Inelia o povaze Temnoty v našem dualitním světě

POTŘEBUJEME UTRPENÍ?

Když jsem byla velmi mladá a lidé mi říkali, že světlo nemůže být bez temnoty, a že když netrpíme, nemůžeme si užít dobré časy…, cítila jsem, že tento názor je… špatně. V minulých měsících /psáno v září 2010/ jsem úzce spolupracovala se třemi vyjímečnými pracovníky světla a jedním nedualitním člověkem, abych naši planetu a náš druh připravila na změny roku 2012. Práce zahrnovala převzetí klíčových energetických center od Temnoty. Ano, od „Temnoty“. Pro tuto energii nemáme jiné slovo. Můžeme ji nazývat „elitou“, „šedou eminencí v pozadí“, „náboženstvím“, „Ilumináty“…, jakoukoli nálepkou chceme, ale pravda je, že jde o skupinu bytostí pracujících skrze Temnotu. Po převzetí těchto mocenských center jsme je vrátili zpět Zemi. Tato práce byla také ulehčena a podpořena stovkami pracovníků světla na planetě Zemi. Jednou z věcí, která mne při práci poněkud překvapila, bylo, že když jsem se dívala na Zemi, byla ČISTÝM SVĚTLEM. Poté, co byla centra odebrána Temnotě, stala se čistým světlem. A proudící energie byla čistým světlem.

Když jsem se to snažila prozkoumat a pochopit, přišly mi různé informace, které mi ukázaly důvod pro tuto práci a její charakter.
Od června (2010) chápu, že jsme v nevyvážené, „špatné“ struktuře duality. Ve struktuře, kde jsou polarity na špatných koncích, a způsobují oddělení, utrpení a rozdílnost (otherness – vymezování se vůči druhým jako „těm jiným“). Kdyby byla dualita ve svém správném uspořádání a konfiguraci, utrpení ani pocity oddělení by v našem světě nebyly. Otázkou tedy je, kam se Temnota poděje, když dosáhneme vyváženého uspořádání? Přišla informace, že toto špatné nastavení ve světě bylo záměrně navržené a provedené lidmi za účelem zkušenosti ZNEUŽITÍ MOCI, JINAKOSTI, apod. Později se ukázalo, že tato „špatná“ struktura by se byla bývala vrátila do správného uspořádání už velmi dávno, ale bohužel bytosti, které byly schopné vidět moc v bodu, kdy se vytváří, ji užili k udržení struktury ve špatné polaritě po mnohem delší dobu, než bylo původně zamýšleno. Tak většina pracovníků světla začalo pociťovat frustraci, únavu a stesk po domově, neboť zkušenost špatného uspořádání duality trvala příliš dlouho. Mohli pocítit a vyjádřit i hněv a bitevní únavu.

JEDNOTA JAKO ZDROJ VŠECH REALIT A VESMÍRŮ

Když temná bytost na člověka či místo zaútočí, mým prvním impulsem je ji zničit a zneškodnit. Ale moje Vyšší Já mne zastaví a jsem vedena, abych se na bytost soustředila. Neboť když se na ni soustředím, může být integrována zpátky do Jednoty. Tato metoda integrace je často pracovníky světla interpretována jako vrácení temné bytosti zpět do světla. Avšak tak tomu není – a to je KLÍČOVÉ. Existuje Jednota vyrovnané a správně vyrovnané duální reality, kde jsou obě polarity správně uspořádané a připojené jedna k druhé jako dva magnety. Tak vytvářejí rozsáhlé, sjednocené a stabilní pole. A potom je zde Jednota, která je Zdojem všech realit a všech vesmírů. To jsou dvě odlišné věci. Je to Jednota – Zdroj, kam Temnota odchází poté, co je integrována. …

Temné bytosti v tomto vesmíru jsou integrované zpátky do Jednoty – Zdroje, ale nejsou zničené. Jakmile se ocitnou ve Zdroji, ztratí svoji individualitu a polaritu. Temnota zahrnuje všechny negativní energetické struktury, včetně našich negativních emocí, pocitů, myšlenek a situací – ale na této osobní rovině jsme to MY, kdo je musí integrovat. Jednou z chyb pracovníků světla po tisíce let byla snaha bojovat s Temnotou. Jakmile se pracovník světla snaží bojovat s Temnotou a zničit ji, stane se automaticky figurkou ve hře Temnoty. Před začátkem boje byly celé armády pracovníků světla poslány do této části Vesmíru, aby „napravily“ a „zachránily“ temné a „padlé“ bytosti a přivedly tento Vesmír zpět do vyrovnané duality Světla. Byla to však úplná katastrofa. Nejen že tito pracovníci světla neuspěli, ale mnoho z nich bylo ztraceno, a ti, kdo přežili, byli infikováni. Infikováním mám na mysli, že začali zakoušet utrpení, negativitu, útlak a oddělení od Zdroje.

PRACOVNÍCI SVĚTLA UDRŽUJÍ SVĚTLO NA ZEMI

Můžete se divit, proč na Zemi přicházely stále nové a nové vlny pracovníků světla, když věděli, že mohou být infikováni? Důvod je jednoduchý: věděli, že pokud ve svém bytí dokáží v tomto sektoru vesmíru udržet světlo, nebude zcela ztracen. Šlo o udržení prostoru pro Světlo, jak dlouho to jenom bude možné – a tím získat čas pro Vesmír, aby našel způsob, jak znovu získat infikované oblasti. První poslaná vlna bojovníků světla bohužel neuspěla. Důvodem bylo, že byli vytvořeni ze stejného materiálu jako tento Vesmír, a proto měli stejnou zkušenost jako pracovníci světla. Teprve poté byli povoláni další bojovníci světla, kteří nemohli být nakaženi, protože ve své podstatě nebyli duální – a nebyli uděláni ze stejného materiálu jako vesmíry dualitní povahy Světla a Temnoty. Vesmír, ze kterého pocházejí, není duální a nezná „jinakost“. Jasnozřivými lidmi tyto bytosti mohou být vnímány jako čisté Světlo nebo čistá Temnota – záleží, na kterém konci spektra se pozorovatel nachází. Vjem potom v pozorovateli vytváří pocit čisté bezpodmínečné lásky nebo naprostého strachu.

Neduální bytost nemá reálnou zkušenost s tím, co je Světlo a Temnota, ale vidí obojí jako existující. Jaký úkol jim byl v našem Vesmíru dán? Soustředit se na podporu bytostí světla a znovu začlenit temné bytosti do Zdroje. DĚLAJÍ TO BEZ POSUZOVÁNÍ A HODNOCENÍ. Je ovšem potřeba dodat, že neduální bytosti dělají i opačnou práci v temných vesmírech napadených Světlem. Archetypální mýtus Pádu – chvíle, ve které došlo k rozpojení polarit – je zaznamenán v mnoha kulturách jako okamžik, ve kterém OBVYKLE ŽENA otevře „plechovku s červy“. V naší kultuře jsou takovými příběhy biblické vyprávění o Adamovi a Evě, kde Eva pojí ze Stromu Poznání, nebo řecký mýtus o Pandoře otevírající skříňku s utrpením světa. Předtím to byly příběhy o „ďáblu“, který byl původně andělem, ale ze žárlivosti bojoval s Bohem a padl na Zemi.

SEN O DVOU VESMÍRECH

Když jsem vyrůstala, stále se mi vracel jeden sen. V tomto snu byly dva vesmíry – jeden byl vesmírem Světla a druhý vesmírem Temnoty. Ve vesmíru Světla bylo všechno krásné, šťastné a harmonické. Ve vesmíru Temnoty bylo utrpení, otroctví a znečištění. „Stvořitel“ rozhodl, že tyto dva vesmíry se budou učit jeden od druhého: kdyby se spojily, jejich evoluce by byla ohromující! Nebo něco podobného…, zkrátka jsem ve snu cítila, že je to dobrý nápad:-). Světy nemohly být spojeny, protože byly přirozeností zcela odlišné a nemohly se navzájem vidět. „Stvořitel“ se rozhodl, že udělá bytost, která bude jak Světlá, tak Temná. Tato bytost byla výtvorem, který měl jediný účel, a to sice vstoupit do každého z těchto vesmírů a „nakazit ho“ opačnou „barvou“.

Nejprve bytost vstoupila do vesmíru Světla. byla přivítána s důvěrou a láskou. Avšak kdokoli se jí dotkl, onemocněl neznámou nemocí, trpěl, ptal se po smyslu své existence, nebo dokonce zemřel. Poté, co bytost takto „nakazila“ několik tisíc planet, šla do vesmíru Temnoty. Protože však Temnota již napadla vesmír Světla, stal se pro vesmír Temnoty viditelným a ten se mohl připravit na „útok“ vesmíru Světla. Když bytost Světla a Temnoty vstoupila do vesmíru Temnoty, byla přivítána s nedůvěrou a rychle zotročena. Nicméně kdokoli s ní přišel do styku, byl „nakažen“ světlem a začal „trpět“ soucítěním, láskou a dalšími nepopsatelnými věcmi. A brzy bylo bytosti Světla i Temnoty pomoženo, aby uprchla.

Bytosti ve vesmíru Temnoty nakaženém Světlem hluboce porozuměly síle i slabosti vesmíru Světla. Mezitím došlo ve vesmíru Světla k pokusu pomoci Temnotou nakaženým bytostem a napravit je. Při pokusu ovšem byly Temnotou nakaženy i další planety vesmíru Světla, které při tom pomáhaly. Došlo k uvědomění, že je potřeba je dát do „karantény“- a tak jejich obyvatelé poprvé zakusili pocit oddělení a odpojení od zdroje. V mém snu to bylo Světlo, které udělalo zábranu okolo nakažených planet. Vládci vesmíru Temnoty, kteří chtěli rozšířit své území, na vesmír Světla zaútočili, ale protože vesmír Světla oddělil nakažené galaxie od zbytku, síly Temnoty mohly vsoupit pouze na nakažené planety. Tady můj dětský sen vždy skončil.

SEN O CESTOVÁNÍ SKRZE VESMÍRY

V dospělosti jsem měla jiný sen. V něm jsem byla obrovskou a mocnou bytostí, která mohla cestovat skrze Vesmíry a mohla je zkoumat. Když jsem cestovala skrze překrásný vesmír Světla – a cítila jsem se, jako když plavu skrze symfonii písně a barvy – , uslyšela jsem náhle silný nářek. Jako kdyby milióny duší plakaly najednou. Když jsem se snažila zjistit, odkud pláč přichází, bylo najednou ticho. Ve vesmíru byla oblast, která byla zcela tichá. Ticho bylo nesmírně intenzivní. Spolu s mnoha jinými bytostmi jsme byli zvědaví, co se stalo, a cestovali jsme na to místo. Tam jsme za zdí uviděli neklidné víry bolesti, utrpení a ničení. Dívali jsme se a nemohli jsme nic udělat – nedokázali jsme pochopit, co se děje. Volali jsme o pomoc a přišlo mnoho dalších dobrovolných pomocníků. Začala práce na navrácení sektoru Světlu. Jestliže je informace, kterou jsem získala, správná, tak potom to vypadá, že tato planeta patří do vesmíru Světla. „Bitva“ probíhá – ale minimálně pro tuto planetu již byla Světlem vyhrána. Jiný výsledek není možný. Planeta je nyní čistým Světlem.

Na tuto planetu vstoupilo mnoho vln bytostí před i po dokončení ochranné karanténní zdi. Vlna, která vstoupila po umístění zdi, měla za úkol vytvořit rovnováhu, umístit věci na jejich správné místo. Také otevřeli mnoho kanálů a cest, aby mohly přijít informace a Světlo. Druhá vlna přišla za účelem zprostředkovat Světlu cestu, aby pracovníci světla, kteří tu již byli, přežili, a aby se vibrace této planety stala dostatečně silnou pro příchod vlny bojovníků světla. I po nich přišly vlny pracovníků světla. První vlny měly mnoho obětí.

CO JE NYNÍ ÚKOLEM?

Co je nyní úkolem? Integrovat veškerou Temnotu v jednotlivcích a v lidském kolektivu tak, aby se co nejvíce lidí, jak je to jenom možné, vrátilo ke svému původnímu uspořádání. Ti, kteří toho nejsou schopni nebo kteří nechtějí, budou integrováni zpět do Zdroje. Není nic mezi tím – žádná „zvláštní planeta“ pro temné či padlé bytosti. Tento Vesmír a jeho Stvořitel se rozhodli nepodílet se na Temnotě žádným způsobem a formou. Všechny brány stvořené Temnotou, aby mohla vstoupit do tohoto Vesmíru, byly uzavřeny. Zeď, která odděluje tento sektor od ostatního Vesmíru, je taková, že jí může projít pouze Světlo, nikoli Temnota. Bytosti stvořené k nápravě věcí a jejich vracení na správné místo, nyní usnadňují „vzestup“ (ascension) celé lidské rasy. Tento vzestup znamená ZDVIŽENÍ ZÁVOJE ZAPOMNĚNÍ, ZNOVUUSPOŘÁDÁNÍ DO ZDRAVÉ DUALITY A NÁVRAT PŘIROZENÉHO SPOJENÍ SE ZDROJEM. S pomocí těchto bytostí jsou nyní pracovníci světla a bojovníci světla schopní dělat svoji práci účinněji – léčit, vzdělávat a zachraňovat padlé bytosti, které si zvolily cestu vzestupu. Mnoho dalších bytostí v posledním období na Zemi vstoupilo, aby pomohlo vzdělávání, zprostředkovávání informací, vnášení světla, léčení planety nebo lidí nebo obojího. Tato práce znamená, že v tom, čeho chceme dosáhnout, už nejsme omezeni jako jednotlivci nebo jako druh nebo jako planeta. Temnota klade veliký odpor a bojuje o kontrolu planety. Je na nás, abychom to zastavili. Můžeme to dělat procesováním a integrací, zpracováním a přijetím vlastního strachu a utrpení.

Zajímalo by mne, s jakou vlnou se nejvíce ztotožňujete vy. Nechte mi zprávu nebo komentář:-)

Zdroj textu: https://ineliabenz.com/the-nature-of-darkness-in-duality/ 

MOJE POZNÁMKY K TEXTU

Tento Ineliin text je starý osm let. Až letos mi však jeho obsah „docvakl“. Četla jsem ho několikrát, fascinována zvláště jeho podobností s učením židovské mystiky kabaly. I ona podrobně popisuje poškození dualitní struktury našeho světa (skrze symboliku Stromu Života vychýleného z rovnováhy) a elegantně se vyhýbá otázce boje mezi Světlem a Temnotou, resp. jeho doporučení (na rozdíl např. od sekty v Kumránu či starověké gnose). Učí o „padlých andělích“, z nichž ten nejznámější, „Jásot Syn Jitřenky“, dnes známý jako Lucifer, nás jistě ještě překvapí, až dojde k nápravě jeho špatné pověsti. Učí o „Pádu“ – důležitém činu Evy v Zahradě Eden. Učí o „druhé straně“ – paralelní realitě, jen trošičku odlišné a pokřivené, jako té skutečně nebezpečné Temnotě. Učí o Jednotě Božství, „Ha-šem Echad“, „Hospodin je Jeden“, která v sobě obsahuje vše, a proto je léčivá (na rozdíl od křesťanství, které Bohu přisuzuje pouze Světlo a Temnotu odštěpuje a přisuzuje Ďáblu.) O Božství, jehož dalším jménem je mj. meqor, „zdroj“, či dokonce „meqor majim chajim“, „zdroj živé vody“. Učí o světech, jež existovaly před naším světem, a musely být zničeny, protože nebyly „správně vyvážené“. Učí o předvoji záchrany, „Mesiáši ben Josef“, který musí zemřít, než přijde skutečná pomoc – tak jako generace pracovníků světla umíraly na hranicích inkvizice, v koncentračních táborech, jako vězni svědomí… A učí o „porodních bolestech Mesiáše“, těžkostech, které nastanou, až se Světlo bude vracet. Tak, jak to jistě vnímáme v dnešním světě, sevřeném v bolestné křeči umírání starého a zrození nového.
Ineliin text se blíží mytickému příběhu. Je těžké tuto nad-osobní vesmírnou realitu popisovat fakticky, neřku-li vědecky. Snové příběhy mytičnost posilují. Jak ale vědí čtenáři mé knihy Kořeny ženské spirituality, zastávám názor, že mýtus je zásadně důležitý pro pochopení skutečností duše a Ducha. Má svoji vlastní pravdu, vlastní jazyk, který nemusí být pro rozum srozumitelný, ale oslovuje hlubší vrstvy v nás.
Práce na vlastním strachu je aktuálně největší výzvou pro nás všechny. Strach je stahující emoce, zpomaluje až zastavuje proudění životní energie, dechu, ztěžuje napojení a spojení se Zdrojem. Tělo a jeho pocity nám napoví, kde máme pracovat, kde máme s láskou, trpělivostí, laskavostí, sami sebe obejmout. Cvičení na zpracování strachu najdete na webu Inelie (i přeložené do češtiny), je publikováno i v knize Jsi Čaroděj/ka?.

Na závěr ještě dva inspirující upřesňující Ineliiny náhledy. První pochází z fb komunikace:
Diskutující muž: „Staré paradigma na nás a naše životy má stále vliv. To mne opravdu zaráží. Nepřestávejte usilovat…“ Inelia: „Staré paradigma má na nás vliv pouze skrze (staré) programy, které stále nosíme…“

Druhý pochází z Ineliina memo:
V jistém bodě v minulosti, patrně před pěti, čtyřmi tisíci lety, se lidská civilizace rozhodla hrát hru oddělení. Neboť to je jediný způsob, jak hrát mocenské hry s ovládáním druhých a nízkofrekvenčními zkušenostmi. Nyní se z tohoto rozhodnutí a her vymaňujeme. Jsme stále méně ovládáni programy, egem a společenskou manipulací, a stále více vyjadřujeme sami sebe beze strachu. Vyjadřujeme, kdo a co skutečně jsme – naše Vyšší Já, vysokofrekvenční, plně rezonující rozšířené vědomí. Buďte svým Vyšším Já.“

Přeloženo pro web www.oheladom.cz . Překlad: Terezie Dubinová.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K tématu dále na tomto webu např.

O POKŘIVENÍ POSVÁTNÉ ARCHITEKTURY ZEMĚ
http://www.oheladom.cz/2013/preklady/lucia-rene-o-pokriveni-posvatne-architektury-zeme/

O STRUKTUŘE STARÉ A NOVÉ REALITY

http://www.oheladom.cz/2013/preklady/lucia-rene-o-strukture-stare-a-nove-reality/

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli