MOTTO: „Zdá se, že základními rysy vesmíru je plodnost, rozmanitost a tvořivost.“
Když jsem si v roce 1994 koupila knihu mně dosud neznámého anglického biologa Ruperta Sheldraka Tao Přírody (The Rebirth of Nature: The greening of science and God, vydáno roku 1991), byla jsem jednoduše zvědavá – a pak mi lehce vybouchl mozek. Tedy mozek… Díky Sheldrakovi jsem se mimo jiné utvrdila v pocitu, že mysl v mozku není. Takže spousta aha momentů a vděčnost, že solidní vědec otevírá brány propojení vědy, přírody a spirituality – brány novému vědomí, nové vědě a novému paradigmatu.
Jsme o třicet let později a Sheldrake je v oficiálních kruzích vědeckými skeptiky neuznávanou postavou, o jehož převratných, materialistické vědecké paradigma překračujících názorech se v mainstreamovém školství stále nediskutuje ani nevyučuje. V „jeho“ anglickém hesle na Wikipedii je označen za „autora knih a výzkumníka v oblasti parapsychologie“ či „bývalého biochemika“ – čili již označením jeho profese je jeho práce znehodnocena. Český text Wikipedie je na tom lépe a je zde poprávu označen jako „biolog a fyziolog rostlin“. O zneužití údajně „demokratické a nestranné“ Wikipedie guerilla skeptiky více zde: https://www.sheldrake.org/reactions/wikipedia (K tématu vznikla i kniha Craiga Weilera „Psi Wars: TED, Wikipedia and the Battle for the Internet“.)
Za mne je Sheldrake skutečným vizionářem a průkopníkem nového vědeckého paradigmatu – paradigmatu, jehož základními rysy jsou celistvost, propojení, respektování vědomí a energetické povahy naší víceúrovňové reality. Sheldrakův osobní život o tomto propojení vědy a umění, tj. racionálního a intuitivního přístupu ( o jehož potřebě mluví i např. akademička a odbornice na židovskou mystiku kabalu Melila Hellner Ešed v rozhovoru pro moji knihu Jak napravovat svět), svědčí: jeho manželkou je umělkyně a terapeutka, průkopnice muzikoterapie, hlasové terapie a terapie systemických konstelací Jill Purce, autorka knihy The Mystic Spiral: Journey of the Soul (Mystická spirála: Cesta duše), a jejich syny jsou originální hudebník Cosmo a biolog Merlin, kráčející ve stopách svého otce svým holistickým přístupem. Je autorem knihy o genialitě hub „Propletený život“ (angl. Entangled Life). Sheldrakova erudice je mimo jakoukoli pochybnost – mimo jiné vystudoval i filozofii a dějiny přírodních věd, takže jeho přístup má velikou šíři souvislostí a propojení exaktní a humanitní vědy. Dokáže skvěle popsat, kde se věda „ztratila“ v sebestřednosti a naopak, kteří myslitelé byli vizionáři a drželi nit otevřené mysli jako disidenti i v dobách plné vlády materialismu a pozitivismu („jen ověřitelná, viditelná, racionální fakta!“).
KNIHA O DOGMATECH MATERIALISTICKÉ VĚDY
Vřele doporučenou četbou pro všechny z nás, kteří se zajímáme o nové paradigma a osobně usilujeme o jeho ztělesnění a žití, je česky vydaná kniha Mylné domněnky vědy: Osvobození vědy a oživení ducha svobodného bádání (angl. The Science Delusion: Freeing the Spirit of Enquiry, vyšlo 2012, česky Fontána 2014). Níže představím Sheldrakovy teze, které shrnují „strop“ stále ještě setrvačností běžící materialistické vědy: přesvědčení, která už jsou mrtvou skořápkou a urgentně potřebují vodnářský nový originální náhled a překonání dosavadních přístupů, ale urputně se drží u moci. Ne náhodou Sheldrake (a není sám) , s odkazem na Francise Bacona (16./17. století) přirovnává vědu 19. století k náboženství, kde „vědci plní roli státních kněží, kteří ovlivňují státní politiku v oblasti válek, průmyslu, zemědělství, medicíny, vzdělávání a výzkumu, protože vědění je moc.“ A víme, jak dlouho trvalo osvobození se z područí dogmatického náboženství – a jak jeho proměnlivé formy např. v podobě sekt příznivců určitých politických stran stále trvají.
V neposlední řadě je určitě podnětné a poučné číst tuto knihu v době covidové, kdy se systém snaží vyvolat dojem, že my občané jsme jedna univerzální masa tvořená výlučně fyzickými těly, na kterou funguje jeden univerzální „lék“, podporovaný farmaceutickými firmami. Jako bychom byli všichni stejné stroje, které potřebují opravit, a mají vložit odpovědnost za tuto opravu do rukou vědců a farmaceutů. Když se ale něco nepovede, odpovědnost máme my, že ano… Stále to tu někde v podvědomí je. K tomu má dosti co říci kapitola „Je mechanistická medicína opravdu jediným způsobem léčení, který funguje?“. Včetně historky o podvodu firmy Astra Zeneca s nesprávným a neschváleným používáním svého léku Seroquel. No, některé věci zjevně dozrají v pravý čas.
CO POTŘEBUJE REVIZI
Mylných domněnek vědy je podle Sheldraka deset. Postupně je formuluje, osvětluje jejich historické i kulturní souvislosti a ukazuje, jak jsou otevřenou, skutečně zvídavou vědou i lidskými zkušenostmi překonávané. Hned v úvodu uvádí, jak velký význam pro náš způsob zkoumání a náhledu na vědecký přístup měl objev principu neurčitosti v kvantové fyzice. Do té doby vědci žili – a mnozí stále žijí – v iluzi objektivity, tedy v iluzi, že mohou zkoumat realitu „odděleně“, neutrálně, aniž by respektovali svůj osobní vliv na zkoumané, tedy svoji subjektivitu. Do mechanistické vědy díky principu neurčitosti znovu vstoupil starověký princip chaosu, otevřenosti vůči proměnlivosti, spontaneita.
„V ideálním případě je věda procesem, a nikoli pevně daným stavem, názorem či systémem přesvědčení… Historik vědy Thomas Kuhn ve své významné knize Struktura vědeckých revolucí (v orig. vyšlo 1962) prohlašuje, že v obdobích „normální“ vědy sdílí většina vědců jeden model reality a jeden způsob kladení si otázek, který nazývá paradigma. Vládnoucí paradigma přesně určuje, jaký druh otázek si vědci mohou klást a jak na ně mohou odpovídat. Normální, běžná věda existuje a funguje v tomto rámci a vědci obvykle různě omlouvají a ospravedlňují vše, co do tohoto rámce nezapadá. Anomální fakta, která se vymykají jejich paradigmatu, se postupně hromadí, až je dosaženo kritického bodu. K revolučním změnám dochází tehdy, když si badatelé osvojí širší myšlenkové a praktické rámce a podaří se jim do nich zahrnout i ta fakta, která byla do té doby přehlížena či zavrhována jako anomálie. Postupem času se pak toto nové paradigma stane základem pro novou fázi „normální“ vědy. … Vědci podléhají všem obvyklým omezením a tlakům lidského společenského života, včetně tlaku vrstevnické skupiny a potřeby zapadnout do skupiny a podřídit se jejím pravidlům.“
PRVNÍ MYLNÁ DOMNĚNKA: PŘÍRODA JE MECHANICKÁ JAKO STROJ…
…naše mozky jsou jako počítače a srdce jsou pumpy. Příroda nemá duši, zvířata jsou od lidí oddělená a můžeme je živé pitvat a rozřezávat, jako to dělal René Descartes, protože nic necítí. Přitom se toto nepřirozené vydělení člověka z Celku a odmítnutí kvality duše zcela přirozeně přihlásilo o své místo již v romantismu. Právě „Romantické hnutí vyvolalo v západní kultuře trvalou rozpolcenost. Mezi vzdělanými lidmi ve světě práce, obchodu a politiky je příroda mechanistická, neživým zdrojem přírodního bohatství, které je možné využívat pro ekonomický rozvoj. Moderní hospodářství jsou vystavěna na těchto základech. Na druhé straně jsou však děti často vychovávány v animistickém prostředí pohádek, mluvících zvířat, kouzel a zázračných proměn. Živoucí svět je oslavován v básních a písních a v uměleckých dílech…Mnoho městských lidí sní o přestěhování se na venkov či o víkendové chalupě na vesnici….V rámci svého soukromého vztahu k přírodě předpokládáme, že příroda je živá. Pro mechanistické vědce, technokraty, ekonomy či stavební investory je příroda neživá. Je třeba ji rozvíjet v rámci pokroku lidstva. Titíž lidé však mají často zcela jiný postoj k přírodě v soukromí…. Tato rozpolcenost mezi veřejně projevovaným racionalismem a soukromým romantismem je součástí západního životního stylu již po celé generace, avšak nyní se stává čím dál více neudržitelnou. Naše hospodářská činnost není oddělena od přírody, ale ovlivňuje celou naši planetu. Náš soukromý a veřejný život je čím dál více vzájemně propojený. Toto nové vědomí se projevuje prostřednictvím oživení zájmu veřejnosti o Gaiu, Matku Zemi. …“ (str. 41-42)
„Materialismus je jako nevědomý kult Velké Matky. Samotné anglické slovo hmota „matter“ pochází ze stejného kořene jako matka – „mother“, v latině pak existují obdobná slova materia (hmota) a mater (matka). … Archetypy jsou mnohem mocnější, když jsou nevědomé, neboť tehdy nemohou být prozkoumány či prodiskutovány.“ (str. 44)
Sheldrake se věnuje holistické filozofii organismů. Ta poukazuje na skutečnost, že celky jsou tvořeny částmi, které jsou na nižší úrovni rovněž samy celky. Organizované systémy jsou jako „vnořené hierarchie celků“, kdy na každé úrovni celek zahrnuje jednotlivé části. A struktura závisí na vzájemné kombinaci a na vztazích a souvislostech, tj. důležitější než izolované prvky jsou vztahy mezi nimi.
DRUHÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: CELKOVÉ MNOŽSTVÍ ENERGIE A HMOTY VE VESMÍRU JE STÁLE STEJNÉ
V kapitole Sheldrake ukazuje, jakou cestu věda ušla od Galilea Galilei ke kvantové vědě a moderní kosmologii. Od 20.let 20.století popisuje kvantová fyzika základní součásti atomů – elektrony, jádra a částice atomového jádra – jako vibrační vzorce aktivity v rámci polí. Podobně jako fotony světla se tyto chovají současně jako vlny i jako částice. „Ukázalo se, že hmota je vysoce zhuštěnou energií, kterou je možno přeměnit do dalších forem energie, a je tedy proto něčím na způsob procesu, neboť může být převedena do jiných procesů jako světlo a samozřejmě také pohyb a teplo…měli bychom se vzdát myšlenky nějaké substance či esence….neexistuje žádná entita s vlastní identitou, která by přetrvávala během všech změn v čase… Vesmír se nyní nejeví jako soubor objektů, ale jako vzájemně na sebe působící a interagující řada událostí či procesů.“ – Karl Popper. (str. 59)
„Při velkém třesku se veškerá hmota a energie ve vesmíru náhle objevila z ničeho. Moderní kosmologie předpokládá, že temná hmota a temná energie nyní tvoří 96 procent reality. Nikdo neví, co to temná hmota a temná energie je, jak funguje ani jaký má vztah a jak na sebe působí s běžnými známými formami hmoty a energie. Zdá se, že množství temné energie se zvyšuje s tím, jak se vesmír rozpíná, a je možné, že „kvintesenční pole“ umožňuje vznik nové hmoty a energie – a na některých místech se jich může tvořit více než na jiných. Důkaz o zachování energie u živých organismů je nedostatečný a nepřesvědčivý a objevuje se zde několik anomálií, mezi které patří například zjevná schopnost některých lidí žít dlouhou dobu bez jídla, což svědčí o existenci nějakých nových forem energie. Předpokládá se, že veškeré kvantové procesy jsou zprostředkovávány kvantovým vakuovým polem, které se někdy označuje také jako pole nulového bodu, jež není prázdné, ale naopak plné energie a neustále umožňuje vznik hypotetických fotonů a částic hmoty. Můžeme se na tento zdroj napojit a čerpat z něj energii pomocí nových technologií?“ (str. 78)
Jak vědí inovátoři, termín „volná energie“ je jako červený hadr na býka, tedy pardon, omlouváme se býkovi, na ropnou a automobilovou lobby…
TŘETÍ MYLNÁ DOMNĚNKA: ZÁKONY PŘÍRODY JSOU PEVNÉ A VĚČNÉ
Hned v úvodu Sheldrake upozorní, že samotné myšlenka přírodního zákona je antropocentrická – pouze lidé mají zákony. Sheldrake navrhuje pro přírodu výstižnější termín – ROZVÍJEJÍCÍ SE ZVYKY. A podrobněji představuje svoji převratnou teorii morfické rezonance, díky které je známý.
Podstatou morfické rezonance je, že podobné vzorce aktivity rezonují časem a prostorem s následnými vzorci. Tato hypotéza platí pro všechny samoorganizující se systémy. Celistvost a úplnost každé úrovně závisí na organizujícím se poli, jež se nazývá morfické pole. Pole se nachází uvnitř a okolo systému, který organizuje, a je vibračním vzorcem aktivity, která interaguje elektrickými a kvantovými poli systému. Morfické pole ZAHRNUJE: morfogenetická pole, která utvářejí vývoj rostlin a zvířat, behaviorální a percepční pole, která organizují pohyby, pevně dané vzorce chování a instinkty zvířat, společenská pole, která se propojují a sjednocují chování společenských skupin, mentální pole, která jsou základem duševní činnosti a utvářejí zvyky mysli.
Morfická pole obsahují atraktory (cíle) a „chreody“ (dráhy k dosažení těchto cílů, jež byly vytvořeny na základě zvyku), které vedou systém k jeho cíli či koncovému stavu, udržují jeho celistvost, dodávají mu stabilitu a chrání je před narušením této stability.
Morfická pole jsou utvářena morfickou rezonancí se všemi podobnými minulými systémy, a proto obsahují nashromážděnou kolektivní paměť. Morfická rezonance závisí na podobnosti a neslábne se vzdáleností v prostoru a čase. Morfická pole jsou lokální, uvnitř a okolo systémů, které organizují, morfická rezonance však není lokální. Spíše než přenos energie zahrnuje morfická rezonance přenos formy či in-form-ací. Morfická pole jsou poli pravděpodobnosti, stejně jako kvantová pole, a působí tak, že uplatňují vzorce na jinak náhodné události v systémech, jež podléhají jejich vlivu. Všechny samoorganizující se systémy jsou ovlivněny rezonancí se sebou samými ve své vlastní minulosti, což hraje zásadní roli při udržování identity a kontinuity holonu.
Jak morfická rezonance skutečně působí? Domněnky jsou tyto: 1. k přenosu informací dochází prostřednictvím implicitního (skrytého) řádu – hypotéza Davida Bohma. Dává vzniknout vnějšímu, explicitnímu řádu, v němž se věci nacházejí v prostoru a čase. 2.prostřednictvím kvantového vakuového pole. 3.prostřednictvím dalších skrytých dimenzí. 4. nový druh fyziky, kterou jsme ještě neobjevili.
„Evoluce musí zahrnovat kombinaci dvou procesů: ZVYKU A TVOŘIVOSTI. Tvořivost je záhadou právě proto, že se v rámci ní objevují vzorce, které nikdy před tím neexistovaly. Tvořivost spočívá v projevení již dříve existujících věčných možností… Nový vzorec vůbec nebyl vytvořen, pouze se projevil ve hmotném světě, zatímco předtím zůstával neprojeven.“ (str. 97) – to je skvělé, že to někdo popisuje vědecky! Odpovídá to mystickému vnímání tvořivosti jako „chytání“ vizí a vhledů v informačním poli, nebo jak říká kabala, v astrální oponě všech možností a potencialit rozprostřené před trůnem B-ha.
„Nové formy a vzorce uspořádání se objevují spontánně a podléhají přirozenému výběru. Ty, které přežijí, se s větší pravděpodobností znovu objeví jako nové zvyky a prostřednictvím opakování se budou dále upevňovat, až se stanou hluboce zakořeněnými zvyky.“ (str. 100)
ČTVRTÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: VŠE JE Z HMOTY, KTERÁ NEOBSAHUJE VĚDOMÍ
Zde poněkolikáté Sheldrake zmiňuje průkopníka a osamělého vizionáře, filosofa Alfreda North Whiteheada, který již na přelomu 19. a 20. století zformuloval poznání, že „mysl a hmota jsou propojeny jako fáze v určitém procesu“:
„Podle Whiteheada je tedy každá skutečná událost určována jak fyzikálními příčinami z minulosti, tak subjektem, jenž tvoří a obnovuje sám sebe a volí si jak svou minulost, tak si vybírá mezi potenciálními budoucnostmi. Prostřednictvím svého „uchopování“ si vybírá, jaké aspekty minulosti vnese do svého současného hmotného bytí v přítomnosti a také si vybírá mezi možnostmi, které předurčují jeho budoucnost. Se svou minulostí je propojen prostřednictvím selektivních vzpomínek a se svou potenciální budoucností je spojen skrze své volby. Dokonce i ty nejnepatrnější možné procesy, například kvantové jevy, jsou jak hmotné, tak mentální a jsou zaměřeny v čase.“ (str. 111)
Výzkumy některých neurovědců (např. Benjamin Libet) navíc dokázaly, že mentální kauzalita působí z budoucnosti do minulosti a nikoli jenom naopak, jak tvrdí materialismus: automaticky přesouváme vědomou zkušenost zpět v čase. Šlo o pokusy, kdy osoby reagovaly na určitý stimul, a ukázalo se, že k rozhodnutí („svobodné volbě“) dochází již v okamžiku, kdy impulsy začaly působit – došlo k posunu subjektivní zkušenosti, která působí zpětně v čase.
PÁTÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: VESMÍR A PŘÍRODA NEMAJÍ ÚČEL
Za mne top věta: „Je relativně snadné rozbít věci na kousky a studovat jejich jednotlivé části. Problémem však je pochopit celek.“ Jak bylo řečeno výše – důležité jsou především vzájemné interakce, tedy i proces, nikoli stabilní nehybný „zkoumatelný“ celek. To je mimochodem krásně vidět v mé astroterapeutické práci, ale i v jiné terapeutické práci, protože člověk je tím nejlepším příkladem vnitřních vztahů a souvislostí….
„Etologové, vědci, kteří studují chování zvířat, vypozorovali, že mnoho vzorců pevně daného jednání vykazuje „pevně stanovenou složku“ a „orientační“ složku, která je relativně pružná a přizpůsobivá. … Přitažlivost je v těchto epigenetických modelech znovu obdobou gravitační přitažlivosti. Rozvíjející se systémy jsou přitahovány k jejich cíli či účelu. Nejsou tedy pouze tlačeny z minulosti, ale jsou rovněž přitahovány k budoucnosti.“ (str. 127) „Gravitační přitažlivost považujeme za samozřejmost – předměty padají na zem, chodíme vzpřímeně….Pokud energie, která způsobuje rozpínání vesmíru, nemá dostatečnou sílu a nedosáhne určité kritické hodnoty, pak se vesmír začne smršťovat a urychleně směřuje ke svému konci v černé díře, k VELKÉMU KŘACHU. To je závěrečný vesmírný atraktor, konečný cíl, k němuž tíhne gravitace. A poté pravděpodobně vznikne nový vesmír. …Podle jednoho možného vývoje bude vše nakonec vtaženo do černé díry a zvítězí tak temnota. Podle jiného se vše nakonec přetvoří v nekonečné světlo, které tím zvítězí. Mezitím udržují vesmír pohromadě síly, které jej smršťují, a síly, které jej rozpínají…“ (str. 135)
To je další moje top: uznání pulsace, které každý vnímavější jedinec cítí – i kdyby to mělo být „jenom“ bušení vlastního srdce a nádech-výdech. Pohyb pulsace je neustálý a též se projevuje na všech úrovních bytí, od jedince po vesmír. V Sheldrakově podání jde i o pulsaci mezi minulostí a budoucností, expanzí a sjednocením. Všechny živé organismy vykazují účelový – nevědomý, a na cíl zaměřený rozvoj a chování, ale evoluce není lineární, pohybuje se v cyklech. A věta, která jako by vypadla z rad duchovní učitelky Inelie Benz, jak si tvořit budoucnost: „Jak evoluci, tak pokrok můžeme vysvětlit z hlediska atraktorů, pomocí vlivů, jež působí zpět v čase od budoucích cílů.“ To je jak říká Inelia: představte si x možných scénářů své budoucnosti, vydejte se tam a podívejte se nazpátek. Jak jste se na to místo dostali? Chcete to tak? …
ŠESTÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: DĚDIČNOST JE ČISTĚ BIOLOGICKÁ
Hned v úvodu kapitoly Sheldrake poznamenává, že dědičnost se děje i pomocí chemických změn, které neovlivňují základní genetický kód. Snaha tzv. rozluštit genom vedla ke vzniku velkého byznysu a investorských nadějí, bublina však praskla. Ukázalo se, že lidé mají v podstatě genů málo – i ježovka jich má víc😊, tak v tom naše jedinečnost asi nebude…
„Optimistické očekávání toho, že když molekulární biologové poznají „programy“ organismu, tak pochopíme život, bylo vystřídáno uvědoměním si hluboké propasti mezi genovou sekvencí a skutečnými lidskými bytostmi. V praxi se ukázalo, že předpovědní hodnota lidského genomu je velmi malá, v některých případech dokonce nižší, než jaké bylo možno dosáhnout pomocí měřícího pásma… Dosud nikdy nebyla propast mezi množstvím informací a naší schopností je interpretovat tak hluboká.“ (str. 151)
Sheldrake se podrobněji věnuje tématu dědičnosti získaných vlastností, tj. schopnosti zvířat a rostlin dědit adaptační mechanismy, jež si rozvinuli a získali jejich předkové, a opět využívá svoji teorii morfické rezonance, resp. morfických polí, které vlastní paměť.
SEDMÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: VZPOMÍNKY JSOU ULOŽENÉ V MOZKU
I tady je materialistická věda zjevně v koncích. Jak je možné, že vzpomínky přetrvávají i po smrti fyzického organismu, tj. rozkladu mozku? Pokud by byly v mozku, kde tam jsou? Nervová soustava a její molekuly se obměňují, jakým mechanismem by tedy byly vzpomínky uchovávány? Jak je možné, že např. lidé trpící hydrocefalem, kdy většina lebky je naplněna mozkomíšním mokem (tj. „mají cca 5 procent mozku“), mohou být i inteligentní a mít paměť? Kde ji tedy mají? Půvabná podkapitolka „Může si motýl pamatovat to, co se naučil jako housenka?“ Pokusy ukazují, že ano. Jak, když se většina nervové soustavy housenky rozpustí?
„Kdyby se výzkumy přestaly soustředit na molekulární detaily nervových buněk a zaměřily by se na přenos paměti prostřednictvím rezonance, oblast výzkumu by se začala zaměřovat na jiné oblasti. Tento posun by rovněž otevřel otázku kolektivní paměti, kterou psycholog C.G.Jung označoval pojmem kolektivní nevědomí.“ (str. 187)
„Opakovaně neúspěšné pokusy najít hmotné paměťové stopy dobře zapadají do představy, že paměť je rezonančním jevem, v rámci kterého podobné vzorce aktivity v minulosti ovlivňují současné aktivity v mysli a mozku. Jak individuální, tak kolektivní paměť jsou založeny na rezonanci, avšak rezonance organismu se sebou samým v minulosti je specifičtější, a proto účinnější. Proces učení u zvířat a u lidí se může přenášet v čase a prostoru prostřednictvím morfické rezonance. Teorie rezonance pomáhá vysvětlit přetrvávání vzpomínek i po závažném poškození mozku a je v souladu se všemi známými druhy paměti….“(str. 189)
OSMÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: MYSL JE AKTIVITOU MOZKU
…a z toho plynoucí devátá mylná domněnka, že psychické jevy jako např. telepatie jsou iluzí a nemohou existovat. Sheldrake představuje teorii mysli jako pole jak uvnitř mozku, tak okolo něj. Jsme propojeni s minulostí prostřednictvím paměti a zvyků a s budoucností pomocí svých přání, tužeb, plánů a záměrů.
„Vidění zahrnuje oboustranný proces: pohyb světla směrem dovnitř do očí a vnější projekci (promítání) obrazů do okolního světa. To, co vidíme kolem sebe, se nachází v naší mysli, ale nikoli v našem mozku. …Mysl se rozprostírá za hranice mozku, a to nejen do prostoru, ale rovněž v čase, a propojuje nás s naší minulostí prostřednictvím paměti a s našimi možnými budoucnostmi, ze kterých si vybíráme.“ (str. 206)
DESÁTÁ MYLNÁ DOMNĚNKA: JEDINÁ FUNGUJÍCÍ MEDICÍNA JE MECHANISTICKÁ
„Abychom mohli uvidět jakýkoli léčebný systém v širších souvislostech, je důležité mít na paměti, že zvířata i rostliny dokáží po celou historii života na Zemi uzdravovat samy sebe, regenerovat se a bránit se proti infekcím. Každý z nás je potomkem zvířecích a lidských předků, kteří přežili a rozmnožovali se v průběhu stovek milionů let před tím, než se objevili lékaři. Nebyli bychom zde, pokud by naši předkové neměli vrozenou schopnost uzdravovat se a odolávat nemocem. …“ (str. 234) Tak zrovna na tuto skutečnost jsme aktuálně asi zapomněli…😊 I proto, že farmaceutické firmy jsou mocné a strach lidí z bezmoci, nemoci a smrti, touha po jistotě a bezpečí a autorita „bílého pláště“, božské figury vědce a zachránce, je silně zakořeněna v kolektivním vědomí i nevědomí. „Vyvíjení nátlaku na vládu, finanční kontrola nad zmíněnými agenturami a finanční podpora lékařských výzkumů ze strany průmyslu však bohužel znamená, že farmaceutické korporace mají obrovský vliv na celý zdravotnický systém a medicínu a posilují závislost medicíny a zdravotnického systému na lécích a spoléhání se na ně.“
„Ve vědeckém a lékařském výzkumu stejně jako v našem každodenním životě může naše víra, naše názory , přání a očekávání často nevědomě ovlivňovat to, jak vnímáme svět a události a jak si je vysvětlujeme. Existují ohromující experimentální důkazy, které potvrzují, že postoje a očekávání vědců mohou mít vliv na výsledky jejich experimentů. V experimentální psychologii a klinickém výzkumu jsou tyto principy dobře známy, a právě proto jsou v této oblasti prováděny tzv. slepé testy…. K nejvýraznějším placebo efektům nejčastěji dochází u testů, při kterých jak pacienti, tak lékaři věří, že je při léčbě testován nový velmi účinný lék.“ (str. 242)
A vysoce aktuální: „Pokud by léčení a medicína byla založena pouze na materialismu, pak by nemělo docházet k placebo efektu. Skutečnost, že k němu prokazatelně dochází potvrzuje, že víra a naděje pacient může mít pozitivní vliv na jejich zdraví a uzdravení. A naopak zoufalství a beznaděj na ně mohou mít negativní účinky. Existuje dokonce samostatná oblast výzkumu, která se věnuje tomuto tématu – psychoneuroimunologie. Stres, úzkost a deprese potlačují činnost imunitního systému a mají za následek, že je tento imunitní systém náchylnější k nemocem a má sníženou schopnost potlačovat růst rakovinných buněk. Lidé, kteří jsou úzkostní či depresivní, mají zvýšenou pravděpodobnost, že onemocní nebo se u nich rozvine rakovina. Placebo efekt potvrzuje, že zdraví a nemoc nejsou pouze záležitostmi fyziky a chemie. Závisí rovněž na víře, naději a smyslu. Placebo efekt je nedílnou součástí léčení.“ (str. 245)
ILUZE OBJEKTIVITY
Lidé často věří tomu, že věda předkládá „odhmotněné, nadpozemské, subjektivitou nedotčené“ poznání. Je to mýtus. Věda je lidskou činností, vědci jsou lidé. Protože mne zajímá jazyk, zvláště mne zaujala Sheldrakova poznámka, že od konce 19. století někde až dodnes vědci pro popis svých výzkumů používají trpný rod, který předstírá, že jde o nezúčastněné, objektivní, nezaujaté pozorování, které se „děje“, aniž by na ně měl pozorovatel vliv (viz české zvratné „se“ – „ono se to rozbilo…“). „Až do rozvoje kvantové teorie se fyzici snažili předstírat, že se nijak neúčastní svých experimentů.“ (str. 263)
„Každý, kdo někdy prováděl nějaký vědecký výzkum ví, že zjištěná data jsou nespolehlivá a proměnlivá, že velmi záleží na způsobu, jakým jsou interpretována, a že všechny metody a postupy mají své limity. Vědci jsou zvyklí na to, že jimi zjištěná data následně anonymně pečlivě kriticky přezkoumávají kolegové z jejich oboru. Obvykle si velmi dobře uvědomují, jak je vědění v jejich vlastním oboru nejisté, nespolehlivé a pochybné a znají limity svého oboru….“ (str. 266)
„Podvody v „nestřeženém odlehlém vnitrozemí“ vědy bývají jen velmi zřídka odhaleny při oficiálním mechanismu posudků a přezkoumávání dalšími odborníky z oboru a odbornými komisemi či díky nezávislému zopakování uvedeného výzkumu. Většina z nich vypluje na povrch díky interním informacím od kolegů či konkurentů, často v důsledku pocitů křivdy či rozhořčenosti. Když k tomu dojde, typickou reakcí odborníků či úřadů bývá snaha tento problém ututlat. Pokud tato obvinění neumlknou a důkazy jsou zcela nepopiratelné či ohromující, pak je ustaveno oficiální vyšetřování, někdo je označen za viníka a upadne v nemilost. Mnoho případů podvodů je pravděpodobně opravdu zatajováno. Vedoucí odborníci a úřady mají silnou motivaci nejen ochraňovat pověst své instituce, ale chránit obraz vědy jako takové.
Filozof Daniel Dennett tvrdí, že víra a názory jsou sociálními silami, které působí ve prospěch jejich vlastní správnosti a že víra ve víru či názor hraje klíčovou roli při udržování společenských institucí. Některé víry či názory je třeba udržovat pro obecné blaho. Například demokracie závisí na udržování víry v demokracii. A podobným způsobem závisí autorita vědy na udržování víry v autoritu vědy…“ (str. 277)
Jo, a v Británii mají také něco jako „Spolek Sisyfos“. Sheldrake varuje, že skepticismus je sice nedílnou součástí vědy, ale velmi snadno se však může přeměnit ve zbraň k napadání oponentů. Představitelé ohroženého byznysu jej mohou zneužít, jako to udělali např. kapitáni tabákového průmyslu po zveřejnění sedmi tisíc studií o škodlivosti kouření. Najali si specializované PR instituce (maskované např. jako think tanky), které zasévaly pochybnosti, uměle vytvářely nejednoznačnost a nejistotu, aby vědeckou obec oslabily a svůj byznys co nejdéle udržely. Já dodávám, že totéž se dělo při zpochybňování klimatické změny – je dokázané, že kampaň proti vědeckému výzkumu vedly často i stejné firmy jako pro tabákový průmysl. (Viz dánský dokument Kampaň proti klimatu https://www.csfd.cz/film/930379-kampan-proti-klimatu/prehled/ ).
BUDOUCNOST VĚDY …
…spočívá v přijetí a studiu sjednocujících principů:
„Stejně jako existují známé sjednocující fyzikální principy, například síly, pole a toky energie, existuje rovněž princip uspořádání ve vnořených hierarchiích. Systémy, organizace, holony či morfické jednotky na všech úrovních jsou celky, jež sestávají z jednotlivých částí, které jsou však následně také celky, jež sestávají z jednotlivých částí. Krystaly obsahují molekuly, které obsahují atomy, jež obsahují subatomární částice. Shluky galaxií jsou tvořeny galaxiemi, které obsahují sluneční soustavy, jež sestávají z planet. Společenství organismů zahrnují zvířata, jež obsahují orgány, které jsou tvořeny tkáněmi, jež sestávají z buněk, v nichž se nacházejí molekuly, které obsahují atomy… Hypotéza morfické rezonance poskytuje další sjednocující princip: všechny samoorganizující se systémy vycházejí z kolektivní paměti podobných systémů stejného druhu. Kdekoli však najdeme obecné principy, samotná tato jejich obecnost zahalí detaily konkrétních jednotlivostí. Jak sekvoje, tak mořské řasy a slunečnice jsou tvořeny stejnými chemickými prvky, všechny získávají energii ze světla pomocí fotosyntézy a obsahují vnořené hierarchie uspořádání. Avšak tyto vlastnosti, díky kterým jsou podobné, nedokáží vysvětlit, proč je při tom každý uvedený druh jiný. Každá konkrétní věc se také vyznačuje svobodou a individualitou. Pole s bramborami obsahují desítky tisíc geneticky stejných rostlin, neboť vyšlechtěné brambory jsou klony. Avšak navzdory skutečnosti, že rostou na stejné poli, jsou pěstovány ve stejnou dobu a jsou vystaveny stejnému počasí, se od sebe jednotlivé rostliny liší a detaily jednotlivých listů u každé rostliny jsou zcela jiné než detaily listů na jiných rostlinách. A liší se od sebe dokonce i levá a pravá polovina stejných listů, když u nich můžeme pozorovat odlišné žilkování a nepatrné rozdíly ve tvaru. Čím více věda zobecňuje, tím méně dokáže vysvětlit konkrétní jednotlivosti, a naopak. Věda potřebuje obsáhnout jak obecné principy, tak mnoho specializovaných oblastí studia, neboť systémy, jimiž se zabývá, jsou velmi různorodé – od kvarků až po galaxie, od krystalů soli k vlaštovčímu hnízdu a od lišejníků k řeči.“ (str. 290)
A poslední věty knihy: „Uvědomění si toho, že věda nezná odpovědi na základní otázky, vede k pokoře namísto arogance a k otevřenosti namísto dogmatismu. Zbývá nám toho ještě mnoho objevit a znovuobjevit, včetně moudrosti.“
Pozdravena budiž Moudrost – Chochma – Sofie, Všudypřítomná Bohyně a Matka Života i Smrti.
Must read.
RUPERT SHELDRAKE: MYLNÉ DOMNĚNKY VĚDY. Fontána 2014.
Web Ruperta Sheldraka: https://www.sheldrake.org/
Vystoupení na TED Talks „The Science Delusion“. Video bylo „komunitou you tube“ (blablabla algoritmus) staženo, ale fanoušci ho vrátili zpátky: https://www.youtube.com/watch?v=JKHUaNAxsTg
Rupert Sheldrake je jedním z autorů Manifestu postmaterialistické vědy. Jeho český překlad najdete zde: http://ctrs.cz/sites/default/files/manifest.pdf
FOTO: Rupert Sheldrake
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: