MAGDALA nové nálezy v rodišti Máří Magdaleny

S rozšiřováním kolektivního i osobního vědomí a vynořením, návratem, mnoha zapomenutých, do nevědomí zatlačených příběhů ve spirále času, se do kolektivního pole vrací i příběh Mirjam z Magdaly, „Máří Magdaleny“, duchovní učitelky a posvátné nevěsty Ješuy ha-Nocri, Ježíše Nazaretského. K tématu se na tomto webu pravidelně vracíme. Nyní se do kolektivního vědomí vrací RODIŠTĚ MIRJAM Z MAGDALY: překládám aktuální článek o nálezech ve vesničce Magdala na břehu Jam Kinneret, Tiberiadského (Genezaretského) jezera. Magdala byla dlouhou dobu stranou pozornosti křesťanů a Židů – na rozdíl od jiných vesnic a archeologických nalezišť na břehu jezera, kde jsou dnes kostely a centra setkávání (Kfar Nachum – Kafernaum, Tabgha, Beit Saida…). Byla to prostě zapadlá vesnice ležící na odbočce z hlavní silnice. Jezero, na jehož břehu kdysi ležela, ustoupilo a ponechalo ji mimo frekventované cesty.

Po židovsko-římské válce, ve které byla Magdala zničena a obyvatelé byli zotročeni, se osídlení v římské a byzantské době obnovilo jako malá vesnice. Ve 4. století byl na místě předpokládaného domu Máří Magdaleny postaven kostel. Zničen byl v 7. století s příchodem muslimů. Znovystavěn byl evropskými křižáky ve 12. století. Po jejich vyhnání byl přeměněn na stáje. Vesnici obydleli Arabové a ti zde žili až do vzniku Státu Izrael roku 1948. Když vesnici navštívil v roce 1867 Mark Twain, označil ji za „naprosto ošklivou, zaneřáděnou, špinavou a nepříjemnou“.

Na začátku 60. let františkánští archeologové objevili starověký přístav Magdaly a její kanalizaci, dlážděné ulice, vodní kanály, tržiště, domy a mozaiky – jednu z nich s vyobrazením plující lodi. Nalezeny byly i lázně včetně vybavení a předmětů (nádobky na parfémy, hřebeny, kosmetické pomůcky). Název „Magdala“ je odvozen od hebrejského i aramejského slova pro „věž“, takže patrně nikoho nepřekvapil nález masivních základů věže. V roce 1986 byl ve vodách jezera blízko břehu směrem k Magdale objeven vzácný nález: starověká rybářská loďka. Právě na takové mohli apoštolové i Ježíš plout.

V roce 2009 zakoupila křesťanská katolická kongregace „Legion of Christ“ v Magdale pozemek, na kterém chtěla postavit hotel a duchovní centrum pro ženy. Při stavbě byly objeveny nové archeologické nálezy. Středisko je dnes otevřeno (včetně ekumenické kaple) a nazývá se DUC IN ALTUM, latinsky VYDAT SE DO HLUBIN , s odkazem na novozákonní verš „Když přestal (Ježíš) mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťe své sítě k lovu!“ (Lukáš 5:4). Není však dostavěno, neboť vzácné nové nálezy zastavily stavební činnost a již sedmým rokem na místě probíhá archeologický průzkum. Jeho výsledky jsou nyní zajímavým způsobem interpretovány. Níže překládám aktuální článek.

Nové nálezy naznačují, že kněží (kohanim) Druhého Chrámu, kteří uprchli (z Jeruzaléma) před Římany, i nadále dodržovali posvátné rituály v Galileji
Po sedmi letech vykopávek v Magdale byly objeveny čtyři vzácné rituální lázně a jedinečný tesaný kámen. Tyto nálezy poukazují na důležitost starověkého městečka rybářů pro kněžskou vrstvu.
Autorka článku: Amanda Borschel-Dan, 26.července 2017.

Rodné město nejpopulárnější hříšnice Nového Zákona mohlo být také sídlem jedné z kněžských rodin, které uprchly z Jeruzaléma do Galileje po pádu Druhého Chrámu do rukou Římanů. Nedávné nálezy v Magdale, domově Ježíšovy učednice Máří Magdaleny (jejíž svátek oslavili katolíci 22. července) a zprávy židovského historika Josefa Flavia ukazují, že v místě se rozvinula kněžská kultura s mnoha odkazy na starověký Jeruzalém. Vědci nyní zkoumají, do jaké míry s sebou prchající kněží přinesli chrámové obřady. Záchranné vykopávky byly na místě zahájeny vládní organizací Israel Antiquities Authority (Izraelský památkový úřad) v roce 2009 kvůli zamýšlené stavbě návštěvního centra a hotelu. Hned zkraje byla objevena vyjímečně vzácná a stará synagoga. V letošním květnovém čísle časopisu Biblical Archeology Review vyšel článek, kde se o ní píše: „Jde o jednu z pouhých osmi zatím poznaných synagog v Izraeli z 1.století o.l. Navíc poskytla skvělý nález – tzv. Kámen z Magdaly. Jde o kamenný stůl pro předčítání svitku Tóry s vytesanými reliéfy zobrazujícími sedmiramenný svícen a pravděpodobně Jeruzalémskou svatyni.“ Archeologové předpokládají, že kámen vytesal očitý svědek bohoslužby ve Svatyni („Chrámu“) a Svatyni Svatyní v Jeruzalémě. Je považován za jeden z nejpůsobivějších archeologických objevů posledních padesáti let v Izraeli. Vedle sedmiramenného svícnu (menory) jsou na kameni čtyři rohům podobné výstupky připomínající rohy obětních oltářů. (Rohy oltáře byly útočištěm, místem, kde byl člověk pod ochranou, viz. např. „I Adonijáš vstal a ze strachu před Šalamounem šel a chytil se rohů oltáře.“ 1Královská 1:50, hebr. „…wa-jaqom wa-jelech wa-jachazeq be-qarnot ha-mizbeach“, pozn. překl.) Podle vědců jde o další spojení mezi místem a soudobým „chrámovým kultem“ v Jeruzalémě. Kámen byl nedávno vystaven v Římě jako exponát na výstavě „Menora: Uctívání, historie, legenda“, pořádané společně římským Židovským muzeem a Vatikánem.

Během sedmi let intenzivních vykopávek pod vedením mexické archeoložky Marcely Zapata-Meza z Universidad Anáhuac México vydala starověká Magdala čtyři rituální lázně (mikve), které mají podobný archeologický kontext jako mikve objevené v kněžských obydlích v Herodově čtvrti v Jeruzalémě (jak říká Zapata-Meza). Kromě lázní a synagogy odkryl tým Zapaty-Mezy tržiště, nádrže na ryby, mozaiky, přes 2400 mincí, mnoho obytných domů, přístavní hráz a přístav. (Dnes je Magdala vzdálena od břehu jezera Kinneret, voda ustupuje. Podobnou pozici – na původním břehu jezera – měla např. starověká a také nedávno pečlivě archeology prozkoumaná Beit Saida, rodiště Petra , Ondřeje a Filipa a místo některých Ježíšových zázraků, např. uzdravení slepého. Pozn. překl.)

Dalšími nálezy poukazujícími na kněžské chrámové rituály jsou křídové kamenné nádoby používané k uchování rituálně čisté vody nezbytné pro rituální účely, olejové lampy stejného typu jako lampy používané kněžími v Jeruzalémě, a rituální lopatka stejná jako lopatky používané k nabírání žhavých uhlíků a popela z vykuřovadel v Chrámu. „Olejové lampy jsou spojeny s kněžskou elitou a Chrámem v Jeruzalémě – a i ony jsou na Magdalském kameni vytesány,“ říká Zapata-Meza.

V průběhu římské invaze byl život v Jeruzalémě stále těžší, a proto pravděpodobně kněžské třídy město opustily a odešly do Galileje. „Některé skupiny mohly putovat na sever, daleko od centra římské okupace, a hledaly místo, kde by mohly dodržovat své zákony a tradice. To místo mohly najít v Magdale,“ říká Zapata-Meza. Názor o útěku kněží do Galileje má podporu archeologie i tradice. „Teoreticky je možné spojit rituální lázně nebo kamenné nádoby nalezené na různých místech v Galileji s kněžími, kteří na těchto místech žili po roce 70 o.l.,“ píše profesor Hebrejské univerzity Zeev Weiss v eseji z roku 2012. Tradice zaznamenává, že se někteří kněží stali rabíny. V synagogální bohoslužbě dodnes příslušníci rodu kněží zastávají zvláštní role a úkoly i dnes. Nicméně Weiss diskutuje o názoru, že by kněží byli jedinou společenskou skupinou, která by dodržovala pravidla rituální čistoty ve svých nových domovech mimo Jeruzalém.

Ve světle svých nálezů v Magdale Zapata-Meza hlouběji zkoumá společenské a náboženské vztahy mezi Magdalou a Jeruzalémem v období Druhého Chrámu, zvláště možné pokračování chrámové praxe mimo Chrámovou horu v Jeruzalémě. K tématu píše knihu společně s kurátorem Svatyně Knihy, dr. Adolfo Roitmanem. Kniha vyjde roku 2018. (Svatyně Knihy je součástí Israel Museum v Jeruzalémě. Jsou v ní uchovány a vystaveny nálezy z pouštních jeskyní u Mrtvého moře, nejvzácnější nález biblistiky 20.století, tzv. Svitky od Mrtvého moře, včetně prvních známých textů Hebrejské Bible z doby před kanonizací a fixací souboru knih do „Hebrejské Bible“, křesťanského „Starého Zákona“. Pozn. překl.)

Místo, kde „rybář lidí“ potkal svoji oddanou učednici
Ve starověkých řeckých textech starých dva tisíce let je Magdala nazývána „Taricheae“. Byla vzkvétajícím městem rybaření a rybářské výroby na břehu Galilejského jezera (Genezaretského, Tiberiadského, Kinneretu). Pro Ježíše a jeho učedníky bylo rybaření prubířským kamenem náboženských metafor. V době Máří Magdaleny a před zničením roku 67 o.l. mohlo v Magdale žít – podle Josefa Flavia, který byl před svým zajetím Římany místodržitelem oblasti – až 30 000 lidí. V knize „Židovská válka“ Josefus Flavius píše o římském císaři Titovi, že „na svém koni koni skočil do vody a z ní zaútočil na město, ale rebelové se nalodili na loďky a uprchli.“ Zajímavé je, že Talmud vysvětluje pád města Magdaly jako trest za „mravní zkaženost jeho obyvatel.“ (Což je obvyklé mravokárné vysvětlení, známé i z Bible. Pozn. překl.)

Magdala stála před dvěma tisíci lety na křižovatce židovské, římské a křesťanské historie. V Izraeli bylo nalezeno zhruba 800 starověkých rituálních lázní: čtyři lázně nalezené v Magdale jsou jediné nalezené ve městech, kde převažovalo nežidovské obyvatelstvo (nastěhované sem po vyhnání původního obyvatelstva Římany, pozn. překl.) Většina židovských obyvatel ve městech kolem Galilejského jezera používala k rituální očistě vody jezera. Rituální lázně v Magdale byly unikátně naplněny pramenitou spodní vodou, nikoli sebranou dešťovou vodou či přivedením vody z pramene. Podle Zapaty-Mezy je tento promyšlený vodní systém „jedním z důkazů, že Magdala stála v čele regionálního obchodu a kultury v 1.století o.l.“ Zkrátka, byla vhodným místem pro kněžské elity.

Zdroj:

http://www.timesofisrael.com/new-finds-suggest-second-temple-priests-who-fled-the-romans-kept-up-holy-rituals-in-the-galilee/
Foto: Kámen z Magdaly (Magdala Stone)
Překlad Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz

Krásnou fotogalerii najdete zde:
http://www.seetheholyland.net/magdala/#jp-carousel-4760

VĚNOVÁNO MÝM MILÝM PŘÁTELŮM KATOLÍKŮM, JOSEFU KORDÍKOVI A DAVIDU KRACÍKOVI.