Překlad textu izraelské psychoterapeutky Chaji Kaplan Lester:
VYUŽIJTE ROZDÍLŮ
„Začala bych odhalením podstaty mých manželských sporů. Můj manžel a já jsme naprosto odlišné osobnosti. On je hloubavý, já jsem prudká. On je uměřený, já nemám hranice. On je starostlivý, já jsem bezstarostná. Naše protikladné osobnosti o sebe velmi často třou těmi nejbolestivějšími způsoby. Například ve stylu komunikace. Můj manžel je přímý střelec. Je jedním z nejlepších psychoterapeutů, které jsem kdy potkala, a umí skvěle komunikovat, ale nelibuje si v květnatých proslovech. Já naopak se slovy zacházím, jako bych házela kouzelné konfety v průvodu. Miluji bohatou řeč, zvláště ve formě pochval. Ráda pochvaly dávám a ráda je dostávám. Nemohu se jich nasytit. Když jich nemám dost, pak – jak to říct… – jsem nepříjemná.
Nespokojenost roste. Stěžuji si. Odtahuji se. Roste ve mně vztek. Protože chci od svého manžela víc a víc nadšených vyjádření, dává mi jich méně. Tak se uzavírám do sebe. Vztek připravuje výbušnou směs, a pak stačí malá jiskra, která vše zapálí. Řekněme, že mne pochválí NĚKDO JINÝ. Nevyhnutelně utrousím svoji starou známou tirádu „proč-mne-nemůžeš-chválit-a-obdivovat?“ Což skutečně nevzbuzuje obdiv – to mi můžete věřit. A tak náš tanec manželského sporu bouří dál… díky našim základním odlišnostem.
Ve chvíli, kdy jsem schopná se zastavit a odtrhnout se od tohoto hypnotického tance, vidím dvě věci:
1. Zoufale chci, abychom se měli rádi,
2. a také chci, aby byl jako já.
Ale on není jako já a ne vždy mne má rád. Ani já ho vždy nemám ráda. Jsme nesmírně odlišní lidé. Je mezi námi zásadní rozdíl. Znáte ty výstražné cedule v londýnském metru s nápisy „Pozor na díru!“(Mind the Gap)? Tak židovská moudrost nám říká – „Mine the Gap“, využijte této trhliny, této propasti, tohoto prostoru mezi vámi. Protože ve skutečnosti je právě tato mezera mezi partnery, tento rozdíl, klíčem k prosperujícímu vztahu.
LÁSKA JE PROCES
Kabalistický učenec 16. století rabi Izák Luria odvozuje tento pohled z dvou biblických příběhů stvoření muže a ženy, Adama a Evy. V prvním příběhu Bůh tvoří člověka jako „muže a ženu“ – spojuje mužské a ženské části, prolíná je dohromady jako jednu entitu. Ve druhém příběhu stvoří člověka jednoduše jako muže. Adam je potom uspán a operován a z jeho kosti je stvořena Eva. Tyto dva příběhy tedy vypadají, že si protiřečí. Izák Luria rozpor řeší elegantně odhalením, že jsou ve skutečnosti jedním příběhem se dvěma fázemi. Protože láska je proces.
Začínáme splynutím a naším úkolem je se oddělit. Obvykle o vztahu přemýšlíme jako o pohybu z oddělení ke sjednocení. Mezera, rozdíly mezi námi, jsou vnímány jako rušivý problém – přesně jako když jsem tak často rozčílená, když se s manželem kvůli odlišnostem nemůžeme dohodnout. Avšak kabalistický náhled je jiný. Podle Izáka Lurii je mezera mezi partnery CÍLEM. Popisuje pohyb (procesu lásky): od vztahu ve formě spojení partnerů navzájem „zády“, tedy od „splynutí, těsného spojení“, ke vztahu, kdy si navzájem hledí tváří v tvář.
Když jsme spojeni „zády“, jsme jedním tělem, propleteni páteřemi – a hledím do opačných směrů. Svůj vztah začínáme s očekáváním, že náš partner je rozšířením nás samých: je tu proto, aby plnil naše potřeby sebeúcty, lásky, péče. V tomto stavu můžeme mít „záda“ toho druhého…, ale nemáme skutečné, pravdivé důvěrné přátelství. Protože když jsme propleteni, nejsme schopní dosáhnout skutečné svatosti ve vztahu. Když jsme spojeni svými zády, díváme se do opačných směrů, oslepeni a neschopní vidět, jaký náš partner skutečně je. Kabalistickým cílem je proto nás rozpojit a otočit tváří k sobě navzájem. Musíme se odpojit od očekávání, že naši partneři nás vždy musí mít rádi a musí být vždy jako my. Spíše si máme všimnout, kdo náš partner skutečně je – v celistvosti, s jeho klady a zápory, podobnostmi s námi i rozdíly.
Když se k sobě otáčíme, abychom se viděli tváří v tvář, potřebujeme si udělat dostatek prostoru, abychom objali také naše vlastní sebepřijetí. Máme se naučit, že nepotřebujeme naše partnery, aby nás milovali a abychom se milovali. Nepotřebujeme je, aby o nás pečovali, protože sami víme nejlépe, jak o sebe pečovat. Teprve až zvládneme tuto práci sebesycení a sebepéče, tak se můžeme otočit, abychom viděli naše partnery, kým skutečně jsou. Od chvíle, kdy milujeme sami sebe, dokážeme milovat i druhé. Potom můžeme dosáhnout milosti bytí tváří v tvář ve vztahu.
ZRALÉ PARTNERSTVÍ
V takovém vztahu stojíme každý pevně na našich vlastních nohách jako sebenaplňující se jednotlivci. Díváme se sami na sebe bez požadavků, nátlaků a zklamání. Kultivujeme svoji zvědavost a zájem o jedinečnou duši člověka stojícího před námi. Tato kultura zvědavosti přirozeně vyživuje lásku a živou přitažlivost k druhému. Naším cílem tak je snést – a dokonce obejmout – rozdíly mezi námi. Neboť právě z prostoru MEZI NÁMI se vynořuje láska a svatost.
Učíme se, že v jeruzalémském Chrámu, ve Svatyni svatyní, se hlas Boha ozýval z jediného místa: „A budu se zjevovati tam a budu k tobě promlouvati z místa nad víkem, mezi oběma keruby, které jsou nad schránkou svědectví…“ (We-no´adti lecha šam we-dibbarti ittcha me-´al ha-kkapporet mi-bbejn šnej ha-kkruvim ašer al-aron ha-edut…) (pozn.překl. : V hebr. originále verše je skutečně uvedeno, že Bůh bude mluvit z místa MEZI keruvim. Slovo „keruvim“ se v solidních překladech ponechává v původním znění, protože není shoda, co/kdo to je. Kořen slova znamená „blízkost“. Podle rozšířené rabínské interpretace jde o postavu dívky a chlapce s křídly. Když jsou k sobě otočeni tváří, dotýkají se křídly – podle odvážnější interpretace když se milují -, požívá lid a země Izraele hojnosti a prospěchu. Když jsou k sobě otočeni zády, lid a země trpí. ) 2M25:22. Pozornost je soustředěna na PROSTOR mezi keruby. Komentátoři spěchají s výkladem, že právě ten je archetypálním místem „vztahovosti“ (betweenness – prostoru mezi dvěma bytostmi), který se stává plným vyjádřením Božství.
Tak se nejvyšší židovský model pro svatost nachází v samotné mezeře. Tak také v našich vlastních životech, když dokážeme vidět prostor mezi námi jako svatý a nikoli jako zraňující, začneme se oddělovat a naše vztahy začnou kvést. A tak kroužíme kolem jádra manželských neshod…mých a vašich.
Co když mým cílem není si stěžovat, ale oslavovat skutečnost, že můj manžel a já jsme tak odlišné bytosti? Co kdybych si zvolila obrátit se k němu tváří a vidět, kdo je – a netrvat na tom, aby byl tím, kým ho chci mít? Co kdybych jednoduše pochválila sama sebe a cítila se naplněná a v pořádku sama o sobě? Ve chvíli, kdy konečně pustím svoji neutišitelnou potřebu jeho poct, zjišťuji, že mi je přirozeně dává. Neboť on je mojí poctou. Mojí rovnováhou. Mým opakem. A z tohoto rozdílu mezi námi promlouvá svatost.
Originál: Mine the Gap, publikováno 23. dubna 2017, Shalev center, http://shalevcenter.org/mine-the-gap/
Foto: Se skvělou, otevřenou a milou psychoterapeutkou, ortodoxní manželkou a matkou čtyř dětí, která s manželem založila průkopnické centrum Shalev v Jeruzalémě pro psychoterapeutickou pomoc židovským ortodoxním párům, jsme si s Monikou Tomíčkovou povídaly na naší březnové cestě do Izraele.
ROZHOVOR S CHAJOU KAPLAN LESTER „PARTNERSKÁ TERAPIE INSPIROVANÁ ŽIDOVSKOU MYSTIKOU KABALOU“ SI MŮŽETE PŘEČÍST V MÉ NOVÉ KNIZE „JAK NAPRAVOVAT SVĚT: ROZHOVORY S INSPIRATIVNÍMI IZRAELCI“.
Knihu si můžete zakoupit u mne – napište mi (terezie.dubinova@oheladom.cz ) nebo v e-shopech Dary Země a Hledající.cz
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Nádherný článek a velká moudrost v něm. Občas je potřeba si jí oživit, zopakovat 🙂