S Michaelou Cusanovou o jemné síle tekutin v nás

Dlouhá léta byl mým přirozeným pohybem spontánní tanec a chůze, nejlépe v přírodě. S přibývajícím věkem a pozvánkou od blízké kamarádky, lektorky jógy na našem malém městě, jsem vloni na podzim začala chodit na jógu. Jako bych se začala učit nový jazyk… Je to těžké, hodně těžké, nepamatuji si nic, vyplavují se mi silné emoce, ale cítím, jak jiný pohyb a novou zkušenost potřebuji ke svému růstu – a jak je potřebuje moje tělo. A pak jsem potkala Míšu Cusanovou. Na jejím semináři o bederním svalu psoas, svalu hluboce ukrytém v těle, o kterém jsem dosud neměla ani ponětí, jsem tři hodiny ležela a věnovala mu pozornost (když hodně zjednoduším). Jemný pohyb jako na vlnách mi připomínal milované Středozemní moře, vylaďoval mysl, uvolňoval. A Míšino vyprávění probouzelo ten pocit… znáte to… že tohle všechno moje buňky přece dávno ví, akorát do hlavy to ještě nedoputovalo. A má to tam vůbec doputovat? Vždyť vědomí je v celém těle, v tekutinách, jež námi protékají a jimiž jsme.

JE ROZDÍL MEZI ZVYKEM A SKUTEČNOU POTŘEBOU TĚLA
Terezie: Míšo, jak jsi začínala?
Michaela: Začala jsem se učit východním naukám u Ernestiny Velechovské, chodila jsem na čchi kung a na cvičení jógy v denním životě. Když jsem se potom na mateřské dovolené rozhodovala, čím se budu živit, udělala jsem si kurs jógy u Českého svazu jógy a začala předcvičovat. Věnovala jsem se klasické józe. Zajímala mne i ženská spiritualita, tantra, cvičení pánevního dna, kursy Katky Kramolišové. Když jsem měla emoční problémy a zpracovávala si problémy vyplývající z mého dětství, vracela jsem se k taoistickým technikám.
Terezie: Maitreyi Piontek?
Michaela: Ano, byla několikrát v Čechách a já navštívila její kursy. Přes ženskou spiritualitu a cvičení jsem se dostala k práci s bederními svaly a objevila učitelku Liz Koch (www.coreawareness.com ), která se jimi zabývá už čtyřicet let. A tím jsem se dostala k jinému pojetí pohybu – k fluidnímu a intuitivnímu pohybu, k práci s hlubokými strukturami v těle, k pohybu tekutin. To se stalo před třemi lety – a zcela mne to naplnilo. Tento pohyb mi pomohl fyzicky i při práci s myslí a emocemi. Při prvních cvičeních jsem měla hluboké zážitky podobné tantrickým prožitkům. Nyní spojuji techniky a zážitky, se kterými jsem pracovala dříve, s intuitivním pohybem.
Terezie: Jak na změnu reagovali tvoji klienti? Přece jenom jsi byla pořád cvičitelkou klasické jógy…
Michaela: Situace byla jednodušší v tom, že práci s bederními svaly, jak ji učí Liz Koch, tady v Česku nikdo nedělá. Kromě lekcí jógy jsem začala dělat semináře práce s bederními svaly, takže skok nebyl tak výrazný. Jógu jsem přestávala cvičit postupně. Měla jsem hypermobilitu a v józe pro mne nebylo problémem se dostat do nějaké pozice. Spíše naopak jsem se musela hlídat, abych to nepřehnala. A v době změny jsem pod vlivem emočních záležitostí začala mít problémy s klouby, rozvolněnými vazy. I díky energetickým zážitkům jako je spontánní výstup kundalini jsem zjistila, že mé tělo chce dělat něco úplně jiného než dosud. Vlastně místo, abych se do jógy ponořila ještě hlouběji, jsem přestala, alespoň s tou formou, kterou jsem dělala. Často se nějak pohybujeme prostě proto, že nás to někdo naučil nebo že se to doporučuje, ale já cítila, že mé tělo potřebuje prostor, a když je dostatečně zrelaxované, začne se chovat jinak, než se očekává. Je rozdíl mezi zvykem a skutečnou potřebou těla. To vše jsem si potřebovala zvědomit. Díky tomu jsem se ponořila do hlubších vrstev těla než s klasickou jógou. Tekutiny námi hýbou, tak jako hýbou světem. Tvoří náš svět, který byl i z vody stvořen, a tělo jako kdyby jiný pohyb ani nepotřebovalo…

NAŠE KOSTI SI ZASLOUŽÍ NAŠÍ POZORNOST A NAPLNĚNÍ VĚDOMÍM
Terezie: Země se také pohybuje a my, když cvičíme, dotýkáme se jí jako opory. Avšak zároveň se tato opora také hýbe – akorát my to nevnímáme. Ve fluidním cvičení se člověk naladí na pohyb všeho.
Michaela: Ano. A svět se pohybuje kolem nás i v podobě vln elektromagnetického pole. Na tělo vše působí. Když tělo necháme, aby se pohybovalo v souladu s pohybem tekutin našeho těla, pohybuje se zároveň i v souladu s našimi vnitřními potřebami, myslí, emocemi… Když se dostaneme hluboko do nitra, nebo naopak někdo může vzlétnout a dotknout se universa, tak stále zůstáváme v kontaktu, nebo lépe v komunikaci, se Z(z)emí. Tělo komunikuje se Z(z)emí, Z(z)emě komunikuje s tělem… Je to komunikace skrze kontakt našich kostí a Z(z)emě. Kosti jsou se zemí hodně spojené. Zemská přitažlivost naše tělo relaxuje, uvolňuje, a my rezonujeme s ní skrze tento kontakt.
Terezie: Kost je složena ze stejných minerálních prvků jako Z(z)emě. A v mýtech o stvoření člověka se objevuje motiv stvoření ze země.
Michaela: Když jsou kosmonauté ve vesmíru, mají speciální cvičení a stravu, aby jim nezdegenerovaly kosti – a následně svaly. My jsme dnes velmi málo ve svých kostech.
Terezie: Jak to myslíš?
Michaela: Pozornost soustřeďujeme na svaly, výkon, sílu a posilování… Kostí si málo všímáme, nevěnujeme jim takovou pozornost, tedy energii. Víme, že starší ženy mívají problém s kostmi, mají např. osteoporózu, a podle některých energetických lékařů jde právě o nedostatek vědomí v kostech.
Terezie: Vzpomněla jsem si na můj milovaný film Gravitace. Kosmonautka po mnoha strastiplných dnech, respektive dvou hodinách filmu, kdy různě pluje vesmírem či kosmickou lodí a musí se přidržovat nebo připoutávat, konečně po mnoha překážkách doslova dopadne na Z(z)emi. Poslední scéna, kdy se pomalu a neohrabaně staví na nohy, mne nesmírně dojímá a vždy u ní pláču… Krásně ukazuje, co pro nás Z(z)emě znamená. Co pro nás znamená skutečnost, že na ní můžeme stát, můžeme se o ni opřít. A totéž platí o kostech.

SVAL SKRYTÝ V NAŠEM NITRU – SVAL POCITU BEZPEČÍ
Terezie: Na tvém semináři o bederním svalu psoas mne zaujalo, že jde o sval skrytý. Jsme zvyklí na svaly, které vnímáme a s nimiž viditelně rozhýbeme – na rukou, nohou… Ale psoas vede vnitřkem těla a práce s ním byla skrze soustředěné vědomí, skrze pozornost a fluidní pohyb.
Michaela: Ano. Učitelkou Liz Koch, které se mimochodem říká „Psoas Lady“, byla Emily Conrad, tanečnice a autorka konceptu Continuum Movement (www.continuummovement.com ). Emily si koncept nevymyslela – ten pohyb jí procházel. Nevěděla, co se děje, tak si jen zaznamenávala své stavy. A později kontaktovala profesorku fyziologie Valerii Hunt z kalifornské university, která měla vlastní laboratoř, a mohly tak projevy Continuum Movement měřit na přístrojích. Mj. třeba zjistily, že tělo Emily vydává naším sluchem neslyšitelné zvuky – slyšitelné pouze na přístrojích. Emily začala pracovat s lidmi po ochrnutí, oživovala jejich páteř tak, že se začali pomalu hýbat. A u ní se učila Liz. Bederní svaly jsou vlastně skoro z osmdesáti procent tekutinami a pohybují se jinak, než jsme zvyklí u většiny svalů. Jsou spojené s emocemi a s pocitem bezpečí. Ta symbolika je u nich velmi silná – jsou skryté v našem nitru. A jsou spojené s nejstarší částí našeho mozku, kde jsou centra pro pud sebezáchovy, instinkty, boj o přežití, tedy to, co nás spojuje se zvířaty. Liz Koch používá techniky fluidního pohybu a práci se zvukem, abychom vůbec dokázali k těmto svalům dojít, uvolnit je a pracovat s nimi.
Terezie: Na tvé hodině jsme každý dostali prezervativ naplněný vodou pro názornou představu o fluidnosti našich vnitřních orgánů….
Michaela: Ano, tak nějak naše orgány vypadají a sval psoas je jimi obklopen. A když jsme dlouho v takovém prostředí, ovlivní to i naše funkce. Pohyb psoasu je mnohodimenzionální. Když ho chceme vědomě natahovat, ale on není uvolněn v naprostém pocitu bezpečí, tak se naopak stáhne. Představuje náš břišní mozek, břišní instinkty… Ale prezervativy už nenosím, protože poslední dobou lidem dost praskaly… (smějeme se).

MLUVILA BEDRA A KRK MLČEL…
Terezie: Máš vypozorované, kde v těle máme nejvíce bloků?
Michaela: V oblasti krku, šíje, krční páteře. Krční páteř souvisí právě s bederním svalem. Jsou na sebe zrcadlovitě napojení, navzájem se ovlivňují. Bedra mohou být v klidu, ale krk zlobí, nebo naopak. Někdy se stane, že lidé přijdou s bolestí v bedrech, ta se uvolní, ale začne je zlobit krk. Mluvila bedra a krk mlčel, a stane se opak. Dále je problematická oblast esíček a pánev. Často i hrudník.
Terezie: Při své práci astroterapeutky často vnímám na úrovni energetického těla ostrý předěl mezi krkem a částí těla od hrudníku k nohám. Jako bychom tam byli odděleni, většina energie jako by byla stažena do hlavy…. Vnímáš nějaký rozdíl mezi muži a ženami?
Michaela: Ženy mají více bloky v pánvi. Často přijdou, že je bolí kyčle, bedrokyčelní spojení. Muži přijdou spíše s bolestí beder či plotýnek. Ale mužů stále ještě přichází méně než žen, tak zatím nemám úplný přehled.
Terezie: Kam tě volání vede nyní?
Michaela: K propojování různých vrstev těla. V těle máme obrovskou spoustu informací, které se při práci vynořují, takže jde o propojení fyzického cvičení, emoční práce, učení se meditaci v pohybu, kdy člověk nechává věci více plynout… Fascinuje mě také, jak už i moderní věda poukazuje na léčivou schopnost tekutin v těle, například některé z posledních průzkumů (např. univerzity v Princetonu) hovoří o příčině skoliózy v pubertě jako o chybě průtoku spinálních tekutin a léčbou může být právě práce s tekutinami. Voda má velkou sílu, která ještě není moc prozkoumána s ohledem na možnosti léčení těla. A jako každá práce s energií otevírá i tato práce vnitřní vesmír, vnitřní energetický prostor. Vyplavují se zprávy z podvědomí a nevědomí – čímž jsme opět u vody. Všechna voda světa, vnitřní i vnější, je propojená. Pokud pracujeme s našimi tekutinami, pracujeme tím i s informacemi, které se nacházejí v kolektivním vědomí a nevědomí, jak učí jungiáni, v našich buňkách. Je to velice jemné. Nedostaneme informace, na které bychom nebyli připraveni. A je i potřeba postupovat jemně, protože ve své podstatě je toto cvičení silné.
Terezie: Děkuji ti za milý čas a za tvoji krásnou, v Česku průkopnickou práci!
VÍCE O MÍŠE A JEJÍ PRÁCI NAJDETE NA JEJÍM WEBU www.SensingBody.cz

Věnováno Romaně:-)

Foto: Dolomity, prameniště u San Vigilia. Z několika pramenů zde vyteče 200 litrů vody za sekundu. Překrásné místo se zlatou energií a ochrannými bytůstkami. Fotografoval můj muž.