Pro zimní a jarní kurs Astro.Konstelací jsem přeložila přednášku skvělého průkopníka vědy nového paradigmatu Rupperta Sheldraka. Zvláště v době, kdy se dozvídáme o záhadném otvoru, který se otevřel uvnitř naší drahé hvězdy – Slunce, je zajímavé si připustit, že jde o projev Vědomí…
RUPERT SHELDRAKE O VZTAHU KE SLUNCI V TRADIČNÍCH KULTURÁCH – A KDY SE POHLED ZMĚNIL
Všechny tradiční kultury považují za samozřejmé, že Slunce je živé a vědomé. Označují Slunce za „boha“ či „bohyni“. Moderní věda to odmítá jako „dětinskou animistickou fantazii.“ Myšlenka, že Slunce není živé, se rozvíjí od 17. století, kdy došlo k mechanistické revoluci a rozchodu s dosavadním světonázorem. Ten říkal, že svět a Vesmír jsou živé entity: rostliny i zvířata (anglicky „animals“ od „anima“ – „duše“) mají duši. Příroda a vesmír se od 17. století staly mechanickým strojem tvořeným z nevědomé (non-conscious) hmoty. Podle René Descarta jsou vědomí pouze Bůh, andělé a lidská mysl (human minds).
I když už někteří liberálové uznávají, že např. vývojově vyšší zvířata mají také vědomí, stále je toto vědomí umisťováno do mozku. Jde o tzv. mozkocentrické chápání vědomí (cerebral centric view of consciousness). Dříve lidé věřili, že nebeská tělesa mají svoji inteligenci, i proto jsou planety nazvány jmény bohů a bohyní. Proč bychom nyní měli začít zvažovat možnost, že je Slunce vědomé? Došlo ke krizi v samotném srdci vědy. Příčinou je samotná existence lidského vědomí. Do 19. století většina vědců spokojeně žila v dualistickém světě: věda se věnovala „nevědomé“ hmotě, náboženství se věnovalo „vědomému“ Bohu, andělům, mysli – zvláště morálce. Vznikly dva proudy ve filosofii. Na začátku 19. století to byl idealismus, který tvrdil, že je vše sjednoceno myšlenkou, a dále materialismus, který vzal karteziánský dualismus a řekl – „Takové věci jako duch, Bůh a andělé neexistují, lidská mysl je jen aktivita lidského mozku.“ Odtud se vyvinul ateismus.
LIDSKÉ VĚDOMÍ NEUSTÁLE NARUŠUJE MATERIALISTICKOU VĚDU
Avšak jak může existoval lidské vědomí, když veškerá hmota je nevědomá? Lidské vědomí tak neustále materialistickou vědu narušuje. V posledních patnácti letech roste počet vědců a filosofů, kteří opouštějí materialistickou pozici, resp. ji modifikují a adaptují na pohled tzv. panpsychismu (od „psyché“ – duše i mysl). Diskuse jsou obvykle o elektronech a atomech. Panpsychismus není novinka, je to vlastně animismus. V 17. století byli dva filosofové, kteří v reakci na Descarta obhajovali panpsychismus: Leibnitz a jeho učení o monádách a Spinoza a jeho učení, že příroda a Bůh jsou jedno.
Ve dvacátém století to byl Alfred North Whitehead, kdo poukázal na nový způsob vnímání vědomí. Rozuměl kvantové teorii, která říká, že hmota je tvořena vlnovými vibracemi. Elektron je vlně podobná vibrace – vlna vibrační aktivity v elektronovém poli, proton je vibrace v protonovém poli. Hmota tak není stav, ale PROCES. Vše ve hmotě má minulost a budoucnost. Whitehead také říkal, že nejlepší způsob, jak chápat vztah mezi tělem a myslí je jako polarita V ČASE, nikoli v prostoru, jak se říkalo dříve – totiž že mysl je „vnitřní“ a tělo je „vnější“. Mysl je budoucí pól a tělo je minulý pól. Mentální – budoucí pole se skládá z možností. Tj. ještě to nejsou fyzická fakta. Do té doby existují v určité „virtuální říši“, a to podle Whiteheada bylo „mentální pole“ nebo vědomí. Základní charakteristikou vědomí jsou tak možnosti a volba z těchto možností. Zvířecí vědomí a elektrické vědomí má tyto kvality také.
CELISTVOST JE VÍCE NEŽ SOUHRN ČÁSTÍ
Dosavadní diskuse o panpsychismu pracuje s elektrony (micropanpsychism) stále reduktivním způsobem konvenční vědy. Má náhled, že „nejmenší je nejlepší“ – proto zkoumá to nejmenší. Čím jsou částice menší, tím je jejich zkoumání dražší. Ale panpsychismus také mluví o SEBEORGANIZUJÍCÍCH SE SYSTÉMECH. Např. elektron, když je volný, organizuje sám sebe. Když je v atomu, je součástí organizujícího pole molekuly, a tak dále. Každá buňka je sebeorganizující a má vyšší úroveň celistvosti. Stejně tak Země, Gaia, je sebeorganizující. A Slunce je uprostřed toho – v gigantickém měřítku.
Tak jako Země má kolem sebe magnetické póly jako membránu, tak má celý sluneční systém kolem sebe druh membrány. Stejně jako Země reaguje se slunečním větrem, tak galaktický vítr interaguje s membránou kolem celého slunečního systému. Sluneční systém je druhem elektrického organismu – nejen Slunce samotné.
Na každé této úrovni je celistvost (wholeness), která je více než souhrn částí, a to jsou sebeorganizující systémy. Když se pohneme z mozkocentrického chápání vědomí a přijmeme, že Slunce je vědomé, pak to znamená, že musí být schopné dělat rozhodnutí mezi mnoha možnostmi, jak bylo řečeno. Patrně nemá příliš svobody v rozhodování se o svém orbitu, ale způsob, jakým mysl Slunce interaguje s jeho fyzickou aktivitou, je skrze jeho elektrickou aktivitu.
Naše mysli interagují s našimi mozky skrze elektromagnetická pole uvnitř našich hlav. Alfa, gama, teta vlny jsou spojené s různými typy vědomí. Rozhraní mezi naší myslí a mozkem je skrze elektrické vzorce. Slunce je esenciálně elektrické a vykonává hodně elektrické aktivity. Může se „rozhodnout“ pro solární výboje či masivní výrony koronární hmoty ve formě plazmatu (https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDron_koron%C3%A1ln%C3%AD_hmoty ). Směry, kterými výrony vyšle, mají velký dopad na to, co se děje ve sluneční soustavě. Kdyby masivně namířily na Zemi, došlo by k výpadkům proudu a kolapsu celé průmyslové struktury po mnoho měsíců. Slunce ovlivňuje Zemi v jedenáctiletých cyklech.
VESMÍR JAKO GIGANTICKÝ MOZEK S NERVOVÝMI SPOJI
Jestliže je vědomé Slunce, jsou vědomé i jiné hvězdy. A pak celá galaxie může mít galaktickou mysl, ve které je Slunce a hvězdy jako buňky v těle. Celý Vesmír je jako gigantický mozek s nervovými spoji – plazmatickými proudy – a celé to může interagovat s kosmickou myslí. Myšlenka kosmické mysli není nová: ve starověku byla nazývána „světová duše“ neboli „anima mundi“.
Jak si Slunce či galaxie či Vesmír pamatují? Jsme zvyklí na myšlenku, že paměť závisí na stopách v mozku. Myšlenka, že paměť je uložena v mozku, je jedním z deseti dogmat vědy (viz Sheldrakova kniha „Mylné domněnky vědy“, v češtině vyšlo roku 2014, o které píši na webu oheladom.cz, odkaz pod tímto článkem). Není pro to dostatek důkazů. Mozek je spíše televizní přijímač než video nahrávač a nalaďuje se na vlivy ze svých vlastních minulých stavů, které putují procesem mnou nazývaným „morfická rezonance“. Dochází k vlivu podobného na podobné uvnitř sebeorganizujícího se systému napříč časem a prostorem z minulosti do přítomnosti. V celé přírodě je určitý druh paměti. Celý Vesmír má něco jako paměť. Přírodní zákony jsou spíše „zvyky“, vyvinuté spolu s vyvíjejícím se Vesmírem. Všechny sebeorganizující se systémy mají kolektivní paměť. Každý živočišný druh se spoléhá na kolektivní paměť svého druhu. Jednotlivci se více spoléhají na individuální paměť, protože jsou více podobnější sami sobě v minulosti než čemukoliv jinému.
VÍ SLUNCE, CO SE DĚJE VE SLUNEČNÍ SOUSTAVĚ?
Pokud tyto principy aplikujeme na Slunce, tak naše Slunce je naladěné na kolektivní paměť jiných Sluncí a kolektivní paměť jiných slunečních soustav. Vyvstane spousta dalších otázek, např. ví Slunce, co se děje ve sluneční soustavě? Co by bylo základem takového poznání a má orgány vnímání? V tradičních společnostech se považuje za běžné, že Slunce ví, co se děje na Zemi. V Egyptě bylo Slunce znázorňováno s okem Hora. Naše květina sedmikráska (angl. daisy) vypadá jako sluníčko s paprsky: její jméno pochází ze slov „oko dne“. (days´eye).
Jak Slunce ví, co se děje uvnitř sluneční soustavy? Jeden způsob je skrze elektromagnetické pole. Pole zahrnuje např. rádiové vlny, elektrické změny v našem mozku, apod. Vše, co se děje na Zemi, je uvnitř jejího magnetického pole, tedy i magnetického pole Slunce. Možná je to jeho smyslový orgán. Tak o tom přemýšlel Izák Newton, když řešil otázku gravitace. Přemýšlel, jak může hmota přitahovat hmotu v prázdném prostoru? Došel k tomu, že prostor není až tak prázdný, a nazval ho SENSORIUM, „cítící, vnímající orgán Boha“. Bůh je podle Newtona všemohoucí a všude přítomný a všechno ví právě skrze úzké propojení gravitace a absolutního prostoru, kde tento prostor je jeho smyslovým orgánem. Proto ví všechno. A skrze prostor Bůh sám posiluje gravitaci. My nyní uvažujeme o tzv. gravitačních polích. Velmi dobře s tím ladí teorie o elektrickém Vesmíru.
Nevíme toho příliš o tom, jak hvězdy komunikují mezi sebou uvnitř galaxie. Jak to vše můžeme prozkoumat? Nevím. Zkoušel jsem vymyslet empirické testy zkoumající vědomí Slunce. Jeden test by byl skrze interakci s ním. Mnoho lidí Slunci posílá vzkazy. Sedm let jsem žil v Indii a hinduisté běžně zpívají mantru Slunci – Gajatri mantru. V józe cvičí pozdrav Slunci – i já ho každé ráno cvičím. Mají i mnoho modliteb ke Slunci. Podobné je to v šamanismu. (Judaismus má modlitby k Luně. Ve starověku vládlo přesvědčení, že Slunce je vševědoucí, protože ve dne putuje nad zemí a v noci v podsvětí. Pozn. TD). Začal bych tím, že bych se zeptal, zda od Slunce obdrželi nějaké vzkazy? Západní civilizace je naučená tímto přístupem pohrdat, ale myslím, že bychom se ho měli učit.
Možná také pomůže požádat Slunce o znamení, např. v podobě určitého vzorce slunečního výboje. Ale je zjevné, že je to mimo rámec současného průzkumu. Rozhodně by to ale bylo levnější než různá zařízení typu satelity. Holistická věda je obecně mnohem levnější než redukcionistická věda!
Předneseno na konferenci Electric Universe, 7. července 2018 v Bathu, Velká Británie.
Přeložila Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz , leden 2025. Zkráceno.
Foto: Vítáme Slunce na Korfu, zářijová rána 2024, pobyt pro šestnáct žen s dvaceti kočkami, olivovníky a mořem:-) Fotila skvělá fotografka Alena Jurionová.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: