ filmových konců…). Ale otázek zůstalo příliš mnoho nezodpovězených a ona je teprve na začátku: mimořádná, jedinečná, ale nebezpečná sama sobě i okolí. Možná by titulek tohoto článku mohl znít JAK NAJÍT MOUDRÉHO, ZRALÉHO A MRAVNĚ PEVNÉHO UČITELE/LKU PRO MLADOU ČARODĚJKU, zn. SPĚCHÁ. A nebo parafráze léčivé věty z konstelací: I TOTO MŮŽEME BÝT MY. Lidstvo a jeho domnělé „normální schopnosti“ se mění a je potřeba to reflektovat.

Foto: Thelma je při lékařských vyšetřeních vystavena střídání světla a tmy a je vybízena k imaginacím na určitá životní témata, aby se našel spouštěč záchvatů. I tady Thelma nad lůžkem levituje – tedy minimálně ve své realitě. Co je sen a co je skutečnost? Jak nás různé reality ovlivňují a dokážeme v nich paralelně žít, aniž bychom podle stávajících měřítek nezešíleli?

K tématu na tomto webu:

S HANKOU BLOCHOVOU o zasvěcování kněžek a dualitě

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli