Kabalistická modlitba pro ženy

Volný překlad studie „Žena jako velekněz: Kabalistická modlitba v jidiš pro rozsvěcení šabatových světel“. Kurzívou moje doplňky, vysvětlivky a komentáře.

WOMAN AS HIGH PRIEST: A KABBALISTIC PRAYER IN YIDDISH FOR LIGHTING SABBATH CANDLES
Chava Weissler
Jewish History, Vol.5, No.1, Spring 1991

VYLOUČENÍ ŽIDOVSKÝCH ŽEN Z MYSTIKY

Vyloučení žen ze židovských mystických hnutí představuje pro historiky náboženství záhadu: Jak je možné, že v křesťanské a islámské mystice hrály ženy tak významnou roli, a v židovské mystice nikoliv? Problém je jak společenský, tak teologický.
Sociologové náboženství spekulují, že společenská, světská bezmoc žen je vedla k hledání duchovní síly/moci. Společenská organizace židovských mystických kroužků nedávala ženám žádný prostor. Kabala vyžaduje znalost jazyků (hebrejštiny, aramejštiny) a textů, které většině žen nebyly přístupné. Většina kabalistů byla členy esoterické elity, na druhou stranu hnutí oživující  luriánskou kabalu a dále šabatiánský mesianismus a východoevropský chasidismus měly spíše masový charakter.
Teologicky je problém v tom, že mužský prvek obecně symbolizuje duchovní a posvátnou realitu, zatímco ženský prvek sestupuje do hmoty a symbolizuje (s hmotou a tělem spjatou) démonickou realitu. Jestliže jsou ženy skutečně tak intimně spojeny s tělesností (fyzickým tělem, gašmi´ut), zdá se nemyslitelné, že by se účastnily asketického úsilí o duchovní povznesení. Kabalisté sice věnují mnoho pozornosti Šechíně (ženskému aspektu Božství), ale ta je popisována pouze ve vztahu k mužskému mystikovi, neboť bylo jeho úkolem vést Šechínu k jejímu spojení a sjednocení s manželem, symbolizovaným sefírou Tif´eret. Mohlo být v tomto symbolickém světě pro ženy nějaké místo?

MYSTIKA VÝCHODNÍ EVROPY

Ve východní Evropě 18. století kvetla luriánská zbožnost, heretické sektářství šabatianismu a frankismu i silné hnutí chasidismu. Je otázkou, do jaké míry oslovovala tato hnutí ženy. Zvláště chasidismus je předmětem sporů vědců: někteří tvrdí, že ženy získaly mnohem větší svobodu a společenskou roli, jiní přesvědčivě dokládají, že tomu tak nebylo. (Souzním se studií Ady Rapoport – Albert, že tomu tak skutečně nebylo, jak mj. dokládá osud Chany Rachel  Werbemacher, jediné známé „spravedlivé učitelky“, která byla naprostou výjimkou, jedinou mezi muži. Byla vnímána jako konkurence a ohrožení. Proto ji rabíni donutili, aby se ve čtyřiceti letech provdala, a tím ztratila svůj statut. Jde o velice silné a závažné téma „duchovních učitelek“, které v patriarchální společnosti mohou být akceptovány jako „duchovní“ pouze tehdy, když se vzdají svého sexuálního života, tj. své tělesnosti – viz. výše. Chana manžela, který byl k sňatku donucen,  opustila ihned po obřadu. Později odešla do Palestiny, kde pokračovala v kariéře učitelky.TD)

Nicméně se zachovaly modlitby tchines (hebr.tchina, pl tchinot, „prosebná modlitba“) v jazyce jidiš, jejichž autorkami byly ženy z oblasti Haliče a Volyně a které byly určené výhradně ženám. Některé z těchto modliteb obsahují kabalistické symboly a další materiál odvozený z kabalistických pramenů. Patrně to byla popularita luriánské kabaly a nikoliv chasidismus, co umožnilo ženám se s prameny seznámit. K procesu začleňování kabalistických pramenů do populární (jidiš) literatury docházelo asi od poloviny 17.století, kdy vycházela kompendia (souhrny, výtahy) z nejdůležitější kabalistické knihy Zohar a z dalších pramenů (např. Sefer Ma´asei Adonaj, Abbir Ja´kov, Nachalat Cvi).
Je nutné se zeptat, do jaké míry ženy (a muži vyloučení z kabalistických elit) přijaly názor, že kvůli své tělesnosti nemohou usilovat o duchovní zdokonalení? A dále je dobré si všimnout, jaká situace byla ve stejné době v křesťanství? Středověké křesťanství také ztotožnilo ženy s tělesností a muže se spiritualitou. Nicméně dvojí přirozenost Ježíše Krista, lidská a božská, umožnila ženám ztotožnit se s Jeho lidskou přirozeností, a to dávalo jejich fyzičnosti duchovní význam (podle výzkumu Carolyn Walker Bynum).

Máme-li toto na paměti, je otázkou, zda symbolický systém sefirot představuje podobné možnosti pro židovské ženy. Mohly se ženy – jak někdy argumentují současné židovské feministky – identifikovat se ženskými sefirami Malchut („Království“, symbolizující Šechínu, ženský aspekt Božství) a Bina („Vědění“)? A mohly mít skutečné zanícení pro mužské sefíry Tif´eret (mužský aspekt Božství) a Jesod („Základ“, mužská sexuální síla)? Zatím máme spíše doklady toho, že ženy sice používaly kabalistickou symboliku, ale výrazně nezměnily její genderové zobrazení.

MODLITBY PRO ŽENY

Prosebné modlitby tchinot Weissler zhruba rozděluje na „západoevropské“ a „východoevropské“. Západoevropské byly publikovány ve známých hebrejských tiskárnách v Amsterdamu, Sulzbachu, Firthu a v Praze v 17. a 18.století. Jde o modlitby pro dny v týdnu, postní dny, šabat a svátky, pro návštěvy hřbitovů, těhotenství, porod a  ženské příkazy (chana – oddělování těsta při pečení sobotního chleba, dodržování menstruační čistoty a rozsvěcení šabatových světel). V jedné z tchinot se praví: „My (ženy) nemáme tu moc zabývat se mystickými záměry a kombinacemi svatých jmen…“, nicméně modlitba pokračuje „nechť mé modlitby vystoupí před tebou a vytvoří korunu na tvé svaté hlavě společně s modlitbami těch Židů, kteří vědí, jak se zabývat mystickým rozjímáním a pracují se svatými jmény.“

Východoevropské tchinot jsou kratší, týkají se pouze šabatu, svátků a ženských příkazů a obsahují mnohem více kabalistického materiálu. Například „Tchine imohes“, „Modlitby pramatek“, od Sáry Rivky Rachel Ley bat Jukl Horowitz, nar. 1715, obsahuje i vysvětlivky, jako by si autorka uvědomovala, že běžné ženy nejsou v kabale zběhlé. Jinde prostě  kabalistické koncepty „přetavila“ do pochopitelné formy (např. působivou modlitbu s prosbou o spásu).

Konkrétně se Weissler věnuje kabalistické modlitbě pronášené při zapalování šabatových svící. Text pod názvem „Tchine Imrei Šifre“ je připisován ženě jménem Šifra bat Josef (Šifra, dcera Josefova). Publikován byl pravděpodobně koncem 18.století. Na titulní straně stojí:

„Tato tchina byla napsána významnou, učenou a bohatou ženou, paní Šifrou, dcerou vyjímečného a učeného rabiho, našeho učitele rabi Josefa, budiž požehnána jeho památka, manželkou učeného a zbožného, bystrého rabi Efrajima Segala, dajjana (náboženského soudce) ve svaté komunitě Poznaň.“. Na rozdíl od ostatních sbírek tchinot má tato sbírka rabínské doporučení (haskama, jakási schvalující předmluva významných učenců, obvyklý úvod rabínských knih). V doporučení stojí:
„Úvod. Vzhledem k tomu, že významná učená žena, manželka učence a rabína, vynikající a zbožné osobnosti v Tóře, náboženského soudce svaté komunity v Brodech, našeho učitele rabi Efraima Segala, je mi známá a i v minulosti jsem s ní byl obeznámen, dokládám, že všechny její činy jsou pro dobro nebes. Nyní je jejím skvělým plánem cestovat do Svaté Země se svým manželem, a proto několik rabínů a učenců souhlasí s publikací těchto tchinot. Neměla by jí být způsobena žádná finanční ztráta. …“ Stránka pod úvodem  je však prázdná, takže učenci, kteří podle tvrzení autora předmluvy knihu schvalovali,  si patrně nepřáli, aby jejich jméno bylo zveřejněno v jidiš spisku, jehož autorkou je žena. V textu Šifra naříká: „V tomto temném exilu prodléváme už více než 1 700 let…“, z toho Weissler usuzuje, že vznikl někdy po roce 1770. Brody, městečko v Haliči, ve kterém byla sbírka publikována, bylo centrem úsilí zabránit šíření frankistické hereze (zákaz publikování 1752 ) a chasidismu (1772). Byli zde aktivní zbožní Židé luriánské kabalistické školy.

MYSTICKÝ VÝZNAM ŽENSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH ÚKONŮ

Podle Weissler je sbírka mimořádná tím, že mnohem více než jiné zdůrazňuje kabalistický (tedy v židovském vnímání univerzální a hlubinný, „kosmický“) význam ženských náboženských úkonů. Text zdůrazňuje důležitost dodržování šabatu ženami a důležitost ženských modliteb. Pod vlivem kabalistické knihy Zohar pojednává o Šechíně (pod názvem „miškan šalom“, příbytek míru), kterou ztotožňuje s desátou sefírou Malchut (zastupuje náš pozemský svět, konkrétní hmotnou realitu), o sedmiramenném svícnu (menoře) jako symbolu sedmi „nižších“ sefirot, o přídatné duši „nešama jetera“, kterou Židé získávají o šabatu (od pátečního do sobotního večera), o přesvědčení, že lidské a božské světy jsou propojené jako mikrokosmos a makrokosmos, a o láskyplném spojení mezi sefirot (tj. mezi jemnohmotnými světy, jakýmisi mezistupni mezi lidmi a Božstvím), nápravě jejich narušení. K tomu může dojít lidskou oddanou modlitbou a prováděním božích příkazů (micwot). Lidská láska a činění dobra mohou přivést ženskou boží Přítomnost Šechínu zpět z vyhnanství do náruče Boha, tj. archetypálně může dojít k vyléčení rozštěpu ženského a mužského prvku a k nastolení harmonie ve všech světech.

Šifra píše:
„Přikázání sobotních svící (hadlakat nerot) bylo ženám svatého lidu dáno, aby mohly zažíhat svíce. Naši učenci říkají: Protože Eva zhasla světlo světa a způsobila kosmickou temnotu svým hříchem, ženy musí o šabatu zapalovat svíce. Ale toto je ten důvod: Příbytek míru (Šechína) na nás o šabatu spočívá, totiž spočívá na našich svátečních přídatných duších (nešama jetera), proto máme činit tak, jako je činěno nahoře (v Božím světě), totiž zapalovat svíce. Protože o šabatu září (naše) dvě duše, ženy musí zapalovat dvě svíce. Jak je psáno ve verši (4M8:2) „…když budeš rozsvěcovati lampy, ať svítí sedm lamp po přední straně svícnu“ (hebr. be-ha´alotcha et-hannerot el mul pnej hammenora…, doslova „až vyvýšíš, vyneseš nahoru ta světla před tvářemi menory“) Vypadá to, že verš by měl spíše říci „zapálíš“ a nikoliv „vyvýšíš“. Znamená to, že zapálení svící dole (v pozemském světě) značí vyvýšení.  Ten, kdo zapaluje, probudí totéž ve vyšším světě (hit´orerut le-ma´ala, doslova „probudí vzrušení“). Všechno toto bylo stanoveno dole tak, aby to odpovídalo svatostánku nahoře (rozumí se v nebesích, miškan šel ma´ala). Proto verš říká,že nebeský svícen odpovídá pozemskému svícnu. Když velekněz v pozemském světě rozsvítil (v jeruzalémském Chrámu) sedm světel menory, zároveň tím způsobil, že se rozsvítilo sedm světel ve světě nahoře. A proto tím, že zapalujeme šabatové svíce, probouzíme vyšší svět. A když žena zapaluje šabatové svíce, měla by tak činit s radostí a celým srdcem, neboť je to na počest Šechíny a šabatu (v kabalistickém vnímání ženský rod, „královna šabat“) a zvláštní šabatové duše. A té ženě bude potom dopřáno mít svaté děti, které budou světlem světa v Tóře (bŠabat 23b) a budou bohabojné a přinesou mír na tento svět. A také jí bude dopřáno, že její manžel bude dlouho žít. Proto je vhodné, aby tomu ženy věnovaly velkou pozornost.“

(Všimněte si pro judaismus typické odměny zbožných žen: projeví se v blahu manžela a dětí.)
Pasáž obsahuje mimořádné srovnání velekněze zapalujícího v Chrámu menoru (hluboce symbolický předmět, na rozdíl od tzv. Davidovy hvězdy, resp. Davidova štítu, skutečně autentický symbol judaismu) a ženy zapalující šabatová světla. Obě činnosti vzbuzují odezvu, doslova příval lásky, ve vyšších světech, a vedou tak k léčení rozštěpeného mužského a ženského božského prvku (archetyp hieros gamos, posvátného sňatku). Akt spojení mužského a ženského aspektu Božství je nejdůležitějším  posvátným smyslem a mystickým jádrem kabalistického rituálu.

KDE SE ŽENY INSPIROVALY? TJ. JAKÉ TEXTY ZNALY?

Otázkou je, kde se Šifra inspirovala a do jaké míry je její pojetí originální. Weissler odkazuje na pasáž z mystické knihy Zohar I 48b, kde je řečeno: „Šabatové světlo bylo dáno ženám svatého lidu, protože (Eva) zhasla světlo světa a zatemnila ho, atd. …Ale tajný smysl (tj. mystický význam) této skutečnosti je ten, že Příbytek míru (Šechína) je Paní Vesmíru, a duše, které jsou zvány „vyšší světla“, v ní spočívají. Proto musí žena zapalovat svíce, neboť Paní (hebr.matronita)  k ženě přilne a působí skrze ni. (Nebo: Proto musí žena zapalovat svíce, neboť je na místě Paní, které k ní přilne, když provádí tento skutek.) A žena musí zapalovat šabatové svíce s radostí v srdci a celým srdcem, neboť jde o mimořádnou poctu pro ni, o velikou milost. A bude hodna svatých synů…a její manžel bude dlouho živ…“
V pasáži chybí popis velekněze. Buď tedy Šifra použila pramen, který již citaci Zoharu upravuje, nebo si jej upravila sama. Podle názoru Weissler učinila obojí: inspirovala se sbírkou tchinot Nachalat Cvi, kde se na jednom místě dává do souvislosti zapalování svící „dole“ a „nahoře“ a na jiném místě se hovoří o veleknězi v interpretaci verše 4M8:2. A zároveň sama vložila svůj názor: odmítá , že by ženám bylo přikázáno zapalovat sobotní svíce jako trest za Evin hřích (uvádí sice názor učenců, ale následuje věta „Ale toto je ten důvod:“ ). Nachalat Cvi uvádí interpretaci o zástupné roli ženy za Šechínu v pozemském světě jako „tajnou“ (tj. mystická úroveň interpretace „sod“, zatímco interpretace o Evině hříchu je homiletická interpretace „deraš“). Zároveň tvořivě srovnává roli velekněze a ženy. Podle Weissler se inspirovala v jiných tchinot ( např. „Seder tchines u-vakošes“ vydaných poprvé  v Amsterdamu  roku 1648 a reprintovaných roku 1750).

V jedné modlitbě se praví: „Pane světa, udělala jsem všechnu svoji práci v šesti dnech a nyní budu odpočívat, jak jsi přikázal. A rozsvítím dvě světla podle požadavků naší svaté Tóry, abych uctila tebe a svatý šabat… A nechť jsou tato světla v tvých očích jako světla, která zapaloval velekněz v Chrámu, a nechť naše světlo není zhasnuto a nechť tvé světlo na nás spočine.“
V další modlitbě se praví:„Pane světa, nechť je mé dodržování příkazu zapalování světel tebou přijato jako čin velekněze, když zapaloval světla v drahém Chrámu. „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku“ (Žalm 119:105 Ner le-raglaj devarecha, we-or le-ntivati) To znamená: Tvé slovo je světlem mým nohám, nechť nohy mých dětí kráčejí po boží cestě. Nechť je můj čin zapálení svící přijatý, takže oči mých dětí budou osvícené drahou Tórou. A také se nad svícemi modlím, aby mé dodržování příkazu bylo přijato drahým Bohem, buď požehnán, jako světlo, které hořelo z olivového oleje v Chrámu a nikdy nezhaslo.“

Přestože obě tyto pasáže zdůrazňují význam ženina činu srovnáním s činem velekněze, žádná neobsahuje kabalistickou interpretaci tohoto činu – rozsvěcení svící. Šifra tak dala pramenům novou, hlubší interpretaci. Nepřejímá sice troufalou interpretaci Zoharu o tom, že v okamžiku zapalování svící je žena prostoupena ženskou Boží Přítomností, avšak zcela originální, Šifřinou interpretací je tvrzení, že zapalování svící ženou v pozemském světě způsobí probuzení a vzrušení (důrazné termíny pro pohyb energie) v horním světě. (Připomeňme, že na jiném místě Zohar říká: „Všechny ženy světa jsou zakořeněny v tajemství Šechíny“, ženské Boží Přítomnosti.)

NA PŮLI CESTY

V závěru Chava Weissler říká, že autorka se zastavuje „na půli cesty“. Na jednu stranu odmítá rabínskou interpretaci rozsvěcení sobotních světel jako trestu za Evin hřích, na druhou stranu si netroufá ženy ztotožnit s ženským aspektem Božství. Je otázkou, do jaké míry si vůbec uvědomila, že narušuje zaběhaná schémata mužského kabalistického myšlení, která mohou mít v praxi další dopad (tj. zda svoji modlitbu nevnímala pouze jako slovní vyjádření hluboké zbožnosti s dopadem na vztah mezi ženou a Bohem, nikoli ale s dopadem na sociální realitu ženy). Pro úplnost je třeba říci, že chybí  stoprocentní důkaz, že autorkou sbírky byla opravdu žena.Studii Weissler uzavírá odstavcem:
„Navzdory těmto nevyřešeným problémům text popírá ( i když v malém měřítku) tvrzení, že kabala byla formulována výlučně „muži pro muže“. I kdyby autorem byl muž, alespoň někdo si myslel, že ženy mohou provádět byť i jedinou micwu (náboženský příkaz) způsobem, kterým muži podle předpokladů provádějí všechny micwy. Navíc se tento názor o významu rozsvěcení svící, typicky ženského činu, nachází v tchinot, prosebných modlitbách určených ženskému čtenářstvu, tedy ženám přístupných. Ženy, které tento text četly či recitovaly při  provádění genderově specifického příkazu zapalování šabatových svic, mohly o tom to činu vědomě přemýšlet jako o činu, který má vesmírné důsledky.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli