Setkání realit: paní Alvarová a pan Dušek

O dovolené u milovaného moře jsem dočetla knihu Alexandry Alvarové Průmysl lži. Taková ta práce okamžité harmonizace – krása všude kolem vás a vy čtete štíří text o manipulaci skrze sociální média. Moře vám pomáhá nespadnout do deprese a zpracovat si vzory „oběť agresor“ a „spravedlnost je, když…“.
Kniha je důležitá a dává nám laikům srozumitelný vhled do světa, se kterým jsme chtě nechtě konfrontováni. Nepochybuji, že od doby, kdy byla napsána (2017), se situace mohla zhoršit. Ale i zlepšit, v tom smyslu, že čím více o ní víme, tím spíše můžeme vyvinout úsilí věci měnit. Tedy pokud je chceme měnit.
Jediná věc, která mne na knize rušila, byl příliš naléhavý, panice propadající, ironizující nebo zoufalý tón, kterou je napsána. Pozor, nezlehčuji vážnost tématu! Dezinformační kampaně, konspirace, (ruští) trollové, ohrožení demokracie – to vše je opravdu alarmující! Ale můj přístup vychází z učení Inelie Benz: než předáváš dobré poselství, zpracuj si své vlastní emoce strachu, pocitu nespravedlnosti a pocitu bezmoci, i výše zmíněný vzorec „oběť agresor“. Jinak posiluješ temnou stranu. Aby kvalitní informace byly opravdu předány v plné vibrační znělosti a dolehly k vědomí (nejen k intelektu) příjemců, je potřeba být v co největší neutralitě. Ano, je to práce. Ale nedělat ji neustále a průběžně znamená, že se chytnete v energii boje starého a nového, pravdy a lži, světla a temnoty – v protikladech duality. Skutečně vysoký vibrační boj můžeme vést pouze z bodu středu mezi plus a mínus. A opět, prosím vás, samozřejmě že Světlo má tzv. „vyhrát“, tedy přesněji prostoupit realitu… Čím ale jsou polarity vyhrocenější, tím více se navzájem přitahují a více se do sebe zaplétají a zamotávají.

JE INDIÁNSKÁ SPIRITUALITA ŽIVÁ A ŽITÁ?

Paní Alvarovou si též ráda se zájmem poslechnu, i když s ní nemusím ve všem souhlasit. Samozřejmě též spoustě věcí nerozumím – co se sítí týče, jsem opravdu dost nevzdělaný základní uživatel a plno termínů mi nic neříká. Čemu se naopak věnuji je staré a nové paradigma a nová spiritualita – a té se paní Alvarová dotkla ve svém zajímavém podcastu Kanárci v síti. Mluvím o díle „Kdo čekuje faktčekry?“ ze 14. června 2021. Ke konci podcastu okomentovala slova Jardy Duška, že se „považuje za indiána, nechodí k lékaři, nebere léky a nenechá se očkovat, protože se považuje za divokou bytost“.

Paní Alvarová nebyla sama, koho slova pana Duška vyburcovala ke kritice, ale jí si vážím, a proto bych na její odpověď ráda reagovala. Ve své odpovědi paní Alvarová uvádí, že ve skutečnosti indiáni v USA jsou díky své úctě ke starším svých kmenů v popředí očkované populace. Odvolávat se na jejich „divoké smýšlení“ je podle ní romantizace neodpovídající historické realitě („Také jsem vyrůstala v Československu s knihami Karla Maye… Až v Kanadě jsem poznala, že realita je jiná.“). Jarda Dušek svým idealistickým výkladem škodí očkovací kampani.
Dovoluji si uvést dvě poznámky. Zaprvé, kdo sleduje vystupování Jardy Duška, ví, na jaké indiánské učení se odvolává, protože jeho postoj a životní přístup je dosti konsistentní. A toto učení je reálné.

„Američtí indiáni jsou skupinou často romantizovanou, ale jejich sepětí s přírodou, fyzické i duchovní, je reálné. Patří mezi nejaktivnější bojovníky proti znečišťování životního prostředí, proti stavbě ropovodů a podobné infrastruktury. … Původní Američané jsou tak přirozeně aktivní skupinou v boji s klimatickou krizí a i řada z těch, kteří žijí mimo rezervace, si stále udržuje silné pouto k přírodním zdrojům „Želvího ostrova“. Ano, mnozí tahle stále v běžné řeči nazývají planetu Zemi či svůj kontinent, jak to znají ze svého tradičního mýtu o stvoření…“ („Přichází ranhojička Želvího ostrova: Indiánka ve vládě USA“, Reportér duben 2021″

Skutečnost, že podle svého spirituálního učení dnešní indiáni nežijí je jako vyčítat českému občanu, že nedodržuje Desatero. Ano, nedodržuje. Duchovní učení a duchovní praxe se nemusí setkávat, jak víme sami více než dobře z naší křesťanské historie – a paní Alvarová jako římská katolička by tuto skutečnost měla rozhodně vědět, tedy pokud nežije v iluzi a bludu o své vlastní církvi.
Duchovní učitelka Inelia Benz, která vyslovila jasný a též konsistentně podložený názor na očkování („ne“) dávno před spuštěním očkovací  kampaně, v nedávném podcastu také mluvila o tom, že většina indiánů se očkovat nechala. Je to prostě odraz skutečnosti, jak daleko se vzdálili od své původní spirituality. Asi jako obyvatelé Evropy od prvotního kristovského křesťanství.

Též mohu dodat vlastní zkušenost. Často mluvím a píšu o „židovské spiritualitě“, jejíž hloubka a moudrost mne nepřestává udivovat a kterou považuji za velkou inspiraci pro současnost. Žijí tuto spiritualitu dnešní praktikující Židé? Většinově ne. Paradoxem je, že často tuto spiritualitu podvědomě žijí ti Židé a Izraelci, kteří se od židovské tradice ve skutečnosti vzdálili. Náboženské tradice jsou totiž natolik spojené se starými patriarchálními, hierarchickými a otrockými vzorci a programy, že abychom rozeznali diamant v hlušině, musíme často z těchto vzorců a programů, tedy i učení, textů, institucí, systémů a kruhů, vystoupit. Mít odstup obrazně i doslova, abychom nahlédli, co hodnotného přetrvává a co starého odchází. Nejméně ze všech dnes žijí moudrou židovskou spiritualitu ti, jejichž předci ji před staletími tvořili – ultraortodoxní, tedy tradičně nejzbožnější Židé. Právě oni nejvíce zápasí se starými vzorci, v nichž uvízli, a na živou, pružnou, otevřenou spiritualitu jim jaksi nezbývá čas. Musí řešit, proč žena nemůže být rabínkou, proč reformní či jinak smýšlející Židé nemohou číst z Tóry u Západní zdi, jak jim „ubližuje“ mainstream, z jehož peněz žijí,  a jestli po požití masa lze sníst sýr za pět, nebo spíše za šest hodin.

Když tedy mluvíme o „indiánské“, „křesťanské“ nebo „židovské“ spiritualitě jako osobní inspiraci, samozřejmě si z ní vybíráme to, co s námi ladí – a u lidí spirituálně hledajících to je i to, co je na životní cestě podporuje. Kdybychom si vzali celý balíček, tak bychom se pod tíhou starých, již překonaných obsahů nepohnuli. Nemluvě o tom, že sám koncept spirituálního učení jako něčeho uzavřeného („shrnutelného do knihy či tabulky“) je konstrukt západní mysli, která má ráda věci pod kontrolou a ohraničené. Saturn vyžaduje  pořádek.
Vyčítat panu Duškovi, že se odvolává svými slovy o indiánské spiritualitě na něco, co prakticky neexistuje, resp. je naplňováno způsobem, který západnímu člověku vyhovuje  – mj. nežije „pouto s přírodou“, „důvěru ve vlastní divokost“ a tedy důvěru imunitu, a přistupuje na požadavek systému se očkovat –  je nepochopením konceptu duchovní teorie a praxe. A všimněte si, že nemluvím o tématu, které by se zde samozřejmě nabízelo – totiž o vině bílého západního člověka na úpadku indiánské spirituality, násilném vymření duchovních vůdců a přerušení předáváné duchovní tradice. Tato vina je nezměrná, do nového paradigmatu ji však nepřenášejme a vložme ji do láskyplné náruče Matky Země a Otce Nebe, ať ji promění v úrodný humus pro snad vědomější zkušenost. Bílý člověk sám sebe potrestal nejvíce svojí tupou odděleností od životního prostředí a Ducha, který si vane, kam chce.

SLEPÁ SKVRNA FAKTŮ A RACIONALITY

Druhá poznámka se týká paradoxu poznání, když pracujeme s konceptem starého a nového paradigmatu. Totiž ve starém – či stávajícím, abych nebyla pejorativní („Starý Zákon“😊) – paradigmatu výtka paní Alvarové dává smysl. V její realitě je pravdivá. Právě v knize Průmysl lži dobře popisuje, jak důležitá jsou fakta a kvalitní informace – ale zároveň zoufale přiznává, že to prostě nestačí, protože lidé raději než fakta čtou něco, co živí jejich emoce. Ano, to je skutečnost – tak lidé, kteří nepracují se svým vědomím, fungují. A je to právě důsledek vychýleného přílišného důrazu na racio a fakta v moderní době. Protože lidé nejsou jenom racionální bytosti a  racionalita není jediná naše poznávací funkce – je to vlastně funkce velmi mladá, nezralá, vyvíjející se. Poznáváme i jinými funkcemi – cítěním, intuicí, šestým smyslem, smyslovým vnímáním, tělem, instinktem, vizí…. V celistvosti nového paradigmatu poznáváme celým tělem, celým vědomím, tedy fyzicky i energeticky, což je totéž.

Když materialismem blokovaní lidé lpí na raciu a netříbí emoce, cítění a intuici, tyto potlačené funkce je doslova sežerou. „Cokoli popíráme, toho jsme plni, to si nás nalézá…“ – tak kamarádka terapeutka Eva Labusová parafrázuje C. G. Junga. Takže emoční závislosti na dramatu si nás nalézají a PR marketéři to samozřejmě rádi zneužívají – kdo by za ty peníze odolal….
Když ale tříbíme tyto další funkce a jejich poznávací schopnosti a začneme přebírat odpovědnost za svoji realitu i za její spolutvorbu, a především – když si uvědomíme energetickou povahu reality, pak opravdu žijeme jinou realitu. A v této realitě mají pravdu lidé jako Jarda Dušek – lidé, kteří ji žijí. On ve své realitě prostě vakcínu nepotřebuje, protože to, čemu má vakcína ve starém paradigmatu  sloužit, nahradí něčím jiným, ve své realitě efektivním: důvěrou ve svoji imunitu a jejím aktivním posilováním, včetně radostného životního postoje.

Upozorňuji tak na skutečnost, které už si možná mnoho lidí všimlo – totiž že reality se nám rozcházejí a my si vědomě či nevědomě vybíráme. Universální objektivní realita už neexistuje (pokud někdy existovala, aniž byla držena násilím). A nedá se říct, kdo má pravdu.  Takže je to jako v židovském midraši (zase ta židovská spiritualita…), kde se hádají škola Šamaj a škola Hillel, která má správný výklad posvátných textů. Ozve se bat kol, boží hlas z nebe, a řekne: „Ty máš pravdu a ty máš taky pravdu. A halacha (náboženské právo) následuje bet Hillel.“ Proč zrovna Hillela, ptám se s Cimrmany? („Družstvo A a družstvo B. Vím, že je to jedno. Ale proč zrovna my jsme B?“) Protože školu Hillel Bůh vyhodnotil jako pružnější a otevřenější změně, přizpůsobivější ve smyslu, že je schopna uznat chybu. Lidé z nové reality jsou často schopni pochopit lidi ve stávající realitě, protože z ní sami vzešli. Lidé ve stávající realitě často ty v nové nejsou schopni pochopit, protože… ji nechápou. Bez odsudku, prostě to jen konstatuji.

ZNEUŽÍVÁNÍ KVALITNÍCH TÉMAT PROPAGANDOU

Nedá mi to zmínit se ještě o jednom aktuálním tématu. Rozhodně nepodceňuji sílu dezinformací a konspiračních webů. Sama je nesleduji, ale doléhají ke mně občas z okolí. Doba je jaká je, obsahy nekultivovaného nevědomí se valí ven, potlačené chce být zviditelněno, a nepřipravené občany, naučené poslouchat a věřit, zavaluje vlna jejich vlastních strachů a temných emocí. A i ty vytvářejí realitu – popravdě, nechtěla bych v ní žít… asi dost horor.

Pro hebraistku nic nového, stejně se pracovalo při přípravě holokaustu, když bylo potřeba udělat z Židů nositele a představitele všeho „temného“ – vytlačených osobních i kolektivních obsahů, za které jednotlivci ani kolektivy nechtějí převzít odpovědnost. I teď tu máme Soroše a Rotčildy, co za vše mohou, že ano. Židé se vždy hodí, je to silně zakořeněný iracionální archetyp obětního beránka.

Co mne ale opravdu zaujalo je schopnost (ruské) propagandy převzít kvalitní témata a „rozpracovat je“ (záměrně užívám tento estébácký termín) natolik, že se jejich pravdivé jádro ztratí pod nánosem nízkovibračních emocí. Tím je dvakrát překroucena, znehodnocena určitá skutečnost. Tento postup vyjadřuje anglické slovo hijacking, „unesení“, ve smyslu pokřivení původně dobrého záměru, čisté energie. Hijacking se může dít právě díky nezpracovaným obsahům nevědomí – něco jako „buď stále na příjmu a ve střehu, protože kdykoli začneš tvořit něco dobrého, probudí se i temný pól, a když ho nezvědomíš a neintegruješ, semele tě.“ Upřímní věřící končící jako fašisté, inkvizitoři nebo bojovníci ISIS. Svobodomyslní hippies končící jako drogové trosky či pracovníci korporací. Upřímní hledači svobody končící jako rebelové bez příčiny a bez domova. Ano, ten průchod je úzký a je to náročné pro nás všechny. Protože zkouška vede přes naše nejslabší osobní místa.
Proto mi přijde vpravdě „ďábelské“ (v původním smyslu pokušení a zkoušky), že se (ruská) dezinformační scéna zmocnila témat zdravého životního stylu, včetně alternativ k očkování. Patrně správně vycítila, že lidé usilující o své zdraví bez podpory systému by mohli být potenciálně antisystémoví a jak říká mj. paní Alvarová, na webech o józe či zdravotních doplňcích a vitamínech se proto šíří propaganda. Realita je taková, že lidé, kteří se nenechají očkovat, rozhodně nemusí být příznivci konspirací a fanoušci dezinformačních webu. Často naopak.

Samozřejmě tu máme odstrašující příklady – např. mluvčí bývalého prezidenta USA, která lži nazývala „alternativními fakty“. Jak to rozlišit? Kabala říká, že zlo je „sitra achara“, doslova „druhá strana“, ale tato druhá strana je v podstatě paralelní s naší realitou. Není to opak, je to jen lehce pokřivená a upravená realita. V tom je ten trik – o to je důvěryhodnější. „Něco na tom bude…“ Jak by řekl Peeta v Hunger Games, když byl totalitou programován říkat lži – „ta umělá realita byla lesklejší, barevnější“. Paní Alvarová to skvěle popisuje, když říká, že „lež na rozdíl od pravdy je více sexy… Pravda je omšelejší, obyčejnější.“ Je to tak, pravda totiž nemá takovou PR kampaň. Respektive má, má spirituální PR našich průvodců a ochránců, ale kdo je vnímá a kdo s nimi – a se svým vlastním Vyšším Já – umí spolupracovat? Práce tříbení a rozlišování je prací na celý život. A jak říkal již v 16.století rabi Löw – „zlo jde člověku samo od sebe, kdežto k dobru je potřeba úsilí a vůle“.

Dalším vodítkem ze židovské tradice může být, že v „unesených“, zneužitých tématech se vyskytuje vyhrocená a extrémní rétorika, která realitu staví na struktuře rozdělování „buď, a nebo“. V židovské tradici ale známe přístup k realitě zvaný pardes, který interpretuje posvátné texty jako různé vrstvy postupně do hloubky. Dochází tak k ponoru do dimenzí reality, aniž přestávají předchozí dimenze platit – jen se prostě odkrývá další vrstva. Tento přístup tedy není vylučovací: mohou současně platit různé roviny reality a my si vybíráme. Proto lze dezinformační kampaně rozeznat podle vyhrocenosti, silných slov, strašení a probouzení strachu.

UŽ NEMŮŽE EXISTOVAT JEDNOTNÝ POSTOJ A NÁZOR

Nelze obviňovat lidi jako je pan Dušek z toho, že mají jiný názor. Žijeme ve 21.století, začal věk Vodnáře. Masa lidu se drolí a přetváří na vědomý kolektiv odpovědných jednotlivců. Samozřejmě ne každý člověk to zvládne, ale to už je naše osobní volba. Nelze tedy počítat s tím, že se vydá jeden světonázor, který budou všichni následovat. Ty doby jsou pryč, nyní je doba občanské osobní odpovědnosti. A tam patří i svoboda volby.
Inelia Benz mluvila o poselství indiánského kmene Hopiů pro dnešní transformační dobu (https://www.youtube.com/watch?v=G4nSlw6hkPI ). Jak je u indiánů obvyklé, je to poselství vcelku jednoduché. Shrnout se dá do vyjádření „plavte s proudem a ze všech sil se snažte udržet hlavu nad vodou“. K tomu není co dodat, hahaha. Snad jen, ještě to bude trvat, tak šetřte silami. Podle Inelie jsme v první třetině třicetiletého přechodného tranformačního procesu – a „plandemie“ potrvá ještě rok a půl. Že by konečně moudrá indiánská spiritualita? …

„Navíc jakékoliv studie v tomto směru přestávají mít smysl, protože už dávno není žádný „univerzální člověk“ a „univerzální reakce“. Možná jste si toho všimli, možná ne, ale za několik posledních desetiletí a obzvlášť v posledních letech jsme se v důsledku duchovního vzestupu velmi změnili. Už nejsme stádo, stáváme se víc a víc individualitami, jedinečnými bytostmi s jedinečným vnímáním světa a jedinečným sebevyjádřením. Tudíž příběh a zkušenost jednoho, není nutně příběhem druhého, protože ten žije v trochu jiné energetické realitě. …Veškeré zevšeobecňování a průměrování je energeticky velmi oslabující.“ https://www.thea-benodis.cz/l/par-slov-k-ockovani/ 

Foto: Gabriela Teplická https://www.teplicka.com/. S Jardou Dušek jsem se potkala na prvním ročníku skvělého K smrti dobrého festivalu v listopadu 2019. Moderoval diskusi po mé přednášce  Smrt v judaismu.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

 

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

Víra tvá tě uzdraví. Ano i ne.

Co je normální?

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

2 Replies to “Setkání realit: paní Alvarová a pan Dušek”

  1. Skvělý článek, sociální média jistě přispívají k odděleným realitám jednotlivců. Skvělý o tom je i film na netflixu s názvem social dilema. Velice se mi líbí tato Vaše věta „Obsahy nekultivovaného nevědomí se valí ven, potlačené chce být zviditelněno, a nepřipravené občany, naučené poslouchat a věřit, zavaluje vlna jejich vlastních strachů a temných emocí.“ a nezbývá mi než s Vámi souhlasit 🙂

    1. Zdravím, MIriam, ano, Social Dilema je dobré varování. Teď co s tím… Dokud budeme fascinováni všemi možnostmi technologií bez hlubšího uvědomění dopadů a souvislostí, je to jako když si malé dítě hraje s aparaturou. Nebo se samopalem? Právě fascinace je za kolektivním transem, ve kterém lidé spolupracují na ničení (své vlastní) lidskosti. No, kdyby to bylo v dějinách lidstva poprvé, ale není… Takže si držme palce a co nejvíce si uvědomujme a rozhodujme se moudře:-)

Napsat komentář