HOLOKAUST: moje nová kniha

Varšavské ghetto 1943

Novou on-line publikaci "Jak učit o holokaustu" si můžete ZDARMA  stáhnout ve formátu PDF na této stránce: http://www.synagoga-turnov.cz/cs/nabidka-pro-skoly.html 

OFICIÁLNĚ….
Kniha je určena učitelům, studentům i laické veřejnosti se zájmem o problematiku. V centru pozornosti textu jsou lidé a lidský příběh, válečné a poválečné souvislosti a dodnes přetrvávající dědictví a paměť holocaustu. Materiál k dokreslení vytyčených témat používá pasáže z literatury, zprávy z tisku, odkazy na zajímavé weby, tipy na literaturu, filmy, výstavy, projekty či besedy. K tématům nabízí diskusní otázky a témata.

Kniha je rozvržena takto:

PŘEDMLUVA 3
OBSAH: 4
ÚVOD 6
ČÁST I. PŘED VÁLKOU 12
Téma: Hitlerova nenávist k Židům 12
Téma: Krize demokracie v Německu po 1. světové válce 13
Téma: Volby v roce 1932 16
Téma: Příčiny úspěchu NSDAP v Německu 17
Téma: Život v totalitním režimu 19
Téma: Síla ideologie 20
ČÁST II. VÁLKA A HOLOKAUST 22
Téma: Dokumenty ke studiu doporučené Jehudou Bauerem 22
Téma: Klasifikace táborů 22
Téma: Role jazyka 24
Téma: Přenos viny 25
Téma: Ženy za holocaustu 28
Téma: Ženy pachatelky a spolupachatelky 29
Téma: Ženy oběti 29
Téma: Sexuální násilí 31
Téma: Mateřství 32
Téma: Ženy v boji a odboji 34
Téma: Děti za holocaustu 36
Téma: Osobní příběhy 40
Téma: Židé a odboj 43
Téma: Židovské tajné archívy 46
Téma: Povstání 47
Téma: Židovští partyzáni 48
Téma: Spravedliví mezi národy 50
Téma: Pachatelé – tzv. „obyčejní lidé“ 58
Téma: Pachatelé z jiných národů 59
Téma: Zprávy o vyvražďování Židů v Evropě 62
Téma: Co mohli nežidé i Židé pro záchranu evropských Židů udělat? 65
ČÁST III. PO VÁLCE 67
Téma: Návrat přeživších Židů. 67
Téma: „Bricha“ – odchod do Izraele 68
Téma: Židé v Československu 69
Téma: Křivolaké cesty spravedlnosti 73
Téma: Důkazy 75
Téma: Archívy – strážci paměti 80
Téma: Byl holocaust nevyhnutelný? 81
Téma: Čím je holocaust ojedinělý? 82
Téma: Krize evropských hodnot 82
Téma: Krize křesťanských církví 84
Téma: Antisemitismus dnes 86
Téma: Zneužívání holocaustu 88
ČÁST IV. LÉČENÍ 92
Téma: Zranění kmenové duše 92
Téma: Léčení traumatu jednotlivců 92
Téma: Zraněné mateřství 94
Téma: Jméno 95
Téma: „Děti holocaustu“ (druhá generace) 96
Téma: Judaismus a jeho pohled na holocaust 97
Téma: Výuka holocaustu v Izraeli 102
Téma: Vina pachatelů 102
Téma: Děti pachatelů (druhá generace) 104
Téma: Léčení kolektivní paměti 111
ZÁVĚR 115
LITERATURA A WEBOVÉ STRÁNKY (výběr): 118

Učební materiál "Jak učit o holokaustu" byl realizován s podporou projektu EU "Kulturní dědictví česko-polského příhraničí" (registrační číslo CZ.3.22/3.3.01/10.02094).

A NEOFICIÁLNĚ
Když mi bylo třináct nebo čtrnáct let, „náhodou“ jsem uviděla černobílou fotku židovského chlapce ve varšavském ghettu. Zažila jsem silný pocit déja vu a byla naprosto uhranuta. Kdo je ten chlapec? Žid. Kdo jsou Židé? Proč zvedá ruce? Proč kolem stojí vojáci se samopaly? V době komunismu, kdy téma židovství bylo tabu, jsem se pustila do čtení dostupné literatury (děkuji Odeonu za vydání souboru povídek Isaka Bashevi Singera „Stará láska“), samovýuky hebrejštiny, návštěvy přednášek na židovské obci v Praze  a poslouchání židovské hudby. Po roce 1989 jsem si ke studiu přibrala staronově otevřený obor hebraistika a studovala ho pět krásných let. Pobyty v Izraeli, práce pro synagogu a hřbitov v Jičíně, správcovství synagogy v Turnově, kniha Ženy v Bibli, ženy dnes, kniha Židé na Turnovsku – a nyní on-line kniha Jak učit o holocaustu. Na její titulní straně je ona fotografie, která vše začala.

Tématu holocaustu jsem se – ač hebraistka – vyhýbala, jak jenom to šlo. Dodnes jsem neviděla „Schindlerův seznam“, knih jsem do letošního roku také mnoho nepřečetla a jediné koncentrační tábory, které jsem navštívila, byl Terezín a Mauthausen (místa, kde byl vězněn můj dědeček) a Gross Rosen (v rámci pracovního pobytu v Jawoře, partnerském městě Turnova).  Prostě jsem nemohla. Tělesné pocity, zvláště bolest břicha a krku, byly vždy příliš silné, než abych to činila dobrovolně. No a téma mne samozřejmě dohnalo – nejprve jsem začala v rámci práce v Turnově dělat semináře pro studenty, později pro učitele a nakonec přišel od paní nadřízené úkol vytvořit „skripta pro učitele“. Tělo nechtělo, mysl věděla, že dříve či později ke konfrontaci dojít musí. A došlo letos, v uranském roce 2011.

Léto jsem strávila s knihami obětí, pachatelů, dětí obětí a dětí pachatelů. Energie, které mnou protékaly, byly tak náročné, že jsem každé ráno cestou do práce vystoupila v sedm hodin z vlaku a dvě hodiny šla lesem, abych se očistila a získala energii novou a čistou. Na tomto místě chci ze srdce poděkovat stromům, zvláště bukům, pískovcovým kamenům, rannímu vzduchu a zvukům i milým zvířatům, které jsem potkávala v hruboskalských lesích, neboť mne znovu a znovu učili lekci o moudrosti a řádu života, plynutí energií a léčivé síle přijetí. 

Když jsem četla knihy německých vojáků, cítila jsem jejich pocity opojení mocí, radosti ze síly davu, ješitné pýchy nad strachem civilistů. To na začátku. Potom zmatek, frustraci, útrapy ruské zimy, tvrdošíjné sebeobelhávání. Vzdor až do poslední chvíle. Nechuť přijmout pravdu a přiznat vinu. Jako by nebyli zakořeněni v realitě – v opojení ideologie si ve své mysli vytvořili virtuální svět a následně zničili ten hmotný. Poslední exces patriarchální pýchy, staré mužské energie.

Když jsem četla knihy židovských obětí, cítila jsem pocity bolesti, bezmoci, zoufalství. Těžkého hledání smyslu života, důvěry a síly žít – těmi, co přežili. Ochromení z lhostejnosti a zbabělosti okolí, návrat domů, co už nebyl domovem, odchod jinam, vykořenění. Tíhu smutku a hněvu. Nutností pro mne bylo přidat část „Léčení“ a kapitoly „Ženy za holocaustu“ (včetně „Sexualizovaného násilí“ a „Zraněného mateřství“) a „Děti za holocaustu“. Tam někde se skrývá mé zranění, které rozumem a vědomím zatím nedokážu nahlédnout.

Když jsem četla knihy dětí pachatelů, cítila jsem osudovost a tíhu onoho biblického „otcové jedí kyselé hrozny a synům po nich trnou zuby“. Je základní lidskou, resp. dětskou potřebou vážit si svých rodičů. Nemohu-li tuto potřebu naplnit, obelhávám se nebo se vzbouřím. Mladistvé „já budu jiný“ se s plynutím života mění v poznání břemene rodové zátěže. Je to výzva – kdo učiní pokání, když to neudělal viník? Kdo pocítí a procítí lítost, převezme odpovědnost a bude v rámci svých sil a možností usilovat o nápravu? Zjevením pro mne byly knihy Niklase Franka „Moje německá matka“ a „Můj otec. Účtování“. Zážitek až na dřeň srdce, kosti, slz. (Viz. také text Katheriny von Kellenbach v sekci „Přečtěte si“. )

Když jsem četla knihy dětí obětí, i tam mne smutkem naplnilo vědomé i nevědomé formování těchto „dětí holocaustu“ rodičovskými traumaty. Tyto děti byly „pamětními svícemi“, důkazem, že Hitler nezvítězil, a za to platily vysokou daň: různou měrou nemohly žít svůj vlastní autentický život, projevovat se jako spontánní, zlobivé děti, rebelovat proti rodičům a v dospělosti se od nich oddělit. „Černá díra holocaustu“ byla v jejich životech stále přítomná, i když jí sami neprošly. Podivné ochromení, vážnost. Chce se připomenout slova rabi Nachmana z Braclav „Radost je božská vlastnost.“ Kdo ji umí skutečně žít?

Celý tento proces tvoření výsledného materiálu byl pro mne po emocionální a psychické stránce  náročný. Vše jsem prociťovala velice osobně.  Nyní mám pocit, jako bych svlékla starou kůži a uzavřela kruh, který začal onou fotografií před dvaceti sedmi lety. Poslední texty jsem psala 28. října, v den konce předposledního a začátku posledního cyklu mayského kalendáře. S milovaným podzimem energie dozrály, nabyly klidu, hloubky a smíření. Končím s prací v Synagoze Turnov a netuším, kudy se můj život bude dále ubírat. Nechávám věci plynout a děkuji za vše, co jsem mohla prožít.

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

2 Replies to “HOLOKAUST: moje nová kniha”

  1. Terezko, pusu, už jen za to vyznání jak knihy vzbikla proChor

  2. Velký dík za tuhle knihu, která se čte jak se říká sama. Povedla se ti úžasně !!!
    Zdravím tě Terezko a  smekám…  Jana