O ŽENSKÉ PRÁCI

Dopoledne všedního dne. S klientkou, která se za léta setkávání stala přítelkyní, s pečlivou, plnou pozorností pro sebemenší detail sdílíme, vracíme se do snových obrazů z jejích snů, konzultujeme s kartami, stavíme malou konstelaci, vnímáme tělesné procesy, jazyk těla. Ta mladá žena chce žít moudrý život v souladu sama se sebou a svým posláním. Aktuální děje v jejím životě jsou – v souladu s kolektivními energiemi – turbulentní, přesto obě vnímáme, jak s ní vesmír spolupracuje, jako kdyby „věděl“, že proces růstu bere odpovědně. Ano, je to PRÁCE. V jednu chvíli žena řekne: „Proč tuhle PRÁCI nikdo neocení? Proč ji nikdo nevidí?“ Do dvou vět shrnuje patriarchální dědictví znehodnocení ženské PRÁCE muži, ženami, systémem. A ženskou prací nemyslím  pečení vánočního cukroví. Myslím poslání ženského principu tady na zemi a jeho každodenní naplňování skrze pozornou, vědomou spolupráci s Vyšší Moudrostí v nás i mimo nás.

CO JE ŽENSKÁ PRÁCE

Jak by se stručně dala charakterizovat ženská PRÁCE? Každodenní rozhodování, kam nasměruji svoji pozornost, tedy energii, a klidná realizace záměru, bez ohledu, zda bude viděn, oceněn, odměněn. Prostě ho potřebuje ŽIVOT. Vylaďování a harmonizace. Pečování o energii prostoru, vztahu, komunity a kolektivu. Udržování vibrace prostoru, vztahu, komunity a kolektivu.Vyživování života – mláďat, slabých a bezbranných. Tvořit prostředí domova, ať se pod tím skrývá cokoli: tvořit bezpečné hnízdo, místo, kam se já i druzí rádi vracíme. Vnímat okolní svět jako propojenou, podporující se síť a sebe jako prvek v ní. S láskou a úctou vnímat naše spolubytosti – rostliny, zvířata, vzduch, krajinu… živé tělo Země/Gaii. A s rozhodností měnit svůj životní styl tak, aby byl vůči nim co nejméně škodící. Naslouchat přírodě, vnímat ji jako moudré orákulum, které nám radí, kudy dál. Ctít živly a spolupracovat s nimi. Vnímat a obdivovat přirozenou krásu, pochopit, že jako lidské bytosti ji potřebujeme stejně jako chléb a vodu, a krásu tvořit. Ctít životní cykly, a tedy nenechat se oslepit aktuálními společenskými trendy – zavrhováním stáří, potlačováním smrti, adorováním mládí. Mít kontakt s každou z těchto fází, vědět, že každá má svoji úlohu a smysl. Vylaďování rodinné dynamiky, rozkrývání jejích zákonitostí, trpělivé pochopení, že každý dělá, co umí aktuálně nejlépe. Pochopit, že naše touha růst a změnit náročnou, nefunkční situaci, se nemusí setkat se vstřícným ohlasem.

Výsledky ženské práce jsou vidět jakoby „mimochodem“: lidé spolu přes rozdíly komunikují, dohoda se najde, nastavují se zdravé hranice, prostředí je milé, ladné, sytící, podporující.   Co je k tomu potřeba? Empatie, cítění, otevřené srdce, jemnost, smysl pro skrytou realitu, smysl pro neviditelný detail, schopnost vnímat nejen hmotnou, ale i energetickou realitu, péče, tvoření. Čas sdílet, čas naslouchat, a odvaha udělat si v dnešním světě tento čas ve svém harmonogramu.

JE TO PRÁCE…

Je to PRÁCE? Ano, je to velká práce. Vyžaduje odkrytí osobních i kolektivních iluzí a her: je to, co dělám a žiji, opravdu moje? Zjišťování často na mnoho let. Očekává dešifrování objednávek společenských obrazů – komu slouží a přinášejí prospěch? Všimněte si, jak se reklamní průmysl zmocnil duchovních hesel a pozitivních afirmací. V reklamách na auta, chirurgicky upravená prsa, krémy nebo luxusní byt jsou používána a vyprazdňována spojení jako „buď svobodná/ý“, „láska na první pohled“, „buďte samy sebou“, „splněný sen“, … Dešifrování zneužitých slov, resp. emocí, které probouzí, předpokládá a zároveň odkrývá naše vnitřní lpění, staré programy, na které nás ještě starý systém „chytá“. Reklamní průmysl chytře pracuje se sebehodnotou – když budeš mít to a to, budeš jedinečná/ý. Kdo z nás má sebehodnotu v harmonické rovnováze? Ženská práce vyžaduje ponor, vytrvalost, drtící upřímnost a odvážnou sebereflexi. Cesta hrdiny je do světa, cesta hrdinky je dovnitř. Setkání s našimi vnitřními démony, závislostmi, zraněními, dětskými lpěními, závistí, nenasyceností, strachem – to je ta pravá transformační zkouška, bod, kdy je možná proměna. Nezaseknout se, neutéct, přijmout, projít. „Prociťuji vděčnost za svůj život. Nepodlehnu zlu a vždycky půjdu za světlem.“ /Marie Madeira/

Je to nespravedlivé? Dodnes si vzpomínám, jak jsem byla vzteklá, když mi v době manželské krize výborná léčitelka řekla, že to já mám udělat první vstřícný krok k manželovi, prostě proto, že jsem žena a že rodím děti. Argument z jiných světů. Trvalo mi několik let vnitřní PRÁCE, než jsem pochopila, přijala a naplnila její slova. Odpor byl přímo úměrný mému dávnému zranění, lilitímu hněvu a nezralé vzpouře. Je to běh na dlouhou trať, pokud nejste přeborník v kvantových skocích (a já jsem saturnský typ – „pomalu, ale jistě“).

A potom ta netrpělivost, že vy se tolik snažíte a pořád se nenaplňuje kýžený cíl! To naštvání, že vaši rodinní příslušníci i lidé ve společnosti dál vesele setrvávají ve svém komfortním starém programu a vy to dřete za ně! Ano, i to je potřeba zpracovat. Každý máme svoji volbu, oni svoji, vy svoji. Úkol je přítomen, záleží, kdo se ho ujme. Moudrý člověk ví, že je potřeba PRÁCI udělat.Žádá si to život.

ŽENSKÉ PRÁCI VLÁDNE LUNA

Mluvíme  o ženském principu, nikoli fyzických ženách: ženy s živlově silnější mužskou polaritou asi nebudou mít na tuto práci takovou trpělivost jako muži se živlově silnější ženskou polaritou. Já se trpělivost a cit pro rodinnou pospolitost učila od svého manžela. Ženská práce je energeticky lunární: pohybuje se v cyklech, má své fáze, světlo i tma se přelévají bez hranic. Vstupujeme do prostoru, nalaďujeme se na okolí, rozvolňujeme svoji formu. Držíme odražené světlo – přílišnou sílu vědomí, úspěchu, pokroku, hluku civilizace, tišíme, polarizujeme tento sluneční žár, aby nebyl ničivý. Nastavujeme zrcadlo, vyciťujeme potřeby druhých, nabízíme náruč. A to vše se může dít velmi rychle, náladově a proměnlivě, protože Luna je nejrychlejší těleso naší sluneční soustavy.  Aniž to časo tušíme, podvědomě odrážíme velké kosmické děje skrze své nálady a procesy. V temné fázi Luny některé z nás pozorují svoji temnou stránku, aby se důkladně poznaly, jiné sní, další se schoulí do bezpečí a dělají, slovy Moniky Michaelové, „velkou ženskou práci – NIC.“ A toto Nic samozřejmě obsahuje i všechno, jen ne na vnější, nýbrž na vnitřní úrovni.

IZRAELSKÁ KABALISTICKÁ  MYSTIČKA O ŽENSTVÍ

Židovská mystika kabala popisuje stvoření našeho fyzického světa, naší planety následovně: Božství, které je Jedno (tudíž nemá gender), zaplňovalo vše. V jednu chvíli se rozhodlo, že pozná samo sebe – pozná se skrze rozmanitost a nekonečnost forem svého tvoření. Stáhlo se (termín zvaný „cimcum“) a vytvořilo prázdné místo pro fyzický svět. V něm zůstaly odlesky prvotního celistvého božího Světla, tak jako v nádobě, ze které vylejeme olej, zůstanou zbytky oleje na stěnách nádoby. Došlo tak k polarizaci, kdy mužským božským prvkem se stalo Světlo a ženským božským prvkem se stal receptivní prostor – Nádoba (keli). Ženství je tak symbolizováno schopností přijímat a podržet Světlo – ne náhodou se nám tento pohled vrací v učení grálského křesťanství o Máří Magdaleně, jejíž lůno je Svatým Grálem. A lůno každé ženy se tak stává Svatým Grálem – potenciálem držet světlo a tvořit.

Pro cyklus přednášek o kabale jsem přeložila kousek z rozhovoru se současnou izraelskou kabalistkou, Rabbou Sapir. Asi si nemusíme říkat, jak vyjímečná je její role – v tradici, která po celá staletí odpírala ženám účast na studiu mystické moudrosti. Rabba Sappir v komunitě Miškan ha-kawana, Příbytek Záměru, přednáší hebrejsky i anglicky o kabalistickém pohledu na aktuální změnu paradigmatu. Pro lidi neznalé kabalistické symboliky a specifičnosti myšlení může být její pohled hůře srozumitelný, přesto si myslím, že stojí za pozornost.

V rozhovoru o ženství (https://www.mishkanhakavana.com/video-glimpses/interview-with-the-rabbah-saphir-on-the-feminine/ ) mj. Rabba Sapir říká: Ženství není pouze záležitostí žen. Je to i kvalita jemnosti v mužích (gentle in gentlemen), schopnost přijímat (receptivity). Ženský hmotný (fyzický, zemní) prvek je důvodem a aktivátorem tvoření. Je to přijímající Nádoba, která ale není jenom pasivní, je i aktivní tím, že hledá spojení se Stvořitelem. Mužský způsob je spojení (connection), ženský způsob je propojení (commune) až asimilace. Ženství je to, co vychovává a uvádí věci do pohybu, je to síla, která nám umožňuje stát se přirozeností Stvořitele. Naše generace je zvána poslední generací, ve smyslu poslední generací v exilu. Co to znamená být v exilu? Je to být mimo skutečné přijímání reality. Spása je ve skutečnosti přijít ke skutečně pravdivé realitě, kterou nazýváme spiritualita.

Ženský princip je principem PŘECHODU (transition), stejně jako lůno. Přechodu z věku hmoty do věku spirituality, protože ženské božské kvality (sefíry Bina a Malchut – kabalistické termíny pro božské nástroje ženského energetického pólu) jsou schopné přijímat a zahrnovat. Není to jenom pasivní schopnost být prázdnou nádobou a pojmout obsah, je to i aktivní schopnost obsah uvést na místo a do reality, která mu přísluší. Schopnost udržet protiklady a dát jim přesto společný účel. Předpona „kom-„ je ženským prvkem: komunikace, komunita, propojování (commune). Takto se na ženství ve spiritualitě máme dívat – je to vůdcovství přechodu. Ženský aspekt v nás musí projít kanálem a iniciací, aby byl schopný nejen vidět a slyšet pořebu každého ducha, ale vědět, kam ho umístit, co potřebuje, aby splnil svoji službu a povinnost. Čili je to velký úkol. Hlavním úkolem stvoření je reforma ženské části, protože to je reforma Nádoby. Světlo se nemění. Prvek, který se ve stvoření mění, je ženská část. Abychom umožnili Světlu, které se nemění, jeho přirozenost obnovy, potřebujeme Nádobu, která ho přijme, aby bylo schopné osvítit dvě přirozenosti – přijetí (ženská přirozenost) a obnovu (mužská přirozenost). A jedinou částí, která to může vyjádřit, je ženská část.

Když se podíváme na historii potlačování ženství, můžeme také vidět, že jde o cestu vývoje k jeho jedinečné SLUŽBĚ. Což není o tom být stejné jako muži, ale o vedení, učení a zasvěcení ke Zdroji, ke Kořenům (tj. Božství). Ženství umožňuje mužství, aby zazářilo a realizovalo svoji skutečnou podstatu. První člověk Adam byl stvořen se dvěma tvářemi, mužskou a ženskou. Poté byl rozdělen. Ženská část mu má pomáhat – ale aby mu mohla pomáhat růst, i ona potřebuje růst.“

Kabalistický koncept tak shrnuje pojetí, že ženství je navenek pasivní, ale uvnitř aktivní – PRACUJE. Neboť právě ono je nositelem změny, růstu a posunu. Je vzdělavatelkou a iniciátorkou. A umožňuje mužské energii, aby zazářila ve své kvalitě.

Ženská práce je tak odlišná od mužské práce. Dobré vědět, aby nám neokorala srdce v honění se za iluzí důležitosti a dokonalosti, v extrémní hře na „rovnost mužů a žen“. Jak říká Inelia Benz, „nejsme důležití – jsme jedineční.“ Každý z nás má v sobě oba póly, mužský i ženský, a měl by ctít oba způsoby jeho práce, podle své jedinečnosti.

VĚNOVÁNO IVETĚ Z. A JARCE I.

Foto: Malia na Krétě. Večerní koupání při dovolené s kamarádkou. Velká ženská práce vzdávání úcty Matce Moři.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

SHE MOVED aneb všechny odstíny ženství

O ŽENSKÉM STÍNU

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli