„Ta, Která Přebývá Uvnitř“ – vize Šechíny rabínky Lynn Gottlieb

LYNN GOTTLIEB
SHE WHO DWELLS WITHIN
A Feminist Vision of a Renewed Judaism
HarperCollinsPublishers 1995

 

Milí přátelé,
Srdečně vám všem doporučuji knihu americké rabínky Lynn Gottlieb „She who dwells within…“ Ta, která sídlí uvnitř lidské duše, je  ženská Boží Přítomnost – Šechína. Letmý pohled do Indexu/Rejstříku vybraných pojmů nám napoví, jakým způsobem Gottlieb Šechínu chápe: jako bytost, která spojuje veškerý život, jako Ptačí Ženu i Dračí ženu, jako Chléb našich duší, jako volání po spravedlnosti, jako návrat domů, jako tvoření harmonie, jako světlo přebývající se ženami.

Lynn Gottlieb (1949) je čirou průkopnicí – s jejím horoskopem, sestávajícím z planet vesměs ve znamení Berana,  to snad ani jinak nejde.  Opustila školu konzervativního judaismu Jewish Theological Seminary a studovala u ortodoxních, konzervativních i reformních rabínů soukromě. Roku 1981 ji na rabínku ordinovali tři stateční rabíni: Zalman Schechter, Everett Gendler a Šlomo Carlebach, představitelé proudu „židovského obrození“ (the Jewish Renewal Movement). Již předtím se však stala duchovní vůdkyní: od roku 1973 vedla komunitu Temple Beth Or – komunitu hluchoněmých v Queensu (ovládá znakovou řeč). Založila trojčlennou skupinu „Bat Kol“ (dosl. dcera hlasu, talmudický výraz pro „ozvěnu“, Boží hlas z nebe), se kterou vyprávěla, hrála a zpívala biblické a mytické příběhy. Podle vlastních slov si uvědomila, že rovná práva pro ženy nestačí: je nutná celková transformace v judaismu. V tomto názoru se mj.shoduje s přední židovskou teoložkou Judith Plaskow. Gottlieb se stala symbolem židovského feminismu: byla vyfocena  na titulních stránách jako „nová židovská žena“ – asertivní, nezávislá, vzdělaná a silná. Ve své práci čerpá ze starověkých předněvýchodních mýtů,  klasických rabínských textů, textů židovské mystiky – kabaly, z rituálů domorodých obyvatel Ameriky – Indiánů a z feministického hnutí uctívajícího ženské Božství ve formě Bohyně.
Gottlieb působila také v kongregaci Nachalat Šalom v Novém Mexiku. Nyní žije v jižní Kalifornii, kde stojí v čele nové mezináboženské organizace „Interfaith Inventions“, která se mimo jiné věnuje zmírňování negativního dopadu globalizace na životy mladých žen ve světě. Dále se aktivně angažuje v mírovém hnutí: je členkou národní rady „The Fellowship of Reconciliation“,  společně s islámskými duchovními organizuje muslimsko-židovské mírové pochody a společné tábory pro věřící obou náboženství (Muslim-Jewish PeaceWalk, Wilderness Peace Camps). Její kolegyně Ellen Umansky o ní říká: „Nikdy se nebála kontroverzí. Vždy byla motivována a vedena náboženskou vizí duší žijících  v harmonii se sebou samými, s jinými žijícími bytostmi a se světem, ve kterém žijeme.“

Dovoluji si vám předložit několi básní Lynn Gottlieb. Omluvte neprofesionální překlad, tím více je v něm srdce. Tereza Dubinová

Báseň „Židé – Sjednocení“
Šechína je pohlcující oheň
Ti, kdo sní, jsou jím v noci obnoveni
Tento oheň do sebe pojme všechny duše
Obklopí je svými plameny
Šechína je velký širý prostor
Který pojme cokoliv
A přesto se nenaplní
Jak je psáno: Všechny řeky proudí do moře
Moře je přijme, učiní z nich něco nového,
A ony jdou dál svojí cestou. Amen, amen.
Není místo, na kterém by nebyla Šechína,
Celá země je plná její slávy
To je tvář Šechíny:
Duchové předků, Andělé a ti, kdo přebývají v neviditelných světech.
Tělo Izraele,
Ústní Tóra
Jsou živeny jejím světlem.
Šechína je vyzařující dělohou,
Velkou matkou Bina/Pochopením.
Naplněna porozuměním,
Její moudrost dává řád a vzor všemu živému.
Rodí nesčetně synů a dcer.
Také my jsme vlákny jejího bytí
V jejím velkém kruhu se rodí čas.
Mezi tajemstvím začátků a našeho návratu
Putujeme po její stezce.

Báseň „JHWH rodí“
JHWH rodí
Na březích Rudého moře.
Přidřepne nad vodami,
Doširoka roztáhne své nohy.
Ženy tančí ve vodách slaného moře,
Stávají se jejími porodními bábami.
JHWH rodí a křičí
Zvuky jásotu, když se rodí lid.
JHWH – žena porodní bába
Silných paží, rozevřených dlaní,
Otevírá své lůno,
Rodí svobodu.

Meditace na ženskou povahu Šechíny
Šechína je ta, která přebývá uvnitř,
Síla, která váže a tvoří vzorec stvoření
Je ptačí ženou, dračí dámou, královnou nebes, otevírá cestu.
Je matkou duchovního světa, ranní a večerní hvězdou, úsvitem i soumrakem.
Je paní moří, stromem života, stříbrným Měsícem, ohnivým Sluncem,
Toto všechno jsou její jména.
Šechína je Měnící se Žena, Příroda sama,
Je svým vlastním Zákonem a Tajemstvím.
Je kosmem, temnou dírou, ohnivou chvílí začátku.
Je prašným oblakem, mlhovinou, vírem galaxií.
Je přitažlivou silou, magnetickým polem, paradoxem vln a částic.
Šechína je neviděnou temnotou, neviditelnou sítí, stvořitelkou komplexních systémů,
Rozšiřující se, smršťující se, vlnící se ve spirálách a zákrutech,
Počátek Moudrosti.
Šechína je Babičkou, Dědečkem, nenarozeným Dítětem.
Šechína je životem , který sám sebe skrze lásku přivede k bytí,
Šechína je erotickou vášní života, nekonečnou touhou,
Kosmickým orgasmem, vlnou za vlnou vzrušení,
Hladová a neúnavná, výbušná a svůdná, polibkem života a smrti, nikdy neumírá.
Šechína je domovem a krbem, kořenem a rohoží,
Oltářem, na kterém zapalujeme své svíce.
Žijeme zde, v jejím těle, a ona sytí davy svým masem,
Vodou, mízou, krví, mlékem, tekutinami života, elixírem zraněných.
Šechína je urychlujícím činitelem naší vášně,
Naším vnitřním duchovním ohněm, naším vědomím sebehodnoty,
Naším voláním po autenticitě.
Zahřívá naše srdce, zapaluje naši vizi.
Je velkým obratem, dýchá a pulzuje, tlačí život vpřed k osvícení.
Děloha a Hrob, Konec a Začátek.
Toto všechno jsou její jména.

Obřadní způsob, jak proměnit jména našich matek, je zpěv Písně matky:
Brucha jah šchina ha-notenet ora le-sapper sippurim
Buď požehnána Šechína, dávající světlo, inspirující vyprávění posvátných příběhů.
Tehom – žena nočního moře
Šechína – světlo uvnitř ženy
Lilit – žena ohnivé noci
Chava/Eva – žena dávající život
Ada – matka žen přebývajících ve stanech
Cila – žena písně flétny
Naama – hlas ženy potopy
Sára – žena dalekého moře
Hagar – zavržená žena
Lotova žena – žena solný sloup
Judita – žena velebící život
Basmat – žena sladké vůně země
Rebeka – kraví žena
Debora – žena „mluvící včela“
Lea – žena mírných očí
Rachel – žena mírného srdce
Dina – žena hledající pravdu
Asnat – žena „pouštní orlice“
Serach – žena vůně času
Šifra – žena rohu svobody
Pua – žena pomáhajících rukou
Jocheved – žena zlatého oblaku
A nikdy nebyla taková prorokyně jako Miriam: Zpívala a vody moře se otevřely,
Všechen lid prošel ku svobodě,
Tehalleli jah, tehalleli jah, tehalleli jah, tehalleli jah, lalalalala!

Modlitba k Tehom o druhém dni Nového roku:
Tehom, ženo nočního moře,
Slaná a krystalická/křišťálově jasná
Život vznikl v blaženosti
Tvé slané zeleni.
Tehom, ženo černé hlubiny,
Táhneš nás dovnitř ke svému tajemství
Naše mysl tě nemůže následovat
Veškerá logika a naučené vědomí jsou nicotné
Tváří v tvář tvé nesmírné propasti.

Modlitba Tehom při porodu:
Tehom
Vnitřní křeče
Děloha Hrob Touha
S touhou roste
Rodí světlo v píseň a píseň ve světlo
Vše se pohybuje, vše víří, vše se točí, vše krouží
Tehom rodí
Duše, barvy, rytmy, tělo, sbor andělů, trůn slávy, strom života a lunu, zemi, zemi…
Tehom rodí
Vlnění, šíření, víření, splétání.
Rodí.

Lilit – Eva, první příběh (1973)
Na počátku
Bůh stvořil zemi a nebesa a moře,
Bůh sáhl do vod, svojí rukou stvořil dělohu a položil ji na oblohu.
Poté svým vlastním dechem Bůh naplnil dělohu Lilitou, první ženou.
Hluboko uvnitř dělohy Lilit započala svůj zrod.
Děloha rostla, obtěžkána ženou, až jednoho dne Lilit vystrčila své ruce
a protrhla zdi, které ji držely, aby dosáhla na nebesa.
Nebesa ji s úsměvem přijala.
Lilit objala všechen život svými ohnivými křídly.
Nevěděla, kde nebesa začínají a kde ona sama končí.
Podívala se dolů a viděla stín na vodách.
Viděla se vznášející nad hlubinou. Zaradovala se.
Myslela si, že našla někoho dalšího, jako je ona,
mluvila ke svému odrazu, který neodpovídal.
První osamění.
A Bůh řekl: není dobré pro ženu, aby byla sama. Udělám jí společníka.
Tak jako Lilit je nebesy, tak muž bude zemí.
A Bůh stvořil muže z prachu země.
Vdechl mu dech života a muž se stal bytostí živou.
Potom Bůh přivedl Lilit na souš.
Zde na hlíně se Lilit ztišila. Hleděla na místo, které se nehýbalo jako vítr či voda.
Lilit řekla: chvilku tu zůstanu.
Potom se objevil ON a kráčel k ní. Jeho oči stále hovořily o zrození, stejně jako její,
Ale všimla si rozdílu: stál pevně na zemi.
Řekl: Jsem Adam, dítě Adamy. Pojď, kráčej se mnou a já ti ukáži zemi.
Lilit se usmála a řekl: Já jsem Lilit s ohnivými křídly, pojď a já ti ukáži nebesa.
Ale Adam se bál Lilitiných ohnivých křídel a padl k zemi.
Lilit potřebovala společnost, a tak si odňala ohnivá křídla a mrštila jimi do nebes.
Adam viděl Lilit bez ohně. Už se nebál. Vstal, aby ji pozdravil.
Žena a muž kráčeli společně, sdíleli vzpomínky na své první okamžiky.
Lilit si vzpomínala na ducha nad vodami a volala na Slunce, aby jí vrátilo její oheň,
Ale Adam se stále bál ženského ohně. Přinutil Lilit, aby zůstala při zemi,
doufal, že ji přizpůsobí sobě. Ona však stále volala. Tehdy Adam pochopil,
že síla jeho naléhání na ni dolehla příliš. Strhla ho.
Lilit pociťovala jeho sílu jako bolest. Zavřela oči, usnula prvním spánkem hrůzy.
Hluboko uvnitř jejích vlastních temnot, pod tlakem strachu z muže,
Lilit zapomněla na své nebeské zrození a probudila se bez paměti.
Eva,
Druhá žena.
Eva otevřela oči a uviděla před sebou Adama. Pohnul se a odkryl Slunce.
Adam řekl: Nazvu tě ženou, protože pocházíš z muže.
Budeš mi sloužit a já tě ochráním před podivnými ohni.
Eva na zemi dala sama sebe muži.
A Bůh, smutný rodič stvoření, zaplakal, když viděl, jak žena otročí muži a muž se bojí ženy.
Bůh věděl, že jim musí dát život a smrt, pokolení za pokolením,
aby se jednou v budoucnu muž a žena  stali takovými, jak bylo ve stvoření zamýšleno.
A Bůh zasadil strom poznání v zahradě se slovy:
Musíte si vybrat – věčnost či poznání, neboť toho dne, kdy pojíte tento plod, jistě zemřete.
A Eva řekla: Já chci vědět a cítit to zvláštní rozpomínání.
Viděla, že strom je dobrý k jídlu a příjemný pro oči, tak si vzala plod a jedla jej.
Adam jedl s ní. Potom Eva zaslechla, jak zahradou vane večerní vánek
a jakási temná vzpomínka sevřela její duši – vzpomínka na oheň, ducha nad vodami.
Adam viděl smrt, ztracenou nesmrtelnost člověka, a řekl:
V bolestech budeš rodit mé děti a budeš po mně toužit.
Eva opustila zahradu se svým pánem a oplakávala své já, na které si nedokázala úplně vzpomenout.
Lilit, jsme tvé děti, jsme generace změny.
Pomoz nám získat zpět naše ohnivá křídla, abychom mohli žít společně – žena a muž,
Tak jak zamýšlel Bůh na počátku stvoření.

Báseň „První krev“
V nejtemnější fázi Luny
Chava hleděla na proměny svého těla.
Nalezla klidné místo mezi stromy, aby mohla přemýšlet.
Náhle se její tělo naplnilo a uvolnilo první krev,
která se smísila s tmavou hlínou a obarvila ji na červeno.
Nazvala zemi „Adama“, „Červená, jako já“.
Pak se objevila laň a prozradila jí tajemství její krve, přidržela jí zrcadlo generací.
Chava si povzdychla.
Po třech dnech krev přestala téct. Vstala a šla k řece a učinila tak první obřad svého ženství.
Zpívala:
Noční obloha, Luna,  Luna roste k moudrosti, Luna, Luna prosvítá v temnotě,
Luna, Luna je modlitebním pláštěm smrti, Luna, Luna je zábleskem světla,
Luna, Luna je duší nebes, Luna, k Luně zvedáme své oči,
Luna, Luna hrdě tančí, Luna, Luna v kruhu, Luna, Luna zpívá…
Buď požehnána, jenž jsi mne stvořila,
Buď požehnána, jenž jsi mne udělala,
Buď požehnána, jenž jsi mne učinila…
Chraň mne před zlým, Luno, Luno, upleť nám korunu, Luno, Luno, v míru, v míru, v míru.
Amen, amen. Sela, haleluja!

Báseň „Achti (Má sestro), …“
Cítím bolest z toho, že jsem tě nenazývala jménem, jež ti dala tvá matka.
Zapudila jsem tě, proklela ve svém hněvu a neplodnosti.
Nazvala jsem tě cizím, ha-gar, jako kdyby bylo hříchem být odjinud.
Achti, použili mne, abych ukradla tvoji dělohu a vznesla nárok na tvé dítě,
Jako kdyby mi patřilo tvé tělo i tvé porodní bolesti.
Já, kterou nazývají „ženou vidící daleko“, nemohu dosvědčit než svoji vlastní slepotu,
Ale ty, má sestro, jsi viděla anděly, učinilas zázraky v poušti,
Obdrželas boží požehnání od Boha, který se mnou přestal mluvit.
Avšak když jsem se stala svědkem nářku svého syna pod nožem jeho otce
Teprve potom jsem si uvědomila naše společné utrpení.
Křičela jsem: Abrahame, Abrahame, odhoď svůj nůž!
Můj hlas křičel do ticha můj hřích.
Odpusť mi, achti, hřích odmítnutí, hřích zneužití, hřích zpupnosti,
Odpusť mi, achti, ten hřích, že jsem nikdy nepoznala tvé jméno.

Báseň „Leiny útrapy“
Všechny ty roky, dítě za dítětem, dítě za dítětem,
Lea se podobala dojné krávě.
Pomalu se vlekla na opuchlých nohách,
Její kůže visela v záhybech na jejím těle
Její oči vyčnívaly z tváře
Jámy odepřené lásky.
On za ní přišel zřídkakdy,
A když přišel, vše bylo u konce dříve než začalo.
Neobdělával její pole, neoral její půdu, nezasadil voňavý keř polibků na její rty.
Pouze zahekal a odešel, a zanechal ji s nekončícími slzami marnosti.
Pro něho byla pouze věcí.
A tak jedla. Jedla jídlo svého manžela, jedla jídlo svých dětí, jedla jídlo svého otce.
Sbírala suchou trávu, chlemtala med z hliněných džbánů, jedla při vaření, mezi jídly, při mytí.
Ušila si kapsy na svém oděvu, aby mohla stále s sebou nosit chléb a ovoce.
Kousky sušeného masa se jí lepily na zuby, mouchy se rojily kolem jejích úst.
Bez konce hltala, aby necítila rostoucí hlad, který trýznil její tělo a pustošil její srdce.
Rodila dítě za dítětem, dítě za dítětem,
Ale žádné z nich neuklidnilo její pohlcující zuřivost, která živila její zoufalství.
Tak rostla, tloustla jako kráva, ztracena ve svém vlastním těle, dokud nezemřela z přesycení.
Nikdy nepoznala odměnu plodných manželek.

Vzývání:
Šechíno, přijmi obřad svého lidu,
Požehnej tento příbytek svojí přítomností,
Přijmi naše modlitby a obejmi je,
Naplň naše srdce soucítěním, porozuměním a mírem.
Modlitba – píseň:
Duchu Jehoji, hledám tvoji vizi
Duchu Jehoji, hledám tvoji milost,
Duchu Jehoji, hledám tvoji moudrost,
Duchu Jehoji, hledám tvůj mír.
Naplň mne svojí vizí,
Naplň mne  svojí milostí,
Naplň mne svojí moudrostí,
Naplň mne svým mírem.
Píseň na závěr obřadu:
Jsem léčitelka, léčím duše. Umírám a znovu se rodím, šestsettisíckrát.
Vyléči mne, otevři mne, uvolni skutečnou, pravdivou píseň mého srdce.
Veď mne po cestě krásy po celý můj dlouhý život.
Jsem léčitelka, léčím duše. Kráčím se sestrou šedou vlčicí, tam, kde roste pouštní šalvěj.
Vyléči mne, otevři mne, uvolni skutečnou, pravdivou píseň mého srdce.
Proměň stíny mé duše v dary míru a lásky.
Jsem léčitelka, hledám cestu léčení, prosím, odhal mi vizi v mém srdci, ať žiji v moudrosti.
Vyléči mne, otevři mne, uvolni skutečnou, pravdivou píseň mého srdce.
Nechť má vize léčí svět po celý můj život.

Požehnání pro dívku při obřadu, kterým se stává ženou:
Jsi „žena statečná“/Jsem žena statečná
Žena svého lidu/žena mého lidu
Kráčíš po stezce odvážného srdce/kráčím po stezce odvážného srdce
Jdeš po své cestě pustinou/jdu po své cestě pustinou
Vítáš svého silného ducha/vítám svého silného ducha
A on tě povede/a on mne povede
Půjdeš vzhůru na vrchol hory/půjdu vzhůru na vrchol hory
S odvahou tam vystoupíš/s odvahou tam vystoupím
Nebudeš mít strach z výstupu do výšin/nebudu mít strach z výstupu do výšin
Jsi dcera svého lidu/jsem dcera svého lidu
Jsi statečná žena/jsem statečná žena
Kráčíš po cestě spravedlnosti/kráčím po cestě spravedlnosti
Sestupuješ do hlubin/sestupuji do hlubin
Hledáš moudrost žen/hledám moudrost žen
Sestupuješ s milostí/sestupuji s milostí
Abys odhalila pravdu přebývající v hlubinách tvého srdce/abych odhalila pravdu přebývající v hlubinách mého srdce
Podstoupíš cestu do Propasti/podstoupím cestu do Propasti
Tvá mourost, o kterou máš pečovat/má moudrost, o kterou mám pečovat
Tvé osobité dovednosti, které máš ctít/mé osobité dovednosti, které mám ctít
Tvé tělo, které máš milovat/mé tělo, které mám milovat
Tuto noc získáš své ženství v temnotě nové Luny. Vstupuješ do sesterského kruhu žen a slavíš novoluní. Buď poženána, ať…(následují přání jednotlivých žen).

Meditace staré moudré ženy
Představ si sama sebe jako starou ženu
Vlasy stříbrné jako blednoucí Luna
Kůže svraštělá a tenká
Kosti ztuhlé jako zimní pšenice na zasněženém poli.
Ale život stále dobře chutná, nahoře i dole.
Představ si sama sebe jako starou ženu
Přetékající světlem moudrosti
Vědomě činící, ustupující, proudící,
Vidíš, jak smrt omývá tvé břehy
Nosíš si ji domů v kapsách po částech
Kladeš ji na oltář a odříkáváš modlitby.
Stará ženo, tvé břicho se otřásá smíchem, jak si užíváš zázrak každé hodiny,
Nech tuto vodu léčit a naplnit ducha uvnitř sebe
Plující
Nechť tato mikwe požehná a posvětí pramen moudrosti, který tě osvobodí.

Požehnání:
Buď požehnána, Šechíno, Moudrá Stará Ženo, Dávná Matko,
Která nás obnovuješ a posvěcuješ vodami této lázně.

Báseň „Co ženy potřebují udělat“
Překonat svůj strach z divoké ženy uvnitř nás
Pozvat Lilit ke stolu
Trvat na svých potřebách
Nechat ji kvílet a vybuchovat ohněm,
Vyprávět sprosté vtipy,
Chodit bosa v blátě,
Otevřít se své zuřivosti,
Dokončit to, co bylo přerušeno,
Zabořit se do žalu divočiny,
Vzpomenout si na sílu stromů, kamenů, vody, hvězd a Luny,
Vlků, hadů, hor a větru.
Od chvíle, kdy se napijeme z pramene počátku,
Nechť se náš hněv a smutek promění v oheň tvořivosti,
Nechť vaříme, šijeme, zahradničíme, malujeme, tkáme, tančíme, bubnujeme, píšeme poezii,
Přednášíme, cestujeme, pracujeme s hlínou, noříme se do horké lázně i horské bystřiny,
Hravě se oblékáme, rozdmýcháme ohně, které hoří uvnitř.
Nechť jsme divoké, nechť jsme praktické,
Navštěvujeme kursy sebeobrany i břišního tance,
Cítíme naše svaly,
předčítáme Toru v synagoze
studujeme hebrejštinu,
diskutujeme, přidáme svůj názor do sporu,
píšeme a vedeme bohoslužby, hledáme ženské učitelky,
pomáháme na svět snu,
slavíme obřad dospělosti dívky/bat micwa.

Báseň „Co muži potřebují udělat“
Postavit se tváří v tvář svému hněvu a strachu  z té vyhublé ženy,
která přináší smrt jedné éry,
obrůstá masem na kostře své touhy
jde z ní hrůza… tak dlouho, dokud není zcela milována.
Naslouchej hlasu, který tě vede
K divokým pramenům tvé duše.
O své vůli se ponoř do bahnitého proudu
A plav ke kalnému, temnému zdroji,
Dotkni se své extáze, nech ji jít.
Nehledej jenom mystické spojení energií popsané v tajemných středověkých textech,
Ale svěží vášeň srdcí a myslí tvých sester.
Přiveď nás do oblastí mužské moci, rozbij síť tvořenou jen muži, ať je to kdekoliv.
Přijmi nás, které jsme byly tak dlouho vykázané z tvých vnitřních komnat,
Nemohl jsi začlenit náš jazyk pro své vlastní potřeby.
Uznej ho, potěš se tou úžasnou dobou, naříkej skutečné slzy, předej zodpovědnost svým dcerám i jiným ženám,
Nebuď závislý na starých zdrojích autority, abys dokázal svůj názor,
Šechína existovala dávno před tím, než byl Zákon snesen dolů ze Sinaje.

Požehnání pro Ducha života:
Brucha Jah Šechina, Buď požehnána Šechina, která mne učinila ženou,
Dnes jsem si zvolila své léčení,
dnes jsem si zvolila novou smlouvu sama se sebou,
Dnes jsem si zvolila požehnání svého těla a svých možností.
Buď požehnán duch života, který mne podporuje a vyživuje a přivedl mne až do tohoto dne.

Stvoření ženy
Šechína pohlédla na spící bytost On/Ony (HeShe).
„Rozdělím tuto bytost, aby OnOna nalezla milující společnost stejně jako ji mají jiné bytosti v Zahradě.“
OnOna usnula v trávě, stulená jako had na horkém slunci. Snila o andělích.
Šechína si pomyslela:
„Z jaké části těla bych měla vytvořit ženu?
Možná z úst, aby mohla vyprávět příběhy, jako Serach – žena s citem pro čas.
Možná z očí, aby viděla vnitřní pravdu věcí, jako Lea – žena mírných očí.
Možná ze šíje, aby kráčela hrdě jako dcery Selofchadovy Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa.
Možná z uší, aby slyšela můj smích, jak ho jednoho dne uslyší žena Sára.
Možná ze srdce, aby překypovala něžným milosrdenstvím, jako citlivá žena Ráchel.
Možná z rukou, aby léčila a uzdravovala dotykem, jako hebrejské porodní báby.
Možná z nohou, aby šla ven hledat moudrost, jako pravdu hledající žena Dina.
Možná z květu její vášně, aby se těšila z plodů svého těla, jako Šulamit.“
Potom Šechína požehnala každou část ženského těla, řka:
Buď čistého srdce
a měj vždy na paměti,
že jsi stvořena v Mém obrazu.“
Poté se probudila – první žena.“

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

Napsat komentář