Práci Sandry Mendelson jsem poznala díky kamarádce Ivetě https://www.zivotskonmi.cz/ . Ta žije s koňmi, ovcemi, kočkami a psem Žofkou na samotě v Orlických horách. Díky svým zvířecím přátelům objevuje a rozvíjí dávno zapomenuté lidské schopnosti jazyka srdce, více-smyslového vnímání, žití v plynutí a skutečné svobodě naladění na Ducha a živou Zemi. Iveta mi půjčila knížky We Walk Beside You: Animal Messages for an Awakening World, které mne nadchly svojí hloubkou, moudrostí, a zároveň jednoduchostí a jasností sdělení zvířat. Kam se hrabou slavní autoři motivační literatury!!!
Díky milým spolutvůrkyním z Nadačního fondu Tišina https://tisina.space/lide/ a paní překladatelce Janě Preti knihy vyjdou v češtině ještě letos. Těšte se, my se těšíme velmi! Můžete si je u nás předobjednat, napište zatím mně na: terezie.dubinova@oheladom.cz . Předprodej spustíme v květnu.
A stejně se těšíme na návštěvu Sandry v Česku koncem května a začátkem června! Sandra bude mít besedy a workshop a bude nabízet i individuální službu, pokud budete chtít vědět, co se vám (vaše) zvířata snaží říct a vy je (ještě) neslyšíte.
Po první ochutnávce, překladu ukázek z knihy (viz odkaz na konci textu) vám nabízím chutnou krmi, a to sice rozhovor se Sandrou z 22. března t.r. Těšíme se na vás na některé z akcí v Praze, Slavonicích či Orlických horách:-)
ZVÍŘATA MAJÍ SKVĚLÉ VÝSLEDKY. SE SVOJÍ NEMOCÍ SE NEIDENTIFIKUJÍ.
Terezie: Byla jste v kontaktu se zvířaty jako dítě? Zažila jste zvířata v jejich přirozeném prostředí?
Sandra: Jsem opravdu ráda, že se na to ptáte. Mnoho lidí si myslí, že když jsem nebyla jako dítě v kontaktu se zvířaty, nemohu dělat práci, kterou dělám. Vyrůstala jsem v obyčejné rodině na předměstí, měla jsem kočku, více jsem nemohla mít. Jediná zvířata kromě kočky, která jsem mohla pozorovat, byla zvířata v zoologické zahradě a ta jsem milovala. Ale jinak moje výchova nijak nenasvědčovala tomu, že mne život přivede ke komunikaci se zvířaty. Šestnáct let jsem dokonce žila v New Yorku. Ani vteřinu jsem tam nedokázala najít vnitřní klid. Vibrace lidí, aktivit, aut… Nyní žiji na Floridě pět minut chůze od oceánu.
Terezie: Původně jste byla terapeutkou zvířat. Jak se to stalo?
Sandra: Pracovala jsem v korporaci, nejlíp, jak jsem uměla. Pak jsem si uvědomila, že mne více zajímají klienti a jak se cítí, než samotné transakce. Začala jsem se zajímat o možnosti, jak lidem pomáhat, a někdo mi dal typ na práci s laserovou lampou. Tak jsem objevila léčení světlem přístroji Light Therapy (Světelnou terapii). A od toho už byl krůček k léčení zvířat. Když milujete zvířata jako já, chcete jim pomáhat stejně jako lidem a necháte se vést svojí zvědavostí, začnete léčivé přístroje používat i pro ně. Nechtěla jsem se rozhodovat, zda pomáhat jedněm, nebo druhým – chtěla jsem pomáhat kdekoli a komukoli. Takže když jsem získala certifikát k práci se Světelnou terapií, byl to certifikát pro práci jak s lidmi, tak se zvířaty.
Získávala jsem další poznatky o světelném záření či tradiční čínské medicíně, které se daly v mé práci použít. Přes internet jsem našla ženu, která se stala mou mentorkou a přítelkyní. Léčila koně ve svém rehabilitačním centru. Byla také v komunitě terapeutů používajících Světelnou terapii – a stejně jako já zkoumala její možnosti dále. Vytvořila systém tzv. fotopunktury, což je akupunktura světlem, nikoli jehlami. Zamíříte světelný proud na místo akupunkturního bodu – výhodou je, že nemusíte být tak přesní jako u jehly:-) A ještě důležité je, že to lidé mohou dělat sami sobě, takže jim to dodává sebedůvěru ve vlastní léčení. Mohou tak léčit nejen sebe a své blízké, ale i svá domácí zvířata, své koně… I já sama sebe takto léčím. Takže jsem se posunula od laserového světla k LED infračervenému světlu . (Viz Equine Photopuncture Technology https://photonictherapyinstitute.com/photopuncture-balancing-horses-with-light/
„Hardwarem“ jsou naše hmotné tělo – kůže, kosti, svaly, šlachy. A softwarem je energetický systém v těle, jak o něm mluví dávná moudrost tradiční čínské medicíny. Světlem se léčilo už ve starověkém Egyptě, protože léčí obojí – rozpustí energetický blok a zároveň obnoví poškozené fyzické tkáně. Dá se říct, že naše těla jsou tvořena světlem, takže se světlem skvěle spolupracují. Když léčím zvířata, ona se rozhodují, zda se mnou budou komunikovat. Se zvířaty máme skvělé výsledky, protože se neidentifikují se svojí nemocí či zraněním a důvěřují nám. Nemoci i zranění tak mohou velmi rychle odejít. U lidí je nápomocný náhled, že nejsme otroky svých nemocí a zranění, ale můžeme své tělo podpořit, aby se léčilo samo.
TO JSEM NEMOHLA VYMYSLET JÁ!
Terezie: Ve své knize popisujete, jak jste poprvé „slyšela“ koně k Vám promluvit. Byl to kůň jménem Denali a řekl: „To seno je pěkně hnusný.“ Jak dokážete rozlišit hlas zvířete a hlas své mysli? Já například když pracuji v astroterapii a napojuji se na klienta, abych popsala jeho energeticko-informační pole, vím, že potřebuji „chytit“ první vjemy a obrazy, než mi do toho začne mysl mluvit.
Sandra se směje: Ano! Samozřejmě že se ego snaží přerušit proud jasnovidné komunikace. Víte, já dříve byla opravdu skeptická. Proto si veškeré zprávy okamžitě zapisuji. Ve chvíli, kdy je přijímám, mi můžou připadat jako moje myšlenky, ale když si je druhý den po sobě čtu, je mi jasné, že jsem to nemohla vymyslet já! Tak to můžeme poznat. Dalším pohledem je skutečnost, že jsme mnohosmyslové bytosti a teprve svoje schopnosti a jejich používání začínáme objevovat. Odkrýváme je vrstvu po vrstvě, stále se snažíme naslouchat, vidět se zavřenými očima, cítit. Objevujeme tak vlastní percepční kanály, naše jedinečné způsoby vnímání, rozpomínáme se. Není to o tom, že bych šla po ulici a slyšela mluvit každé zvíře. Co nás nejvíce ochromuje? Zaprvé, pochybnost. Zadruhé, očekávání, že to má být určitým způsobem. Měli bychom spíše pozorovat, co vyvstane, a zachovat si údiv.
Terezie: To jsou takové univerzální překážky rozšiřování lidského vědomí.
Sandra: Ano, to nám dělá ego. Nálepkuje, má představy, chce kontrolovat realitu, aby jí porozumělo. A my se naopak učíme být v plynutí, dát věcem možnost, aby se děly.
Terezie: Žijeme ve společnosti, ve které jsme vedeni k tzv. kritickému myšlení, takže uvolnit kontrolu reality je výzva. Mimo jiné pomáhá sedět u vody, u řeky, u moře… Vnímat je jako vědomou entitu, která ke své existenci nepotřebuje myslet:-)
Sandra: Ano. Když vyjdu ze dveří, za pět deset minut jsem u oceánu. A obvykle začnu zívat. Zívám a zívám a tak uvolňuji stres z těla. Dělám to automaticky, protože běžně si ani neuvědomujeme, co vše v těle držíme. To jsem se naučila od koní, kteří v naší blízkosti zívají a uvolňují tak traumata. Zvířata jsou tak soucitná! Moc dobře znají naši situaci. Vědí, že zápasíme s egem a myslí. Proto nás učí spojit se se svým srdcem. Čím více toto spojení zakoušíme, tím více věci plynou. A zvířata nás nijak nesoudí – jak dlouho nám to bude trvat, jestli zase spadneme do ega, … Respektují naši cestu a čekají, až se naše mysl utiší a my se budeme cítit lépe.
Zvířecí perspektiva je tak nápomocná! Viděli jste někdy svoji kočku, jak se prohlíží v zrcadle a posuzuje se? Představte si, že se jako žena za svůj život ani jednou nepodíváte do zrcadla. Celé vaše sebevnímání by nemělo vůbec nic společného s tím, jak vypadáte. Nebo že byste žila někde, kde by nebyla vytyčena pravidla institucemi – médii, lidskými zákony, vládami, korporacemi, konvenční medicínou, formální vědou… Ti všichni nám říkají, co je realita, kdo jste vy, jací byste měli být a čemu máte věřit. A pak vnímáte poselství zvířat a cítíte, že to je hluboká moudrost, která tu vždy byla, pohřbená pod vším harampádím, které se nám vnucuje.
ZVÍŘATA NAJDOU ZPŮSOB, JAK NÁS OSLOVIT
Terezie: Obecně lidé mají zvířata rádi, a proto je moudrost zvířat pro ně přístupnější – mají s nimi vztah skrze srdce. Je to schůdná cesta pro lidi, kteří by se jinak o osobní růst vědomí nezajímali.
Sandra: Ano. To dělá zvířata těmi největšími „budíčky“ pro probuzení vědomí. Ať jsme totiž na jakékoli úrovni vědomí, najdou způsob, jak se k nám dostat, jak nás oslovit. Vezměte si jen, jakou sledovanost mají na sociálních sítích videa se zvířaty. Lidé objevují jejich inteligenci, soucítění, smysl pro humor… Mohou sledovat hodiny filmy o zvířatech a to jim pomáhá zvyšovat vibraci. Mohou se v tu chvíli cítit milováni a vnímat zázraky. Lidem by pomohlo, kdyby pochopili, jak velcí učitelé zvířata jsou. Nikoho nesoudí a jsou to stejně jako my fyzické bytosti – na rozdíl od andělů či duchovních průvodců. Svým pokorným způsobem nás vytahují nahoru.
Terezie: Dívali jsme se s manželem na film Herd: Spiritual Journey (Stádo: Duchovní cesta , viz https://www.youtube.com/watch?v=UruSVDLqwVc&t=170s ), kde také vystupujete. Je to opravdu krásný film o léčení skrze přirozený kontakt lidí se svobodným společenstvím koní. Pro mého muže bylo důležité, že mezi účastníky byl i jeden muž, úspěšný lékař, který se ke stáru vrací ke svým mladistvým ideálům a citlivosti vůči životu a živým tvorům.
Sandra: Ano. Pro muže je to ještě těžší, musí objevit spojení hlavy a srdce. Kvůli historii válek nesou mnohá traumata. Pro některé muže je vzdálenost mezi hlavou a srdcem jako tisíc mil. A nemají průvodce. Některé feministické autorky říkají, že kvůli tomu máme přestat s muži spolupracovat a vzít věci do svých rukou, nečekat na ně. Tak s tím nesouhlasím. Zvířata neustále zdůrazňují, že máme spolupracovat, a spolupráci založit na tom, co společného sdílíme. Např. péči o čistý vzduch, čisté potraviny, čistou vodu. Lásku. Je dost věcí, na které se můžeme soustředit a které všichni sdílíme. Rozdělení je způsobeno tím, že se soustředíme na naše názory. Vezměte si např. vegany. I ti mohou být bojovně a nepřátelsky naladění. Já osobně ale znám lidi, kteří mají ke zvířatům nádherný vztah a přitom je jedí. Neměli bychom náš osobní přístup a pohled nutit druhým lidem. To dělá ego.
Terezie: Dále je fascinující odlišné vnímání času. Zvířata jako by žila ve věčnosti a to jim dává trpělivost. Lze to tak říct?
Sandra: Zvířata nevnímají čas tak jako my. Poselství přijatá před deseti lety mohou být stejně aktuální jako poselství přijatá včera. Zvířata vnímají krátké časové úseky a řídí se světlem dne a tmou noci. A samozřejmě nejsou otroky hodinek jako jsme my. Důležitější je pro ně kvalita energie. Když si říkáme „Musím stihnout to a to“, pak je výsledek zatuhlý, protože se honíme ve stísněné energii.
Terezie: Jednou z podmínek pro spojení se zvířaty je proto podle Vás potřeba být „tady a teď“. Proč je to tak podstatné? Co dělá ten okamžik jedinečným?
Sandra: Když se soustředíme na současný okamžik, nelpíme na výtvorech egoistické mysli a naše vibrace se zvýší. Zvířata potom můžeme potkat tam, kde jsou – na jejich vibrační úrovni. Můžeme vědomě nechat odejít hlas, který v mysli stále máme. Hlas, který nás odděluje od druhých bytostí a od života kolem nás. Tu zkušenost jsme si zvolili a měli bychom být schopni ji ovládat.
Ptala jsem se slonů, co mohou lidé dělat jako oni, aby zůstali také pozitivně naladění a vyvíjeli se? A oni mi odpověděli:
„My se nesoustředíme na náš vývoj. Soustředíme se jednoduše na to, jak odpovědět na každý okamžik. Dáváme každé chvíli více času a uvědomění, než abychom jen jednoduše reagovali. A svoji pozornost věnujeme pozitivním věcem.“
Věnují více pozornosti tomu, kde jsou, takže nereagují, nebojují, nekonkurují si. A to je růst a vývoj. Soustředění na přítomný okamžik je tak oddělení od hluku, který vytváří naše mysl. Ta stále hledá a tvoří „problémy“. Pokud se ale chceme spojit se zvířaty, potřebujeme dát svojí mysli dovolenou. Jeden kůň mi řekl:
„Vypněte mozek a ústa, zapněte srdce a nitro!“
Terezie: Tak to je dost jasné!
Sandra: A přitom to není vůbec jednoduché…
JE TO O NÁS, JAK SE NA ZVÍŘATA DÍVÁME
Terezie: V meditacích s Markem Pogačnikem bylo zmíněno nebezpečí, že pokud se nezačneme chovat ke zvířatům s úctou jako k sobě rovným, opustí jejich duše planetu a zůstanou tu pouze jejich prázdná těla. Sama jsem zažila taková zvířata, např. oslíky v beduínské komunitě, se kterými bylo zacházeno příšerně a jejich duše jako by nebyla přítomná. Je to důvod, proč nechanelujete ducha zneužívaných zvířat?
Sandra: Kůň jménem Emilion mi řekl:
„Když se k nám chováte jako k nábytku, ukážeme vám pouze dřevo.“
A zrovna osli jsou v této situaci po generace. Lidé se na ně dívají prostě jako na nástroj, takže jim osli nikdy neukážou, kdo skutečně jsou. Jedna z prvních zpráv, kterou jsem dostala od koní, byla:
„Když lidé za námi večer zavřou dveře stáje, můžeme odložit svoji masku a být sami sebou. Slyšíme ptáky i rostliny mluvit. Všechno mluví. Nikdo nám nemůže vzít naši duši a nikdo ji nemůže vlastnit.“
Takže si nemyslím, že by zvířata kolem nás chodila bez duše. Je to o nás, jak se na ně díváme. Díváme se s respektem, úžasem, zvědavostí? Až je začneme vnímat jinak, uvidíme více: jejich soucítění, smysl pro humor, inteligenci….
Moje zkušenost také je, že svoje těla opouštějí běžně. A je to plán Stvořitele. Duše je mnohem více než tělo. Tohle mi například řekla kuřata. Jen minimum z nich z krutých podmínek chovu uteklo. Jsou příběhy krav uprchlých z chovů, ale ne kuřat.
„Nemohli bychom přijmout podmínky, ve kterých žijeme, bez stálé přítomnosti Ducha v našich životech. Musíme vystoupit z dimenze, kde jsme jednotlivými osobnostmi, a soustředit se na celek. Tento život je jednoduše krokem v evoluci našich duší. Duch dává smysl tam, kde bychom jinak žádný neviděli, a vysvětluje to, co nemůžeme změnit. V této inkarnaci se tak učíme, že každý náš nádech má vyšší účel. Učíme se pouštět – proto nás málokdy vidíte utéct. Jako druh čekáme, až se svět vyvine.“
Bavíme se o „kuřecím vědomí“, tedy o jakési druhové duši (oversoul). Je rozdíl, když přijímám zprávy od zvířecího kolektivního vědomí a od jednotlivého zvířete. Někdo se se mnou vůbec nechce bavit! Každá duše na této planetě je na své vlastní jedinečné úrovni. Některé duše zvířat jsou velmi vědomé a chtějí s lidmi mluvit, a jiné vůbec mluvit nechtějí. A některé pracují skrze svoje trauma. Perspektivy jsou jedinečné právě podle duší.
Terezie: Co Vám osobně nejvíce pomáhá při spojování se zvířaty? Můžete říci více o spojení skrze srdce a naslouchání srdcem?
Sandra: Lidé dělají věci složitými. Jeden kůň mi řekl:
„Řekni lidem, ať přestanou hledat komplikovaná znamení. Když znamení přijde, bude zcela zřetelné.“
Byli jsme odděleni od přírody a naší vnitřní moudrosti a teď vše zbytečně komplikujeme tak, až mně z toho bolí hlava… Skutečnost je přitom vlastně jednoduchá. Zaprvé, jsme energetické bytosti. Jestliže se chcete propojit se zvířaty, musíte si vyčistit svoji energii od technologií či druhých lidí. Díky energetickém poli něco takového jako daleká vzdálenost vlastně neexistuje. Jsme spojeni s celkem lidského kolektivu. Zavřete oči a představte si světlo, které do vás proudí přes temeno hlavy a čistí vaše tělo až k chodidlům. Nebo si představte vesmírné světlo obklopující vaše tělo kolem dokola a uvolňujte, pouštějte, odevzdávejte… Máme v sobě tolik napětí a stresu, tolik sevřené energie lidského traumatu! Takže čištění a uvolňování je pro mne nejdůležitější.
Zadruhé, naší esencí je láska. Takže když se ztišíme, zkoumejme, zda je pro nás opravdu těžké cítit lásku ke zvířatům? Vždyť jsou nádherná! Jen dívat se na ně je plné lásky! Když jsme v prostoru svého srdce, cítíme zázraky. Tak je to jednoduché.
Potom je také dobré být v pokoře vůči tomu, co dostaneme za zprávu. Očekávání jsou brzdou.
MĚJME SOUCIT SAMI SE SEBOU
Terezie: Poselství, která tlumočíte, jsou jasná, srozumitelná, a přitom mimořádně moudrá a sofistikovaná. Jako bychom četli knihu duchovních učitelů.
Sandra: Ano. A navíc je fascinující jazyk, který zvířata volí: je inkluzivní. Nechtějí, aby se někdo cítil vyloučen.
Terezie: Říkáte, že velryby, sloni a koně jsou nejdůležitějšími léčiteli planety. Je v nich něco ušlechtilého. O velrybách se říká, že jsou „knihovnami Gaii“ – nesou paměť planety Země.
Sandra: Bývali jsme jedním Vědomím, kráčeli jsme bok po boku jako savci, a velryby se poté vrátily do oceánů. Velryby pracují na strukturální úrovni, díky nim energie Země plyne. Sloni pracují pro kolektiv, např. rozpohybovávají energie kolektivů, když uvíznou v ideologiích. Koně jsou velmi intimně propojeni s lidmi. Pobývají ve skupině, jsou spojeni telepaticky a napravují porušené systémy. Od všech zvířat se můžeme učit jejich obrovskou vděčnost k Matce Zemi, planetě, na které přijala fyzickou formu.
Terezie: Prosím o slova na závěr:-)
Sandra: Potřebujeme mít soucit sami se sebou. Vidíme krásu i zápas našich životů. Je v pořádku být člověkem. Když se kritizujeme, je to jako bychom si fyzicky ubližovali. Máme proměňovat svůj krásný záměr a být tím, co cítíme v našich srdcích.
Terezie: Sandro, děkuji za Vaši práci a moc se na Vás v Česku těšíme!
Sandra: Taky se těším na viděnou!
Info k programu Sandry v Česku najdete zde: https://www.zivotskonmi.cz/jdeme-spolu-s-vami/
NA WORKSHOP V ORLICKÝCH HORÁCH UŽ POUZE NÁHRADNÍCI. DĚKUJEME ZA VELIKÝ ZÁJEM.
Volná místa jsou na besedu ve Slavonicích a seminář v Praze.
Brzy otevřeme možnost předprodeje Sandřiny knihy. Objednávky zatím u mne: terezie.dubinova@oheladom.cz
FOTO: Sandra Mendelson s koňmi
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
JIŘÍ GEORGE KARBUS – delfín a Irsko ho naučili přátelství s přírodou