Víra tvá tě uzdraví. Ano i ne.

Komentář k článku „Víra tvá tě uzdraví: Podle evropských akademiků funguje homeopatická léčba jen jako placebo.“ Martina Uhlíře v Respektu z týdne 26.2.-4.3.2018, číslo 9.
Dobrý den,
ráda bych zareagovala na článek Martina Uhlíře „Víra tvá tě uzdraví“ o účincích (resp. neúčincích) homeopatie. Článek je skvělou ukázkou paradoxu, který se vynořuje, když se dosud platné vědecké zkoumání setkává s novým vnímáním reality. Paradoxní je především skutečnost, že – aniž to má patrně autor článku v úmyslu a aniž to mají v úmyslu „zástupci akademií věd členských států EU“ – potvrzují platnost léčebné metody, kterou se snaží zpochybnit. „…Spouštěčem uzdravovacího mechanismu může být i laskavé slovo lékaře nebo pacientův pocit, že je o něj pečováno“ – ano, přesně tak. „Rodič věnuje dítěti zvýšenou pozornost… To má příznivý účinek…. Spustí se léčivé síly, které pak už běží samy.“ Nepochybně. Článek tak uvádí mnoho důkazů, proč tzv. alternativní, neinvazivní léčebné postupy v mnoha případech fungují.

„Zakopaný pes“ je v setkání dvou zcela odlišných přístupů ke skutečnosti – v setkání chápání světa v náhledu tzv. starého a tzv. nového paradigmatu. V kulturologii, kterou jsem mj. vystudovala, se tomu říká „mimoúrovňová komunikace“. Evropským akademikům a lékařům věřím jejich upřímný přístup, ale jejich hledání důkazů je v rovině vědy tzv. starého (newtonovského) paradigmatu, který pracuje v rovině kauzality (příčina-důsledek) a je ukotven v materialistickém náhledu na svět. „V homeopatickém léku žádná aktivní látka není“ – z pohledu zkoumání z této roviny je tvrzení nepochybně pravdivé.

V novém paradigmatu toto tvrzení neplatí. V novém paradigmatu věda překračuje úzké ohraničení materialistického náhledu na svět, respektuje energetický a duchovní rozměr naší reality a zkoumá nehmotné Vědomí. Pro pochopení míjení se odpůrců a zastánců homeopatie doporučuji klíčový text stručně a srozumitelně shrnující vědecké postuláty nového paradigmatu, tzv. „Manifest post-materialistické vědy“ (orig. Manifesto of a Post-materialist Science, zdroj českého překladu http://ctrs.cz/oblasti-propojen%C3%AD ). Zvláště níže okopírované body odpovídají na otázky kladené akademiky hledající hmotné důkazy účinnosti homeopatie – a vyzývají je, aby se na skutečnost dívali z jiného, mnohem širšího úhlu pohledu:

Bod 8: „Psychologické studie ukázaly, že vědomá mentální aktivita může úmyslně ovlivňovat chování a že objasňující a predikativní hodnota vstupujících faktorů (např. víry, cílů, přání a očekávání) je velmi vysoká. Psychoneuroimunologické výzkumy ukazují, že naše myšlenky a emoce mohou výrazně ovlivňovat aktivitu fyziologických systémů spojených s mozkem (např. imunitního, endokrinního, kardiovaskulárního). Kromě toho studie emoční seberegulace, psychoterapeutického působení, placebo efektu apod. prokazují pomocí neurologického snímkování, že duševní činnost výrazněovlivňuje aktivitu mozku.“

Bod 12: Materialisticky založení vědci a filozofové odmítají uznat existenci těchto jevů, protože se neshodují s jejich výlučným pojetím světa. Zavrhovat post-materialistický výzkum přírody a odmítat publikování závažných vědeckých objevů podporujících rámec post-materialistický, je však v rozporu s étosem vědeckého výzkumu, který říká, že empirická data musí být vždy náležitě zpracována. Data, která neodpovídají upřednostňovaným teoriím a názorům, nesmějí být a priori odmítána. K takovému odmítání může docházet ve sféře ideologie, nikoli vědy.

Bod 15: Podle post-materialistického paradigmatu:
a) Vědomí představuje aspekt reality stejně tak prvotní jako fyzický svět. Vědomí je základní součástí univerza, což znamená, že nemůže být odvozováno od hmoty ani redukováno na cokoli jednoduššího.
b) Mezi vědomím a fyzickým světem existuje hluboké vzájemné propojení.
c) Vědomí (vůle/záměr) může ovlivňovat stav fyzického světa a působit nonlokálním nebo-li rozšířeným způsobem, to znamená, že není omezeno na jediné místo v prostoru jako je mozek nebo tělo, ani na konkrétní bod v čase jako je přítomnost. Vzhledem k tomu, že vědomí může nonlokálně ovlivňovat fyzický svět, není možné zcela izolovat záměry, emoce a přání experimentátora od výsledků experimentů, a to dokonce ani u kontrolovaných a slepých pokusů.
d) Vědomí jsou zjevně neomezená a mohou se spojovat způsobem svědčícím o existenci společného Univerzálního Vědomí, které v sobě zahrnuje všechna jednotlivá, individuální vědomí.
e) NDE, např. při zástavách srdce, poukazují na to, že mozek působí jako transceiver (přijímač/vysílač) mentální aktivity, což znamená, že vědomí funguje prostřednictvím mozku, ale není jeho výtvorem. NDE a další důkazy, získané od zkoumaných médií, poukazují i na to, že vědomí přežívá smrt těla, a že existují další, nefyzické roviny skutečnosti.
f) Vědci by se neměli bát zkoumání spirituality a spirituálních zkušeností, neboť představují ústřední aspekt lidské existence.

Vrátíme-li se nyní k tvrzením v článku, začneme zcela jinak vnímat použitá slova. Např. slova „věřit“ a „víra“ („Začal pak věřit v princip podobnosti…“, „Soňa Nyklová opírá svoji víru o účinnost homeopatického léku…“) – pochopíme, že u lidí se zralou duševní a duchovní úrovní je víra jako určitý stav Vědomí skutečně mocnou spolutvořitelkou reality. Podobně dotek a laskavost lékaře – ano, skutečně, jestliže probudí pocit důvěry a bezpečí, jsou to mocné projevy Vědomí, které se spolupodílí na léčení. Kdyby tuto „jednoduchou“ skutečnost lékaři pochopili, jistě by se zredukovala spotřeba léků – ovšem i zisků farmaceutického průmyslu, což je patrně nežádoucí.

V článku je několik tvrzení, která platí pouze na úrovni starého paradigmatu. Např. informace, že voda nemůže nést paměť, protože ta trvá příliš krátce. Voda je vyjímečný živel, který mj. funguje na principu resonance a vibrace, jak dokázal např. japonský vědec Masaru Emoto fascinujícími fotografiemi krystalů vody reagujících na kvalitu či nekvalitu slov (přesněji vibrace slov). Jako taková je skutečně živá. Naše tělo se skládá většinově z vody. Fenomén paměti těla velmi dobře znají terapeuté pracující např. se systemickými konstelacemi, uvolňováním hlubokých strachů, hypnózou, apod.

Také pohled na jev přenosu informací je odlišný v obou paradigmatech. Ve starém paradigmatu očekáváme či předpokládáme mechanický přenos. V novém paradigmatu pracujeme s předpokladem Universálního Vědomí, které na principu sítě propojuje veškerý život (a to dokonce i za fyzickou formu) a s teorií polí. Homeopatický lék tak nemusí nést konkrétní látku, ale energetickou informaci, kterou tělo potřebuje.

A dále není pravda, že placebo je neprozkoumaný jev. Placebo je dlouhodobě zkoumáno a z pohledu nového paradigmatu jde právě o mocný mechanismus sebeuzdravování, práce s vlastní myslí, která aktivuje sebeléčivé síly organismu.

„Mozek zkrátka dokáže podobně jako zbytek těla uzdravit sám sebe.“ Je otázkou, jestli je to skutečně mozek, přijímač a vysílač, co uzdravuje samo sebe. Spíše je to síla mysli, tedy individuálního vědomí.

Tady se dotýkáme skutečnosti, že na někoho homeopatika působí a na někoho ne – „víra tvá tě uzdraví“ platí i neplatí. Schopnost uzdravení je vysoce individualizovaná schopnost, která záleží na úrovni vědomí dotyčného člověka, na jeho práci se sebou samým, postoji k životu (optimismus – pesimismus, oběť/agresor – spoluodpovědnost/vděčnost, postoj ke strachům a emocím a práce s nimi), síle mysli, duševní a duchovní síle, laskavosti k sobě samému, apod. Proto je možné, že někomu lék pomůže a někomu nikoli. V novém paradigmatu do procesu léčení pacient vstupuje jako partner lékaře, který odpovědně spolupracuje na svém zdraví a uvědomuje si co nejvíce souvislostí léčivého procesu. Proto je důkazními procesy a metodami starého paradigmatu účinnost tzv. alternativních terapií prakticky neměřitelná.

Mimochodem, jako důkaz účinnosti homeopatie lze použít právě účinnost léčby zvířat, což autor článku zmiňuje také jako případ placeba. Žijeme se zvířaty v jedné domácnosti a jsme plně přesvědčeni o jejich vědomí (zdaleka už neplatí descartovské podání starého paradigmatu, že zvíře je stroj), přesto si nedokážu představit, jak by zvíře, se kterým se denně mazlíme, ať je zdravé nebo nemocné, vyvinulo placebo efekt. Jak každý chovatel ví, návštěva veterináře je pro zvířata stresová, takže účinek by to mělo spíše opačný.

Možná už jenom jako perličky, bych se ráda vyjádřela ke třem pasážím. Mým druhým oborem je hebraistika. Opravdu netuším, proč je náhle v článku o homeopatii zmíněn Isak Baševi Singer a jeho/hrdinovy pochybnosti o formě praktikování víry v židovství. Forma je v židovství klíčová a je náboženským právem (halachou) udržována v dostatečně pružné podobě, aby nezkostnatěla. Singer je jedním z mnoha židovských intelektuálů, kteří svojí bystrou myslí pokračují v židovské tradici diskuse se samotným Bohem a zpochybňování jeho požadavků. Tato bouřlivá diskuse je nedílnou součástí židovského myšlení a procesu utváření praktikovaného judaismu v moderní době. Singer sám v podstatě s Bohem „bojoval“, ale kdo četl jeho knihy, ví a cítí, jak hluboce byl ve vztahu k němu „chycen“. Jeho přístup je láskou nezdárného syna k přísnému i laskavému otci a vyrovnáváním se s dospělostí a svobodou.

Ve svém oboru se specializuji na oblast genderu a starověké spirituality. Se znalostí starověku bych ke zmínce o starověkých lékařích („Homeopatie zkrátka v tomto pojetí umí nastartovat přirozené léčebné procesy podobně, jako to dovedli starověcí lékaři nebo šamani.“) dodala, že jejich přístup měl rozhodně daleko k nějaké „čárymáry, žabí kůže na řeznou ránu“ medicíně. Z dnešního pohledu to byli vysoce vzdělaní celostní odborníci, kteří velmi dobře znali propojení těla, duše a ducha člověka, pracovali s přírodním prostředím, ve kterém žil, se stravou, s vrozenou konstitucí apod. Dá se říci, že dnešní boom tzv. alternativních terapií je velkolepým návratem dávných terapeutických tradic,jejichž moudrost si uvědomujeme právě až díky rozšiřujícím se obzorům nového paradigmatu a post-materialistické vědy.

A konečně poznámka o předsedovi komise Edzardu Ernstovi, že byl původně homeopatem, ale nyní je „nekompromisním lékařem a zapřisáhlým kritikem alternativní medicíny“ – už jenom tato skutečnost je úsměvná. Samozřejmě každý máme svůj vývoj a proces. Nicméně je zajímavé, kolik neporozumění a mnohdy až škody způsobí lidé, kteří místo aby byli vděční za každou zkušenost, kterou prošli, zpochybňují svoji minulost. Možná se za ni i mstí? Opět v kontextu mé odbornosti bych ráda poznamenala, že velké tragédie v historii Židů způsobili židovští konvertité ke křesťanství, tj. ti, kteří dobře znali židovskou tradici, uměli ji použít a zneužít a v určitém osobnostním twistu se obrátili vůči své minulosti a kolektivu, ze kterého vzešli. Z tohoto pohledu je doporučení komise vedené takovým nepokorným člověkem poněkud zpochybněno.

Na závěr bych se ráda zeptala pana Jungwirtha, co má na mysli obratem „správné informace“ („Důležité však podle něho je, aby lidé měli správné informace.“). Kdo určí, jaké informace jsou „správné“? Bude tedy lepší, když, jak praví, i nadále bude ctít právo spotřebitelů na svobodný výběr.

Děkuji a zdravím,
s přáním krásného předjaří,
Terezie Dubinová, PhD.

FOTO: Studánka u nás na Proseči, neděle 4. března. Každé setkání s ní je magické a léčivé. Foto Petr Dubina.

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli