Přednáška – telekonference z podzimu 2014, kterou Lucia René přednesla v rámci cyklu MULTIDIMENSIONALITY FOR MYSTICS (Multidimenzionalita pro mystiky). Zakoupila jsem, poslechla a přeložila pro vás všechny, milí čtenáři mého webu, jako vánoční/chanukový dárek. Omlouvám se, že překlad není dokonalý – snažila jsem se být co nejpřesnější na úkor plynulé češtiny.
LUCIA: „Největší blok, který má ve vztazích každý, je ve schopnosti kontrolovat svoji mysl. Nikdo nás to jako děti neučil. Ve věku rozumu byla mysl uctívána. Když chcete duchovně růst, musíte se naučit kontrolovat svoji mysl. Ale nikoli kontrolovat ji v patriarchálním smyslu toho slova. Uvědomte si, že mysl je náš služebník. Obraťte se k ní a poděkujte jí , věřte, že dělá svoji vymezenou práci dobře. A její obsahy zpracovávejte stejně jako zpracováváte cokoliv jiného. Nejrychlejší cestou je přivést mysl k odpočinku. Mysl je nejsilnější blok v sebepozvednutí. Proto meditujeme a zpracováváme (její obsahy), abychom ji uklidnili. Obsahuje názory, posuzování, hodnocení, systémy víry, naše chycení v minulosti, konstrukty o budoucnosti – proto je důležité se na mysl podívat, POODSTOUPIT A STÁT SE SVĚDKEM (witness it) té části nás samých, která je vědomá. Té části, která říká „Já jsem“, „Jsem si toho vědoma, že moje mysl je utíkající králík“. Je potřeba na to dbát (be mindful – být pozorný, soustředěný, věnovat se tomu). To je důležitý termín – dbalost (mindfulness). Celý den jenom pozorujme svoji mysl a opakujme mantru, která je velmi jednoduchá. Říká: „NE.“ (smích). „Rozumím, že chceš sloužit, ale NE.“ A postupně to mysl uklidní.
Nejobtížnější, nejošidnější překážkou je při tom VZTAH. Na někoho myslíme a nelíbí se nám to, naše myšlenky se zacyklují. Děje se to ve všech vztazích, nejen milostných. Když jste dítě, jste naprosto závislé na svých rodičích, zvláště na matce. Nemáte šanci naučit se něco jinak, je to velmi silný vztah. A v patriarchální společnosti závislost pokračuje, i když rosteme. Jako lidské bytosti jsme, co se vztahů týče, skutečně zmateni. Nevíme, jaké je pole (awareness field, dosl. pole uvědomění) druhého člověka? A jaké je naše pole? Jaká je odpovědnost druhých? Jsem já odpovědný/á za druhé? Rozhodně ne! Takto jsem vychováni. A protože mluvíme v mystických termínech, budu hodně hovořit o VAZBÁCH a poutech (lines, také attachment, bound, fixation, tedy připojení, pouto, fixace).
Znakem dobrého mystika, dobrého duchovního hledače, je, že už nemá žádné vazby. Nepracujeme už v zatížení vazbami. Jestliže pracujete s vazbou, stále máte nějaké osobní programy (agenda). Snažme se tedy žít náš každodenní život bez emočních vazeb, pout, fixací na někoho jiného v našem poli. Nikdo nemá právo být ve vašem poli. Samozřejmě tam můžete někoho pozvat, můžete mít s někým dohodu a být navzájem ve svých polích, ve vztahu sdílet a rozpustit se. Např. když se s někým oženíte/ za někoho provdáte, vaše pole se na energetické úrovni doslova promísí. Proto je na duchovní cestě tak důležité dělat vše VĚDOMĚ. Kde není vědomí, je past. Tam se zpomalujete. „Toto si volím.“ „Je zábavné nechat unášet svoji energii, když k někomu cítím lásku.“ A platí to i naopak: vy si VOLÍTE, jaký druh kontaktu s energií někoho jiného proběhne.“
ENERGETICKÉ CVIČENÍ: „Před několika týdny jsem z toho všeho byla trochu unavená (smích) a řekla jsem si: „Chci se podívat jenom na to, co je opravdu důležité.“ Zvu vás k tomu také. Zvolte si jednu osobu ve svém životě, která na vás má právě teď nejsilnější vliv. A pak si prociťte, co se stane ve Vašem poli. Jak se projeví vibrace toho člověka? Jak na vás působí jeho energie? A o jaký druh spojení jde? Pokud cítíte vazby, je to v pořádu, ale především prociťujte společné vibrace (shared vibrations). A potom to pusťte. Ať se ta osoba zcela rozpustí a zmizí. To, co nás zajímá, je: když toto říkám, jaká je vaše reakce? „Líbí se mi to“ nebo „co by se stalo, kdybych ho pustila“? Nebo „chci, aby zůstal“? Naše reakce je to, co je zajímavé a co máme sledovat až ke kořenům – a zpracovat to. Protože vztahy ve své pravdivé podobě jsou, jako byste na dlaň přilákali divokého ptáka. A máte dvě možnosti: buď můžete dlaň přiklopit a zabránit ptáku, aby vám uletěl, nebo se můžete na ptáka podívat na své otevřené dlani a říct: „Ó, to je zajímavé! Mám ptáka na dlani! Jak asi dlouho zůstane?“ Může zůstat po dobu vašeho nádechu. Můžete se s ním oženit a zůstat s ním po celou tuto inkarnaci. Může se vrátit zpět v příštím životě, nebo v mnoha příštích životech. Kdykoli může uletět. A už je tu vazba, přilnutí.
Když se na to podíváte z univerzálního úhlu pohledu (a řekněme, že máte manžela či manželku, zkrátka důležitého člověka), je to jen jedna malá část toho, co máme dělat na planetě Zemi. Je to jen malá část rozpětí duše v evolučním procesu. Je to vlastně nedůležité. To je ta pravá perspektiva. Potřebujeme vztahy, vazby a přilnutí zakusit, stejně jako dítě potřebuje položit svoji ruku na kamna, aby si uvědomilo, že se necítí dobře. Ale nemluvím o vztazích (relationships) – s nimi není problém. Potřebujeme zakusit vztahy. S čím je problém je přílišné přilnutí (attachment), závislost na vztazích. Stále dokola a dokola…
Udělejme si cvičení znovu. Myslete na osobu. Upevněte vibrace. A nyní si zahrajeme malou hru. Nechme odejít vazby, spojení, pouta… S vědomím, že když budeme chtít, můžeme je znovu vytvořit. Ale nyní je pusťme. Jestli se vám to povedlo, okamžitě pocítíte rozšíření a zvýšenou jasnost v poli. A když byste to takto udělali se všemi vztahy, vaše pole by bylo naprosto čisté. A na to máte jako vědomé bytosti na planetě Zemi právo. Máte právo zachovat si integritu/celistvost svého pole. Můžete někoho pozvat a vědomě pozorovat, ale jinak by vaše pole nemělo být zatíženo vazbami. Pokud máte skutečný zájem o osvícení, mělo by být čisté.“
Posluchačka: „Mohla byste trochu promluvit o rozlišení a rozeznávání mezi aspekty naší osobnosti v našem poli a vnějšími osobnostmi jiného jedince?“
LUCIA: „Ano, to je náročné –a je to důvod, proč jsou vztahy tak matoucí a ošidné. Protože VY JSTE vaše pole. Ve vás je vše zahrnuto, včleněno. Je to velmi komplexní a složité. Jste multidimenzionální bytost s mnoha složkami: máte fyzické, mentální, emoční i astrální tělo…. A stejně takový je druhý člověk. A nyní jste vtělená bytost. Vezměte dvě takové bytosti a dejte je dohromady. Uf. To je skutečně náročné. Protože kde vede hranice? Především je tu moje nálož, moje ego struktura (my staff, my ego structure), které do vztahu vkládám. A to je tělo, které může na sobě mít brnění. Kdysi jsem také takové brnění měla a dívala jsem se na svět skrze něj. A to vše se prolíná, překrývá, navzájem se živí a podporuje, a navzájem tvoří síť. Je to uspořádáné jako obrana…a vytvořila jsem to já. A kdokoliv z nás to také vytváří. To je naše osobnost či ego. A my to potřebujeme k přežití ve světě, protože bez něho bychom byli extrémně zranitelní. Cítili bychom všechno, vše by skrze nás procházelo. A to je pro mysl velká výzva. Právě egoistická mysl tuto ochranu stvořila.
A potom je tu osobnost/ego toho druhého člověka, který má svá vlastní témata. No a nyní dojde k propletení těch dvou a nastane velký zmatek. Protože ten člověk možná drží ve své ego struktuře nějaké téma, které způsobuje, že se vzájemně ovlivňujete určitým způsobem. (Navzájem na sebe reagujete, když se témata dotknou.) Samozřejmě, když na sebe navzájem působíte, promítáte na sebe své myšlenky a pocity. Když cítíte tu vibraci, cítíte charakteristický vibrační vzorec (vibrational signature) čehokoliv, co skrze vás prochází. Můžete to velmi rychle zpracovat, nemáte na to vyhrocenou reakci. Ale pokud je vaše egostruktura ještě silná a není zde nic, co by rozpoznalo projekce druhého člověka na vás promítané, potom to začne vibrovat. A to je matoucí: Co je moje a co je jeho? Ale tou dobrou zprávou o vztazích je: vztahy nám pomáhají rozpoznat, co zůstává v naší ego struktuře a potřebuje to být rozeznáno, osloveno, přivítáno, zpracováno a uvolněno. To je ve skutečnosti účel vztahů. Smyslem vztahů je proces vzájemného ovlivňování. Druhý člověk způsobí, že něco v naší ego struktuře začalo vibrovat, a jestliže to můžeme pojmenovat a rozeznat, začneme to zpracovávat, znovu a znovu, při každém setkání. Stále zpracováváme. A nakonec jednoho dne zjistíme, že ten člověk, ať na nás promítá cokoliv ze své vlastní ego struktury, tak nás už tím neovlivní. Z naší ego struktury už to téma bylo uvolněno. Z jeho nikoliv, ale z naší ano. Nicméně vlastním zpracováváním mu pomáháme, protože UVOLŇUJEME NAPĚTÍ. Ta osoba na nevědomé úrovni pochopí – „Hele, tohle už nefunguje.“
Další posluchačka: „Mohu sdílet svůj proces?“
LUCIA: „Ano.“
Posluchačka: „Myslela jsem na svého manžela. Vizualizovala jsem si odpojování vazeb od něho a náhle jsem se začala usmívat a cítila jsem k němu velikou lásku. Co se asi stane, když by i on uvolnil vazby, které ho váží ke mně?“
LUCIA: „To je jeho odpovědnost.“
Posluchačka: „Ano. Hodně se mi ulevilo.“
LUCIA: „Předpokládám, že jste si vizualizovala něco jako lana, a odpojila se od něho. Ale potom je tu ještě jedno silné spojení – a to mezi nižšími čakrami, zvláště ve fyzických vztazích, které zahrnují sexualitu. Nechte celou tu vazbu, toto spojení, jednoduše odpadnout. Řekněte si v meditaci: „Chci tato pouta vidět.“ Takto můžete v meditaci čistit finanční aspekty vztahu, strach z osamělosti… Pomáhá nám to rozlišit, jaký strach v sobě máme a co nás nutí toto pouto spojení udržovat.“
Další posluchačka: „Děkuji za možnost zbavit se v meditaci nezvaných návštěvníků (squatters). Měla jsem pocit, že mne někdo drží, abych nenaplnila svůj smysl a společenský život.“
LUCIA: „Ano, jsou takoví lidé.Ale přesněji řečeno, my jim to dovolujeme, aby nás drželi a my následně nemohli růst vpřed. Je důležité převzít za tuto skutečnost odpovědnost, i kdybychom to dělali nevědomě. Budu vám vyprávět svůj vlastní příběh. Když mi bylo přes dvacet let, měla jsem vztah. Ten muž byl ženatý. Byli jsme spolu několik let, rozešli jsme se, …staly se různé věci. Nakonec to skončilo. Ale já se v mysli k tomuto muži stále vracela. Každého jiného muže jsem s ním srovnávala. Vnímala jsem ho jako vyjímečného, krásného. O mnoho let později, když jsem studovala se svým duchovním učitelem Ramou, jsme se v konverzaci k tématu dostali. A on se zeptal: „Kdo je ten muž v tvém poli?“ Uvědomila jsem si, o kom mluví. Řekla jsem: „Ano, nejsem schopná ho nechat jít. Myslela jsem na něho – kde žije, zda je ženatý…“ Rama mi řekl: „Ty jsi ho ve skutečnosti pustila. To on se drží tebe.“ Bylo to pro mne jako zjevení – a několik let mi trvalo, než jsem celý ten zmatek rozmotala. A mimo jiné jsem si uvědomila, že kdykoliv jsem v minulosti na své duchovní cestě rostla k větší síle a byla připravena udělat skok ve vědomí, tak jsem měla sen – a v tom snu byl tento muž. A když jsem se probudila, cítila jsem své zlomené srdce a byla jsem smutná, že už s tím mužem nejsem. Nyní jsem si uvědomila, že to byl jeho způsob, jak udržovat spojení mezi námi – a já to dovolila. Nechala jsem to spojení tam, kde bylo. Kdykoli jsem se cítila silnější, tak mne ten sen oslabil.
Ale aby toto někdo mohl dělat, musí znát MÍSTO, KDE JSTE OTEVŘENÍ (your opening, dosl. „vstup“). A u mne je tím místem SRDCE. Vždy jsem měla dobré, pravdivé, otevřené srdce. S tím mužem jsme měli silné pouto, v tomto i v minulých životech. Byla to skutečná láska. Mé srdce bylo pozváním, vstupem. A jakmile jsem to uviděla a probudila se z toho „snu“, změnilo se to. Poznání a pochopení je OSVOBOZENÍM. „Do prdele, ten chlap mi bral moji sílu!“ Okamžitě jsem to pouto mezi námi (na úrovni nižších čaker) zrušila, protože jsem to najednou jasně viděla.
Takže máme takové lidi, kteří rozeznají, že jsme na své duchovní cestě, meditujeme, pracujeme s energií….Lidé jsou v tomto velmi chytří. Pokud jste vtělení na Zemi, nepodceňujte ničí schopnosti (smích). Takže ano, je to pravda, jsou lidé, kteří nás drží, abychom nemohli vpřed. A my to potřebujeme vidět ve svém poli. „Tady je otevření, tady je pozvání…“ „Já nechci pustit tuto vazbu, nechci nechat odejít tento vztah!“ Ale když vidíte JASNĚ a uvědomíte si, co je v nevědomí, uvidíte, jak to vypadá, jaký ten vztah je a zda jste zneužívání. Proč si myslíte, že staří muži navazují vztah s šestnáctiletými, osmnáctiletými dívkami? Je to o energii. Šestnáctiletá dívka úžasně vyzařuje sílu a energii. Ani neví, co s takovým množstvím energie má dělat, dokonce možná nad ní ani nemá kontrolu. Myslí si, že tak to má být a vždy to tak bude. A to je přesně to, co starší muže přitahuje… A to samé se týká duchovních hledajících. Vy jste ti, kdo dělají tu práci: sedí každé ráno v meditaci, procházejí procesem, hrabou se v nevědomí a zpracovávají jeho obsahy. Vy pracujete a zasloužíte si mít z toho výhody – a ne dát výsledky své práce někomu jinému. Takže když nastane situace, že je dáváte někomu jinému, budiž. Ať to trvá jakkoliv dlouho. Ale jste jako to dítě, které si sahá na rozpálená kamna, a teprve potom si uvědomí, že se necítí dobře. A tehdy přerušíte vazbu.“
Další posluchačka: „Dělala jsem cvičení a představovala si svého manžela. A po uvolnění vazeb cítím velký smutek a prázdnotu.“
LUCIA: To je váš proces. Jenom pomyšlení na to, že se vazby vzdáváme, aktivuje tu část ego struktury, která je spojena se strachem. Potřebujeme v procesu projít všemi vrstvami. A to platí především pro ženy, protože v patriarchátu jsme byly učeny, že jsme lidmi druhé kategorie. Máme velký strach, že BUDEME SAMY, strach, že nás nikdo nebude podporovat. V patriarchátu jsme museli najít, nebo spíše svést, toho nejlepšího manžela, provdat se za něho, držet ústa a vydržet to po danou inkarnaci. To byla naše jediná volba. Proto se ženy naučily mezi sebou soutěžit a zneužívat sexuální energii: závisel na tom náš život a život našich dětí. Dnes už to neplatí, ale zpracovat tyto vzpomínky je náročný proces v tomto – a možná i v příštím životě. Použitím tohoto cvičení se staré obsahy vynoří – a je to výživné.“
Posluchačka: „Ano, přesně. Cítila jsem smutek, prázdnotu, strach, že nebudu podporována a skončím na ulici.“
LUCIA: „Ano, jako ženy jsme to všechny zažily, že jsme byly vyhnány před vrata a opuštěny. Neměly jsme peníze, nemohly jsme vlastnit majetek, získat vzdělání, takže když jsme byly vyhnány, strádaly jsme, mohly jsme i zemřít. Je to hluboce zakořeněný strach ze ztráty fyzického života (losing embodiment). A během procesu zpracovávání starých obsahů do tohoto strachu vstupuji a uvolňuji ho z těla. Ale všechno je to jenom hra mysli. Mysl říká: „Ach, ty jsi smutná. Nepouštěj se do toho.“ A když se přesto do procesu pustíte, mysl říká: „Ach, to je prázdné, pusté. Nechoď tam.“ Úkolem mysli je nás bránit a chránit, abychom nic necítili – strach, pochybnosti, touhu… Ale jsou to emoce a ty nám nemohou ublížit. Ani ten nejpalčivější strach nám nemůže ublížit. Co nám skutečně může ublížit je nechat proces být a opustit ho. To má vliv na tělo: většina procesu se odehrává v nevědomí, obsahy vycházejí, a pokud je nerozeznáme na emoční rovině, vstoupí do našeho fyzického těla. Někdy je potom uvolňování náročné, takže potřebujete znát techniky na zpracování a potřebujete někoho, kdo by vás držel za ruku a držel pro vás prostor. Jednoduše „jenom“ ten člověk drží prostor, chrání hranice, dohlíží na vás, abyste se po všech intenzivních emočních prožitcích vrátila. Někdy potřebujeme pomoc a musíme si o ni umět říct.“
Další posluchačka: „Já jsem pracovala s představou svého otce. Máme velmi silné pouto. Chtěla jsem něco vyčistit. A moje otázka se týká spoluúčasti (participation): co je v pořádku a co už není v pořádku. Které naše vnitřní části obejmout a které pustit? Včera jsem se probudila opravdu rozzlobená. A ptala jsem se sama sebe: Je to můj hněv? Část byla moje a část nebyla moje. A když to zpracovávám, pod tím vším cítím zranění.“
LUCIA: „Ano, vespod je pojetí, že ŽIVOT BOLÍ, a i zpracování tohoto programu vede k bolesti a zraňování. Je to o pozornosti : Jak cítíte to zraňování? A když do té bolesti půjdete, co se stane? Zemřete?“
Posluchačka: „Je tu i jiná stránka, a to je velký strach, že budu zabita. Vím, že to je minulost, nikoli přítomnost, ale pořád mám pocit, že když řeknu, co chci, někdo na mne zaútočí a zabije mne.“
LUCIA: „Ano, krásně jste to popsala… Je potřeba pracovat na tom, aby to nebylo v těle. Jinak to zažíváte všude, neboť okolí vám to odráží jako v zrcadle. Ať se podíváte kamkoliv, všude pak vidíte své zranění. Je to jako v příběhu o (indickém učenci, mistru) Maharišim. Když mu bylo 11 let – a to už byl velmi probuzený, cítil, že jeho tělo umírá. A on to přijal. Jeho prvním impulsem bylo: „Dobře, lehnu si a procítím to, jak umírám.“ A prostě si lehl a cítil, co se děje. A nezemřel, žil dlouhý život, jako vynikající mudrc. A zůstala mu ZVÍDAVOST, JEDNODUCHOST A DŮVĚRA VE VĚČNOST, důvěra lehnout si a zemřít. A to máme my všichni. Protože stejně nemáme jinou možnost – můžeme zemřít zítra. Život je jako chvějící se světlo svíce. Nechci snižovat vaši zkušenost. Všichni jsme (v minulých životech) umírali hroznou smrtí, zavražděni, udušeni, utopeni…Muži na bitevních polích… Ale je to jenom tělo. A my jsme plni patriarchálního podmiňování. Když s tím pracujeme, musíme SKUTEČNĚ CHTÍT jít do hlubin našeho zoufalství a ztratit vtělení (lose embodiment – zpracovat závislost na těle).“
Další posluchačka líčí své náročné vztahy. V padesáti letech odešla ze vztahu s manželem, ač ho milovala a vztah pro ni byl „výuková lekce“. Potom potkala jiného muže, zcela odlišného, než by si kdykoliv předtím představovala. Nějaká její část říká, že sama o sobě je dostatečná („I am enough…“), ale jiná část hluboce touží po vědomém vztahu mezi mužem a ženou. „Není to, že bych chtěla být „celistvá“ – vím, že sama o sobě jsem celistvá, ale přesto po tom velmi toužím. (pláče). Dává to smysl?“
LUCIA: „Ano, rozhodně. A jsou tam dvě témata. Rama jednou v rozhovoru, při kterém nás bylo deset žen, řekl: „Tu věc, která vám chybí, hledáte ve vztahu. A ta neexistuje. Je to něco, co jste kdysi znali a pamatujete si ji z jiného cyklu (zrození), ale nyní neexistuje. A proto to nikdy nefunguje…“ V patriarchátu nebylo možné uchovat si integritu vlastního pole, jako tomu bylo např. v Atlantidě.“
(Lucia vypráví o svém vztahu s mužem, kdy si oba pamatovali idylickou – vědomou podobu vztahu svých duší v Atlantidě.)
„V patriarchátu jsme se učili v pomalém evolučním procesu zakoušet moc, pracovat s čakrou solar plexu (tj. tématem síly a moci). Rovnováha byla narušena. Bylo to kruté, ale poučné. A staré povědomí, že je možné žít ve vztahu, a zároveň si zachovat osobní integritu, se vytratilo. Ale cítím, že v novém paradigmatu se to vrací. Bude možné změnit naše podmínění patriarchátem. Energie už jsou jiné. Mysl ovšem zůstává a je potřeba zpracovat její programy.
Hlavním tématem je nyní rovnost. Nežijeme ani v matriarchátu, ani v patriarchátu. Ani jedno pohlaví, muž či žena, není důležitější než to druhé. Ztělesňujeme v sobě všechno. A když dva jedince, kteří už mají pole čisté, přivedete k sobě – ano, v tom je touha. Ale je dobré být realistický a říct si, že se to třeba v tomto životě nenaplní. Vztah může být skutečně velmi sladký, ale když se nepovede, jednoduše žijte život dál. Čím více pustíte obsahů ze své ego struktury, tím odlišnější váš život bude.
Druhá věc, kterou posluchačka zmínila, je o hluboké, krásné touze po návratu domů, do celistvosti. To je moment, po kterém všichni toužíme, když usilujeme o osvícení. Vím, že toto jsem já. Jasnost, čistota, ticho, mír. Jsem ve svém jádru, ve své podstatě – vím/cítím, kdo jsem. A právě oddělení (separation) od našeho vlastního jádra, od naší podstaty, způsobuje bolest. Na fyzické úrovni jsme ve chvíli vtělení ovšem s tímto oddělením souhlasili. Stali jsme se osobnostmi. A otázka je: Jak žít život na planetě Zemi s plným uvědoměním si obou našich stránek? Skutečnosti, že jsme jak oddělená osobnost, tak čistá, průzračná energie prázdnoty? Znamená to zůstat v těle, neutéct z něho, a přesto se stát touto průzračnou energií.
Patriarchát říkal, že sex je špatný, tělo je špatné, „vymaňte se z toho, odejděte do jiné dimenze…“ Ne! Na těle ani sexualitě není nic špatného. Je pravdou, že fyzično a vše, co je s ním spojené, je každodenně všední, je to zatížené emocemi, ale to naši lidskou bytost zdůrazňuje. Právě toto je náročná zkouška pro duchovní hledače. Věří, že mohou dosáhnout osvícení za chvíli, za pár dní, za pár týdnů… A potom mají pocit, že osvícení ztratili. Ale jak ho můžete ztratit? Nemůžete! Tělo, mysl, emoce jsou tvořeny čistým vědomím. Toto vědomí může být pod tlakem ideje, systému víry, procesu ego struktur…, ale když si to uvědomíte, přivítáte to, smísíte se s tím, tak se tlak, odpor, naléhavá potřeba, rozplynou a co zůstane, je čisté vědomí. Právě to čisté vědomí, které jako první bylo pod tlakem. A to toužení má jedinečnou hodnotu, protože nás udržuje v procesu hledání a putování. Jednoho dne se ohlédneme a zvědavě se zeptáme na svoji minulost? „Je toto skutečná minulost? A nebo je to idea mého duchovního života?“ V určitém bodě duchovní cesty si uvědomíme, že nás naše minulost definuje. A pak zjistíme, že i to je iluze. Dává to smysl?“
Další posluchačka popisuje svůj současný proces. Má pocit, že když se vydala na cestu změn a rozšiřování vědomí, ztrácí kontrolu nad tím, co se děje. Žádá o radu.
LUCIA: „Vy jste řešení sama zmínila. Je to ztráta kontroly. Bojíte se, že věci jdou příliš rychle. Ale vy se s tím vypořádáte. Koneckonců, proč se nenechat spláchnout? Je to lidské. Není potřeba to posuzovat. Ale přitom se stále více stáváte POZOROVATELEM, který říká: „Dobře. Tohle se děje.“ Vnímáte to, rozeznáváte, uvědomujete, zpracováváte… Mysl se samozřejmě brání, protože se toho děje opravdu hodně. A to je krásné. Teď se věci dějí rychle – ale to jste přece chtěla! Kdo chce navěky trpět? Chceme se z toho dostat. Ale mysl vytváří velmi chytrou obranu. Říká: „Ach, můj bože, můžeš ztratit kontrolu!“ A to je pravda. Ztratíte osobní kontrolu, osobní vůli. Je to konečné čištění. Vše odejde. A přijde něco jiného. A to je vyšší Já, Božský aspekt. Takže to je dobrá a špatná zpráva: je v nás strach ze ztráty kontroly a je v nás touha po ztrátě kontroly. Mysl to na nás hraje: „Uteč! Braň se!“ Ale proč bychom nemohli ztratit kontrolu? Je to jen inkarnace!“ (smích)
Další posluchačka: „Lucio, jak jste odsekla energetické vazby od muže, ke kterému jste byla připoutaná?“
LUCIA se směje: „Ano, nůžkama, ve vteřině.“ (Vážně) „Je to proces a každý má sílu to udělat. PŘILNUTÍ způsobuje, že máme pocit, že je to těžké a nemáme na to sílu. Aby došlo k uvolnění, musíte vyčistit všechny procesy, které přilnutí obklopují. Není na to jednoduchá odpověď, je mi líto. Připoutanost a jeho zpracovávání. Vím, že je to únavné.
Dnešek byl opravdu velmi zajímavý – i tím, že volaly samé ženy, i když tento hovor byl jak pro muže, tak pro ženy! Většina z nás se pracovat se vztahy nenaučí přes noc (možná Mahariši by to dokázal…). Ale můžeme se učit krok za krokem. Věnujte pozornost mysli, ať je otevřená. Nechte proces plynout, pusťte kontrolu! Dívejte se a zkoumejte se zvědavostí dítěte, zkoumejte sami sebe. To vás přivede domů…“
O Lucii René, mystičce a „duchovní bojovnici“, více na jejím webu https://luciarene.com/
Na tomto webu www.oheladom.cz můžete najít překlady tří kapitol z její knihy „Unplugging the Patriarchy: A Mystical Journey into the Heart of the New Age“ (Odpojování patriarchátu: Mystická cesta do srdce Nové Doby).
Foto: Cistus montpellier, foceno ve španělských horách. Vysoce očistná bylina s krásnými květy. Foto T.Dubinová
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: