O ženském hněvu

VĚNOVÁNO LILIT
„I stvořil Bůh feministku.“
„…život začíná tam, kde je zápas a překonávání.“
„Patři k těm vzpurnejm, co hledaj bouři (jako by v bouři jen byl klid) a domnívaj se, že pravda je jen v nekončícím hledání.“
(Jak udělat revoluci)

„Dělat revoluci v Rusku“ – už ta samotná slova mají děsivou historickou ozvěnu. Zničení i toho mála, co funguje, miliony mrtvých, sociální inženýrství, likvidace lidí, kteří by mohli sami myslet a tvořit. „Rasiju umom něpajmjoš“, říká klasik. „Rusko rozumem nepochopíš.“ Obrovské prostory, nízké vzdělání a naučená odevzdanost. Schopnost přežít s málem a vzhlížení k pevné ruce a vůli vůdce. V osobním kontaktu milí, citliví lidé – v mžiku schopní se nechat nahnat do armády a zabíjet jako tupé stádo. Sklon k mase, davu, a neúcta k jednotlivému lidskému životu: „Nas mnoga“, řekl mé babičce ve dnech květnového povstání 1945 ruský velitel na její otázku, proč nepostupují proti německým záškodníkům opatrněji a zbytečně hazardují se životy prostých vojáků. Co je v Rusku individuální osud, jedinečný život? Hmota k semletí. Zvláštní blouznivost o mesiášském poslání ruského národa a náboženství, přesvědčení o výlučnosti „ruské duše“, a o utrpení, které „nám dává hodnotu a dělá z nás lepší lid“. Že toto utrpení způsobují i jiným národnostem a jaksi se zapomenou zeptat, zda s touto svéráznou mučednickou metodou souhlasí, příliš Rusům hlavu nedělá. I mnozí z velkých osobností chytili vir nacionalismu a spasitelského komplexu, přestože zažili hrůzy sovětského režimu na vlastní kůži: Solženicyn je možná nejznámějším příkladem. Mne osobně smutně překvapila Anna Achmatova, má milovaná básnířka a osobitá, odvážná žena. I ona měla pocit, že utrpení dává Rusům jedinečnost a organicky patří k jejich osudu…

V současné době zažíváme nemilé deja vu. Pod vedením nového vůdce, tentokrát bývalého rozvědčíka tajné služby, se opět energie – toky peněz linou nikoli do zlepšení života lidí, ale do armády, policie, milicí, nesčetných bojůvek. (Ti vousatí a vlasatí, zbraněmi ověšení hoši v černém, s nápisem na tričku „Pravoslaví, nebo smrt“, vypadají jako smrtijedi, jak konstatoval můj jinak klidný a mlčenlivý muž.) A samozřejmě podpora dezinformačních lživých kampaní, šíření konspirací, hledání vnějšího nepřítele a viníka špatné ekonomické, společenské, demografické … situace (Evropa, resp. „Gayropa“, a Amerika, jak jinak). Kde není funkční a spravedlivý státní systém zajišťující infrastrukturu a prostředí příznivé pro občanské aktivity, musí být represe a lež. Metody, které patriarchální systém používal více než dva tisíce let. Patriarchát míří na smetiště dějin, vesmír a Gaia jej už dávno svými energiemi nepodporují, nezbývá mu tedy, než kořistit. Obsadit Krym a východní Ukrajinu a lákat hlupáky i oportunisty všeho druhu, z Evropy, Ameriky, Asie, Afriky. Machovyžírkové a vypočítavci/ky celého světa, spojte se.

Rusko je dnes prakticky policejní stát. Lidé se bojí. Stateční obhájci lidských práv, novináři odhalující korupční kauzy a prohnilý systém, umírají nebo sedí ve vězení. Mnozí zažádali o azyl na Západě a patrně si tak zachránili život, i když ani tam nejsou v bezpečí (případ Litviněnko či pokus o otravu Vladimira Kara-Murzy). Oproti mase lidu jsou tito odvážlivci v menšině: populace masírovaná médii vlastněnými Kremlem a uctívající „pevnou ruku, která udělá pořádek“, je má za „zrádce a reakcionáře“ (pro nás starší povědomý slovník…). Ti, kteří by s nimi i sympatizovali, se bojí: parlament neschopný uzákonit např. svobodu slova se velmi rychle shodne a vyřídí zákon o prodloužení vazby pro buřiče zatčené při demostracích a zvýšení trestu natvrdo. Koryto je koryto.

V Rusku musíte být opravdu lehce šílení, abyste se postavili státní moci. Stoprocentně vám hrozí zatčení, urážky, nespravedlivý, zmanipulovaný soudní proces s předem jasným rozsudkem, vyhrožování. Takže musíte být šíleně odvážný blázen, být přesvědčený o své pravdě a být idealista, protože realita je zabetonovaná a moc pojištěná mnoha pečeťmi, firewally a jinou černou magií.

Právě vyšla v Česku kniha jedné takové šílené ženy. Je to Štírka, je to feministka, je to manželka a matka, a je skvělá. Ta žena i ta kniha.

Žena se jmenuje Naděžda Tolokonniková a kniha „Jak udělat revoluci: Zápisky z trestanecké kolonie“. Naďa Toloko, jak jí někdy říkají, byla členkou punkové skupiny Pussy Riot, založené v říjnu 2011. V únoru 2012 se zúčastnila vystoupení (samozřejmě partyzánského, neohlášeného, v souladu s anarchistickou povahou uměleckých akcí skupiny) v moskevské katedrále Krista Spasitele (sic!) s písní „Bohorodičko, vyžeň Putina!“ (slova písně jsou mimochodem dost dobrá…). Za čtyřicet sekund vystoupení dostaly tři členky v následném procesu dva roky natvrdo v trestanecké kolonii: jedné z nich byl později trest změněn na podmíněný. Naďa a její kolegyně Maria Aljochina si trest odseděly.

„Ve chvíli, kdy se stát rozhodl nás zatknout, jsme nebyly žádné profesionální političky, revolucionářky nebo členky ilegální buňky. Byly jsme aktivistky a umělkyně. Trochu naivní a bezelstné, jak se to umělcům stává. V okamžiku zatčení jsme vypadaly spíš jako hrdinové Woodyho Allena než jako Saltová nebo Tomb Raider. A ze svých pronásledovatelů jsme si spíš dělaly legraci, než že bychom se jich bály. Chechtotem jsme se mohly potrhat, když jsme pomyslely na ubohost situace, ve které obrovitý tým dobře vyškolených a státem placených slídilů stopuje skupinku pranksterek a praštěnek v nepohledných pestrobarevných návlecích přetažených přes obličeje. Seděly jsme, nás pět účastnic punkové modlitby, objímaly své batohy, popíjely kafe a postupně si zvykaly na myšlenku, že každý lok teď může být poslední v životě na svobodě.“ (Jak udělat revoluci)

Ruská vězení nejsou česká vězení. Od sovětských dob se zase až tolik nezměnilo. Asi tolik k jejich úrovni, zacházení s vězni, životních podmínkách. V knize si můžete přečíst víc.

Kniha je psána přitažlivě: očíslované vyjádření, řekla bych „silný statement“, jednoznačné prohlášení. Oddělené přerušovanou čarou a následuje mikropříběh, zkušenost, zážitek, úryvek z novin, televize či ze soudního protokolu. Málo slov knize sluší: projev je jasný, ÚDERNÝ. Jednoznačná výpověď, bez úhýbání a bez ušlechtilého, libého žvanění: tady stojím, toto je můj názor, tento člověk/čin mne inspiruje, tento člověk/čin mne odpuzuje.

Fascinující projev energií v integritě. Knihu jsem zhltla za dva a půl dne, omráčená. Nejde o to, zda se vším souhlasím: popravdě v revoluce nevěřím a radikalismus mne trochu děsí. Ale to je moje téma. To, co mne na knize zcela strhlo, je právě soulad, integrita, autorky – ženy, která si svůj životní postoj s velikou odvahou obhájila, v těžkých podmínkách vězení v něm vytrvala, a nyní dala do slov. Každá třetí pasáž se vás dotkne a každou pátou byste si napsali na svoji motivační nástěnku jako afirmaci.

Profesní úchylka astroterapeutky: okamžitě se podívat na orientační horoskop. A opět úžas, jak to ladí, jak ta žena opravdu žije své energie jako tvořivou výzvu. Slunce, Mars, Merkur, Pluto a Lilit ve Štíru. Je nemožné ji porazit, pokud ona sama vnitřně nepodlehne svodům moci. Saturn, Neptun, Uran a Venuše v Kozorohu: s vytrvalostí, trpělivostí, idealismem i praktičností mění systém. A Luna i Severní lunární uzel ve Vodnáři. Odtud ta revoluce. Duše je rebelka hledající svobodu, osobnost bojuje z hlubin a strážce karmy dělá praktické kroky. Chybějící oheň: elán, odvaha, průkopnictví, společenská angažovanost, se pro harmonizaci mandaly horoskopu stávají životním leitmotivem, ať dotyčný chce nebo nechce. A Jupiter v Raku – své štěstí a růst pojí s rodinou, mateřstvím (má krásnou a bystrou dcerku, mimochodem), kořeny, vlastí. Rusko má mimochodem energie Raka a Štíra.

Ta kniha má feministickou energii: tu původní energii hněvu, ze které vyrostlo ženské hnutí. V západní Evropě a USA už proběhly systémové změny, díky za to Bohyni a Vesmíru, a my ženy můžeme řešit otázky typu „zda by na semaforu neměla být světelná panenka místo panáčka“. Část žen bude svobody užívat ke svobodě nakupování a volbě značky parfému – tak to prostě je, to není kritika. Část žen chápe, že změny vnější a vnitřní jsou propojeny a pracuje na svém vnitřním osvobození a změně vědomí. Každopádně můžeme kultivovaně diskutovat o „dekonstrukci a maskulinitách“, jako na přednášce Kontaktního centra Gender a věda, které jsem se zúčastnila před dvěma týdny a cítila se tam jako Marťanka – nebo spíše venkovanka mezi pražskými intelektuály. Jaký nádherný luxus vést salonní řeči, které nekončí konkrétními činy a závěry, za které by vás zmrskali bičem Putinovi kozáci. Prostě super! Kdo si ještě stěžuje, že žijeme v hrozné zemi a hrozné době?

Když znáte situaci v Rusku, chápete, že prvotní ženský hněv, radikální feminismus – chcete-li, je přirozenou reakcí vnitřní divošky těch žen, které se ještě nevzdaly, nerezignovaly a nezapadly do davu poddajných. Je to pud sebezáchovy, vzepření se tlaku. Ale taky víte, že za hněvem dávajícím energii ke změně má následovat rozbití vnitřních i vnějších okovů a tvoření jiné reality. Revolucionář Vodnář/Uran rozbíjí starý systém – tuhle fázi jsme ve 20. století zvládli mnohokrát… Jenomže to NENÍ konec, to NENÍ celý příběh. Následuje upgradovaný Kozoroh/Saturn – kterého je potřeba ctít: trpělivá, odpovědná, praktická schopnost tvořit ve hmotě. Budovat nové struktury, instituce a organizace, se zachováním uranské pružnosti, otevřenosti, svobody.

Tuto fázi ještě neumíme. Důvodem je mimo jiné vztek, vědomý i nevědomý, vůči „starému Saturnu“, tj. vůči starému systému, v němž jsme všichni vyrostli (školství!), a odpor vůči rodičovským autoritám (přísní rodiče, učitelé, šéfové v práci, úředníci…), kteří nerespektovali naše potřeby a jedinečnost. Hněv potom smete všechno: vzpoura proti otci se možná povede, ale zůstane na pubertální úrovni. Už tam není dozrání k odpovědnosti, kdy se sám stávám „otcem“, autoritou.Učebnicovým příběhem této fáze je příběh kdysi souputníka Nadi Toloko ze skupiny Vojna, Olega Vorotnikova.

A to je pointa: vypadá to, že Naďa Toloko tento rubikon překročila. Po návratu z vězení se ještě s Pussy Riot pokusily o pár akcí, ale předpokládám, že se rozhodly k tvořivějšímu zúročení zkušeností než si v utuženém policejním státě nechat pravidelně namlátit policejními machostroji. Pussy Riot skončily (patrně k tomu přispěla i odlišná zkušenost tří odsouzených aktérek – Jekatěrina dva roky věznění prostě neprožila) – a začala Zona Prava. Občanské sdružení založené Naďou a Marijou k obraně nespravedlivě stíhaných a odsouzených Rusů, zlepšení podmínek ve vězení, vazbě a trestních koloniích, poskytování právního poradenství a pomoci disidentům. Nový Saturn. Revoluce proběhla, je čas tvoření.

Takže milé ženy, až budete hledat hrdinky a ikony, zde jsou, a ne daleko. A tu knihu opravdu doporučuji.Jak říkám: nemusíte se vším souhlasit, ale ta energie…ta nás probere. Protože popravdě, když knihu dočtete, máte pocit, že tu trochu spíme.

„Žiju dne v Rusku, kde se může nazdařbůh hodit kamenem – a trefíš to, co si žádá zdokonalení. Možnost zdokonalení dojímá i vzrušuje. Proč bych odsud měla odjíždět?“

„Volby neexistují. Průvody gayů jsou zakázány, média zmrzačena cenzurou. Po novinářích, politicích a obhájcích lidských práv se na ulicích střílí.
Mě i tebe čeká hodně práce.“

„Když se zlomíš, tak už nebudeš. Obrodit se poté, kdy se zlomíš, nebude snadné, bude k tomu zapotřebí opravdového hrdinství. Takhle po tobě hrdinství nikdo nežádá. Prostě stůj na svém, neodvolávej svá slova. Velice prosté.“

„Buď věren sobě, na přísahy věrnosti státním ouředníčkům máš vždycky času dost. Budeš mít dost času i toho litovat. V obtížných situacích se pravda – pravda v podrobnostech, puntičkářsky vypovězená pravda – ukazuje jako nejjednodušší a zároveň nejúčinnější východisko. Buď věren sobě.“

„Když se s někým seznamuju v místě, kde je hlučno, je to nejlepší, co o sobě můžu říct: „Naďa, odkroutila jsem si dvojku.“ Takovej mám osud. Takovou zemi. Takovou totožnost.“

KNIHU VYDALO NAKLADATELSTVÍ PRÁH roku 2016, překlad Milan Dvořák.
Foto: http://www.riotartists.com/artist-roster/pussyriot/

Více najdete zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pussy_Riot
Zvláště info o komentářích našeho pana prezidenta či pana arcibiskupa je …úsměvné. Jak píše Naďa: „Vždycky jsme se rády dívaly na videa Protoiereje Smirnova (super konzervativní mluvčí ruské pravoslavné církve, takový její Ovčáček) na YouTube. Sluníčko naše, byl jedním z těch, kdo inspirovali skupinu Pussy Riot. Když jsme se na jeho vystoupení koukaly, padaly jsme pod stůl a při tom padání jsme si jednou usmyslely, že vytvoříme feministickou punkovou kapelu.“

Info z času mezi vyjitím z vězení a založením Zóny práva:
http://video.aktualne.cz/svet-na-hrane/putinovy-kriticky-z-pussy-riot-se-rozchazeji-a-ne-v-dobrem/r~4f0a8cfcf10311e58a780025900fea04/

Muži, kteří bičují ženy: kozácká milice zasahuje proti Pussy Riot v Soči 2014. Komentáře pod videem typu „kozáci, bravo“ a „jsou to děvky“, jsou, předpokládám, dílem ruských trolů.
https://www.youtube.com/watch?v=acaWafBUndQ

Nadino nové video – píseň o korupční aféře „Čajka“
https://www.youtube.com/watch?v=VakUHHUSdf8

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

One Reply to “O ženském hněvu”

  1. Dobré! Zajímavý pohled na Rusko. Trošku teď víc chápu Pussy Riot, nevěděl jsem, jak to mají. Btw, nevíš, co stojí za tim přehnaným ruským strachem/odporem vůči gayům?