Hmota a Duch v židovské mystice

Přednáška na konferenci HMOTA A DUCH aneb Quo Vadis Humanus Spiritus,  23. dubna 2022. Pořadatelem byly Vinné sklepy Kutná Hora – jediné české vinařství hospodařící biodynamickým způsobem, nositel certifikace Demeter. Děkuji za pozvání paní Aleně Malíkové a panu Lukáši Rudolfskému.
Shrnout v krátkém čase postoj židovské mystiky ke Hmotě a Duchu je náročné z jednoduchého důvodu: židovské myšlení je zcela jiného paradigmatu než křesťanské či postkřesťanské a my máme sklon si ho upravovat podle našeho kulturního myšlenkového vzorce. Obvykle tak strávíte většinu času vysvětlováním této jinakosti. Budu se snažit být stručná.

Prvním rozdílem je inkluzivní pohled na interpretaci reality, kdy se k ní nepřistupuje vylučovacím způsobem „buď/a nebo“, ale způsobem zahrnujícím, přesněji vertikálním „do hloubky“. Může tak platit vše řečené, jen na různé úrovni, na různém stupni „ponoru“ do dimenze reality. Přičemž mystický pohled má být nejhlubší. Je to tzv. sod, tajemství – vždy přítomná složka reality, která dřímá v hloubce a čeká na naši připravenost. Úroveň pohledu závisí na našem přístupu, na úrovni našeho vědomí, tj. na úrovni vědomí interpreta.
Druhý rozdíl s prvním souvisí – je to pluralita myšlení. V židovství se nehraje na „jedinou pravdu“ – hraje se na POZNÁVÁNÍ nebo přesněji dobrodružství poznávání. S nadsázkou se dá říct, že existuje jediné „dogma“: Bůh je Jedno. O všem ostatním se dá diskutovat. Kolega Aleš Weiss v přednášce  „Pravda a judaismus“ připomíná:  „Pravda je (v židovství) veličinou, která není absolutní…pro její hodnotu je vždy zásadní síť vztahů, jichž je součástí. Musí nás zajímat, co je důsledkem vyřčené pravdy, protože existují i důležitější hodnoty než pravda – laskavost, soulad, a hodnota nejvyšší – harmonie/mír.“ Harmonie/mír se hebrejsky řekne „šalom„, kořen znamená celistvost, úplnost, dokonalost.

Třetím rozdílem je obecně celostní přístup k realitě ve starověkém židovství, tedy původně neštěpící, nedualitní přístup. Tento přístup nerozděluje ani nehodnotí duchovní a hmotný projev energie, vnímá je jako k sobě patřící, různý projev téhož.
Pochází to mj. z tvrzení Hebrejské Bible (křesťanského „Starého Zákona“), že „Bůh stvořil svět a viděl, že je dobrý“, tj. fyzická hmotná realita je dobrá, hebrejsky „tov“. Fyzický hmotný svět tak není omyl, není to gnostické „soma séma“, „tělo vězení“ a pomsta nízkého boha a archontů, ani to není křesťanské a priori slzavé údolí. Původní židovství není abstraktní a odpojené od těla, hmoty a fyzické reality. Naopak, je velmi konkrétní, tělesné a praktické, což vyjadřuje i doslova nepřeložitelný hebrejský jazyk. Např. „rozzlobit se“ se doslova v biblické hebrejštině  řekne „vylít svoje játra na zem“,  „dávat pozor“ se řekne „položit srdce“, „probudilo se v něm svědomí“ se řekne „napomínaly ho jeho ledviny“. Talmud říká: „Člověk má dvě ledviny. Jedna ho nabádá k dobru, druhá ke zlu“. A můj nejoblíbenější příklad z příběhu Abrahama a Sáry. K Abrahamovi přišli tři boží poslové, aby mu řekli, že jeho žena i přes stáří počne a porodí syna. Sára zprávu slyšela skrze stanovou plachtu, a podle  Bible:  originál –  „Sára se zasmála ve svých vnitřnostech/ve své vagíně...“ – se překládá „Sára se v duchu zasmála“. To dost popisně ukazuje, kam a jak jsme se posunuli – od desakralizovaného těla k abstraktnímu duchu. A ukazuje to, i co jsme ztratili: SMYSLNOST A SMYSLOVOST JAKO DUCHOVNÍ KVALITY, kterých se ideálně nebojíme, nýbrž si jich ceníme.

Hebrejsky Duch se řekne RUACH, což je zároveň i dech, vítr a vzduch. V kabale je to též jedna ze tří nebo pěti (dle tradice) z duší, konkrétně duše etická, tedy pokud ji člověk má, což není automatické pravidlo – záleží to na něm, na jeho chování, jeho stupni uvědomění. Nejnižší duši, kterou člověk má, má společnou se zvířaty: je to živočišná duše nefeš, která je obsažena v krvi. Proto je v judaismu (na rozdíl od křesťanství) přísně zakázáno požívat krev. Netřeba dodávat, že dost lidí si se živočišnou duší vystačí celý život…  Po smrti zůstává u hrobu mrtvého, tj. ve fyzickém světě, a je to energie, kterou mnoho sensibilních jedinců cítí na hřbitovech. Je tedy dobrým příkladem propojení jemnohmotného a hmotného.

Pamatuji si, že jako dítě jsem velmi nesouhlasila s biblickou větou „Duch Boží se vznášel nad vodami.“ Já ho cítila ve vodách. Na druhou stranu v Bibli jako kompilaci textů starověké celostní spirituality se objevují i pozůstatky pohledu, který dnes znovuobjevujeme: že totiž určitá forma života a vitality je hmotě vlastní, a to včetně např. astrálních těles, kamenů či hlíny. Blížící se změnu paradigmatu ve 3. a 2. století před občanským letopočtem oznamovali poslední proroci konkrétními a rovnostářskými obrazy „vylití Ducha na každé tělo“ a rozšířením schopností i toho nejobyčejnějšího člověka, včetně žen a otroků:

Joel 3:1-2 „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha…“ Podle Tanna de rabbi Elijahu to platí i pro nežidy.

Zároveň tedy jako by Duch potenciálně byl všude, zároveň není samozřejmostí. Jak říkají rabíni, „Bůh je ve všem, ale ne všechno je Bůh.“ A Ha-kol bidej šamajim chuc mi jir´at šamajim, Vše je v rukou Božích, kromě bohabojnosti: příliv a spojení s duchem si můžeme sami úspěšně blokovat. Spočinutí Ducha předpokládá integritu, čistotu, pokoru, nadšení pro Boha a obezřetnost vůči pokušením zla. Někdy se objevuje i opak – „duch nečistoty“, ruach tum´a.

Člověk se řekne „Adam“, ano, Adam byl původně podle kabaly oboupohlavní Člověk a prvotní otisk Božství, protože v židovství je vzdálenost mezi Bohem a člověkem  krátká. A to slovo pochází ze slova „adama“, země, červená hlína. Na tuto sounáležitost jsme zapomněli, jak ukazuje současná ekologická krize. Zároveň je náboženskou povinností o tělo pečovat, poskytovat mu potravu, nápoje, a dobře ho oblékat: potlačování těla je považováno za sebepoškozování a je v židovství výjimečné.

Když se rabíni zamýšleli nad spojením Ducha a Hmoty, mj. to vedlo k tématu golema: tedy lidské schopnosti oživit mrtvou hmotu, hlínu, tak jak to udělal Bůh, který do ní vdechl svůj dech/vzduch/Ducha, nebo jak říká kabala – nejvyšší možnou duši, které může člověk dosáhnout, božskou duši nešama. Golemův příběh, jak je znám z novodobé pražské legendy, je jednou z mnoha variant a možností, co je to golem, ale je dost ilustrativní: neživá hmota vltavské hlíny je oživena pomocí ŠEM, „Jména“, tedy čtyř písmen Božího Jména. Rabíni mimochodem došli k názoru, že ano – člověk může napodobit boží stvoření, ale tomu chybí „chajjut“, vitalita, kterou má pouze stvoření boží vzniklé ze spojení mužské a ženské energie.

Podobné pouto mezi Duchem a Hmotou ukazuje i skutečnost, že židovská mystika považuje za zcela reálné a životné entity PÍSMENA A SLOVA. Hebrejsky „davar“ znamená jak „slovo“, tak „věc“. Hebrejský alefbet se skládá ze 22 konsonant, tedy souhlásek, které musíte aktivně rozeznít svým dechem, samohláskami. Slova tedy spolutvoříte a slova potom tvoří realitu. Kabalisté to věděli, jejich práce se slovy a texty je fascinující. Jak věděli již starověcí Egypťané, ZVUK TVOŘÍ RELITU/HMOTU.

Židovská mystika pracuje se symbolickým schématem Stromu Života, resp. několika stromů navzájem ze sebe vyrůstajících v různých dimenzích a tvořících tzv. Jákobův žebřík. Na vršku je božská kvalita zv. Keter, Koruna, kam proudí v podobě Světla Božství ze svého zdroje – Ejn Sof, Ne-konec. Dole je božská kvalita Malchut, Království, hmotný fyzický svět, ve kterém žijeme, inkarnováni v tělech. Prostupuje ho ženská božská energie zvaná Šechína, doslova Přebývání. Tak je neustále potenciálně Božství a Lidství, Světlo a Hmota, Duch a Fyzično, propojeno. Do jaké míry se to manifestuje, to už záleží na nás, na našem chování, na našich záměrech, na našem růstu. Symbol Stromu krásně ukazuje onen růst jako proces, kdy můžeme postupovat „nahoru“ i „dolů“, přeskočit, vrátit se, znovu se pokoušet. A především svými třemi sloupy, levým, pravým a prostředním, ukazuje, jak je důležité neustále vyvažovat, hledat rovnováhu, nepřevážit do extrému. To je ona již zmíněná kvalita harmonie, nebo jak to definuje Strom Života, rovnováhy mezi mužskou a ženskou polaritou. Delikátní práce s pastí staré (a končící) pozemské lekce duality.

Zajímavá je tu ta „ženská stopa“, ženské Božství, Šechína: místa, kde se v raných textech mluví o „duchu svatosti“ (ruach ha-kodeš, nikoli svatém duchu), se v pozdějších textech překládají právě jako tato ženská tvář Boha, což odpovídá chápání ruach, ducha, jako ženské kvality. Podle midrašů/ rabínských interpretací byl duch Bohem stvořen prvního dne tvoření mezi prvními deseti stvořenými „věcmi“. Sensitivní, smyslný, v původním významu až posvátně eroticky propojující symbol holubice jako ducha se objevuje také v midraších, zvláště v Písni písní, krásné milostné skladbě. (Připomeňme, že holubice byla ve starověku totemickým zvířetem Bohyně.)

Kabala také pracuje s obrazem Božského Zdroje jako Pramene živé vody, mekor majim chajim, v Gan Eden, Zahradě Eden. Z Pramene/Zdroje stále tryská voda. To je požehnání. Jak je ale pramen silný, kolik vody tryská, to záleží na lidech a jejich skutcích. Pramen sílí, pokud jsou laskavé a milosrdné, a slábne, pokud jsou zbabělé a kruté. Tak je opět vyjádřena spolutvorba a partnerství Člověka a Božství, naší každodenní konkrétní a praktické služby a aktivity a kosmického potenciálu Dobra či Zla.

Židé moc dobře vědí, že žijeme v OLAM TIKKUN, ve světě Nápravy. Náš svět není dokonalý, není potřeba si ho idealizovat, zároveň je to ale svět, který jediný, i když nedokonale, zatím usiluje o propojení se Světlem. Předchozí světy byly zničené, protože v nich nebyla rovnováha. Současný svět neudržel nápor čistého Světla a jeho Nádoba – ženský prvek – popraskala. Střepy jsou mytickým obrazem nedokonalostí, které se projevují jako zlo, rozbití nádob je mytickým obrazem nedokonalosti naší reality.

Člověk činí nápravu mnoha způsoby. Židovství různými pravidly ohraničuje především dvě oblasti lidského chování – ty oblasti, kde se nejnápadněji setkávají duchovní a biologická podstata člověka: sexualita a jídlo. Je mnoho pravidel, která ošetřují sexuální chování a jezení. V obou oblastech se snadno projeví naše nízké pudy – ale pokud je naopak zvládneme, mohou to být oblasti, kde se projeví naše Bohu blízká stránka. Jak říká název knihy současné izraelské kabalistky Sáry Judity Schneider – „Eating as Tikkun“, Jezení jako Náprava. Jestliže symbolicky kdysi naše vzdálení od Božství začalo pojedením plodu, homeopatickým lékem je potom opět jídlo, a to vědomé (ze židovského úhlu pohledu tzv. „rituálně čisté“, kašer) jídlo.

Židovství je inspirativní tím, jak propojuje  vysoké duchovní energie a velké kosmické systémy a struktury s každodenností, zcela prakticky konkrétně. V tom je dědicem Egypťanů. Tak právě např. skrze způsob, jakým jíme, jak se chováme, jak přemýšlíme, jak se staráme o děti, jak žijeme svůj intimní život,…. můžeme ovlivňovat vysoké spirituální energie a kolektivní dění. To je pro nás důležité zejména dnes v době změny paradigmatu, „posunu tektonických desek“, změny systémů na úrovni kosmické, pozemské, přírodní, společenské, osobní. Čím více budeme spolupracovat s touto změnou prostřednictvím propojení Ducha a Hmoty, tím lépe poplujeme.

„Starověká semitská aleph-beth, z níž jsou vlastně odvozeny všechny alfabety, nezaznamenávala v psané formě žádné samohlásky. Čtenář při čtení souhlásek sám doplňoval samohlásky, které jsou ovšem dechovými zvuky. Nepřítomnost psaných samohlásek uchovávala vědomí posvátnosti, které v mnoha orálních kulturách bylo spojeno s větrem a dechem. Pro tyto kultury není řeč nic jiného než utvářený dech a neviditelný vítr je tím pravým mystériem ducha, který propůjčuje všem věcem život a vědomí.
Byli to Řekové, kteří jako první použili specifické znaky pro samohlásky, pro dechové zvuky, čímž účinně desakralizovali vzduch i dech. Umožnili nám tak zapomenout na toto neviditelné médium, v němž jsme spolu s ostatními zvířaty a rostlinami ponořeni, které hmatatelně spojuje vnitřek našich dýchajících těl s vnitřkem stromů a mraků. Vítr je pro tolik orálních kultur mystériem všech mystérií, a přesto je naší kulturou, stejně jako vzduch a dech, často zapomínán. Nemluvíme o vzduchu mezi námi, ale jednoduše o prázdném prostoru. Jako bychom cítili, že tam nic není, žádné fyzické spojení….
Domnívám se, že naše nástroje a technologie mají svůj vlastní potenciál a sílu, vlastní schopnost měnit nebo ovlivňovat naše vztahy ke světu, a že bychom je měli tudíž podle toho respektovat. Alfabetické písmo bylo užitečnou a velice krásnou věcí, která zaujala rozličné kultury napříč glóbem. Taková technologie má však vlastní sílu a magii, a jestliže s ní nezacházíme pozorně, může být opravdu nebezpečná. Myslím si, že odloučení, to počínající vědomí oddělení mysli od těla, bylo samo umožněno novou reflexivitou, jež vzniká mezi literárním intelektem a jeho vlastními znaky.
Kultury, které nemají písmo, začnou samy sebe poznávat především tehdy, když jsou zpětně reflektovány jinými zvířaty a živoucí krajinou: mnoho takových kultur je organizováno totemickým způsobem. Lidská společnost sama sebe zrcadlila v pohybech a vzorech krajiny. Až s příchodem fonetického písma mohou lidé poprvé nad sebou uvažovat v abstrakci od ostatních zvířat a lokální krajiny. Začínají vstupovat do reflexivního vztahu se svými vlastními znaky, a tím obcházet onu původní vzájemnost mezi svými smysly a tělesnou zemí. Není náhoda, že slovo „spell“ znamená nejen správně uspořádat písmena, aby vytvořila slovo, ale zároveň i kouzlit, čarovat. Začít číst nebo psát s touto novou technologií znamenalo rovněž vytvořit nový druh kouzla. Velice často to znamenalo také očarovat naše vlastní smysly.“ David Abram: Kouzlo smyslů

Informace o konferenci: https://vinokutnahora.cz/konference-hmota-a-duch-aneb-quo-vadis-humanus-spiritus/ 

Foto: Hubleův teleskop – hvězdná líheň LH95.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

Rabbi Shmuley Boteach: Židovská touha a křesťanská láska

TĚLO A JAZYK: Konkrétní tělesný jazyk Hebrejské Bible

KABALISTICKÉ OBRAZY KRIZE

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

Napsat komentář