Se Sárou Juditou Schneider o kabale studu a stahování Světla

Milé a milí, nabízím vám již druhý rozhovor s jedinečnou kabalistkou Sárou Juditou Schneider. Navštívila jsem ji v květnu tohoto roku ve Starém městě v Jeruzalémě a mluvila s ní o její nové knize „Kabala studu: Temná hmota duše“. Sára Judita, praktikující ortodoxní Židovka původem ze Spojených států, pokračuje v tradici psychologické kabaly. Tj. duchovní, celostní a hlubinnou nauku kabaly aplikuje na naši vnitřní osobní práci, na naše různé vrstvy osobnosti, a inspiruje cesty, jak s nimi pracovat, aby byly co nejtransparentnější pro (Boží) Světlo. Životní příběh Sáry Judity si můžete přečíst v prvním rozhovoru (odkaz na konci tohoto textu). O knize Kabala studu bych ráda časem též napsala příspěvek. Přeji vám klidné čtení.

NENÍ JEDNODUCHÉ S LIDMI MLUVIT, KDYŽ JE AKTIVOVANÁ EGOOBRANA

Terezie: Na úvod bych se Vás ráda zeptala, jak a kdy k Vám téma knihy přišlo? A zda je tu nějaká synchronicita s událostmi posledních dvou let (přepadením Izraele 7. října 2023 a následnou válkou Izraele proti Hamásu v Gaze)?

Sára: Když se ohlédnu dozadu, vidím, že jsem na knize pracovala pět let. Téma jsem promýšlela, napsala kousek, pak zase všeho nechala a potřebovala odstup. Jiné moje knihy prostě přišly, ale tato prošla skutečným porodním procesem. A napsala jsem ji také díky uvědomění, že je vždy snazší vidět druhé lidi než sebe sama. A tedy i určité téma je snazší vidět u druhých než u sebe. Když poskytuji lidem poradenství, vidím, nakolik stud (shame) ničí lidské životy. Myslí si, že dělají určitá rozhodnutí kvůli xyz, ale ve skutečnosti je to kvůli aktivaci obran jejich ega a následné ochraně před studem. Je to opravdu prvotní faktor a pokřivuje úsudek v dané chvíli, zkresluje odhad možností. Pokud je váš odhad situace pokřivený, potom rozhodnutí, která činíte, nevytvoří to, v co doufáte, že se stane. Prostě to nefunguje. Viděla jsem, jak s tím lidé zápasí, a přitom není vůbec jednoduché s nimi o tom mluvit, když je egoobrana silně aktivovaná.

Knihu jsem napsala před 7. říjnem. Po 7. říjnu jsem napsala komentář, kde ukazuji, jak křiklavým příkladem nezpracovaného studu je to, co bylo spácháno na Izraeli: sebenenávist (členů Hamásu), která se stala hnací silou a vnější nenávistí (externalized hatred). Je to náhled do psychiky členů Hamásu, kteří jsou pohlceni sebenenávistí a promítají to na někoho jiného, protože je jednoduše nemožné to unést.

Terezie: A ta nenávist je tak silná, že jsou ochotní zničit svůj vlastní lid.

Sára: Ano. A sebe sama. A žít v podzemí. Míra obětování se je pohlcující.

Terezie: Vlastně si myslím, že „semeno studu“ je přítomné ve všech třech monoteistických náboženstvích: judaismu, křesťanství a islámu. Ale judaismus je ochotný, ba dokonce horlivý ponořit se do hlubin lidské psyché, a tak je na tuto výzvu lépe připravený. Nehraje dualitní hru na černou a bílou. Ví, jak je lidská bytost složitá a komplexní. Nyní je to ještě nápadnější. Spousta lidí v Evropě a v Americe skočila na špek zjednodušujícímu vidění v polaritě „oběť – agresor“, tedy pouze první vrstvě reality.

Sára: Ano. A ještě navíc podle mého názoru dochází k obrácení perspektivy, kdo je oběť a kdo je agresor. Je to pro mne šokující, jak lidé mohou formulovat „pravdu“ zcela převráceně oproti tomu, jak se věci staly, věřit tomu a šířit to. Dívám se na to a říkám si, jak se tam, k tomuto pohledu a tvrzení, dostali?!? Je to tak zvláštní.

ALE ONA TO NENÍ HRA. JE TO REALITA. 

Terezie: Z mého pohledu to zaprvé souvisí s osobní zralostí. S tím, jak pracujeme sami se sebou, jak rozeznáváme vlastní projekce. Zadruhé, zažíváme velký chaos, co jsou fakta a co jsou mýty. V Izraeli nyní mnoho lidí truchlí, jsou uzavřeni ve svých bublinách, a zároveň podporují sebevědomí, že „společně vyhrajeme“, a jsou v bojovném modu. To je také mýtus. Je třeba najít upřímnou pozici. Potřebujeme poodstoupit a vidět jasně, co je skutečnost a co mýtus. Víme, že mýty jsou velmi důležité, je to jazyk duše. Fakta nedokážou obsáhnout a nasytit veškerou komplexnost, mnohovrstevnatost lidské bytosti, ale jsou také důležitá. Je to hledání uvědomělé rovnováhy mezi těmito dvěma přístupy. Příkladem mýtu může být pocit Izraelců, že „jsme zase oběti, celý svět je proti nám“. Ano, může to tak vypadat, ale nepomáhá to. Když jsem nyní v Izraeli, cítím opravdu hluboce zraněnou kolektivní duši, přesto je důležité udržet vizi, že tentokrát už tu starou hru nebudeme hrát.

Sára: Ale ona to není hra. Lidé letí do Austrálie na dovolenou a země je nevpustí, protože sloužili v (izraelské) armádě. Stalo se politickou realitou, že jsou běžní lidé utlačováni. A s čím se Židé potýkají na (amerických a evropských) univerzitách, to je ostudné.

Terezie: Četla jsem knihu o ideologii tzv. „osadnického kolonialismu“ na amerických univerzitách (Adam Kirsch: On Settler Colonialism). Víte, vyrostla jsem v komunismu. A musím říct, že tato ideologie je komunismu velmi podobná. Je to založené na mýtech, nikoli faktech, je to černobílé, a zneužívá nejlepší rysy lidského charakteru: úsilí o spravedlnost, solidaritu, pomoc chudým… Mladým lidem je řečeno, že dělají dobrou věc, a přitom jsou zneužíváni. Palestinismus je stejně jako komunismus také utopická ideologie, slibuje světlé zítřky, když zmizí kolektivní Žid, totiž Izrael. 

Sára: Dnes dopadla raketa na letiště Ben Guriona v Tel Avivu. Prošla (protileteckou obranou) Železnou kopulí. Vystřelilo ji (šítské, Íránem řízené a financované) hnutí Húthíů z Jemenu. Co s námi mají společného??? Je to vážná věc. Když se bavíme o mýtech a o skutečné realitě, já jsem tady v Izraeli a toto se tady děje. To je realita.

Terezie: Přesto by Vám mnoho lidí v Evropě a Americe řeklo, že je to chyba Izraele. Jak to vidíte z úhlu pohledu lidské psyché? Je to jako by měli svůj vlastní filtr a skrze něj interpretovali realitu.

Sára: A právě tohle dělá stud. Stud pokřivuje naše vnímání (perception) a promítne ho na něco, co od nás samých odvede pozornost. Neznám způsob, jak to napravit, pokud člověk není ochotný to udělat a nechce to změnit. Je s tím spousta práce. V současné geopolitické situaci můžeme o řešeních mluvit shora zdola, ale stejně to nikam nepovede, dokud tu práci neuděláme my sami. Zkrátka máme vytrvat, jít dopředu a důvěřovat, že na konci se z toho vymaníme.

NAŠE VNITŘNÍ CESTA NIKDY NENÍ JASNÁ A PŘÍMÁ

Terezie: Také Vaše předchozí kniha „Jsi to, co nenávidíš“ (You Are What You Hate, Jeruzalém 2009) je s tématem projekce spojena. Mluvíte tam hodně o „čištění“, projasňování našeho vnitřního zrcadla (kabalistický termín „aspeklarija“). Když jsem ji četla, uvědomila jsem si, že tato osobní práce je patrně jediný způsob, kterým můžeme dělat tikkun olam, nápravu světa. Jinak jsme uvízlí v nějakých úkolech, které nejsou naše.

Sára: Zároveň ale je potřeba, aby v zemi, ve které žijeme, byli lidé, kteří dělají i vnější práci. Je důležité si uvědomit, že naše vnitřní cesta nikdy není jasná a přímá. Když po ní jdeme, můžeme střídat směry, zkoumat různé možnosti. 

Terezie: V některých směrech křesťanství, judaismu či různých duchovních hnutí se objevuje názor, že duchovní lidé by se vůbec neměli účastnit veřejného života. Neměli by volit, neměli by nijak pracovat pro stát. Vnímám to jako potenciálně nebezpečné. Židé v historii neměli možnost se takto oddělit. Aby přežili, museli se zabývat politikou a společenským veřejným životem. Vytvořili tak model, který spojuje společenskou a politickou angažovanost se spiritualitou. Například známý rabi Moše ben Nachman (Nachmanides, 12./13. století) byl jak aktivní a praktický vůdce komunity, tak učenec a mystik.

Sára: Ano, je to důležité. A také určití lidé, určité duše, jsou k tomu propojení vhodné. V židovství je velmi silný pocit, že jsme zároveň jednotlivé individuality a zároveň důležitá součást komunity. Každý z nás je „šaliach“, vyslanec nějakého úkolu pro společenství (hebrejsky „am“, lid). Když děláme to, co je naším darem, každý z toho má užitek. Je důležité mít „ošetřené základy“, jak říká anglický idiom (bases are covered), tj. mnoho lidí se může věnovat spirituálním úkolům právě proto, že jiní lidé se věnují politice a nebojí se v ní ušpinit.

Terezie: A podobně jsou takoví lidé v armádě.

Sára: Ano. A tady v Izraeli armáda není ve skutečnosti až tak profesionální armáda. Z velké části je tvořena běžnými lidmi, kteří jsou povoláni jako rezervisté.

Terezie: Vnímáte to tedy tak, že Váš úkol je nyní modlit se, vyučovat, udržovat židovskou moudrost živou a moderní? To je také velký úkol neuvíznout ve starých náboženských vzorcích.

Sára: Ano. Neuvíznout ve starém paradigmatu.

ŘEŠENÍ JEŠTĚ V UNIVERZU NENÍ. NAŠE VNITŘNÍ PRÁCE BY MĚLA VYTVOŘIT TAKOVÝ PROSTOR, ABY STÁHL  DOSTATEK SVĚTLA. A TO UMOŽNÍ SITUACI EFEKTIVNĚ VYŘEŠIT. 

Terezie: Kde nyní vidíte naději?

Sára: Obecně cítím naději, víru, jistotu, že to nějak zvládneme. Nějak se to musí povést. Ale myslím, že v současné době nikdo nemá vizi, co prakticky dělat, jaký by měl být proces krok za krokem. Myslím, že řešení – ať už to znamená cokoli – ještě v Univerzu není. A tak nějak musíme… V kabale se mluví o Světlech a Nádobách. Část moci a síly vnitřního světa pochází ze schopnosti roztáhnout nádobu naší vlastní osobnosti (stretch the vessel of our personality) natolik, aby mohla udržet více Světla. A nejen aby Světlo udržela, ale udělala to tak, aby ve vyjádření potřeby či nedostatku vytvořila prázdný prostor, vakuum. A toto mocné vakuum potom nasává a stahuje dolů Světlo. (Sára vyjadřuje kabalistickým jazykem spirituální zákonitost, že čím víc člověk pracuje na svém vnitřním Světle, tím více Světla k němu teče, více ho vnímá ve svém okolí, čili jde o potencující se aktivitu.) Je to navržené přesně tak, aby byl nedostatek naplněn. Takže nemyslím si, že řešení je někde ve Vesmíru, ale spíše doufám, že naše vnitřní práce vytvoří takový prostor, který stáhne dostatek Světla na to, abychom naši velmi komplikovanou situaci mohli řešit efektivně.

Terezie: Tedy abychom byli v situacích vědomější a moudřejší.

Sára: Ano. Ale ještě jsme pořád slepí. Věřím, že v určitou chvíli to bude staženo a uvidíme, co dělat.

Terezie: Moje přítelkyně, profesorka kabaly Melila Hellner Ešed, řekla v minulém roce po vypuknutí války: „Měli bychom se připravit na temné časy. A zároveň bychom měli být v každém okamžiku připravení na zázraky Šechíny (ženské Boží Přítomnosti).“

Smějeme se a Sára říká: To zní jako plán!

BŮH NAŠI VOLBU POUŽIJE TAK, ABY SLOUŽILA K DOBRÉMU

Terezie: Jak jste řekla, přesahuje to naši schopnost vymyslet řešení rozumem. A ten prázdný prostor, o kterém mluvíte, je také prostorem pro Důvěru. Připomínám, že v západní spiritualitě jsme na rozdíl od spirituality východní vyrostli s konceptem horor vacui, strachu z prázdného prostoru. Když se nyní s přáteli v Česku snažíme zastavit projekt dál-nice přes krásnou krajinu, kde žijeme, slyšíme od projektantů, že trasa je vedena tam, kde „nic není“. Samozřejmě, že tam „něco je“ – pole, louky, lesy, stromy, půda, voda… Západní psyché má nevědomou potřebu jakýkoli prostor, kde údajně nic není, zaplňovat. Dokázat udržet tuto Prázdnotu a nepanikařit – to je ten úkol. Jak se díváte na skutečnost, že existuje více časových linií (timelines)?

Sára: Myslíte multiUniverzum (Vesmír s více dimenzemi)?

Terezie: Ano. V jednom ze svých textů o svobodné vůli píšete, že jisté jsou dva body: ten, ze kterého vycházíme, a ten, ke kterému máme dojít – Zdroj, Bůh. Ale jak tam dojdeme, co se odehraje mezi tím, to je otevřené.

Sára: Ano, přesně tak. To jsou různé časové linie, různé možnosti podle naší volby. To, kde jsme nyní, je dopadem našich rozhodnutí. Kdyby byla jen trošičku jiná, byli bychom jinde. Jak říká kvantová fyzika, každá možnost má svoji vlastní cestu, a když si nějakou vybereme, všechny další možnosti existují v dalších dimenzích reality, kterou nevidíme. Ale v mé víře je také přesvědčení o přítomnosti Prozřetelnosti Stvořitele. Ať si vybereme cokoli, Ha-Šem (dosl. „To Jméno“, uctivé označení Boha v židovství) tuto naši volbu použije tak, aby nás vedl kupředu. I kdyby to měl být jen krůček. Jinak bychom žili v panice z každého rozhodnutí při tolika možnostech, zvlášť  když nyní jde opravdu o hodně. Když s důvěrou děláme to nejlepší, co umíme, Ha-Šem naši volbu použije tak, aby sloužila k dobrému. Takový je záměr.

Terezie: Sedmého října různí lidé dělali různá rozhodnutí. A byla to rozhodnutí, která některým přinesla život a některým smrt. Hodně přemýšlím o tom, která naše část vlastně tu kterou možnost volí. 
Když pracujete s lidmi při konzultacích a přednáškách a vnímáte je, kde je podle Vašeho názoru zdroj jejich síly? Odkud z Vašeho pohledu pochází odolnost Izraelců?

Sára: Myslím, že je to dar židovské historie – totiž pocit mise, úkolu (sense of mission).  Tóra a její učení se stávají závazkem etického monoteismu, principů a premis (prvotních předpokladů, ze kterých vycházíme). Svět to potřebuje, není to nic samozřejmého. Je to síla, na které stojí vše ostatní: náprava tohoto světa (hebrejsky tikkun olam), viditelného i neviditelného. Pocit úkolu stojí zcela přirozeně za naší schopností znovu se zvednout a snažit se znovu a znovu, protože svět to potřebuje. A není to žádný sebestředný narcismus, ale síla, která pohání jednotlivce i kolektiv: stále se snažit, usilovat o něco, dělat, co je v dané chvíli možné. Možná je to právě toto. Zkoušet věci.

Terezie: Ano. A dále, z mého pohledu nese lid Izraele dávné hluboké vědění Jednoty. Toto poznání bylo v západním světě ztraceno, protože křesťanství adaptovalo dualitní paradigma. To ovlivňuje, jak lidé o věcech a událostech přemýšlejí – i jak je pro ně těžké integrovat „to druhé“, stíny, odmítanou polaritu. V židovském vyznání víry se říká „Bůh je Jedno“ – je to výzva k Celistvosti Jednoty, a tedy i k integraci všech částí, „jisker“.

Sára: Ano, máte pravdu.

Terezie: Na závěr mi dovolte osobní otázku. Bydlíte ve Starém městě. Jaký kontakt máte s jeruzalémskými Araby?

Sára: Tady ve Starém městě chodím na trh za Ibrahimem. Je to krejčí, šije mi šaty. Jsme dobří přátelé. Nakupuji v blízkém arabském obchodě. Nedávno jsem šla domů a  na lavičce seděla arabská žena s taškami. Pozdravila jsem ji „Pochválen buď Bůh“ hebrejsky a ona mi odpověděla totéž arabsky a začaly jsme si povídat. Byl to krásný a vzácný okamžik. 

Terezie: Děkuji za rozhovor a těším se při mé příští návštěvě na další. A teď bych si koupila knihu. Kolik stojí?

Sára: Sto šekelů. 

Terezie: Stošekelová bankovka se mimořádně povedla. Jsou na ní srnky…

Sára: Ano, srnky. Symbol Šechíny (ženské Boží Přítomnosti). 

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz  jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz  . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

První rozhovor se Sárou Juditou Schneider o jejím životě a pohledu na Božství

https://www.oheladom.cz/2024/puvodni-rozhovory/sara-judita-schneider-o-ceste-k-bozstvi/

Přeložený úryvek z knihy Sáry Judity Schneider „Jsi to, co nenávidíš“

https://www.oheladom.cz/2023/preklady/zidovska-mystika-kabala-o-kosmickem-cloveku-a-jeho-vedomi/

Rozhovor s Melilou Hellner Eshed, profesorkou mystiky kabaly, o truchlení Židů a Palestinců a ženské Boží Přítomnosti: 

https://www.oheladom.cz/2024/preklady/melila-hellner-esed-o-truchleni-zidu-a-palestincu-a-zenske-bozi-pritomnosti/

Moje přednáška „Hmota a Duch v židovské mystice kabale“

https://www.oheladom.cz/2022/puvodni-clanky/hmota-a-duch-v-zidovske-mystice/

Přednáška Melily Hellner Esehed „Kabalistické obrazy krize“

https://www.oheladom.cz/2020/preklady/kabalisticke-obrazy-krize/

 

 

 

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli