Se Sofií Sarras o Marii ze Světla a energii české řeči

Když si otevřete web Sofie Sarras (https://www.kalyani.cz ), uvidíte dvě fotky vedle sebe: tříleté holčičky a zralé ženy. Mezi nimi je pohnutá a zajímavá životní cesta. Sofie pracovala jako zdravotní sestra, ale v roce 2003 profesní dráhu v systému zdravotnictví a sociálních služeb ukončila. Vedla ženské kruhy a semináře a věnovala se meditační práci. Před několika lety se stáhla zcela do ústraní a vnitřně pracovala na „novém“. A nyní se na stránkách obrací k návštěvníkům: „Prosím, koukejte, viďte, zřete, sebe i druhé NOVĚ! Nechte odejít vzpomínky, představy, koncepty o sobě i druhých. Nechte otevřít ten prostor, kde zmizí vše naučené. Dovolte sebe, druhé, svět… vidět očima, srdcem. Bez starých zvyků a nánosů minulosti. Jedině tak dokážeme společně být v souladu s evolucí.“
Se Sofií jsme se potkaly v kavárně krátce před vypuknutím koronakrize. Nabízím vám rozhovor se zajímavou ženou, jejímž darem je vize a poznání. Na závěr připojuji její zprávu ze šamanského putování za příčinou a posláním koronakrize.

MÁŘÍ MAGDALENA A JEŽÍŠ

„Při jaké příležitosti jsi se s tématem Máří Magdaleny potkala a měla „vnitřní odezvu“?“

SOFIE: „Objevuje se mi časová osa tohoto jednoho mého života… Když se naladím zpátky, tak poprvé, kdy jsem o Máří Magdaleně slyšela, to bylo krátce před sametovou revolucí. Bylo mi osmnáct let. Jsem počatá v roce 1968 a narozená v roce 1969. Téma početí, stejně jako reinkarnace, vnímám jako novodobou výzvu, proto ho zmiňuji.Tehdy jsem pracovala na anesteziologicko-resuscitační klinice, kde jsem měla dost příležitostí setkat se s hraniční situací smrt-život. Tehdy jsem četla knihu Quo vadis? (román Henryka Sienkiewicze z roku 1895 odehrávající se v době římského císaře Nerona). Při čtení jsem prožila mystický zážitek.Prostoupila jsem do příběhu knihy a prožívala jsem setkání vzkříšeného Ježíše a Petra a jejich dialog: „Jestli odejdeš z Říma, budu tam muset jít já“. (V knize je zachycena stará křesťanská legenda, podle které Petr utíká z Říma kvůli pronásledování křesťanů. Potká Ježíše, který naopak do Říma jde. Na otázku „Kam kráčíš, Pane?“, tedy „Quo vadis, Domine ?“ Ježíš odpoví: „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mne ukřižovali podruhé.“ Nato se Petr vrací a je také ukřižován.) Zažila jsem, jak se mi prolnuly dimenze, rozšířilo se mi vědomí, nebyl rozdíl mezi „čtu knížku“ a „žiji příběh“, a zažila jsem ponoření do Světla. A najednou jsem pocítila, že tohle je přesně důvod, proč jsem přišla na tento svět. Projevovat tento stav. V osmnácti letech jsem tak měla prožitek Kristovství. Byla však doba totality a s nikým jsem to nesdílela.Vlastně mi to bylo tak známé, že jsem to nepokládala za „důležité.”
S Máří Magdalenou jsem se potkala v roce 2002, kdy přišla kamarádka a řekla: „Hele, četla už jsi knížku Dana Browna? To si musíš přečíst, ta k tobě patří, ty víš o čem to je. Tady jí máš.“ Tak jsem ji začala číst. A první, co jsem si uvědomila, bylo, že rozumím řeči zmiňovaných symbolů, že cítím hluboko v sobě „ano“. Následně v roce 2003 jsem měla další mystický zážitek, kdy jsem se ponořila do četby Bible a některé pasáže na mne hodně působily. Tři dny jsem například opakovaně četla Ježíšovu tzv. velekněžskou modlitbu v Janově evangeliu. (Nový Zákon, Jan 17:1-26) a měla přitom pocit, že i když ji pronáší muž, tak já mám jasnou vzpomínku na přítomnost a zkušenost žen.“

„Jaký je to pro tebe typ energie? Není jednoduché být s ní v kontaktu skrze posvátné náboženské texty, protože ty původní zprávu určitým způsobem upravují, tzv. přeformátovávají.“

SOFIE: Energie… Jako kdyby rozkvétala a voněla růže. Se symbolikou růže jsem hodně spojená. Byl přítomný vjem živoucí moudrosti, živoucí krásy projevené skrze lidské tělo – a v případě Máří Magdaleny skrze ženské tělo. Jsem schopna to popisovat díky zkušenostem a znalostem z hinduistické tradice, se kterou jsem se aktivně spojila kvůli integraci dalších zážitků hned po porodu v mých dvaceti dvou letech. U mystického přístupu je běžné, že nemusíš mít porozumění, ale prožitek, cítění. A u hinduistického učení a praxe jsem si uvědomila – aha, tohle je stejné! Třeba když se mluví o aktivované či probuzené kundalini. Takto živě, posvátně, v celistvosti to mám spojení s bytostí ženy, která působí vedle Ježíše ve stavu Kristovství a říká se jí Máří Magdalena. Tu energii prožívám jako potenciál, kvalitu, krásu, prastarou moudrost o vědomém žití ve fyzickém těle, světě tady na Zemi. Možná i mimo Zemi, to nevím…“ (směje se)

„Z mého pohledu byla židovská a křesťanská tradice upravená tak, že mnohé bylo zamlčeno nebo vypuštěno. A my se k těmto tématům dostáváme přes jiné tradice nebo přes antropologický a etnografický výzkum. Setkáváme se v nich se ženskými mystérii a rituály, které v naší tradici byly zapomenuty nebo potlačeny. Může nám to pomoci pochopit, co vlastně hledáme, a znovuobjevit tato témata v naší kultuře.“

SOFIE: „Ano.Také je potřeba zmínit paměť duše. Čím si duše prošla. Jako astroložka víš, že je to vidět i v našem horoskopu. A jak teď mluvíš, vybavilo se mi, že druhou knihou, která mne silně ovlivnila, je „Zasvěcení“ od Elizabeth Haich. Žila hinduistickou tradici v ženském těle. Vyrůstala v Evropě, v rodině, která jí umožnila život v dostatku a kráse. Přitom jako duše měla vzpomínky na egyptský duchovní život. O mně lidé říkali, že jsem z Tibetu, z Indie nebo z Egypta – podle toho, na kterou paměť se napojuji. Já sama v sobě jsem všechny tyto tradice v sobě cítila propojené. Ale minulé životy jsem zažívala hodně spojené právě s mystickou- křesťanskou Cestou. V roce 2001 jsem byla přivedena na zasvěcení do egyptských mysterií a cítila, jsem, že tím naplňuji dohodu duší mezi mnou a lidmi, kteří přicházeli. A až do roku 2015 jsem lidi zasvěcovala, se slovy – „nedávám vám nic, co nemáte, jen naplňujeme dohodu o rozpomínání.” Měla jsem pocit, že jsme se s těmi lidmi karmicky dohodli – kdo ke mně do roku 2015 přijde, ten ví, pro co si přišel. Sama nevím co. V té době se mi také propojila egyptská zkušenost s archandělskou a tak jsem to předávala. A nejdůležitější byla práce se symboly. Uvědomění, že jazyk symbolů předchází jazyku slov a bytí s nimi v kontaktu znamená prožívat dimenzi za slovy. Symboly mluví, dá se s nimi komunikovat. Záleží, jak jsme spojeni s tradicemi a jejich zasvěceními, iniciacemi, každý sám v sobě. Takže s egyptskými mystérii jsem spojená a podle mého cítění byla s nimi spojená i Máří Magdalena.“

MARIE ZÁZRAKŮ

Moje nejoblíbenější kniha o Máří Magdaleně „The Magdalen Manuscript“ mluví o tom, že byla vysokou egyptskou zasvěcenkyní, stejně jako Marie Matka a Ježíš. V jejich příběhu se spojují čtyři spirituální proudy: egyptský, judský, gnostický a helenisticko-římský. Náboženství vypustila energetickou individuální a kolektivní práci ze svého učení, protože tato práce zvyšuje vibraci a rozšiřuje vědomí adeptů, a o to samozřejmě mocenský náboženský establishment nestál. Práce v chrámech nebyla teoretická, ale praktická a celostní – zahrnovala všechny složky bytosti, včetně fyzického těla.“

SOFIE: „Ano. Ono jde o zdravé uvažování v rámci historického kontextu. Řekla bych v rámci zkušenosti lidí a jejich vývoje. Jestli na to koukáme z hlediska psané historie, vzpomínek duše nebo zkušenosti spojení s Podstatou, která je za všemi tradicemi stále ta stejná. Já jí říkám Třpyt Prázdna, jako projev úcty k pro mne vzácné ženě a učitelce  do roku 2002 žijící v Čechách, Míle Tomášové. Velmi ovlivnila můj život.
A ještě bych asi měla v tomto kontextu zmínit zkušenost, která mne hodně ovlivnila. Když mi bylo jedenáct let, byla jsem nemocná a týden jsem ležela ve čtyřicítkách teplotách. Dostala jsem se mimo tělo a uvědomovala jsem si, že nejsem jenom tělem, ale „tím“, co se dívá na tělo a také vidí TU, která mě celou  dobu náročného týdne chránila, hýčkala, učila a pak pomohla vrátit se” zpět.” Byla jsem tehdy ve velkém vzdoru a bolesti, chtěla jsem umřít. Na světě se mi nelíbilo, přestávala jsem rozumět slovům a energiím “ dospělých”, kteří mluvili pro mne velmi zvláštním slovníkem, nezahrnujícím tolik Lásky, kolik jsem jí cítila já. Nedalo se s nimi domluvit a vnímala jsem, že po mě chtějí nesmyslné věci. Chtěla jsem „zpátky“. Tehdy se mi objevil aspekt ženského Světla, který nazývám princip Marie Zázraků.  „Úsměvná“ se Jí říkalo. Bylo mi řečeno, že se mám vrátit, protože teď to teprve začne být zajímavé a mám tu důležitý úkol a více pochopím o mystériu ženské inkarnace, až začnu menstruovat… A že jsem zkoumavá, dobrodružná, zvědavá Bytost a mám tu své místo. Vrátila jsem se a poslední den horeček jsem začala menstruovat. Hinduistickým jazykem bych řekla, že v tu chvíli se mi aktivovala kundalini. Vrátila jsem se tedy do těla – a tělo chodilo jinak, než kam jsem si myslela, že chci jít…. Ale správně. Tak bylo potřeba sladit tělo a vnitřní moudré vedení. Tehdy jsem pro to neměla ani slova – teď to chápu až ze zpětného pohledu. Říkám, že od roku 1981 nemám vlastní vůli, ale jsem vedená. Každopádně prostor pro vnitřní vzpouru zůstal – a ten se mi „vypnul“ až po porodu dcery, když mi bylo dvacet dva let. Teď se k dobrodružství a rebelii dostávám znovu, ale už ze strany divošské moudrosti. Je to už zdravé. Uvědomuji si řadu vzájemných souvislostí, které pak osvětluji pro ostatní. Třeba, že porody, pokud nejsou vedeny přirozeným způsobem, mohou ženu oddělit od její síly. S tím teď hodně pracuji v kolektivním vědomí – a do loňského roku i v malých skupinách. Od loňského roku jsem spíše uzavřená doma, pracuji v meditacích na jemnohmotných úrovních. Cítím ale, že se moje práce opět brzy bude obracet ven a budu pracovat se slovem – vyjadřovat se k věcem. (Se Sofií jsme mluvily 4. března – a s vypuknutím koronakrize skutečně vystoupila více na veřejnost a zprostředkovávala náhledy na situaci. Takže její tušení bylo správné…)
Teď se také věci mění díky tomu, že mám vnuka. Je to syn dcery. Přerušil tak řetězec prvorozených dcer. Přináší do rodiny novou vibraci. Ve mně je od té doby obrovská pokora, něco jako „Daly jsme to!“ Všechno, co jsem kdy učila ženy, tak vidím, že v rodovém poli je, protože moje dcera to žije, přestože jí jsem to neučila. Ta se mnou žila spíše proces objevování a zkoumání. Jí jsem to nemohla předat jako učení, ale byla se mnou u toho. Učila se přenosem Vědomí. Vždy bylo pro mne zákonem dbát, abych ji neformovala mými názory, ale vnímala a podporovala projev její vnitřní moudrosti. Je důležité působit „globálně“, v kolektivním poli, ale také žít to vše ve svém nejbližším okolí, ve vztazích s nejbližšími lidmi. To je obrovská výzva.”

 „To se po nás chce: integrita. Žít v každodenním životě spirituální učení. Léta jsi ženy učila. Jak bys spojila své učení s tématem Marie ze Světla?“

SOFIE: „Uvědomila jsem si, že jména Marie a Magdalena pro mne představují vibraci vyjádřenou tarotovými kartami „VĚŽ“ a „VŮZ“: něco se bourá, a zároveň dává do pohybu. V našem středovém vnitřním energetickém kanálu v páteři jdou i dva energetické proudy proti sobě, a přitom kolují v harmonii. Každá z nás je Marie a každá z nás je Magdalena, akorát je to ukryté za slovy. Má to v sobě léčivý, osvobozující i vzdělávací aspekt, je to prvotní moudrost. Vzpomínám si, že jsem dostala velký záchvat smíchu, když jsem v Jeruzalémě stála před Zdí nářků (tak ji nazývají křesťané – Židé jí říkají „Západní zeď“) a cítila jsem její živost, otisky modliteb, odpovědi na ně, proudění, Šechínu – ženskou boží Přítomnost… Pak jsme přešli most na Chrámovou horu, kde stojí muslimské svatyně. Stáli tam vojáci se samopaly – na druhé straně té samé zdi. A já si uvědomila snovost mysli, jak je napsáno v tradičních učeních: totiž že máme jít za zjevné, hledat podstatu.Také jsem si ale uvědomila, že mohu mluvit jen natolik, na kolik je kolektivní pole naladěné. Už deset let čekám na čas, který nyní žijeme! Jsem opravdu vděčná, že už tady je!“

UVĚDOMOVAT SI ŽIVLY, CTÍT FYZICKÉ TĚLO

„Co je pro nás pro ženy teď nejvíce důležité?“

SOFIE:„Já jsem hodně ovlivněná zážitkem, kdy jsem se předevčírem vrátila z Tenerife z praxí, které teď rok praktikuje skupina. Této skupině před dvěma lety odešel kořenový mistr – a ona žije dál, praktikuje a prochází procesem znovuzrození, hledá, jak dál pracovat a fungovat, když mistr odešel. Česká republika si prošla podobnou situací v roce 2002, kdy odešly veliké bytosti – manželé Tomášovi. Na Tenerife jsem zažila obrovskou bouři, kdy otevřít okno bylo nebezpečné – venku byla smíchaná země se vzduchem a nedalo se dýchat. Byl to paradox, že otevřené okno může způsobit nedostatek vzduchu. A protože moje mysl čte z úrovně nevědomí, hned jsem si přečetla, jaká je vzácnost uvědomovat si živly a jejich sílu. Cítila jsem vděčnost za to, že dýchám, že vnímám skrze své smysly. A bez tohoto uvědomění nemá učení Máří Magdaleny a jiných mistrů skutečnou náplň. Je potřeba uvědomovat si obrovskou hodnotu lidského těla. Milujeme se z lásky, tvoříme, vědomě pracujeme s myslí jako s nástrojem. V Egyptě se hodně pracovalo s procesy transformace a integrace, a k tomu se vracíme“

„Vypozorovalas situace, které tě vrátí do dávných vzpomínek?“

SOFIE: „Chvilinku,  potřebuji se na to naladit… Uvědomuji si, že jak jsem poslední půlrok sama v meditacích, tak se to tolik neděje. Ale když přijdu do kontaktu se ženami, tak se ve mně vytvoří  prostor časové osy, která vede bez přerušení za čas a prostor do vzpomínky počátku, do zdroje toho, kým jsme. Pak vnímám dávné ženy, jak stojí za mnou, a dávají mi obrovskou podporu se slovy: „Vzpomeňte si, že vy jste byli my, a vizte nás ve svých dcerách.“ Zároveň ale vnímám, že se duše se zkušenostmi z ženských těl nyní hodně rodí do mužských těl – a obráceně. Ale neumí s tím být vědomě, tak si nechají těla předělávat. To není úplně moudré. To není v souladu s hlubokým učením o těle.“

„Ano, to také vnímám. Aby se zahojil rozštěp mezi mužskou a ženskou polaritou Božství a světa, tak potřebujeme mít osobní zkušenost s oběma polaritami.“

SOFIE: „Ano, dojde k smířeni. Proto moc nemusím emancipační boje. Vždy jsem ženám na kruzích říkala – „Podívejte, my tady sedíme, a naši muži se starají o děti, o obživu, o dům…“ Skrze naši vděčnost byli muži součástí kruhu. V roce 2011 jsem říkala „Rodí se nové vědomí, vychází na povrch, a naším úkolem žen je dát mužům prostor k transformaci a projevení sebe.“ Vnímám velikou zápletku v tom, že dcery se od matek oddělí snadno, protože máme stejný náboj, ale elektricko-magnetické napětí mezi synem a matkou je opozitní a mnohem hůře se rozděluje. Matka musí dát synovi prostor, aby se mohl stát mužem. Syn má jít k otci a spojit se s mužskou energií. Když k tomu nedojde, tak si to syn musí vyvzdorovat, nebo se dospělost nepodaří, přimkne se, případně může utéct do různých závislostí… Vnímám, že toto vědomí v moudrosti Máří Magdaleny bylo a předávalo se v pokrevní linii určitým šlechtickým rodům. Podle mé vzpomínky to bylo traumaticky přerušeno roku 1244 smrtí “ katarských” a 1307 genocidou templářů. Pak už vše, co se do té doby mohlo předávat přímou zkušeností a veřejně, se muselo stáhnout do nitra. Tradice, které nesly tradici posvátné sexuality, se musely ukrýt. Myslím, že Česká republika je unikátní v množství různých seminářů – tantry, meditace ve tmě,… Náš prostor je po čtyřiceti letech stlačení nabitý touhou po duchovním poznání. Jako národ jsme cítiví a odvážní – problém je spíš v tom, že si to neuvědomujeme. Je tu nyní i hodně dobrodružných žen, které nesou kvalitu a vibrace Marií. Není jednoduché to skutečně žít.“

ENERGIE ČESKÉ ZEMĚ A JEJÍ ZRANĚNÍ

„Kde vnímáš největší zranění v českém kolektivním poli?“

SOFIE: „Asi bych to rozdělila na etapy. To, čemu nyní říkáme Česká republika, existuje sto let. Já v sobě  cítím silu tradice tohoto jazyka a řeči. Podle mne je největší trauma v zapomnění, že český jazyk má vibračně stejnou hodnotu jako sanskrt nebo tibetština. Jako všechny jazyky, o které se pečujeme jako o vzácný dar, a tak se s nimi spojujeme. Před rokem 1918 jsme byli Rakousko- Uhersko, pak republika mnoha jazyků. Válka vše změnila. Pak už můžeme vnímat paralely třeba s Tibetem. Co se dělo v 50. letech v Československu, to se dělo i v Tibetu, přitom jsou to tak vzdálené kultury. Zapomenutá paměť hodnoty zvuku a jazyka je podle mne největším zraněním. Jinak na národní úrovni se nedokážu moc udržet – rozlévám se do kontinentálního vědomí. Takže pak cítím, že nás ovlivňují patriarchální traumata, která ovlivňují i jiné kultury. Když se naciťuji, ještě neznám význam slov, ještě neznám jejich obsahy, a přesto už vnímám energii, vidím pohyby lidí, a z toho si načítám a tím se učím. Vnímám tak, že jazyk je mnohdy pro nás oklika, která nás odděluje, než aby to byla brána, kterou proudí obohacující energie mezi lidmi. To je podle mne smysl písmen a slov. Každopádně je potřeba poděkovat buditelům národního obrození, kteří se zasloužili o záchranu jazyka, i všem velkým státům, které po první světové válce napomohly vzniku našeho státu.

No, a k ženám… Vnímám rozhodující zranění právě v 50.letech, kdy došlo  ke sloučení mnoha tříd v jednu a tím i k potlačení zažívaných zkušeností duší. Také  došlo k odtržení od spirituality i od přírody. Poslední kapky léčitelství a přirozených porodů zmizely, modlit se mohlo tajně, svaté texty a učení byly tabu. Byly roztrhány rodiny, zničeny vesnice, lidé naskládáni do paneláků… Smrt se ukryla před zraky veřejnosti… Odpovědnost za Život převzali lékaři a stát…. A vodní toky byly přehrazeny… Z toho vyplývá řada dalších a dalších traumat.
Je možná ještě důležité si uvědomit, že jsme ve středu Evropy. Sem kdysi dávno dopadl meteorit, a to vytváří určitou vibraci, díky které se znovu vracíme být součástí jak hvězdného, tak pozemského vědomí. Máme tu šanci propojit universální vědomí s hmotou. Navrací se odpovědnost k nám zpět do našich…slov, rukou, srdcí”

„A to ještě žijeme v zemi, která má tvar Svatého Grálu… Děkuji ti za rozhovor a za tvoji práci a přeji krásné jaro!“

Sofie aktuálně: 
ŠAMANSKÁ CESTA ZA KORONAVIREM – 13 VHLED
https://www.kalyani.cz/?page_id=4871

VÝZVA K MOUDROSTI
https://www.kalyani.cz/?page_id=5657

NOVĚ od 4.4020  https://www.dychamespolu.cz 

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

S Michaelou Cusanovou o jemné síle tekutin v nás

 

S HANKOU BLOCHOVOU o zasvěcování kněžek a dualitě

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

2 Replies to “Se Sofií Sarras o Marii ze Světla a energii české řeči”

  1. Děkuji za nádherný rozhovor. Myslíte, že by bylo možné se zkontaktovat (e-mailem) s autorkou a položit jí soukromý dotaz?

  2. Hezké ráno, určitě, běžte na Sofiin web http://www.kalyani.cz , je tam na ni mailový kontakt a napište jí, bude mít radost:-)

Napsat komentář: Terezie Zrušit odpověď na komentář