ZELENÝ RYTÍŘ: Vánoční příběh mužského zrání

Motto: „And now, off with your head!“ (Zelený Rytíř Gawainovi) Sobota čtvrtého prosince 2021. Zatmění Slunce, novoluní ve Střelci. Slunce i Luna ve Střelci. Ideální čas na shlédnutí filmu Zelený Rytíř a reflektivní vnitřní práci, zvlášť když máte v horoskopu silně zastoupenou osu Blíženci-Střelec.
Vlastně jsem nevěděla, co čekat. Trailer sliboval myticko-mystickou podívanou s charismatickým, přitom vždy přirozeným Devem Patelem. Ale že budu dvě hodiny sedět s pusou otevřenou a prožívat intenzivní aktualizaci středověkého mýtu, to jsem netušila.

HRA ZELENÉHO RYTÍŘE

Takže: Hlavní postavou je Gawain, jeden z rytířů kulatého stolu krále Artuše. Rytíř z dob, kdy ještě církev nebyla organizační hydrou a neovládala muže, ženy a jejich hodnoty. Anglie, země, kde nikdy nebyla zřízena inkvizice, a zůstalo v ní tedy zachováno pouto s vědomím Přírody. Mystériu temných hvozdů je stále potřeba se s pokorou klanět a dívky s useknutou hlavou ti mohou pomoci. Příběh je založen na legendě ze 14. století „Sir Gawain a Zelený Rytíř“, ale i když dodržuje její základní dějovou linku, je palčivě aktuální. Především díky režisérovi Davidu Lowerymu, který nepropadl módě rychlých střihů, akce a užvaněnosti a nechává příběhu dostatečnou plynulost času, nedoslovnost, magické přírodní scenérie, podmanivý jazyk obrazů více než slov. Síla archetypu pak může konat svoji práci v našem vědomí, podvědomí i nevědomí.
Příběh začíná o vánočním večeru. Lidé spěchají do kostela, aby přivítali narození Spasitele. S nimi jede i Gawain. Hned v úvodu poznáváme i jeho matku, a ač to není ve filmu nikdy výslovně řečeno, pochopíme, že je to Artušova sestra Morgana la Fey. Kdo znáte příběh, víte, že to byla velká čarodějka. A tady je skvělý pohled z jiného úhlu. Moderní ženské spirituální hnutí ji obvykle ve snaze očistit ji od odsuzujících patriarchálních nánosů silně romantizuje. Ve filmu Zelený Rytíř ale Morgana představuje mocný, temný, a bohužel stále aktuální archetyp: manipulující matku zametající, a tedy ovlivňující cestu k moci svému synovi = sobě. Aniž se ho ptá či mu dá prostor na svobodnou volbu. Přičemž on je příliš pohodlný, než aby se vzepřel. Takže hned od začátku lze příběh číst způsobem „Co se stane, když muž nemá sílu se odpoutat od své matky, a ta svými záměry a mocenskými ambicemi manipuluje jeho život?“ Velký špatný.

Po vánoční bohoslužbě je Gawain skrze kouzla matky pozván ke stolu svého strýce Artuše – trochu studená sprcha pro idealisty, když vidíte starého muže a po jeho boku starou Guinevru. A uprostřed hodování u kulatého stolu a domácího Morganina čarování přijde do místnosti Zelený Rytíř – bytost stromů s tělem z kůry. Vyzve rytíře ke hře – mohou s ním bojovat a mohou ho porazit, ale DO ROKA A DO DNE udělá Zelený Rytíř totéž jemu. Výzva je zjevná – ať udělá rytíř cokoli, do roka (archetypální čas) se mu to vrátí. Instantní karma. Čili přijmout výzvu vyžaduje od daného rytíře opravdu dobrý rozmysl a sebeovládání. Což zjevně Gawainovi nedojde a v impulsivní, nezralé energii matčina protege, jehož největší výkony se zatím odehrávaly v hospodě, se do hry přihlásí. Artuš mu podá svůj Excalibur, který už jen tak tak uzvedne, a Gawain se nechá unést nezralou touhou po uznání. Zelenému Rytíři usekne hlavu. Zhroucené Rytířovo tělo se po chvíli zvedne, sebere hlavu a se slovy „na viděnou za rok“ odchází. A až tehdy Gawainovi dojde, co se stalo a jakou cenu zaplatí za svoji dětinskou snahu „dokázat někomu něco a předvést se“.
Protože skutečná mužská síla je o vnitřním klidu, rozmyslu, moudrosti, vhledu, rozhodnosti či zdrženlivosti v pravý čas  a v respektu k silám větším, než jsme my. A Zelený Rytíř, záhadná postava artušovských legend, je – jak je krásně ve filmu ukázáno skrze jeho podobu – ohlasem Zeleného Muže, mužské archetypální síly Přírody, síly samotného života, plodnosti, tvořivosti, obnovy a cykličnosti. Je to síla samotné Země, kterou je potřeba ctít, nikoli se od ní oddělit ideologií „Ducha shora“. Zelený Muž byl zasvěcenci – tvůrci katedrál zobrazován na sloupech jako bytost stromů a listí, církví byl ale ve svých různých podobách odsuzován jako „ďábelská bytost“ (též zelená barva měla být „barvou ďábla“). Ano, Příroda nemohla a nemůže být kontrolována. Máme nejvyšší čas se na to rozpomenout.

CESTA NECHRABRÉHO RYTÍŘE

A nyní následuje dlouhá cesta zbabělého, náladového, nesebevědomého i lehkomyslného rytíře, který sice by tak rád osvědčil chrabrost a čest, ale prostě na to nemá. Ta cesta je proto spíše blouděním, sérií nezdarů a setkání s vlastními slabostmi než klasickou „cestou hrdiny“ s odvážným překonáváním výzev a fanfárami. Prostě náš život. Kromě za oponou stále přítomné čarující matky tu máme další archetypální ženskou postavu, manželku-svůdkyni (taková žena Potifarova) a opět se to neodehraje, jak by asi ve vítězném eposu mělo. Symbolicky právě od těchto dvou žen sledujících své vlastní záměry a používajících muže, dokud a pokud se používat nechá, dostane Gawain vyšívaný pás. Znáte to z pohádek – další silný archetypální předmět. Co představuje? Závazek? Ochranu? Trofej? Pouto? Gawain o tom nepřemýšlí, prostě dělá, co mu ženy řeknou. Když k němu mluví jediná žena, která ho má opravdu ráda, jeho dívka Essel, tak naopak neodpoví a neudělá to pravé – svoje vlastní – rozhodnutí. Ta zvláštní neschopnost rozpoznat líbivé lichocení od skutečných citů.
Po strastiplné cestě Gawain dorazí do Zelené Kaple za Zeleným Rytířem. A tady je scéna jako z filmu Poslední pokušení Krista: nahlédnutí budoucnosti. Co se stane, když…. Nechci spoilerovat. Každopádně tady na konci je ta zkouška: Dokážu zemřít?  Rukou neodvratné, živelné síly přírodního a přirozeného cyklu? Dokážu přijmout karmu, kterou jsem si nadrobil? A dokážu tím vyrůst z chlapce v muže?

JEŠU NA POUŠTI

Nenechte se mýlit, že jde o film pouze pro muže: je to film pro muže a animy, vnitřní muže nás žen. Není od věci si v dnešní době transformačního chaosu, proměny i zneužívání hodnot a civilizační slabé vůle připomenout, že znakem rytíře – archetypu muže bojovníka – bylo pět ctností: statečnost, věrnost, štědrost, zdvořilost a čest. Čest byla pošramocena či dokonce ztracena, pokud se rytíř hodnotám zpronevěřil. Koncem 12. století, kdy byli rytíři zcela podřízeni církvi a stali se z nich „vojáci Kristovi a služebníci boží šířící víru“ se ke ctnostem přidala i víra, rozumí se „ta jediná správná“. Nebyl to krok moudrým směrem, to snad nemusíme rozebírat. Když se dnes, v době zneužívání silových a Světlo nesoucích slov („odpovědnost, solidarita, bezpečí, zdraví…“), hodnotové lability a manipulace lidstvím, znovu k pěti ctnostem obracíme, můžeme a máme se ptát: Co přetrvává a jak je naplnit novým obsahem?
První impuls pro mne přišel s jasným pokynem mému vnitřnímu muži, že je potřeba zasednout čtyřicet dní na poušť. Darovat si klid, vhled, ticho a čas pozorovat, kde jsou slabá místa, kde jsou iluze ega, kde je moje/jeho vlastní gawainovská slabost, zbabělost, náladovost a sebepochybování. Ano, je to jiný známý mužský archetypální příběh: „…Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel.“ (Lukáš 4:1)  Víte, že nemám ráda slovo „ďábel“, nese na sobě příliš mnoho negativních nánosů a zkreslení. Nechme původní hebrejské „satan“, „žalobce“, jež je součástí božské Jednoty. Ten/ta/to, kdo zkouší, jak jsme zralí, a tím nám slouží k růstu.
Druhý impuls přišel se snem, ve kterém má moudrá, věky stará vnitřní žena s velkou láskou a pochopením,  jednoduchým gestem podpořila ke změně mého mladého, rozbrkaného, mainstreamem ještě trochu okouzleného merkuriánského vnitřního muže. Ve snu hrála důležitou roli plastová krabička s Markétou Pekarovou Adamovou –  humor a výstižnost snových obrazů mne nepřestává fascinovat:-):-).

BOŽE, STAČILO CHTÍT!

A třetí impuls je tady stále díky kovidové situaci: ač jsou archetypy mocné a o archetypální situace není nouze a je jednoduché do nich vklouznout a nechat se nést ověřenými cestami, potřebujeme pochopit, procítit a zvnitřnit, že se situace mění. Jsme to my, kdo spolutvoří archetypální cestu. Po staletích a tisíciletích, kdy byl porušován jeden ze zákonů našeho vesmíru, zákon svobodné volby, nyní již svobodnou volbu máme. Můžeme a máme si zvolit svoji realitu. Můžeme vystoupit z naučeného proudu „tak to je dobře“, můžeme odolat lákadlu správného řešení pro všechny, slibům bezpečí a jistot, iluzím dokonalosti a elegance bez poskvrny životem. Můžeme jít svojí cestou a potkat se tam s dalšími nedokonalými odvážlivci.

Vystihuje to sen mé milé klientky, který zde s jejím svolením uvádím:

„V tělocvičně probíhá něco na způsob vojenského cvičení. Tmavé siluety pochodují sem a tam pod taktovkou neznámého diktátorského „hlasu z hůry“. Pozoruju to a hovořím s hlasem, který říká: „Jsi připravena čelit svému největšímu strachu? Jsi připravená čelit svojí temnotě?“ Ano, jsem. V ten moment se vojáci obrací proti mně, avšak celá scéna se děje jakoby za sklem. Pozoruju to s klidem, je to sice děsivé, ale dá se to mentálně ustát, podobně jako třeba koukat na hororový film. Intenzita se stupňuje. Do místnosti vbíhají černí vlci, temné stíny a další predátoři. Stále se na to dívám jako na film, zůstávám ve svém středu.

Po chvíli se ozve hlas: „A to sis myslela, že je ono? Že tu budeš jen tak stát a dívat se?“ praví ironicky a rozpouští sklo mezi mnou a okolním děním. A ano, v tu chvíli to začne být skutečně děsivé. Spustí se emoce přežití. Strach. Boj. Jde to dál a dál a dostávají se ke mně čím dál blíž. Zbořené hranice. Útočí, ale na energetické tělo, s každým kousnutím a bodnutím mi odtéká síla. Klasická známá bolest na solaru se stupňuje až …

…až na to, že takhle to přece nemůže skončit! Musí být něco jinak! Už nechci, už nechci znova. Jen na to pomyslím a skrz střechu zasvítí žluté světlo a do prostoru vletí okřídlený kůň. Poznávám ho. Pegas. Zhmotnila jsem Pegase. Nasedám a letíme pryč, nahoru nad to všechno. Z výšky je vidět, že celá budova je zřícenina hradu. Boje stále probíhají i beze mě a je úplně jedno, jestli tam jsem, nebo ne. Mě už se to netýká. Bože, stačilo chtít! Tady nahoře je vidět obrovské jezero, nekonečné lesy a hory začínající hned vedle toho běsnění. Tam do hradu paprsky nedosáhly, ale já se koupu ve svitu zapadajícího slunce, na hřbetě létajícího koně, který plachtí nad nekonečnou vodní hladinou vstříc horizontu. Na mé přání, vpřed!““

Shrnuto: Co vše má zemřít, abychom se stali skutečně moudrými králi svého života, ve službě Duchu a Zemi? Abychom vystoupili z naprogramované reality, nasedli na svého Pegase a jako archetypální Blázni se vydali sice k neznámému, ale svobodnému obzoru?

Přeji výživný a plodný ponor a šťastný let a těším se na shledání za obzorem.

Foto: Gawain (Dev Patel) ve filmu Zelený Rytíř.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

AD ASTRA: krize dobyvatele

Král Artuš v nás

O MARTOVI poprvé…

NOE návrat padlých andělů a obnova lidstva

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

3 Replies to “ZELENÝ RYTÍŘ: Vánoční příběh mužského zrání”

  1. Ahoj Terezo,
    díky za krásný text i tip na film. Já jsem se tento rok s Gawainem potkala dvakrát, tak to se mnou hodně rezonuje. Jednou skrze knihu Pohřbený obr od Kazua Ishigura, což je text na pomezí pohádky, eposu, mýtu napsaný brilantním jazykem. Gawain tady vystuje jako rytíř, ochránce starých pořádků, který společně s klášterními mnichy ochraňuje prastarou dračici Querig vydechující mlhu zapomnění. Při její obraně je zabit saským bojovníkem. Příběh má víc rovin, nebudu prozrazovat dál :-). Podruhé ke mě Gawain přišel skrze Pohádky a legendy Walesu, knize s nádhernými grafikami z nakladatelství Malvern, kdy Morgana zkouší odvahu svého bratra a jeh rytířů. No, pro mě určitě impuls, že nestačí jen číst přběhy a inspirovat se, ale i si s odvahou tvořit vlastní realitu a být viděna a slyšena. Krásný den

    1. Ahoj! Moc díky za sdílení! To je úžasné, jak se ty staré obrazy vynořují. A ano, mají sloužit k tomu, abychom si neudržovali bezpečný odstup, ale pochopili, že jsou o nás, a zvnitřnili je. Zdravím a těším se na viděnou, Tereza

  2. Zdravím, Terezko!!!! Já jsem se tento rok také překvapivě setkala v knize se Zeleným rytířem – v Kamelotských létech Školy dobra a zla (autor Soman Chainani), kde syn Artuše Tedros musí obhájit své právo na trůn splněním 3 úkolů (připravených před smrtí Artušem, který se dozvěděl, že jakýsi jeho falešný syn bude usilovat o zabrání trůnu Tedrosovi) a jeden z úkolů se týká právě záhadné postavy Zeleného rytíře…. 🙂 To jsou teda náhody… Moc se těším na film! Už ho mám připravený… A kouknu i na Pohřbeného obra. 🙂 Děkuji!

Napsat komentář: Michaela Zrušit odpověď na komentář