Ješu a Máří Magdalena: v čem se historie opakuje

Na Štědrý den jsme s mužem byli nemocní a v karanténě, takže naše svátky byly všechno jen ne rodinné a společenské. Pro povzbuzení jsme si po nějaké době opět pustili film Máří Magdalena (2018, r. Garth Davis). Niterný film dobře ladil s aktuálními pomalými energiemi čtyř planet v Kozorohu a nabízel zamýšlení, jak by příběh Ješuy a Máří Magdaleny, vysokých duchovních učitelů, dopadnul dnes a jak se dnes projevuje reforma spirituality.

SNADNO SE ŘEKNE. A TAKOVÁ JE TO PRÁCE.

Dnes by Ješu dopadl stejně – tedy bavíme-li se o jeho obecně prezentovaném lidském osudu. Osobně si myslím, že příběh jeho pozemského osudu se odvíjel jinak, ale to teď ponechme stranou. Ten silný tah většiny lidí k vnější záchraně – čekání, že někdo přijde a udělá to za nás –  jako by byl součástí lidské výbavy setrvale. Znovu mne překvapilo, jak málo vlastně Ješu ve filmu mluví, jak málo řekne o svém náhledu na svět a víru. On také není hlavní postavou filmu, jak vyplývá z názvu: a Máří Magdalena je s ním skrze oči, „okna duše“, natolik propojená, že slova jeho učení nepotřebuje. Pochopí celou bytostí, že vyzývá k vnitřní proměně, k pouštění hněvu a odpouštění křivd, ke změně vnitřního nastavení a vědomí. Království boží je v nás, když mu ve svém srdci uděláme prostor. Změna se uděje, když se změníme my. Snadno se řekne, a taková je to práce. Za těch dva tisíce let se vlastně nic moc nezměnilo: esence je stále stejná.

Jako obvykle mne rušila scéna ukřižování, ale chápu, že je součástí mainstreamového podání. Bohužel tu ale máme vlastnost lidské psyché, která se na této tragédii zasekává a jako by ji úplně nedokázala překročit. Lidská závislost až posedlost dramatem  je schopná poznamenat i příběhy, které mají nést Světlo, Naději a skutečně Dobrou Zprávu (euangelion). Vzorec mučednictví je v židovsko-křesťanské psychice nezdravě silný.  Místo zprávy o překonání Smrti nesmrtelnou Duší a Duchem je tu ten vzorec „snažili jsme se, ale dopadlo to jako vždycky“. To potřebujeme změnit. I proto bych, konzervativci i romantici prominou, scénu ukřižování  universálně nahradila klasikou „život z té lepší stránky ber…“ aneb „life is piece of shit, when you look at it…“ (Život Briana). Protože popravdě, tak nějak je to duchovně zdravější:-):-)

PROŽÍVÁME PODOBNÝ PŘÍBĚH JAKO PŘED DVĚMA TISÍCI LETY

Abychom se ale nezasekli v minulosti, ráda bych sdělila pointu svého zamyšlení: aktuálně podle mého názoru procházíme stejným příběhem jako Judejci před dvěma tisíci lety. Totiž transformací spirituálního vnímání světa a reality, a tedy změnou paradigmatu. Tak jako tehdy, i dnes spousta lidí vnímá, že dosavadní (sebe)vnímání člověka, jeho role ve světě, jeho schopností a úkolů, naráží na svůj strop. Vyčerpalo se a buď se točí v kruhu, nebo upadá – vrací se ve vývoji pod konzervativně-nacionalisticko-tradičními hesly. Třetí, samozřejmě nejnadějnější možností je, že hledá nové cesty. Poslední skupinka  je patrně nejméně početná –ale to není nic nového. Též první křesťané všech odstínů  – nocrijim, evjonim, gnostici, první helenističtí křesťané pod vlivem Pavla –  o menšinách věděli své.
Zvláště početnost skupiny, která volá po „starých dobrých hodnotách“, jedno zda světských či spirituálních, je občas zarážející. V některých zemích se stává mainstreamovým proudem a politici ji zhusta využívají – viz nám nejblíže Polsko, Maďarsko, Rusko. Stávající náboženství ve své nepružné, formální podobě hrají v těchto zemích roli vodníků hrobníků Ducha, jež si vane, kam chce. U nás např. lidé kolem stávajícího pražského arcibiskupa. Až nápadně tito  pánové a dámy, kteří mají na Ducha papír a razítko, připomínají kněžské rodiny jeruzalémského Chrámu, jejichž hlavním zájmem bylo formálně přesně provést oběť, udržovat aristokratickou výlučnost a jasnou hierarchii a nepustit mezi sebe svěží vzduch změny. No, nepovedlo se, jak pravil Ješu – z Chrámu nezbyl kámen na kameni.

SPIRÁLNÍ DYNAMIKA

O tomto regresním pohybu mluví dobře teorie spirální dynamiky – velmi zajímavá a podnětná teorie evoluce vědomí.  http://ografologii.blogspot.com/2018/03/spiral-dynamics-novy-pohled-na-evoluci.html Velké díky kolegovi a kamarádovi Vojtovi Frančemu za skvělý text.  Zhruba to pro sebe překládám takto: v obdobích transformačních změn, tj. v období, kdy na nás Plné Vědomí tlačí, abychom se posunuli na další evoluční patro, nelze zůstat stát opodál a čekat, až to přejde. Buď jdete s vlnou, nebo jdete do regrese. Tj. děláte evoluční krok zpět. To může být dočasné a svým způsobem nápomocné pro reflexi a nabrání sil, ale poměrně hodně lidí v této fázi zůstane. Nenajde v sobě dost sil a odvahy k transformačnímu kroku či skoku. Představte si elektron na orbitu nabírající rychlost ke skoku na vyšší orbit – tak tuhle rychlost někdo zkrátka nenabere a kontrolu nad tím, „jak si myslí, že svět a jeho život má být“, nepustí. Nenechá se nést a skok neumožní. Přitom jak např. uvádí Inelia Benz, pokud je jeho vědomí alespoň trochu probuzené, dá mu mnohem větší práci se „vrátit“ a zůstat v nižším evolučním patře než jít s transformační vlnou dál. Doslova Inelia říká, že takový člověk, aby znovu usnul, musí koukat 24/7  na televizi, přijmout tečkovací hru, brát léky a psychofarmaka, případně další drogy… Tolik k dokreslení síly probuzeného Vědomí v poli Země. Odolat mu dá docela práci🙂
Ten pohyb zkrátka nezastavíme: tvořivějším a méně namáhavým přístupem je pustit se starých představ a kontrolních mechanismů a na vlnu nasednout. Klíčovým slovem je důvěra. A ano, z mainstreamového pohledu můžete vypadat jako blázen. Není žádným tajemstvím, že psychospirituální krize v naší společnosti mají rozměr skutečné epidemie a zdraví naší psyché je těžce zkoušené. Definice „normality“ je neudržitelná a mění se systému pod rukama. Setrvačnost systému, který psyché, duši a Ducha drtil, je značná, a my si při probouzení lížeme rány, dovolíme se hroutit, plakat a s úžasem zvědomovat, co všechno bylo po celá staletí považováno za „normální“ a co všechno tlačí na změnu.

REVOLUCE TEHDY….

Zpět k Máří Magdaleně a Ješuovi. Máme historické zprávy, že jejich příběh nasedl na silný, minimálně dvě stě let očekávaný vzorec společenské změny, jak byl ohlašován v prorockých textech Hebrejské Bible („Starého Zákona“):

„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu… Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdceVšichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův…“ Jeremijáš 31:31ad.
„I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ Joel 3:1-2
Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ Ozeáš 6:6

Nešlo o nic menšího než o ohlášení sociální revoluce: rovnost lidí bez ohledu na gender či sociální postavení v hierarchii patriarchální společnosti.
Příběh a učení Ješuy byli natolik silným poselstvím, že vyslali impuls pro vytváření společenství NOVÉHO. Ve filmu je to cítit v jedné ze závěrečných scén, kdy se do pohybu dávají ženy v davu.

„K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ (Marek 4:30-32)

Jsou to slova, která bublají příležitostí: z něčeho tak „drobného“, jako je Ješuovo projevení úcty ženě, přiznání jí Ducha a probuzení naděje na lepší život, může vyrůst něco mocného a životadárného. Vystoupení Ješuy, potvrzující proroky slibované  rovné šance („vaši synové i vaše dcery budou prorokovat…“), spustilo vlnu, jejíž nositelkami byly právě ženy. Klíčovou roli ve financování prvních křesťanských komunit hrály bohaté vdovy (teprve jako vdovy mohly ženy volně zacházet s majetkem), ženy byly prvními učitelkami, vedly shromáždění, konaly samy poutě. V komunitách se muži a ženy oslovovali „bratře a sestro“, neboť tak to cítili, a odevzdávali majetek, takže se vzdávali i sociální hierarchie. Tolik naděje!

Též máme zprávy, které nápadně připomínají dnešní situaci: docházelo k rozdělování lidského kolektivu, a to napříč rodinami, přátelstvími, partnerstvími. Mnozí nemuseli vědět, co přesně NOVÉ představuje, ale cítili volání změny a hledali. Starověk a přelom tisíciletí zvlášť byl obdobím obrovského duchovního a náboženského kvasu a reformních hnutí – stejně jako dnes.  Vedle sebe žilo mnoho náboženských systémů, sekt, kultů a rituálů, a na otázku vyprázdnění a nového naplnění nepochybně narážela většina z nich. Tak více než objeviteli byli tehdy i dnes nositelé změny HLEDAJÍCÍMI: lidmi otevřenými možnostem, naslouchajícími signálům Země i Nebe, chytajícími záchvěvy větru/Ducha, skrze vlastní tělo prožívajícími i prociťujícími nové obzory. Málokdo by mohl říci, že „ví“: spíše „mapuje“, objevuje, prožívá na vlastní kůži.

Tady si dovolím zopakovat – Češi NEJSOU ateistickým, materialistickým národem. Jsou národem praktickým a zároveň hledajícím. Česká kotlina je pod silnou ochranou Anděla České země a je tu mimořádné množství duchovně probuzených lidí. Je tu mnoho lidí – inkarnací z celého světa:  indiáni, budhisté, šamané… A ano, lidé, kteří žili v Izraeli před dvěma tisíci lety.  Jsme takový kotlík pro duše v určité fázi vývoje: ve fázi, kdy naše duše  potřebuje zažít saturnskou energii (omezení, brzdy, překážky) a skrze ni se zrodit ke skutečné odpovědné svobodě. Děkuji děkuji za tento prostor.

…A NYNÍ

Období změny paradigmatu je obdobím přerodu a zrodu. Jako takové se odehrává na hraně života a smrti. My dnes už víme, s ohlédnutím za dvěma tisíci let institucionálního křesťanství v našem časoprostoru, že naděje a poselství plného lidského potenciálu a lidského/božského Vědomí, které Ješu a Máří Magdalena přinesli, se nenaplnily. Vlastně lze říci, že nejen Židé, jak je jim často předhazováno, ale ani většina křesťanů poselství Ješuy a Máří Magdaleny nepřijalo. Desakralizace těla a sexuality, degradace osobní odpovědnosti za vnitřní práci („spásu“), tlak na odevzdávání osobní síly vládnoucí náboženské i světské moci – to vše naopak posílilo  prvotní oddělení od Zdroje a nerovnováhu ženské a mužské polarity. Náboženské struktury mohou vzniknout tehdy, když se člověk od Zdroje oddělí – vytvoří se prostor, který je naplněn „zprostředkovateli.“ K tomu musíte uvěřit, že jste nicka, která není hodna se se Zdrojem spojit napřímo. Ba co víc, musíte zapomenout, že jste součástí Zdroje – že máte potenciál nekonečného Plného  Vědomí.

Ješuovo učení nevyhovovalo přáním mocných: tedy přesněji, nenašlo se klíčové množství lidí, kteří by MOC žili novým, vnitřním způsobem, nikoli vnější manipulací. Příliš mnoho jednotlivců vklouzlo do starých pohodlných mocenských schémat. I proto muselo být Ješuovo poselství teologií spojenou s vládnoucí mocí zneužito a zkresleno.  Z energetické práce na místech prvotního křesťanství též víme, že svou roli hrála energie, které se říká „černá magie“. Strhnutí do staré moci power over others,  překroucení Pravdy, zanesení Zdroje Života (ženského Lůna – Grálu). Dva tisíce let pokračujícího patriarchátu v evropském, a postupně i mimoevropském globalizovaném prostoru tak byly z určitého úhlu pohledu zápasem o svobodu lidského Ducha a osobní integritu. Když se dnes rozhodujeme, kudy dál, jako bychom byli znovu na začátku.

Cítíme lákadla a svody všech známých a bezpečných cest – právě příslib bezpečí, jistot a „návratu k normálu“ jsou aktuálně patrně nejsilnějšími zaklínadly – a o nové cestě nevíme, kam vede, a mnohdy ani, jak vypadá. Jen – CÍTÍME, že je potřeba něco v sobě překročit a zkusit vnímat, nahlížet, dělat jinak. Není náhodou, že Ješu se odkazuje na děti:

„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského….“ (Matouš 18:3)

Je potřeba určité naivity, hravosti a intelektuální nekomplikovanosti, aby člověk udělal krok k něčemu, co dle stávajících mainstreamových hodnot a měřítek nedává smysl.

RESPEKTOVAT VOLBU KAŽDÉHO Z NÁS

Jako tehdy i dnes tak stojíme na prahu. Nevím jak jiné staré duše, ale nějaká moje část je hluboce smutná, protože toto rozdělení lidského kolektivu už jsem zažila několikrát. A ano, vím, že je to rozhodnutí Kolektivního Vědomí z roku 2012, kdy se dlouho předpokládal vzestup celého lidstva, ale na poslední chvíli to bylo změněno. Někteří pracovníci světla přišli s námitkou, že jde o porušení svobodné volby mnoha lidí. A ano, je mnoho lidí, kteří do vzestupu vibrace lidského Vědomí spojeného s Vědomím Gaii jít nechce. Chtějí zůstat ve stávajícím „starém světě“ a je to jejich, vědomá či nevědomá, volba. A ano, vím, že máme respektovat rozhodnutí druhých lidí. Ale když stejně jako tehdy zažíváte dělící čáry uprostřed rodin či přátelství, je to zkrátka těžké a musíte krotit své záchranářské sklony (též starý vzorec…)  A když systémový mainstream v racionálním zoufalství vymýšlí vysvětlení, která podle něj mají logiku, snaží se v manické křeči držet kontrolu a skrze nezpracované strachy strhává tolik lidí do kolektivního transu, není to hezký pohled.

Tak nějak plus mínus elegantně z toho člověk vyklouzává, ztrácí iluze, dozrává a jako tehdy si hledá svoje společenství poutníků a plavců do Neznáma. Do Dobrodružství Ducha, tak proměnlivého, nepolapitelného, a přitom tak skutečného.
Přeji vám krásné vánoční svátky a v novém roce hodně sil k rozlišování a žití reality podpůrné a inspirativní právě pro vás. Zvolte si moudře svoji cestu a důvěřujte, že něco ve vás Ví. 

A tentokrát – tentokrát se to povede 🙂

„Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný…“ (1.Královská 19:11-12)

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

Film Máří Magdalena. Na dobré cestě.

Ženy v šabatiánské sektě…

Co je normální?

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

One Reply to “Ješu a Máří Magdalena: v čem se historie opakuje”

  1. Terezie, vďaka. My sme tiež Vianoce strávili s Brianom a Máriou Magdalénou. Ja okrem týchto filmov pozerám už len Blueberry a Chaotickú Annu. Som zvedavá, kedy sa od tohto odlepím a aj niečo nové vpustím do života. Každopádne s Vami súzniem. Ale neviem slovami zachytiť tú zvláštnu premenu, čo sa deje. Áno, niekedy je to neznesiteľná bolesť, vzápätí výstup o niekoľko poschodí. Vďaka Bohu, že nás podporuje toľko bytostí a že nás podporujú naše vlastné spomienky z mnohých životov.

Napsat komentář: Maria Zrušit odpověď na komentář