Kontaktovala mne izraelská zpěvačka a lektorka Victoria Hanna, charismatická žena, jejíž jedinečná práce s hlasem a zvukem nás s kamarádkou Laďkou natolik fascinuje, že jsme ji v loňském roce pozvali zpívat do synagog v Jičíně a v Turnově (viz. krátký videozáznam https://www.youtube.com/watch?v=MyFeqmlfJS4&feature=youtu.be ) a uspořádali jsme s ní třídenní workshop „Dávné dědictví: židovská kabalistická práce s hlasem a s tělem“. S Victorií jsme zůstaly v kontaktu, sdílíme novinky a rodinné zprávy. Nyní v koronakrizi mi napsala, že by pro účastníky loňského workshopu ráda zdarma udělala přes Zoom webinář, kde by nám připomněla, jaké techniky jsme se tehdy učili a jak je můžeme použít v této, cituji, „velmi velmi vzácné době.“ Drtivá většina účastníků okamžitě s nadšením zareagovala a webinář se uskutečnil na konci dubna. Pro mne krásný projev pouta, které se může vytvořit, když se skupinou lidí prožijete mimořádně silné zážitky – všichni jsme měli radost, že se po deseti měsících vidíme, a vzpomínky na společnou práci překypovaly radostí.
Proč o příhodě píšu: Hned na začátku setkání s námi Victoria sdílela svůj osobní prožitek z počátků koronakrize a karantény (která je v Izraeli přísnější než u nás – mimo jiné Izraelci nemohou chodit do přírody). Victoria, která vystupuje po celém světě, se v den vyhlášení karantény vrátila z New Yorku. Jak vystoupila z letadla, nemohla dýchat. Jako by jí na hrudi ležela deska. Tento stav trval týden: obrovská tíha na hrudi a nemožnost popadnout dech. Chodila tedy každý den bosa do přírody, lehala si na zem, zpívala hlásku mem (vibrace ústy „mmmmmmemmmm“) – hlásku, která spojuje se zemí. Teprve tak se tíha uvolnila. A Victoria si uvědomila, že svým vnímavým energetickým polem „chytila“ téma kolektivního vědomí: strach, který ovládá naše energetické centrum srdce. Přestože ona sama strach nijak necítila – je spokojená, že nelétá po světě a je doma s dětmi, navíc dobře chápe transformační povahu naší doby -, strach obsažený v kolektivním poli ji doslova zalehl. Dostala tím i úkol si s ním poradit, pracovat jako jednotlivec na jeho uvolnění, a kolektivnímu vědomí tak pomoci. Dělá to skrze spojení se z(Z)emí a skrze dávné praktiky práce se zvukem. V následujících dvou hodinách webináře nám připomněla nejen jak se zvuky a tělem pracovat, ale zvědomila i propojení, které se tím manifestuje: propojení Já a Božství, jednotlivce a prostoru, jednotlivce a Vesmíru, vnitřního a vnějšího, introvertního a extrovertního. A vše se točilo kolem našeho Srdce, kolem naší hrudi.
PROPOJENÍ INDIVIDUÁLNÍHO A KOLEKTIVNÍHO VĚDOMÍ
Znamená to tedy, že jako jednotlivci můžeme cítit i ovlivnit kolektivní vědomí? Nepochybně. Moderní doba roztrhala lidskou pospolitost do individuálních atomů osobností: ve skutečnosti je osamění iluze. Jsme navzájem propojeni sítí vztahů, ovlivňujeme se a ovlivňujeme energetické pole, které spoluvytváříme. V dnešní transformační době to má navíc další zvláštnost. Ukončilo se rozdělení lidského kolektivu na část, která ze svobodného (vědomého a/nebo nevědomého) rozhodnutí zůstává v realitě založené na hodnotách starého paradigmatu, a na část, která ze svobodného (spíše vědomého než nevědomého) rozhodnutí vytváří a žije realitu založenou na hodnotách nového paradigmatu. Oddělování a souběžná existence těchto dvou realit bude velkým tématem nejbližších let. Pořád jsme natolik blízko, že jako vnímaví jednotlivci můžeme cítit témata obou realit – téma, které je potřeba zvědomit, a buď na osobní úrovni zpracovat a pustit s tím, že už o naši realitu nejde, nebo ji vylaďovat a tříbit k moudřejší, spravedlivější a laskavější podobě.
MYSL A INTELEKT JSOU SKVĚLÉ NÁSTROJE
Tématem, které přišlo ke mně, abych jej skrze své tělo, prožitky a pocity zvědomila a projasnila, byla stínová stránka poznávací, polaritně a živlově „mužské“ funkce mysli a intelektu. Jako Blíženka mám silnou jak ženskou, tak mužskou polaritu: Blíženci jsou jediné znamení, které je schopné androgynní „neutrality“ a nadhledu. Navíc v živlovém zastoupení mám rovnovážně zastoupené ženské živly vody a země a mužské živly vzduchu a ohně. Intelekt a mysl je symbolizován živlem vzduchu. Dává mu rychlost, svobodu, pružnost, proměnlivost, nestabilitu, otevřenost. Mysl a intelekt jsou skvělé dary a nástroje, pokud jsou používány v rovnováze s ostatními poznávacími funkcemi (smyslové vnímání, intuice, cítění) a pokud si uchovávají své jedinečné kvality: schopnost rozlišování, střízlivosti, otevřenosti, respektu k pravdě.
Můj proces začal silným snem, ve kterém jsem měla vařit „mořské plody“ (v žité realitě je nejím ani nevařím). Otevřela jsem krabičku a z ní se začali valit hadi. Vize a sny s hady mne nijak nepřekvapují, jsou to pro mne posvátná zvířata symbolizující naše hlubinné nevědomé vrstvy, a vždy je vítám jako důležité posly. Tentokrát jsem ale ve snu vzala nůž a snažila se je krájet. Zvlášť na jednoho, který měl lidskou tvář a malá křidélka – přesně jako hadi symbolizující Lilit na Stromu poznání dobrého a zlého na středověkých křesťanských dřevorytech – jsem měla spadeno. Probudila jsem se a věděla, že nějaká moje část odmítá respekt vůči dávným zemním silám, a útočí na ně, místo aby se je snažila nejprve poznat a zvědomit. Tak nějak jako se plni strachu nyní vrháme do „boje“ proti neviditelnému nepříteli, viru, aniž bychom se ptali, jaké má pro nás poselství. A strach, že nedokážeme tuto titěrnost myslí a intelektem kontrolovat a ovládnout, v nás probouzí pudy agrese, vzteku, či deprese a apatie. Mysl a intelekt si se situací neví rady a nastupují nekultivované hlubší a starší síly naší psyché.
STÍNOVÁ STRÁNKA MYSLI A INTELEKTU
Stínovou stránkou mysli a intelektu je pro mne především černobílé vidění: podání skutečnosti pouze z jediného možného úhlu pohledu jako danou realitu. Setkání s takovým přístupem mne čekalo hned vzápětí. Na webu, pro který dávám rozhovory, jsem zhlédla rozhovor s kolegou sociologem. V úžasu jsem sledovala, jakým způsobem zachází s fakty a s doloženou historií, kterou otevřeně zkresluje a popírá, jak ohýbá a filtruje realitu dle svého osobního zaměření. Burcuje proti cizincům a islamismu, shnilé Evropské unii, nadnárodním koncernům, zlým Američanům… Raději jsem to po hodině vypnula, abych se nedozvěděla známou „pravdu“ konspirátorů, že za vše mohou Židé.
Těmto mužům říkám „zatrpklí proroci“ – a je zajímavé, že v esoterních kruzích jsou poměrně početní. Jejich úspěch souvisí se způsobem, jakým po vzoru totalitních ideologů a propagandistů mísí pravdu a výmysly: ano, Evropská unie potřebuje reformu, ano, islamismus je nebezpečný – ale islám nemusí být, ano, nadnárodní koncerny máme rozhodně hlídat, ano, Američané nedělají vše dobře… Ale vyvodit z toho jasně rozdělené černobílé vidění světa na „dobré“ a „zlé“, kdy zachránci jsou „obyčejní čeští lidé“, kteří si „svoje vezmou zpět“? Když odhlédnu od skutečnosti, že už jsme to v historii slyšeli, totiž v obou totalitách, nacistické i komunistické, a víme, jak to dopadlo, tak to už je osobní nastavení, které se složitostí reality a naší osobní odpovědností a vnitřní prací nemá nic společného, přesněji: neumí si s nimi poradit nebo se jim vyhýbá. „Zatrpklí proroci“ jsou zoufalí až vzteklí, naléhaví, varující – a s nulovou schopností pochopit kosmický zákon „Jak uvnitř, tak navenek“. Nevědí, že jejich postoj nejvíce vypovídá o nich samých. V tomto případě o mysli plné strachu, frustrace a apokalyptického myšlení. Od člověka pyšnícího se dvěma doktorskými tituly bychom čekali opravdu více – totiž skutečnou pečlivou vědeckou práci. Protože právě schopnost rozlišování a překládání složitého světa má věda v popisu práce. Samozřejmě ale věda i vědci mají své stíny a slepé skvrny. Transformace je zkrátka potřeba všude.
Zatrpklí proroci vždy najdou nadšené posluchače. Černobílé vidění světa, zjednodušování, zevšeobecňování je jednoduché a úderné. Nepotřebuje přemýšlet v detailech, dát si práci s rozlišováním, hledat vědomé, podvědomé i nevědomé příčiny v kolektivním i indidividuálním chování – tedy i v mém vlastním. Tento způsob vidění světa nepotřebuje sebereflexi – viník je vždy jasný, je to „ten druhý“.
ÚPRAVA REALITY
Druhým zajímavým příběhem o svérázné interpretaci reality a pravdy byla zpráva o novém vydání Bible v dánském jazyce. Dánové si ve své novodobé historii zakládají na své řádnosti, liberálnosti, otevřenosti, spravedlnosti a demokracii. Jako takoví pranýřují chování, které je podle nich nespravedlivé a nedemokratické. Zvlášť spadeno mají na Izrael, který považují za „stát – apartheid“. V záchvatech páchání dobra se velká část Dánů přiklání k protiizraelským sankcím a podpoře „spravedlivého boje Palestinců“. Budiž, mají právo na názor. Když ale překládáte Bibli ze starověkých jazyků, hebrejštiny a řečtiny, a schválně vynecháváte nebo nahrazujete v překladu slovo „Izrael“, protože, cituji, „by mohlo dojít ke zmatení s moderním státem Izrael“ – tak to už je, stylově řečeno, pořádná chucpe (drzost). Měnit dva tisíce let staré texty kvůli vlastnímu názoru na politickou situaci, kterou nechci a asi ani nemohu pochopit? Wow. Nemluvě o tom, že slovo „Izrael“ má hluboký symbolický význam, a to nejen etnicko-náboženský (označení konkrétní skupiny), ale i universální (jašar el – ten, kdo je v přímém spojení s Božstvím, bez ohledu na etnicko-náboženskou příslušnost). Vracíme se tak do dob tzv. teologie vytlačení a nahrazení, kterou ve středověku prováděla církev, kdy si také biblické texty překládala a interpretovala v duchu své ideologie.
SLOŽITOST LIDSKÉ POVAHY
Oba příklady mají jedno společné: neschopnost vidět realitu střízlivě, s přiznáním vlastního nastavení a vnímání, vlastního zaujetí. Neschopnost přiznat vlastní stín: ať už je to u pana sociologa obdiv k totalitě, rasismus a primitivní nacionalismus (téma nerovnováhy 1. čakry – kořenového energetického centra), nebo u dánské Biblické společnosti přesvědčení „my jsme ti spravedliví a ctnostní a toto jsou padouši“. Přitom nic nás v současné době nenabádá více ke zvědomění vlastních stínů jako skvělá lekce složité reality – pandemie , kterou v transformačním procesu žijeme a poznáváme. Protože tak to je: člověk je bytost velmi složitá a komplexní. Má v sobě skvělé stránky – a stránky destruktivní a temné. A všechno je promíchané jak u něho samého, tak ve společnosti, v organizacích a institucích, které tvoří.
Moje osobní práce se snem a s obrazy stínového intelektu mi dala nahlédnout, že i uvnitř mne energie intelektu, snažící se ovládat a kontrolovat situaci – vliv kolektivního pole strachu a kontroly – napadá jemné, klidné, v důvěře ukotvené části mne samé. Jasný obraz – můj „vnitřní frustrovaný akademik“ napadá vílu. Netrpělivost, neúcta. Víla kulhá. Protože podle mysli a intelektu, víla – něžnost, jemnost, citlivost a laskavost – přece „nemůže zachránit náš svět před nepřítelem, to dá ROZUM.“
… Nedá.
Zachránit nás může jenom spolupráce a vyladění: mysli a intelektu jako skvělého, zdravého nástroje k odvážnému poznávání vědomé reality, a citlivosti a něhy jako životodárné energie, která vše podkresluje, naplňuje. Je základem, ze kterého vyrůstá naše důvěra. Na vnitřní úrovni tak dělám práci, kterou tak důvěrně znám: vylaďování mužské a ženské polarity, intelektu a citu. S plným vědomím, že tak přispívám k vyladění pole kolektivního vědomí, které se cuká v intelektuálních křečích a snaze pochopit nepochopitelné. Jak to odráží promluvy našeho pana premiéra – nedává to smysl a není to ze srdce.
Ať jsme muži nebo ženy, važme si darů, které nám jako lidem byly dány. Rozvíjejme je všechny v rovnováze, učme se od druhých, spolupracujme. Protože jsme součástí jednoho pole a na nás závisí, pro jakou realitu se rozhodneme. Rozlišme, co je staré a co nové paradigma, a nahlédněme, kam jdeme my. Pokud chceme jít do nového, zkoumejme, co je pro nás ve starém paradigmatu ještě tak lákavého, že nás to skrze různé zkoušky drží. Každopádně ať jsme se v minulosti rozhodli jakkoli, pracujme na tom, aby soužití a oddělení proběhlo co nejklidněji.
Děkuji všem pracovníkům světla, všem lidem, kteří s laskavostí a otevřeným srdcem pracují na vylaďování našeho energetického pole. Děkuji všem lidem, kteří s odvahou a nadhledem zpracovávají kvalitní informace a živí tak kvalitní potravou naši mysl a intelekt. A děkuji všem ochráncům, že lidstvu dávají šanci na proměnu a neustále nás provází.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: