Film Máří Magdalena. Na dobré cestě.

Když listuji deníkem, zjišťuji, že první zprávu o chystaném filmu „Mary Magdalene“ jsem zachytila v lednu 2017. Mám poznamenáno, kdo bude hrát hlavní role, kdo režíruje, kdo píše scénář. Nic víc se prakticky až do uvedení nedalo zjistit – i trailer byl uvolněn poměrně nedávno. Tato PR cudnost filmu sluší a předznamenává jeho čistotu, jednoduchost, spíše introvertnost, pomalé tempo.

NA PŮL CESTY

Očekávání jsem samozřejmě měla, zároveň i obavy. Nyní mohu říci, že z mého pohledu je filmový příběh někde na půl cesty. Vykročil z tradičního církevího podání – ano. Pozná to však spíše člověk, který se tou dobou zabývá, nebo křesťan s tradičním obrazem Máří – zneuctěné v 6. století smyšleným papežským označením za „prostitutku“, teprve v 60. letech minulého století rehabilitované a roku 2016 prohlášené za „apoštolku apoštolů“. Předpokládám, že většina lidí už má o Máří jen mlhavé představy („napravená hříšnice?“) a nebo je jednoduše nezajímá.

V souladu s klidným tempem a soustředěním na vnitřní prožívání postav se na první pohled neděje nic převratného a revolučního. Pro ty z nás, kteří chápeme Máří jako Ježíšovu partnerku a duchovní učitelku, která měla pokračovat v jeho odkazu (jak říkají gnostická evangelia nalezená v troskách kláštera egyptského Nag Hammádí) může být film zklamáním, protože navenek nezdůrazňuje vztah Máří a Ježíše. Já jsem ale zklamaná nebyla. Jejich pouto je ve filmu cítit jako vnitřní pouto dvou duší a duchem spřízněných lidí, kteří k sobě chovají úctu. Je to tak přijatelné pro církevní a tradiční křesťany, zároveň je to na dobré cestě k rehabilitaci původního vztahu a jeho podání v gnostickém a grálském křesťanství. Nekonfliktní podání je v dnešní době vyhrocených střetů rozhodně vítáno.

CO JE NENÁPADNĚ PŘEVRATNÉ?

Co je tedy ve filmovém příběhu nenápadně převratné? Zdůraznění Mářiných léčitelských schopností a její odmítnutí se provdat. Ženy v té době neměly možnost rozhodovat o svém osudu, byly majetkem nejprve svého otce, později manžela (hebrejsky „manžel“, „ba´al“, znamená též „pán a vlastník“). V souladu s očekáváním velkých změn (ach, jak je tehdejší doba podobná dnešní…), mj. v očekávání proroky ohlašované změny genderových vztahů (Např. Joel 3:1-2 „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, … Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha…“ Viz. i později Nový Zákon, Skutky apoštolů 2:17-18 nebo Galatským 3:28 „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou….“) ženy s nadějí poslouchají slova charismatického „rabbiho“ Ješuy a přidávají se k němu, tj. opouštějí tradiční patriarchální rodinu a vstupují do – zatím spontánního – společenství „bratří a sester“. Ženy ve filmu mluví o svém těžkém údělu – patrně úplně poprvé ve svém životě. Ježíš Máří vyzývá, aby mu při kázání stála po boku, posílá ji žehnat lidem v davu, nechává ji promluvit. V té době revoluční čin.

Film zdůrazňuje niterné porozumění mezi oběma lidmi – na rozdíl od apoštolů, zvláště Petra, nevyzývá Ježíš k ozbrojenému povstání proti Římu, ale k vnitřní proměně každého člověka. „Království boží je tady a teď“, je potřeba pracovat na svém nitru, odpustit, nechat odejít zlobu. Není divu, že Máří, i beze slov s Ježíšem spojená, ho doprovází i na smrt – a jako první ho vidí po vzkříšení. A odmítnutí její „verze“ radikálním Petrem, který má nepochybně problém s tím, že je žena (a dost pravděpodobně i žárlí) , je historické – víme z gnostických evangelií, že skutečně Máří byla jako duchovní učitelka zavržena, mnozí muži duchovní učitelku – ženu nepřijali, a do čela rodící se církve se postavil Petr. Jak to dopadlo, není třeba rozebírat – z Ježíšova učení a morálního étosu zůstalo v mocenském establishmentu pozdějšího křesťanství minimum.

JEŽÍŠ JAKO REFORMÁTOR

Takových kazatelů jako byl Ježíš bylo v Judeji té doby mnoho. Vyhrocená doba, nespravedlivá okupace mocnou římskou říší a napjatá sociální situace přála hlasatelům vyzývajícím ke vzpouře, radikální odplatě i k nápravě, očistě vodou a ke znovuzrození před příchodem nové doby. Ježíš (Ješu ha-nocri, Ježíš Nazarejský) byl představitelem jednoho z reformních proudů tehdejšího židovství – proudu, který kritizoval formálnost obětí v chrámovém kultu a kněžský establishment zapomínající na vnitřní etický rozměr víry. Proudu, který vyzýval k vnitřní proměně vědomí – k tomu, co může udělat každý z nás, když se cítí chycený a bezmocný v historicko-společenské situaci mocných hráčů. Opět – jak aktuální…

CO SE POVEDLO

Co mohu dále pochválit? Výběr exteriérů – točilo se v Itálii, ale i ty skály kolem „Tiberiadského jezera“ byly useknuté jako v izraelském Arbelu! Povedlo se zachytit ducha té zvláštní kamenité krajiny protkané stezkami, kde lidé bydleli v kamenných či hliněných obydlích a pásli své ovce. Jednoduchost nerušící vnitřní prožívání, soustředěnou víru, ukotvení v Božství, v intenzitě až fatalitě, jež je pro židovství typická (a může být dnešními prožitkově zdrženlivými, uměřenými lidmi vnímána jako „fanatismus“). Stejně tak neruší kostýmy či stavby – Chrám v Jeruzalémě jsem si opravdu užila.

Ale na prvním místě – výběr hlavních představitelů. Měla jsem z něj radost už při čtení první zprávy o filmu. Jak Rooney Mara, tak Joaquin Phoenix jsou herecky i lidsky zralí, přemýšliví, i v soukromí spíše introvertní lidé, zároveň ale odvážní jít do originálních, hloubavých projektů (oba mají silný akcent Štíra a Berana). Mimochodem, při natáčení filmu se dali dohromady a nyní spolu žijí. Myslím, že Máří už budu mít s Rooney a jejíma očima spojenou …(Cimrmanovským vtipem pouze pro zasvěcené je potom účast několika izraelských herců v malých roličkách – když představitelé agentů Mosadu v mém oblíbeném seriálu Fauda hrají jeden rabína magdalské synagogy a druhý adepta na manželství s Máří, to se prostě musíte smát,i když to zrovna není vhodné…)

PŘEŠLAPY

Mojí nevýhodou hebraistky je, že mne udeří do očí chyby a nepřesnosti, kterých si běžný divák nevšimne. (Něco jako když mí rodiče, učitelé dějepisu, trpěli na hradech a zámcích při výkladu průvodců…). Obřad omývání vodou NENÍ křest (angl. baptism), nelze ho nazývat křestním obřadem. Ten se vyvinul až později v prvotních komunitách, jež uznávali Ježíše jako Syna Božího, jako součást nových rituálů. Angl. „repentance“ bych nepřekládala v titulcích jako „pokání“ (pokřivený teologický koncept), ale jako nápravu, sebezpytování, změnu myšlení a chování. A nejkřiklavější překladatelský lapsus v titulcích – Juda jako „Jidáš“. Jidáš je česká pokřivená verze se silně pejorativním, negativním hodnotícím nábojem, odrážejícím středověkou teologickou interpretaci postavy apoštola Judy. Nezaslouží si být tak nazýván v době svého života, zvlášť když film dává do lidsky pochopitelných souvislostí jeho čin. (A jeho role byla původně patrně také jiná než je obecně přijímáno, jak ukazují gnostická evangelia.) Věci, které vadily některým recenzentům, jako např. že dva apoštolové jsou hráni černochy, mne popravdě nijak nerušily. Ve starověké judské společnosti v římské době žili i Afričané (zvláště Núbijci), a i když to rozhodně nebyl případ apoštolů, jsem schopna tuto uměleckou licenci přijmout.

GRÁLSKÉ KŘESŤANSTVÍ

Na závěr bych se chtěla zmínit o gnostické/grálské interpretaci křesťanství, jak ji do kolektivní paměti vrací např. autorka Rosa de Sar (autorka mj. knih „Mesiáš“ a „Máří Magdalena a ženy v životě Ježíše“ o apoštolkách a jejich roli v prvotním křesťanství, viz. http://sar-blochova.cz/ ). Gnostici chápali Ježíše jako zástupce Duše světa – model světelného principu, který vyzařuje světlo do systému. Jeho ukřižování byla symbolické, nebyl a ani nemohl být obětí. Označení „jsem alfa a omega“ představuje vymezení bytí ve hmotě, „hranice“. Je potřeba vnímat a ctít VĚČNOU TROJICI: Otce, Matku a Dítě, jinými slovy Boha Otce, Bohyni Matku a Božské dítě – naši duši. Ježíš jako Duše světa se musel vtělit, neboť co se nezrealizuje ve hmotě je pouze iluzí.

Už tato stručná charakteristika ukazuje, jak se pozdější institucionální teologie odchýlila od původního mysterijního učení. Ježíš měl na kříži trpět a my všichni máme trpět s ním – do kolektivního vědomí a nevědomí byl tak vtištěn nízkovibrační, poškozující vzorec mučednictví a utrpení jako hodnoty a normy. Ten nás uvěznil v dualitách „oběť – agresor“ a „oběť – zachránce“. Tento program je stále recyklován, mimo jiné je i fixován zobrazováním Ježíše ukřižovaného. (Až příště půjdete kolem „božích muk“ (!), můžete mu z uvěznění pomoci představou, že z kříže sestupuje, nebo, jak říká Rosa, kříž v představách roztočit, aby vypadal jako hvězda – Ježíš na hvězdě, vesmírném symbolu, je mnohem blíže skutečnosti.) Lidé nemohli kristovské kvality světla dosáhnout, protože jim bylo vštěpováno, že „na to nemají“ – přitom právě ukázat lidem božský potenciál v každém z nás bylo Ježíšovým záměrem. Z Boží trojice byl vyloučen ženský prvek (respektive tam byl zamaskován, protože Duch je ve skutečnosti ženská kvalita), Boží Matka se do ní nedostala. A hmota byla zneuctěna, odsouzena jako méněcenná – naše pozemská těla neměla mít božský a duchovní rozměr. Včetně sexuality. Až dozraje čas, kdo se toho chopí v dalším filmu?

Právě čistota a vnitřní síla Máří i její slova ve filmu odráží hlubinnou pravdu (kterou gnostici učili), že V ŽENSKÉM PRINCIPU JE JIŽ VŠECHNO OBSAŽENO. Nemusí se hledat ve vnějším světě, dobývat a šířit „pravda“. Jak velkou práci dělají lidé, kteří pracují na svém nitru, rozpouštějí bloky, rozvazují uzly křivd, frustrací, hněvu a lačnosti! Jak by svět vypadal bez těchto „lamed-vav cadikim“, skrytých spravedlivých, kteří bez fanfár a světel ramp posilují polaritu světla a dobra? Jim největší díky. Tvůrcům filmu pak díky za citlivost k tématu – a české distribuční firmě CinemArt za odvážný nákup nemainstreamového filmu.

Věnováno jedné malé Máří na samotě u lesa v Českém ráji. Ty nám to jednou vysvětlíš, viď, krásko…

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K tématu dále:
– kapitola MÁŘÍ MAGDALENA: LÁSKA BEZ PODMÍNEK v mé knize Kořeny ženské spirituality
– články na tomto webu:
http://www.oheladom.cz/2017/preklady/venuse-mari-magdalena-a-znovuvynoreni-posvatneho-zenstvi/
http://www.oheladom.cz/2017/puvodni-clanky/mari-magdalena-prijata/
– o rodišti Máří – Magdale:

MAGDALA nové nálezy v rodišti Máří Magdaleny

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli