TOLEDO: Energie, historie, mytické obrazy

Mladší dcera nám v rámci programu Erasmus studuje ve španělském Toledu, i vydali jsme se s manželem ji navštívit, s kufry obtěžkanými zimním oblečením a jídlem. Pamatujete si, jak za komunismu těm šťastnějším z nás příbuzní ze západu posílali oblečení a čokolády v krásných lesklých obalech? Tak my z východu vezli oblečení a pohanku. Necelý týden byl vskutku intenzivní, a to nejen kvůli stresu spojenému s bumážkami všeho druhu. Když nemáte chytrý telefon, je to docela o nervy čekat už druhý den, až vám přijdou výsledky testů, zvlášť když vám za hodinu jede bus do hlavního města a na letiště. Paní primářka dotyčného ústavu vám s klidem praví, že na to má 48 hodin, máte si počkat, a kdy to bude na webu ocko.cz, o tom nerozhoduje ona. Bude stát přispívat na koupi a provoz chytrých telefonů, když dnes bez nich už nemůžete cestovat? A skutečnost, že když soudy zruší ministerská nařízení, ministerstvu je to jedno, mne nepřestává fascinovat. Městský soud v Praze zrušil povinnost vyplňovat příjezdový formulář do republiky, protože diskriminuje občany, kteří nemají přístup k internetu, ale ministerstvo na něm trvá. Wow, tomu říkám právní stát. Konec politického okénka.

PŘÍRODNÍ PROFIL

Jako obvykle jsem si předem o místě nic nenačítala, abych nebyla ovlivněná očekáváním. Jen se mi vybavil silný emoční zážitek spojený s knihou Židovka z Toleda Liona Feuchtwangera. Skvělá kniha o tom, že ani láska nepřeklene velký kulturní a osobnostní rozdíl, i když je jedinou silou, která k tomu má šanci. Uvědomění, že kultury i lidé se opravdu mohou buď setkávat, nebo střetávat, se mi ve městě vrátilo několikrát – a je palčivě aktuální.
První fascinující věc na starém Toledu je jeho přírodní umístění. Stojí na vysokém skalnatém podloží obtékaném řekou Tajo. Skalnaté stěny jsou zvláště na jižní straně města tak příkré, že nejsou zastavěné. Podél řeky vede procházková cesta a je to překrásný zážitek setkání s bytostí vody, s volavkami, kormorány, husami a kachnami. Druhou zajímavostí je, že staré město je stále živé, lidé v něm bydlí, jsou tam městské i krajské (region Kastilie – La Mancha) úřady, je tam základní, střední i vysoká škola. V husté spleti uliček a blízko postavených domů můžete bloudit hodiny a stále potkáváte nejen turisty, ale i místní obyvatele a mládež z okolí. Historické budovy jsou opravené tak akorát, aby mohly sloužit, a přitom neztratily svůj ráz a styl. Není to krášlené na efekt, je to funkční a sebevědomé.
A pak je tu ta energie, kterou znám z Jeruzaléma: vrstvy a vrstvy osídlení, energetických otisků přítomných v poli, přelévajících se jeden přes druhý, vibrujících tak, že nemůžete spát. Zdravím všechny, kteří mi přišli do snů, zvláště Báru a její miminko – ti mne připravili na setkání s islámskou, resp. maurskou architekturou posvátné geometrie. A ano, Báro, číslo osm/obrazec osmiúhelníku symbolizovalo MOC A SÍLU.

OSÍDLENÍ

Na skalním ostrohu Toleda byla první osídlení už v keltských časech od 2.století př. o. l. Po dobytí Hispánie Římany byla překryta římským osídlením. Obě tyto do sebe vklíněné vrstvy se dodnes nacházejí ve sklepeních domů. My vlezli do zpřístupněných římských lázní, tedy do sklepa s pozůstatky předřímských i římských zdí, žulových obloukových bran, vodní infrastruktury (kanály – akvadukty) a místností pro saunování (systém se velmi dobře zachoval např. na Masadě v izraelském Negevu, takže jsme nad kameny nemuseli až zas tak fantazírovat, co je co, protože jsme si to pamatovali). Mimochodem, jiné než španělskojazyčné informační panely a texty jsou ve Španělsku spíše výjimkou. Zajímavá sebestřednost velkého národa.
K tomu bych ještě dodala, že římské energie jsou aktuálně v energetickém poli značně aktivní, jak jsem se v říjnu přesvědčila i na jiném místě – v Kolíně nad Rýnem (bývalé římské město Colonia Agrippina) a Bonnu (vojenská základna Bonna).

SCANNING: Rytmický zvuk a pohyb. Vypadá to na první pohled jako pulsace dechu či tlukot srdce, ale to je zavádějící a matoucí. Tento rytmus není živý – je navržen tak, aby z lidí dělal poslušné nástroje bez individuálních odlišností, „roboty“, kteří plní rozkazy podle formálního řádu. Všechno je stejné, pravidelné. Tváří se to, že takto je to dokonalé, takto to má být a je to správné – proto také to dosedá na energii Panny (nejsilnější německá energie). Ve skutečnosti je jejím Stínem, protože ve jménu „dokonalé organizace“ obětuje život, a energeticky zdravá Panna život naopak chrání a slouží mu. V poli je aktuálně velká touha zbavit se ozdravného transformačního chaosu, kdy se ego a mysl nemají čeho chytit, a raději se tzv. opřít o „bezpečí a řád“ – tedy přesněji o jejich iluzi (viz marketing). Obelhat se jen proto, aby byla déle udržena (stará) moc spojená se silou power over others, s technologiemi ovládání, touhou po expanzi a zdánlivě bezchybnou logistikou. Je to nebezpečná iluze, za kterou se platí svobodou a ztrátou živé, proměnlivé lidskosti.

KŘESŤANSTVÍ, ISLÁM, ŽIDOVSTVÍ, KŘESŤANSTVÍ

Římská vrstva je následně ohlazena vpádem germánského kmene Vizigótů. Přinášejí prvek chaosu. Mimo jiné se vymykají vzrůstající moci Církve – většina obyvatel i nových vládců jsou tzv. ariáni, příslušníci křesťanského směru, který byl jako „kacířský“ odsouzen a odmítnut na koncilu roku 325. Vrstva vizigótských vládců byla v Hispánii ariánská až do konce 6. století. Roku 711 do Hispánie přišly berberské kmeny následované Araby a zemi postupně dobývali. Jejich postup se zastavil až na severu, kde jako poslední bašta vzniklo a zůstalo Království Asturie.

V kontextu dnešního islámu, z něhož i kvůli médiím známe především jeho expanzivní netolerantní formy, je dobré připomenout, že Berbeři a Arabové nechali původnímu obyvatelstvu jak křesťanskému, tak židovskému, jeho náboženství: vznikla tak unikátní evropská multikulturní společnost, která se několik století vzájemně obohacovala. V 8. až 12. století šlo o nejvyspělejší evropskou kulturu, kde došlo k obrovskému rozmachu umění a vědy. Mimo jiné byly pro křesťanskou Evropu díky arabským a židovským překladatelům uchována v arabských překladech díla řeckých filosofů a vědců, které tehdejší katolická církev cenzurovala či vyloučila ze vzdělávání. Čekala tak na dobu renesance a humanismu v 16. století.
Křesťanští králové, nyní již katoličtí, některé muslimské državy postupně ze severu dobývali. Toledo bylo dobyto kastilským králem Alfonsem VI. v roce 1085, král však stejně jako kdysi muslimští dobyvatelé obyvatele nevyháněl ani neboural jejich svatyně. K překladatelské škole se přidali křesťané, kteří arabské a hebrejské rukopisy překládali do kastilštiny a do latiny. Když ve 13. století byla zahájena stavba obrovské katedrály, její předchůdkyně – vizigótská svatyně a muslimská mešita – byly zahrnuty do stavby.

Katedrála je obrovská a mocná, vysoká i široká, se spoustou sakristií a služebních prostor. Představte si pro příklad velkou místnost zcela zaplněnou, doslova obloženou portréty postarších církevních činovníků. To vám teprve dojde, co je to genderová nevyváženost.

SCANNING: V katedrále. Energie: moc starého paradigmatu zafixovaná v kameni. Energetické dráhy se rozlévají do dalších míst Španělska, kde jsou ukotveny v jiných církevních stavbách a významných katolických místech (patrně kláštery s relikviáři – magií ošetřenými „viteály“).  Síť drží mocenské uspořádání, pojišťuje ho, takže nejde zvenčí „shodit“. Navíc je to celé udělané vlastně chytře v pozitivní tvořivé energii UMĚNÍ. Při stavbě byla použita – zneužita – energie tvořivých lidí – kameníků, sochařů, malířů, architektů, stavitelů… Jejich upřímné víry a tvořivého zápalu. Říká se tomu harvesting energy. V dnešním kontextu viz např. zneužívání/využívání energie IT kreativců při vytváření a udržování systémů typu Facebook či TikTok. Čili ti celou mocenskou strukturu nevědomky ještě posílili. Jediné, jak to může mocensky „spadnout“, je, že se to vyprázdní. Stane se to mrtvou skořápkou – lidé to přestanou autenticky podporovat, přestanou do kostela (kostelů) chodit s čistým záměrem a úmyslem, s tvořivostí. Ještě informace, že se to vše mohlo dít tak dlouho kvůli rituálům znásilnění z(Z)emě. Nová Země ale nyní dýchá – vnímám to jako mléčně-průhledné desky, které se přeskládávají v časových smyčkách pole – a jakoby obchází staré kamenné mocenské struktury. Už ji to prostě nezajímá😊.

EL GRECO

Domácí nepříprava měla mimo jiné důsledek, že jsem radostně užasla při zjištění, že Toledo je městem mého oblíbeného malíře El Greca. Abyste tomu rozuměli, nejsem příliš výtvarně vzdělaná. Miluji grafiky Bohuslava Reynka, obrazy Zuzky Kadlecové – a ano, El Greca. Setkání s originály jeho obrazů mi doslova vzalo dech. Rozdíl mezi reprodukcí a skutečným dílem jistě nemusím rozebírat, ale tohle je opravdu zážitek. Jak tak byla jeho díla v sakristii katedrály, v Muzeu El Greca (včetně kaple kostela San Tomé) a v Muzeu Santa Cruz doprovozena i dalšími soudobými díly, bylo to pro mne jako položit vedle sebe fotku z photoshopu a autentickou fotku bez filtrů. Ostatní autoři idealizovali a ohlazovali až ke strnulosti a opatrné nehybnosti. El Grecovy postavy i tváře jsou zároveň věrné, lidské, posmutnělé a oduševnělé, a zároveň extatické, s potenciálem božské jiskry. I ve tvářích Ježíše či Marie vidíme křehkost a originalitu lidských modelů, zranitelnost člověka, a v držení těla, gestech rukou a intenzivních barvách jako by se propisovala všechna ta touha lidství po přesahu, po dotknutí se i naší božské podstaty. Propojení paradoxu, že v nejupřímnějším lidství je potenciál Božství – kvalita Čistoty, která nemá dualitu (zdravím, Maruško). Smutek a jemnost ve tváři Panny Marie, bílé roucho apoštola Bartoloměje, držícího na řetězu „ďábla Astarot“ (ve skutečnosti jde o jméno Bohyně, božské partnerky Boha – ten melancholický pohled bytůstky…), svěží zeleň roucha Jana Evangelisty, jeho ženská tvář (podle grálského křesťanství byla autorkou Janova evangelia žena) a dráček v poháru – skrytá síla Grálu. Červeň Ježíšova roucha na fascinujícím obrazu Svlékání roucha – přišpendlí vás to jako úder mezi oči (na třetí oko😊). Protože co to všechno znamená, svléknout božský projev a potenciál z roucha? Jak se to dnes děje? Odepíráním spojení s naší vnitřní Moudrostí, s Vyšším Já? Uvědoměním si na dřeň, že opravdu jsme odpovědní jen sami sobě a za sebe, v „nahotě“ bytosti bez masek?

VRSTVY a PŘEZNAČOVÁNÍ

Zmíněné setkávání křesťanství různých denominací, islámu různých etnik a židovství vede k překrývání v architektuře. Tisíc let stará mešita dodnes stojí, jen má přistavěnou apsidu, neboť se později stala románským kostelem Krista Světla. Dvě synagogy, Transito a Santa Maria la Blanca (oba názvy odkazují na pozdější kostely, „Proměny Páně“ a „Bílé Panny Marie“), jsou  učebnicí pohnutého evropského osudu Židů. Rozlehlá Šmuel ha-Levi Abulafíova (Transito) synagoga (postavena 1357) je dnes muzeem sefardské kultury.  Víte-li, že Židů za muslimské vlády bylo na Pyrenejském poloostrově cca tři sta tisíc, působí dost výmluvně skutečnost, že jejich historii je věnována slovy jedna krátká chodba s exponáty, z nichž většina ani není místní. Z celého bohatého života přežily katolickou moc jen tři synagogy, kromě toledských ještě córdobská. Mimochodem, Šmuel ha-Levi byl „ministrem financí“ kastilského krále Petra. Stal se obětí antisemitských pomluv, ztratil královu přízeň a zemřel při mučení.
Čistý elegantní prostor Ibn Šušanovy synagogy ( Santa Maria la Blancy) z roku 1180 připomíná dobu, kdy křesťanský panovník podpořil stavbu synagogy a tu postavili islámští architekti v maurském stylu. Podkovovité oblouky, arabesky a proplétané vzory, používání posvátné geometrie, jejímž cílem bylo vytvořit dojem kosmického prostoru přeneseného na z(Z)emi skrze harmonické propojení celku a detailů. Oblouky se rozbíhají do nekonečna (lépe je to vidět v bývalé cordobské mešitě Mezquita-Catedral), detaily odkazují na stavební částice – „atomy“ –  reality ukotvené ve fyzickém pozemském světě. Buňky a kosmos, člověk a Božství, se navzájem propojují a ovlivňují a odkazují na skutečnost, že Božství je Jedno.

Po pogromech, dominikánských misiích a inkvizičním násilí byly synagogy Židům zabaveny a přeznačeny postupně na kostely, klášterní prostory, zbrojnice a skladiště. Teprve od přelomu 19. a 20. století začaly být vnímány jako historická památka a dnes jsou přístupné veřejnosti. No, ten kříž v průčelí synagogy bych opravdu sundala. Židovské a arabské obyvatelstvo, pokud nekonvertovalo ke katolictví, muselo území Pyrenejského poloostrova opustit bez svého majetku na přelomu 15. a 16. století.

Katolická moc power over others je cítit v poli Španělska všude, kde jsem zatím byla, zároveň je ale cítit, že překrývá starší, zdravější protože životaplnější, energeticky vyrovnanější (nevyhroceně „buď – a nebo“ černobíle rozdělené) vrstvy. Hodně je tomu nápomocná právě příroda a její divokost – zde velké díky řece Tajo… Do jakých detailů zasahuje přeznačování jsem si uvědomila v jednom z toledských muzeí při pohledu na obraz Auto-da-fé (doslova „akt víry“ ve smyslu vynášení inkvizičního rozsudku). Je na něm madridské Plaza Mayor, ze tří stran uzavřené, průchody přístupné náměstí, kde se koná inkviziční tribunál a následný trest smrti. Netřeba asi dodávat, že když jsem před pěti lety na náměstí byla, chytila jsem záchvat paniky a musela pryč. V poli náměstí je stále převažující zpráva, že to, co se na něm dělo, bylo „dobrým řešením ochraňujícím pravou víru“. Na obraze je symbol auto-da-fé, kříž ovinutý olivovou ratolestí. Ano, tou, která dnes v zobáčku holubice představuje mír. Pod symbolem pochoduje speciální vojenská jednotka určená k rozeznávání, chytání a zatýkání „kacířů“. Taková křesťanská varianta dnešní íránské či ISIS „mravnostní policie“. Nelze si nevzpomenout na seminář energetického léčení s Davidem Manningem Unravelling the Inquisition (Podílení se na rozpadu Inkvizice, viz také http://www.oheladom.cz/2015/puvodni-clanky/jan-hus-inkvizice-a-leceni-kolektivni-pameti/ ).

MYTICKÝ OBRAZ DNES

Celé to klade otázku: kolem jakého mytického obrazu se formuje dnešní kultura? Společenské, kulturní a náboženské obrazy tvořící těžiště síly a moci v patriarchální minulosti nás již nepodporují. Pokud např. obraz Panny Marie není „nabitý“ a naplněný osobní čistou energií tvůrce, pokud nese jen energii konvenční zakázky pro přeznačení „tohle je naše“, není už vyživující – i když obecně je archetyp Panny Marie energeticky stále živý a nekonečně laskavý. Jen už zkrátka nepotřebuje zneužití, hijacking, skrze  mrtvá zobrazení. Podobné to je s Kristem na kříži či se sochami svatých. Volavka elegantně lovící v řece Tajo vám tak může přinést hlubší obdarování svobodně vanoucím Duchem než moc zatavená v kameni katedrály.

Vezměme si obraz – konstrukt tzv. reconquisty, znovudobytí, jak se označuje postup křesťanských panovníků ze severu Pyrenejského poloostrova a postupné obsazení Araby a Berbery ovládaných území. Jak upozorňuje mnoho historiků, jde o nepřesný termín, který byl propagandisticky používán a zneužíván v rámci španělského „národního obrození“ v 19. století. To bylo silně spojeno s katolickou mocí a konzervativním pravicovým myšlením, které mj. zdůrazňuje dynamiku nepřítele, rozštěp mezi „my a oni“. Např. nechvalně proslulý generál Franco, přítel německých nacistů (https://www.timesofisrael.com/netflixs-new-series-on-spanish-nazi-hunters-separating-fact-from-fiction/ ), se stylizoval do romantického hrdiny a muslimobijce El Cida.

Lze mluvit o „znovudobytí“, když původní křesťané na poloostrově byli různých denominací (katolíky zhusta odmítaných) a chybí tedy kontinuita, navázání? A lze vyhnání Arabů a Židů považovat za „slavné vítězství“, když po období spolupráce a tolerance nastoupila represe, diskriminace a kulturní úpadek, který byl zastaven jen rabováním Nového světa? Konstrukt reconquisty je tak spíše ideologií a propagandou, nerespektující vzájemné jistě složité, ale často vstřícné a tolerantní soužití v mnohosti a rozmanitosti. Který obraz by nás dnes podpořil více – umělé vytváření nepřítele, nebo schopnost the Others,  různorodých a jiných, žít vedle sebe v míru?

Pokaždé v době konce jedné etapy vývoje a zrodu etapy další se vzory, obrazy a těžiště rozpadají a jsou nahrazovány. Dnešními modlami mohou být obrazovky televizí a počítačů, skvělá auta, vily na Mallorce, offshory na Panenských ostrovech, pseudopříběhy „jak to je“ poskytující dočasnou oporu a útočiště, upnutí se na koncepty, které nás „jedině a zaručeně vrátí do normálního života“. Nevrátí, není kam. Tedy je, ale jde o regresi, jak ji popisuje teorie spirální dynamiky. Není zbytí – potřebujeme dospět, jak to jako vždy trefně popisuje paní Uhlířová: https://www.thea-benodis.cz/l/cas-dospet/

Pro podporu si pečlivě vyberte obraz, který podpoří, potěší, rozradostní, inspiruje a uvnitřní vaši duši, fyzické tělo i jemnohmotná těla. Udělejte si „feeling board“, jak říká Inelia Benz, motivační „nástěnku“ obrazů a vjemů, které ve vás probouzí krásné, zdravé, důvěry, naděje a moudrosti plné emoce a pocity.
Já si na ni vkládám dotek říční hladiny, objetí mého muže, úsměvy našich dcer, skvělé jídlo v toledském „syrském bistru“ a něžnou tvář Panny Marie z El Grecova obrazu Svatá rodina.

SCANNING: Sedím na náměstí a vnímám lidi. Jejich energie vytváří modro-červené kruhy. Uzamčení do sebe, emoce, ego, nezralost, pohyb pro pohyb. Občas se od někoho vznese obrazec „krajky“, ale vlastně ho vnímám jen u mámy, obyčejné ženy sedící naproti mně na lavičce. Hladí malého chlapce, patrně syna, s velkou láskou. Krajka pak „stoupá“ nad náměstí – hierarchický popis není přesný, je to spíše struktura ve struktuře, jemnější, křehčí, světelnější dimenze. Krajka lásky, probuzeného Srdce. Většina lidí na náměstí však zůstává v modročerveném kruhu. V pořádku. Každý máme volbu.

Přeji vám krásné podzimní dny.

Za asistenci při psaní textu děkuji našemu kocourovi, který se mi na židli nalepil na kostrč a usnul.

Foto: Toledo z nadhledu.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz  . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

SPIRITUALITA NOVÉHO PARADIGMATU

ZA SVĚTLEM Kniha o anorexii Florencie v extázi

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

5 Replies to “TOLEDO: Energie, historie, mytické obrazy”

  1. Krása krajky prebudeného srdca a tvár Panny Marie od El Greca sa ma počas dnešného daždivého dňa dotkla najviac. Vďaka, Vám, Terezie za skvelý text. Krásne dni Vám.

  2. Milujem Toledo a Vaše texty. Čím človek viac vidí, tým väčší pokoj sa doňho vlieva. V tom vnímam nádej. Vďaka. Mária

  3. Děkuji za komentáře, Jarko a Mário. Ano, ať každý dokážeme vnímat a vidět krásu, laskavost, ochranu a podporu v našem světě!

  4. Krása! Hledala jsem něco do hebrejštiny a toto..děkuji a celé Vám to tady pročtu!

    1. Děkuji:-) pročtěte

Napsat komentář