S HANKOU BLOCHOVOU o zasvěcování kněžek a dualitě

Hana Sar Blochová je žena bystrého intelektu, mystického vhledu, nádherného hlasu a terapeutického daru . Chce se říci „renesanční žena“, ale to by nebylo přesné: lépe „starověká žena“, nebo ještě lépe, „starověká kněžka“. Pro mne milá přítelkyně a dávná kolegyně: téma kněžek, dnes terapeutek a duchovních učitelek, nás obě zajímá a přistupujeme k němu s velkou, draze zaplacenou pokorou.

V současné době, kdy se mnoho starověkých (v našem případě egyptských a židovských) inkarnací „probouzí“, se znovu mezi ženskými terapeutkami pracujícími se ženami objevují nelehké lekce duchovní pýchy, konkurenčního boje, nezvládnuté duchovní síly, podceňování jednoho z pólů zkušenosti (buď intelektu, nebo intuice), rivality, manipulace či zmatení pojmů „moci“, „síly“, „svobody“. Mnoha lidem se rozšiřuje vědomí a otevírají schopnosti člověku sice vlastní, ale dlouho zapomenuté. A v tu chvíli je důležité si uvědomit, že tyto schopnosti také vyžadují tříbení a kultivaci, výcvik a učení se, krok za krokem. Ve starověku k tomuto procesu sloužily posvátné okrsky, kde dívky s rozpoznanými dary vhledu a léčení byly od mala učeny odpovědně dary rozvíjet a používat tak, aby byly pokornými služebnicemi kosmických energií. Jejich úkolem bylo harmonizovat dualitu, světlo a temnotu, život a smrt. Dnes se s často matoucími stavy a probouzející se odlišností vůči mainstreamu potýkáme samy. Je to velmi křehká a zranitelná situace, kterou může kdokoli zneužít – ať už vnější „guru“ , „sekta“, „systém“, nebo naše vnitřní ego. Můžeme se zbláznit, můžeme být agresivní, můžeme být pyšné, … Vynořuje se traumatický strach, který je spojený s našimi dávnými zkušenostmi , kdy jsme o svoji roli ve společnosti byly připraveny a naše dary byly důvodem k naší perzekuci… Je to náročná zkouška. Jako výraz podpory nám všem, které se v realitě postmoderního světa snažíme žít a rozvíjet své staronové dary, přijměte od nás s Hankou tento rozhovor.

„NIKDO SE NEMŮŽE OBEJÍT BEZ INICIACE.“
Hanko, jaká byla tvoje osobní zkušenost s otevíráním tvých darů?

„Byla jsem hodně vědecky orientovaná, studovala jsem přírodní vědy a kunsthistorii. A od roku 1983 jsem studovala malby Mistra Theodorika na Karlštejně, což je mysterijní areál. Zajišťuje otevírání průduchů a koridorů. Tehdy mi nedošlo, že každý mysterijní areál je bytost, která tě vede, když nemáš učitele. Protože stále žijeme v „tady a teď“, tak platí, že pokud je Karlštejn prastarým ženským kultovním areálem (ač to Karel IV. později dost překryl), můžeš v něm zažít přenos, stažení informací z informačního pole. A touto formou jsem to dostala. Dělala jsem tam noční měření na obrazech a měla jsem zážitek reálného výjevu lidí, zvuky, pohyby. Pochopila jsem, že to nebyl sen, ale nějaká forma reality. Na Karlštejně jsem byla iniciována. Nikdo, kdo chce jít mysterijní cestou, se nemůže obejít bez iniciací. Začalo moje „Opus Magnum“ (Velké dílo, proces transmutace a cesta zušlechťování vědomí adepta, T.D.). Pokud člověk začne studovat alchymii a dá tomu tak dvacet let minimálně, tak se to oplodní a něco člověku dojde… Je to celoživotní cesta.“

„DĚLAT DOBRO JE HODNĚ ODPOVĚDNÁ ČINNOST.“
Co je v procesu zasvěcování nejdůležitější?

„Adepti mysterijních škol mají pochopit dvě polarity: polaritu smrti a nicoty a naopak absolutní hodnotu všeho. Všechno a nic. Buď jsi vším, nebo ničím. Všechno je duální ,a aby to bylo znovu harmonizované, je potřeba nastolit jednotu v sobě. Člověk, aby ohledal svoji existenci, musí v sobě tyto dva body najít – být vším a ničím. To jsem pochopila ve Velké pyramidě. Když jsem měla koncert v Káhiře, jako dárek mi dali možnost být o samotě ve spodní komoře pyramidy. Vedle mne byla studna života, hromada kamení nade mnou, tma, zvýšená teplota… Tam jsem ten pocit nicoty prožila. A musím říct, že být ničím je stejně opojné jako být něčím. V ten moment se mi věci dokázaly propojit v kruhu. Když přijmeš kvalitu existence v dualitě, pak už se snažíš ji „jenom“ harmonizovat. Protože jakmile vygeneruješ pozitivní pól, automaticky se někde venku nebo v tobě vygeneruje negativní pól. To je zákon duality. Jak se trochu hloupě říká, „Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.“ Dělat dobro je hodně odpovědná činnost. Ale když dělám zlo, zase podporuji dualitu. Je to pro nás těžké pochopit, křesťanství to navíc hodně zkreslilo. Když tlačíme do jednoho pólu, o to víc nás dohání druhý. Proto všechny mysterijní nauky učí, že je důležité být VE STŘEDU, v harmonii s vnitřními živly. Mluví se o „království středu“. K tomu patří, že si člověk ohledá svoje vlastní temné aspekty, aby ho potom nepřekvapily ve vnějším světě jako ten zmiňovaný negativní pól. To se teď děje většině lidí. V minulosti byl duchovní pohled předáván formou nadiktování a vedení v mužských duchovních školách, které učily, že jediný smysl má světlo a my k němu směřujeme. To nás nenaučilo pracovat s naším temným pólem, s nevědomím. Ženy tento způsob vedení velmi poškodil, byly vlastně manipulovány a duchovně znásilňovány, protože jejich podstata je dvojí. Ženský princip má světelný aspekt a temný aspekt. Dlouho jsme směly žít pouze Nebeskou Královnu, která směřuje k Pánu Bohu, tj. světelný aspekt, ale temný aspekt byl odsouzen jako špatný a ďábelský. To do žen vložilo silné programy, takže dnes, když se vydávají na duchovní cestu, tak buď v sobě jednostranně rozvíjejí divokou podstatu
(většinou šamanskou cestou), nebo v sobě přešlechtí moudrost, Sofii, ale svoji divokost nežijí. Mnoho žen má zanedbaný temný aspekt, a aby ho mohly zpracovat, musí umět zacházet se živly. To se kněžky učily – být v bytostném spojení s ohněm, vodou, vzduchem a zemí.

„JE TO VŮBEC MOŽNÉ V NAŠEM ÚTLUMU…“
Jak dnes probíhá „zasvěcování“ a co je dnes největším nebezpečím v procesu rozšiřování vědomí?

Když se dnes ženám (ale i mužům) začne rozšiřovat vědomí, zásadní jsou většinou tři momenty. Jednak dochází k rozvzpomínání. To je silná zkušenost, na druhou stranu nejde o systematický proces. Může být podpořené literaturou, která se „náhle“ objeví a může podložit moji osobní zkušenost, moje pocity. Uvědomme si ale, že i literatura k tomuto tématu je dnes stažena chanellingově a nese otisk svého autora. Druhým momentem je mysterijní praxe, tedy žití vlastní zkušenosti. Intuice je obecně zanedbaná a je potřeba počítat s tím, že jakmile se začne tříbit a projeví se na úrovni rozumu, tak rozum bude první, kdo bude usilovat o návrat do původního programu. Staré programy nám brání v osvobození mysli, ve změně náhledu. Důležité je, aby se rozum, tedy lépe řečeno mysl, a intuice rozvíjely a podporovaly, a probíhalo to v rovině vnitřní spravedlnosti a lásky. Jsou to naše vnitřní polarity: intuice a mysl, láska a moudrost, ženská a mužská polarita. Je to také práce se strachy, s myšlenkovými formami, které nás ovládají. A konečně za třetí pomáhá potkávat lidi, kteří ti cestu ze své vlastní zkušenosti potvrdí. To je taková forma „nepřímého školení“. Důležité ale je uvědomit si vlastní živou podstatu, co nás tvoří, žít prožitek , praxi vycházející ze zdravého poznání.
A tím se dostávám k tomu nebezpečí. Člověk samozřejmě dělá spoustu omylů, má pochybnosti. Ale osobní zkušenost je nejcennější. Nejtěžší je odolat manipulaci, ať už jako manipulátor, nebo manipulovaný. Viděla jsem různé duchovní učitelky, které zaměňují vedení duše ke svobodě za maipulaci, a když jsem se snažila na to upozornit, vnímaly mne jako konkurenci, která jim odebírá ovečky a ruší kruhy. Spousta lidí nechce sama růst, stačí jim chlíveček, kde se zahojí a někdo je vede. Pouze pár lidí procítí svobodu a odpovědnost a ti se ze skupiny vydělí a pracují sami za sebe. Začínám se ptát, jestli je vůbec možné při útlumu našich psychických schopností a ve zničeném prostředí Země nalézt hranici mezi manipulací a svobodou ducha? Stává se, že někomu zprostředkuješ „iniciační zážitek“, a tento „adept“ má následně pocit, nejen že už tě nepotřebuje (což je v pořádku, pokud jde vlastní cestou), ale i že tě musí zatlačit a zapomenout na to, co jsi mu umožnila. Ta rivalita mne hodně bolí. Myslím, že lidé by měli tyto slabosti v sobě opracovat a nesoupeřit, nebo alespoň se uznávat a neškodit si.

„SVOBODA DUŠE JE PRO MNE NEJVYŠŠÍ SÍLA.“
Co si představíš pod pojmy „moc“, „síla“, „svoboda“ – tedy pod současnými nejaktuálnějšími tématy, která žijeme?

Skutečnou mocí je pro mne svoboda, ale nemyslím tím „cochcárna“ nebo demokracie (což je totální chaos). Myslím tím stav, kdy se člověku tak rozšíří vědomí, že je schopen nahlédnout a pochopit co největší počet zákonitostí. Jak praví okřídlené „svoboda je poznaná nutnost“. Uvědomíš si, že máš vymezenou existenci, a v ní si najdeš prostor, tak, aby smysl bytí byl ke konci života osvobozující. Pokud se to nestane, umíráš v marnosti. Pro mne je moc a síla pochopení souvislostí a svoboda duše: když prohlédneš manipulace a nikdo tě nemůže ovládat. Svoboda duše je pro mne nejvyšší síla člověka. Ale je tam všechno: moudrost, láska, zpracovaná sexualita. Tvůj Srdeční Krystal, chrám srdce, je naplněný poznáním, moudrostí, spravedlností a láskou. V tom je největší síla. Tehdy může tento krystal otevřít chrám duše a ten je kompatibilní s kosmickým chrámem. „Jak nahoře, tak dole“. To vede k osvobození, takže i v tom největším marastu člověk může být svobodný.
Nástrahou ale je, že když se lidem prostor komnaty duše pootevře, leknou se polarity nicoty a něco si do ní vloží – nějaký „oltář“ (Židé by řekli „modlu“, T.D.). Přitom ve chvíli, kdy je chrám duše prostupný pro kosmos, mohou pochopit „nic“ a být „vším“, což je základ. Jakmile toto nepřijmou, budou ulpívat ve svých vnitřních chrámech a dávat si do nich jiné „oltáře“. Svoboda, která se alespoň částečně prolomí, otevírá jejich skříňku strachu, vstup ke stínu duše. Otevře se průduch do spodního proudu duše, do nevědomí. Člověk se cítí ohrožen a může duchovního učitele/učitelku či terapeuta/terapeutku i nenávidět za to, že mu umožnil toto otevřít. Je ovšem potřeba říci, že jsme naučeni se své síly bát. I já jsem se dlouho své skutečné síly bála.

„POUZE SVĚTLO HMOTU NEOVLIVNÍ.“
Jak můžeme ovlivňovat realitu, jako to uměly kněžky?

Intuice nám umožní se napojit na naši živlovou podstatu, která nás tvoří. Kněžky se učily živly ovládat. To je základ. Já jsem toto zažila v Avalonu, ale musím říct, že vše šlo přes zvuk. Zvuk je podle mne zásadní, protože ovlivňuje hmotu. Při duchovní práci nestačí jenom ovlivňovat obsah světlem, musíš transformovat i formu. A pouze světlo hmotu, tedy formu, neovlivní. Hmotu můžeš ovlivnit pouze zvukem. S tím pracovaly všechny mysterijní školy – se zpěvem, hudbou, slovem, posvátnými texty, mantrami… To je ten kreativní moment. I vize či světelné projevy jsou generované zvukem. Ale my jsme bohužel hodně zanešeni hlukem a zvukovým smogem, už neslyšíme, jsme odřezáni od svého osobního zvuku. K němu bychom se především měli vrátit a s ním pracovat.

„VIDÍME TAK MALÝ VÝŘEZ EXISTENCE…“
Co ti připadá dnes nejtěžší na situaci, ve které se člověk nachází?

Pro nás je těžké sladit kosmické a lidské hledisko. Kosmické cykly jsou velmi rozsáhlé – a naše vědomí naopak velmi zúžené. A to nemluvím o genetických úpravách, kterými jsme prošli: jsme jako vykostění. Vidíme tak malý výřez existence, že nikdy nemůžeme přehlédnout celek. A tak podléháme depresi, protože tomu, co nás přesahuje, nerozumíme a ztrácíme smysl. Pro ženy je velkým obdobím milosti péče o děti a o rodinu – i když třeba nadávají, že si nemohou dělat, co chtějí…. Když to skončí a ženě – pokud nemá zdravotní či existenční starosti – nastává „svoboda“, tak na ni vykoukne nahota bytí, kterou si do té doby neuvědomuje. A v tu chvíli se může objevit zářez do srdce: „Toto mělo smysl? Toto???“ Je to těžké, na dualitu nás nikdo nepřipravil a nevědomí máme totálně nezpracované. A to nemluvím o mužském světě, kterak muži zahání prázdnotu a nepochopení situace milenkami a jinými podivnými pohyby.
Sama mám někdy stavy, kdy mi připadá absurdní žít v dualitě, neustále neutralizovat, zpracovávat…. Já bych raději žila v jednotě a měla jiný typ školení…. Udržet se v současném chaosu ve zdravém nastavení mysli vyžaduje obrovské úsilí. Jen si vezmi, že třeba v Anglii lidem dříve pomáhala posvátná architektura, stavby – dnes zachované v ruinách-, jejichž jedinou funkcí bylo harmonizovat krajinu. Neboť vše začíná u krajiny, u energetické, živé bytosti Gaii. Tyto stavby harmonizovaly rozlehlá území a pomáhaly lidem udržet se v harmonii. Tak si říkám, co máme dělat my, když je vše rozvrtané, zničené v troskách? Jak se z toho má postavit nějaká harmonie? Ono se říká: najdi to v sobě. Ale makrokosmos a mikrokosmos jsou úzce propojení a jedno bez druhého nejde. Mluví se o Matce Zemi, ale nemluví se o zoufalé Gaie, duchovní bytosti, která si zvyšuje vibraci, aby setřásla naše parazitní systémy, které se tu usadily. Je to těžké, není kam uniknout.

„VŠECHNO SE NEUSTÁLE DOPLŇUJE DO JEDNOTY.“
Co je podle tebe potřeba, aby se nám podařilo „ branami zasvěcení“ projít a náš svět léčit?

Branou každý musí projít prostřednictvím vlastního prožitku. To je ženská cesta. Mužské vedení, „vojevůdce na poli duchovním“, nám ukazuje šíp směru. My si máme ohledat, kam letí, a pokud je to pro nás dobré, zvolíme spolupráci. Pokud ale šíp letí ode mne, od mé zkušenosti a cítění, volím jinou cestu. Pak je nejlepší, obrazně řečeno, „jít k prameni , do jeskyně, žádat a čekat“. Samozřejmě ne jako barbar: studovat, učit se, ale potom to jít prožít individuálně.
Nedávno jsem slyšela přednášku MUDr. J. Hrušovského o hadí síle. A mimo jiné tam řekl, že energetické rozervání Jednoty na Zemi vzniklo tím, že Mistr, nejvyšší mužská duchovní bytost, ODEBRAL esenci srdce, esenci lásky, Mistryni, nejvyšší ženské duchovní bytosti. Jako kdyby se tím říkalo, že ženský princip musí být ponížen, aby mužský princip mohl být harmonizován. A to je, co opakovaně cítím, totiž že HIEROS GAMOS, POSVÁTNÝ SŇATEK (tj. jednota protikladů mužské a ženské polarity) NENÍ MOŽNÝ, DOKUD MUŽSKÝ PRINCIP NEVRÁTÍ ESENCI SÍLY SRDCE ŽENSKÉMU PRINCIPU. Pokud se nyní muž a žena snaží žít v harmonii, je tam „něco na úkor něčeho“. Systém odmítá vrátit to, co vzal. Dokud se mužský princip nedokáže dostat do tohoto bodu plného vědomí, že to, co znásilnil, má vrátit, tak se v tom budeme hrabat. Nyní žijeme v době chaosu. Rodí se nějaká nová verze. Oba póly existence, světlý i temný, život i smrt, mají stejnou hodnotu, jsou stejně silné. A všechno se neustále doplňuje do jednoty.

Děkuji ti, že se svojí prací a hlasem podílíš na tomto doplňování…

Rozhovor byl veden v úterý 30. září 2014, tři dny po smrti mé babičky z otcovy strany, která mi byla velkou učitelkou mého temného pólu. Vzpomínám na ni s vděčností a láskou.

Více o Haně, její práci a akcích, na webu: www.sar-blochova.cz
Foto: Hana u pyramid v Egyptě…kde jinde.

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli