V prosincovém čísle britského vydání ženského magazínu Elle, který díky kamarádce mé starší dcery přistál u nás v domácnosti, se věnují feminismu: doslova jde o „The Feminism Issue“, téma vydání. Už se mi dloooouho nestalo, že bych se zájmem četla články v ženském magazínu: české edice své čtenářky dost podceňují a články typu jak si nejlépe oholit nohy či udržet milence mne poněkud míjejí (i když uznávám, že patří do spektra výběru).
Téma čísla reaguje na ohlas, který mělo vystoupení herečky a nyní i aktivistky a ambasadorky OSN Emmy Watson na půdě OSN v New Yorku 20.září 2014. Emma sama napsala a přednesla zahajovací projev projektu HeForShe (On pro ni). Projev se mi líbil: je jasný, důrazný, osobní i universální, shrnuje to nejdůležitější tak, aby se vešel do vyměřených deseti minut. Emma je viditelně nervózní, zároveň ale odhodlaná: velké poučení pro nás všechny, kterým se občas klepou nohy, ale cítíme, že „někdo“ – a v tuto chvíli jsme to my – prostě musí odvážně prorazit zaběhanou hranici. Emma představuje naději spojenou s novou generací: cítí odpovědnost, je bystrá, vzdělaná a chytrá a nebojí se být průkopnicí a aktivistkou. Její planetární energie ji v tom podporují: Slunce v Beranu, Luna ve Střelci, Ascendent v Panně. Odvaha a průkopnictví, touha po spravedlnosti a vyšším smyslu života pro všechny, pracovitost, odpovědnost, solidnost.A krásně vyvážené všechny čtyři elementy: vzduch, země, voda, oheň.
Emma v projevu upozorňuje, že slovo „feminismus“ bylo značně diskreditováno a zkresleno. Mnozí si jej spojují s nenávistí k mužům. Ve skutečnosti ale „feminismus je víra, že muži a ženy mají mít stejné možnosti. Je to teorie o politické, společenské a ekonomické rovnoprávnosti….Je načase, abychom viděli pohlaví jako spektrum, ne jako dvě odlišné a protikladné idey….Edmund Burke řekl: Vše, co temné síly /forces of evil/ potřebují ke svému vzestupu je, aby dobří muži a ženy nedělali nic.“
Projev si s českými titulky můžete poslechnout zde: http://emmawatson.cz/updates/show_news.php?number=8&start_from=64
Emmu do role ambasadorky pozvala Phumzile Mlambo-Ngcuka, „under-secretary-general UN and executive director of UN Women, former Deputy President“ Jižní Afriky (nevím, jak se ty funkce překládají, každopádně je to významná paní na prahu šedesátky, s bohatou politickou zkušeností). K projektu „On pro ni“ říká: „Problémy a záležitosti, které oslabují ženy, do velké míry souvisí s muži. Muži zastávají klíčové pozice a rozhodují o tom, zda se ženám bude vést dobře, či nikoliv. Dostatečně jsme se nesnažili změnit názory mužů, protože jsme mluvily pouze samy k sobě. Ale bitva žen a mužů, to není výsledek, který chceme. Pokud si muži zvolí být podporovateli a obhájci genderové rovnoprávnosti, sníží se tím počet lidí, kteří ženy připravují o sílu (disempower). A to je průlom.“ Podle Phumzile, důvody, proč by muži měli být zahrnuti do úsilí o genderovou rovnoprávnost, jsou tyto:
– Vypukla globální pandemie násilí proti ženám. Jedna ze tří žen zažije ve svém životě násilí z rukou mužů. Nyní je mnohem nebezpečnější být ženou než vojákem ve válce.
– Chybějící vzdělání znamená, že 800 milionů žen není zapojeno do pracovního trhu. (V některých zemích je stále nelegální, aby ženy vlastnily platební karty.)
– Otevírá se „digitální propast“, kdy 350 milionů žen nemá přístup k digitálním dovednostem kvůli diskriminaci ve vzdělání.
– Za každou epidemii nemoci platí především ženy: většina obětí eboly byly ženy, neboť ve většině zemí jsou to právě ony, kdo pečují o druhé.
– Je dokázáno, že ženy jsou největším pohonem růstu ekonomiky. Pokud skončí dětská, raná a nucená manželství, sníží se, resp. přerozdělí se neplacená práce, kdy pouze ženy pečují o druhé, a budou zajištěna sexuální a reproduktivní práva žen a dívek, všechny společnosti z toho budou mít užitek.
Z dalších textů vydání bych zmínila sloupek profesora Michaela Kimmela, sociologa, odborníka na genderovou rovnoprávnost (ročník 1951). Mj. zmiňuje důležitá témata feministického úsilí: stejné platy za stejnou práci (stále říše snů…), právo kontrolovat vlastní tělo a právo cítit se bezpečně jak doma, tak ve veřejném prostoru. Dále zmiňuje častou reakci mužů na úsilí žen o rovnoprávnost: rezistenci (odpor) a argumenty, že „jestliže ženy vyhrají, muži ztratí.“ Asi netřeba dodávat, že jde o typicky patriarchální dualitní rozštěp v myšlení zvaný feministkami „buď – a nebo“. V novém paradigmatu se učíme vytvářet a žít „win-win“ situace, tj. řešení, které je přínosné pro všechny a nikdo netratí. Kimmel jako sociolog odkazuje na mnoho průzkumů a říká, že rovnoprávnost je v zájmu mužů: jsou to otcové, synové, bratři, přátelé, kolegové, dědečci a vnuci, milenci a partneři, manželé. Muži žijící v partnerství a manželství jsou zdravější, méně závislí (alkohol, nikotin), dožívají se delšího věku. „Gender equality is right, fair, just.“ Klade si otázku, jak mohou ženy pomoci mužům? A odpovídá: „DŮVĚŘOVAT, DODÁVAT ODVAHU A NALÉHAT. Důvěřovat, že muži, které znáte a na kterých vám záleží, chtějí udělat tu správnou věc. Dodávat odvahu:mnoho z nás bylo vychováno s černobílým a jasně daným obrazem světa. Svět ale takový není. Je potřeba se stále učit dle momentální situace, přičemž vodítka jsou matoucí…“ A naléhat na to, aby muži kolem nás změnu žili veřejně, a byli tak výzvou a narušením jednolitého postoje pro jiné muže. A trvat na tom, aby se ozvali, když slyší sexistické komentáře. Kimmel článek končí slavným citátem. V roce 1914 (!!!) v časopise The Masses vyšel text Floyda Della „Feminism for Men“ (Feminismus pro muže), který začíná slovy: „Feminismus může poprvé v dějinách osvobodit muže.“ („Feminism is going to make it possible for the first time for men to be free.“)
Dále je zajímavý článek “ WOMANHOOD 2014: THE DEFINITIVE SURVEY.“ (Ženství 2014: přehled) Autorka Janice Turner (novinářka v The Times) napsala v roce 2009 článek o „spícím feminismu“ a mj. použila tyto argumenty: Pornografie se dostala do veřejného prostoru, noční kluby jsou na každé hlavní třídě, ženské časopisy lascivně pošilhávají z polic v trafikách. Dělala rozhovory se skupinou mladých dívek, které tvrdily,že „feminismus je něco pro jejich matky, nikoliv pro ně“. Nyní to vypadá lépe: Jane Austen snad bude první ženou na britských bankovkách, knihy ironické a vtipné feministky Caitlin Moran se prodávají v milionových výtiscích (česky „Jak být ženou“), vznikají feministické projekty (např. proti ženské obřízce, za ekologickou módu, za vzdělání pro ženy „třetího světa“…). Přesto málo žen samo sebe označuje za feministky. „Jsou to především ženy ve věku 30+, které vyrostly na kultuře ženských magazínů 90.let, kdo se o feminismus stará nejméně. Byly vychovány k tomu, aby věřily, že žijí v post-feministickém světě, kde vtipy na téma znásilnění jsou „jenom ironií“ a podřadná pracovní místa, kde nic netvoří, jsou ve skutečnosti osvobozením. Bojí se, aby nebyly považovány za „zakyslé čumáky“ a místo toho hledají svoji „sílu“ v nakupování, jako Carrie v seriálu Sex ve městě.“
Pro muže jsou podle průzkumů nejdůležitější rodina, vztahy a volný čas, pro ženy rodina, vztahy a touha mít děti. „Vypadá to, že jsme stále těmi, jejichž úkol je potěšit druhé (people-pleasers).“ Ženy cítí tlak na to, aby se vdaly. V knize Sheryl Sandberg Lean In (česky „Opřete se do toho“) je popsáno, jak jsou muži oceňováni za svoji ctižádost jako za dynamickou a atraktivní vlastnost, zatímco ženy jsou potom „bezohledné a nepřirozené“.
„Cílem feminismu je změnit kulturu, dát nám ženám důvěru, abychom požadovaly více, vštípit ženám víru v jejich rozhodnutí a odvahu nestarat se, jak je budou posuzovat druzí. Feminismus by měl být stanem, který pojme a ochrání matky v domácnosti, single ženy i manželky, které přijmou manželovo příjmení. A především, klíčem je sebedůvěra: společenská změna je důležitá, ale stejně důležitá je „vnitřní revoluce“ (v myšlení a chování žen a mužů).“
Pozornost si zaslouží také „THE ELLE INSPIRE LIST“ (Seznam pro inspiraci) s podtitulem: „This is not a power list, it´s a compilation of voices we believe you need to hear.“ (Toto není seznam moci, to je výběr hlasů, které podle nás potřebujete slyšet.) Fotografie a miniportréty zajímavých žen – političek, umělkyň, aktivistek, autorek, vědkyň…, dává plastický obraz, jak pestré mohou ženy mít životy a seberealizaci a jak mnoho podob může mít tvořivost a síla. U některých žen jsou i zajímavé citáty. Pro představu:
Modelka a tanečnice Coco Rocha říká: „Silná, mocná, sebejistá a ctižádostivá žena by neměla být ohrožována jinými ženami. Pevně věřím, že stoupající příliv zvedá všechny lodě: proto bychom se nikdy neměly snažit strhnout jiné ženy dolů.“ Známá pákistánská aktivistka za vzdělání dívek, sedmnáctiletá Malala Yousafzai (postřelená Talibánem za chození do školy a zachráněná britskými lékaři) říká: „Podle mého názoru jsou všechny ženy silné, ale ne každá žena svoji sílu rozezná a ocení. Některé ženy si jednoduše nejsou své síly vědomy. Byla jsem inspirována mnoha ženami, například (premiérkou Pákistánu) Benazir Bhutto, která měla vliv ve společnosti ovládané muži. Když jsem vyrůstala, Benazir ukázala, že žena se může stát lékařkou, učitelkou, inženýrkou, političkou nebo vůdkyní. Všechno, co potřebuje, je sebedůvěra a krok vpřed.“ Zpěvačka a aktivistka Annie Lennox říká: „Je důležité inspirovat ženy, aby využívaly zdrojů, které mají – a to jsou ony samy. Podle mne se feminismus musí stát posílením žen na celém světě. Samozřejmě že chci vidět stejnou mzdu pro ženy dělající stejnou práci jako muži, ale to, co mne především zajímá, je, jak mohou západní ženy pomoci podpořit ženy v zemích, které nemají možnosti, jež jsou pro nás (v demokratických západních zemích) samozřejmé.“
Dobře zvolenou módní ikonou pro feministické číslo je Diane Von Fürstenberg (DVF), módní návrhářka a silná osobnost, ročník 1946. Narodila se osmnáct měsíců poté, co se její matka vrátila z Osvětimi a Ravensbrücku a lékaři jejímu podvýživou zničenému tělu prorokovali neplodnost. Diana k tomu říká: „Má matka neměla přežít. Já jsem se neměla narodit. Dokázali jsme, že neměli pravdu. Obě jsme vyhrály v ten den, kdy jsem se narodila.“ Se svými židovskými rodiči měla Diana celý život pevný vztah. Zažila vzestupy a pády,nevydařené manželství s německým šlechticem, mnoho lásek,úspěch i neúspěch. Ve svých téměř sedmdesáti letech je opět na vrcholu. Žena se Sluncem v Kozorohu, Lunou v Beranu a ascendentem ve Štíru (znáte mocnější kombinaci?) říká o strachu: „Strach není cesta. Musíte ho od sebe odehnat. Nikdy byste neměly být obětí. Nesvádějte nic na počasí, na svého manžela, na jiné lidi. Prostě si řekněte: OK, taková je situace a já se s ní musím popasovat, aniž bych cokoli či kohokoli obviňovala.“ O feminismu: „Miluji slovo „feminismus“. Je krásné. Znamená sílu, ale neznamená, že nemůžete být ženské. Podle mne jsou slova magická, neměla by být brána na lehkou váhu. Uvědomte si jejich význam a užívejte je dobře.“
Diana se angažuje v charitě podporující ženy, letos popáté udělí společně se svým druhým manželem Barry Dillerem ceny „the DVF Awards“ pro odvážné, občansky angažované ženy (http://www.dvf.com/dvf-awards.html, kandidátkami roku 2014 byly mj. přítelkyně aktivistky Izraelka Liron Peleg-Hadomi a Palestinka Noha Khatieb ) v rámci charitativního projektu Vital Voices. „Cestuji po celém světě a vidím, že se věci nezlepšují. Méně žen může chodit do školy: v mnoha zemích to jde pozpátku. Je to divné, protože ženy jsou tolik silné. Skrýváme sílu před svými otci, milenci a manžely z mnoha důvodů, např. náboženských. Ale když se stane něco traumatického nebo tragického, vyjde ženská síla najevo. Nečekejte na tragédii, abyste byly silné – buďte silné nyní. Nakonec beztak ženy zachrání tuto planetu.“
Na závěr stručného exkursu do textů v britské ELLE si dovolím zformulovat svůj osobní názor na feminismus.
– Díky feminismu dnes máme volební právo, vzdělání a právní svobodu a rovnost před zákonem jako ženy. Za to patří všem průkopnicím velký dík. Často za svoji společenskou angažovanost zaplatily vysokou cenu, např. v osobních životech.
– Pokud někomu samotné slovo vadí, měl by na sobě zapracovat. Muži – kde v těle je váš strach? Jaké ego struktury to ohrožuje? Ženy – víte, že tento svůj samostatný názor, za který vás nikdo nebude šikanovat, můžete vyslovit právě díky feminismu?
– Feminismus je jedno zastřešující slovo pro velkou šíři směrů, názorů, hnutí a úhlů pohledu. Odsudek je tedy velmi zjednodušující, je potřeba se zeptat, který feminismus máte na mysli? A dále téma zkoumat. Nebuďme líné.
– Skutečnost, že se nám nedaří rovnoprávnost prosadit tak, jak bychom chtěly, je spojena s realitou naší psychiky, hluboce zakořeněných starých patriarchálních programů v našem vědomí, a to jak u mužů, tak u žen. Podcenily jsme sílu strachu, rezistence, lpění a závislosti – na bolesti, dramatu, hraní oběti. To je téma, na kterém můžeme stále pracovat.
– Náš západní svět je menšinou, i když sami sebe rádi vidíme ve středu důležitosti. V zemích třetího světa jsou ženy stále diskriminovány. O to podivuhodnější je jejich vůle ke změně, odvaha, úsilí o důstojnost, hrdost a svobodu. Jak říká Annie Lenox, ženy západu by měly podat pomocnou ruku. Zároveň ale se můžeme od žen jiných kontinentů mnoho naučit! Ženské dovednosti, které jsme zapomněly, i vlastnosti jako je ženskost, odvaha, včlenění temnoty včetně smrti do našich životů, spontánnost, tajemství.
Vynikající článek Caroline Glick o nástrahách feminismu západoevropských žen si můžete přečíst zde: http://www.jpost.com/Opinion/Columnists/Our-World-The-feminist-deception (Jestli mi vyjde čas, přeložím ho.)
ŽÍT SKUTEČNĚ SVOJI AUTENTICKOU SÍLU, spojenou se změnou vědomí, JE VELKÝM ÚKOLEM ŽEN SOUČASNÉ DOBY. NENÍ ODKLADU. Tak ať to zvládáme…
Obrázek: Můj oblíbený od skvělé malířky Josephine Wall, www.josephinewall.co.uk
Moc děkuji, vždycky se těším a nikdy mě nezklameš. Takových článků čím víc tím líp. Terezko, díky, díky.
Máša