Rozmanitost židovské zkušenosti, směrů a postojů se vzpírá jednoznačné definici. Židovství nezapadá do jednoznačných škatulek, vymezení a konceptů. V lidských společnostech, které jednoznačnost vyžadují, za svoji bytostnou pluralitu platí vysokou cenu. To je první, co člověka napadne, když čte knihu Kary Jeselly „Feminist Antisemitism“. Autorka střízlivě a srozumitelně popisuje intelektuální zápas hnutí za rovnoprávnost žen, který od tzv. druhé vlny feminismu, iniciované americkými židovskými aktivistkami, dospělo do dnešní fáze antisionismu a znevažování zkušeností židovských a izraelských žen. Čtenář má mnohdy pocit, že čte psychologický thriller, ne-li horor: ve skutečnosti jde o skvělou studii, která ukazuje, co se může stát s naší schopností poznávat a interpretovat realitu, když se zacyklí ve zjednodušujícím vidění, vylučuje z reality to, co se nehodí do preferovaného teoretického rámce, a v extrémním případě, když se zcela odpojí od žité zkušenosti. Nebo jak říká Dan Schueftan:
„Skutečným nebezpečím idey není její protiklad, ale extrémní podoba této ideje.“
FEMINISMUS A KONFLIKTNÍ ROZDĚLOVÁNÍ
Postupný vývoj progresivních směrů feminismu v protižidovské hnutí naznačují už názvy kapitol: „Úvod: Antisemitská-antisionistická smyčka feminismu“, „Sesterství je rasistické, imperialistické a židovské“, „Nová spojenectví, nová etika: židovský problém identitárního feminismu“, „The Bridges (název časopisu): Jak židovské feministky umožnily antisemitismus“, „As a Jew (Jako Žid/ovka): Evoluce feministické identity“, „Queer antisionismus: feminismus proti ženám, feminismus proti Židům“, „Me Too, ovšem pokud nejsi Židovka: Feminismus ospravedlňující sedmý říjen“ a „Závěr: Úspěch antisionismu, feministické selhání a budoucnost“.
Jesella historický exkurs začíná postavou židovské feministické ikony Betty Friedan a její knihy Feminine Mystique (1963), vyjadřují frustraci žen střední třídy, uvázaných kulturními vzorci v domácnostech a toužících po společenské seberealizaci. Se vzestupem uvědomění afroamerických feministek a feministek ze sociálně slabých vrstev, tedy žen, jejichž život byl v USA objektivně náročnější, se k tématu „co znamená být v této společnosti ženou“ přidala témata „co znamená být příslušnicí určité rasy a třídy“. Feminismus, který původně aspiroval na „sesterství“, tedy spojenectví všech žen tváří v tvář patriarchální diskriminaci, se spojil s tématem identity, bojem rozvojových zemí za samostatnost a s levicovým světonázorem. Nezvládl udržet jednotu žen s různou životní zkušeností a v důsledku začal kopírovat přesně ta konfliktní rozdělování, proti kterým bojoval, např. vyzdvihovat určitou ženskou zkušenost jako hodnotnější než druhou (hierarchie útlaku), používat nálepkující jazyk (často z dílny totalitních socialistických režimů) či spojovat různé způsoby útlaku (intersekcionalita zápasů) do jednotných -ismů (rasismus, imperialismus, kolonialismus) bez ohledu na historické okolnosti, odlišnosti a složité provázání nejednoznačných rolí „utlačovaného a utlačovatele“.
„ODVÁDÍ POZORNOST“
Za první jasné projevení této dynamiky Jesella považuje útoky na židovské feministky a jejich úsilí o svobodná reprodukční a sexuální práva VŠECH žen na konferenci v Mexico City u příležitosti Mezinárodního roku žen 1975. Agenda byla odmítnuta s tím, že boj za práva žen odvádí pozornost od třídního a osvobozeneckého boje. Konference se účastnila delegace oslavované Organizace za osvobození Palestiny, zároveň byla potvrzena rezoluce OSN, že „sionismus je formou rasismu“. Sionismus se tak ocitl ve stejném seznamu nepřátel globální levice jako apartheid či zmíněné -ismy a „musí být zničen, aby bylo dosaženo osvobození žen.“ Sen o mezinárodním sesterství byl označen za „hanebné krytí pro kulturní imperialismus“. Friedan tehdy marně upozorňovala, že ženy jsou používané jako nastrčené figurky politickými představiteli zemí, jež jim zcela odpírají základní práva, a že ekonomický rozvoj samotný problémy žen nevyřeší. Nastala éra feminismu afroamerických žen a žen z národnostních menšin (women of color): Židovky byly přijímané či trpěné pouze tehdy, když se vzdaly své sionistické identity.
Přitom role židovských feministek byla v hnutí zásadní. Podobně jako židovští muži se angažovaly v hnutí za lidská práva, práva Afroameričanů a spravedlivé zákony pro všechny. Přiznaně odkazovaly na židovský univerzalismus („Proč bychom samy sebe identifikovaly jako Židovky, když jsme chtěly propagovat vizi internacionalismu a mezináboženské i mezirasové solidarity?“ Vivian Rothstein). Se znalostí historie komunismu je tato naivita zarážející, uvědomme si však, že jde o Američanky.
„BÍLÉ A UTLAČUJÍCÍ“
V identitárním feminismu byly Židovky označeny za „bílé“, neboť měly v binárním rozdělení zastávat roli „utlačovatele“: složitost židovské identity, totiž skutečnost, že židovský úspěch v USA jde ruku v ruce s křehkostí pozice, více či méně viditelnou diskriminací a zranitelností, se do binárního modelu nevešla. „Židovské feministky se snažily zůstat uvnitř hnutí – a to za cenu ústupků z vlastní identity,“ píše Jesella. Touha patřit k feminismu byla pro mnohé silnější než touha patřit k Židům a Izraeli. „Když jsem se vzdala komunit, ze kterých pocházím, potřebuji nyní někam patřit,“ říká Rebecca Subar. Aby byly přijaty, vystupovaly proti židovství i Izraeli, propagovaly „diasporismus“ (život Židů v diaspoře a používání jidiš oproti ivritu), kály se (protože podle určitých feministických autorek se „bílé ženy svého rasismu vlastně nikdy zbavit nemohou“), zakládaly propalestinská hnutí a podporovaly hnutí BDS (bojkotu, stažení investic a sankcí vůči Izraeli).
Zvláštní prostor Jesella věnuje frázi „As a Jew…“, Jako Žid/ovka, která má zesílit kritiku Židů a Izraele tím, že ji pronáší Žid/ovka. Tito „As a Jew“ Židé jsou momentálně velmi populární v levicových médiích (např. Judith Butler, Peter Beinart, Gabor a Aron Maté), neboť dávají pečeť autority („i Židé takto mluví“) antisionistickým názorům. Zvláště Butler, proslulá svým zpochybňováním násilí 7. října vůči Izraelcům a vyžadováním dokumentace, „abychom věděli, zda ke znásilnění izraelských žen skutečně došlo“, má v levicových a queer kruzích postavení autority. Jesella také popisuje, jak se queer hnutí spojilo s antirasismem, antiimperialismem, karcerálním feminismem (hnutím za zrušení vězení) a s palestinským „osvobozeneckým“ hnutím, což vyústilo v hesla odtržená od faktické reality typu „Queers for Palestine“.
Kniha je dobře napsaná, důkladná a poctivá. Skutečnost, že se nečte lehce, je způsobená obsahem, nikoli formou. Je zjevné, že případ feministického antisemitismu je skvělou případovou studií krize humanitních věd a v širším smyslu i epistemologie, nauky o poznání. Ukazuje, co se stane, když žijeme více v teoretických rámcích a kategoriích než ve faktické realitě.
Zatím bychom si podle mého názoru mohli vzít lekci ze spirituálního feminismu, který nekompromisně říká: Chceš-li být aktivist(k)ou, nejprve si zpracuj svůj hněv, vztek a samospravedlnost, jinak vytvoříš další křivdy.
FEMINIST ANTISEMITISM: An Intellectual History
KARA JESELLA
Vydalo London Centre for the Study of Contemporary Antisemitism, 2026
Přesné a přitom vtipné zachycení fenoménu „As a Jew…“ nabízí izraelský komik Jochaj Sponder zde. (Je to krátké:-)), stručné, leč úderné): https://www.youtube.com/shorts/vSCBfPBgxLE
PSÁNO PRO MĚSÍČNÍK ROŠ CHODEŠ, vyšlo v říjnovém čísle 2026.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
Tento web funguje na dobrovolnické bázi. Svoji práci pro vás dělám ráda. Nicméně mne stojí úsilí, čas i peníze. Pokud byste mne chtěli finančně podpořit, pomůže mi to, potěší mne to a energie se vyrovnají. Číslo mého účtu je: 216576068/0300. QR kód je nastaven na částku 500,- Kč. Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: