UDĚLAT KRÁSU ZE STŘEPIN RAKETY

Kapitola z připravované knihy IZRAEL: NOVÁ SPIRITUALITA. 

Nepamatuji se, kdy a kde na mne na internetu vyskočil obrázek zvláštního šperku: kov ve tvaru státu Izrael, jemně omotaný drátkem, s malou židovskou hvězdou navrchu. Hezký šperk, pomyslela jsem si. A pak jsem si všimla popisky: „Tento kus rakety byl vystřelen na komunity Chaluca. Děkujeme vám za vaši podporu a přátelství.“ Kov byl opracovaným kouskem střepiny jedné z raket, které teroristická organizace Hamas střílí z pásma Gazy do Izraele.

Najednou šperk získává úplně jiný rozměr. Googluji a zjišťuji, kdo je jeho autorem. Vyhledám kontakt a píšu. A po pár týdnech už s jedním z dvojice tvůrců mluvím. Je to Jedidja Charuš.

RAKETY ZNÁ DŮVĚRNĚ

Rakety zná důvěrně. Vyrůstal v jedné ze sedmnácti židovských osad v bloku osídlení Guš Katif v pásmu Gazy. Hamas osady ostřeloval pravidelně. Když bylo Jedidjovi sedmnáct let, osady byly vládou Ariela Šarona zrušeny, zbourány a obyvatelstvo evakuováno do Izraele. Jedidjovi skončilo dětství. „Já osobně jsem byl hodně nešťastný.“ Náročné období, kdy mnoho obyvatel osad se se ztrátou domova těžko vyrovnávalo a začínalo nový život, přečkal dvěma roky studia na střední škole ve Spojených státech, kde získal stipendium. To mu vrátilo vitalitu a optimismus. Vrátil se do Izraele sloužit v armádě, dosáhl hodnosti velitele. Po vojenské službě měl nastoupit na studium práv. „Hledal jsem něco smysluplného, co dělat se životem, a v té chvíli mne oslovili bývalí sousedi z Guš Katif. Rozhodli se vybudovat novou komunitu v poušti blízko egyptské hranice. Náš první premiér David Ben Gurion věřil v budování jižního Izraele, Negevu. A my to pojali jako naši národní misi. Proto se blok tří nových osad jmenuje Chaluca – „chaluc“ znamená „průkopník“ a je to termín z počátků budování státu Izrael. Místo nebylo nikdy osídlené a většina lidí si myslela, že se tu nedá žít, ale my jsme se toho snu chopili. Dnes tu máme pět set rodin, dva a půl tisíce lidí, hlavně rodin s dětmi, a nové stále přicházejí a žádají o přijetí. Díky Židovskému národnímu fondu z Ameriky máme koupenou půdu a pěstujeme ovoce a zeleninu, které vyvážíme do světa. Samozřejmě by bylo jednodušší jít bydlet do Tel Avivu a vzdát se snu něco budovat, ale to není náš styl. Já jsem dnes jedním z představitelů naší komunity.“

UMĚLECKÉ DÍLO…

Ptám se, jak přišel s manželkou na nápad vyrábět šperky z raketových střepin? Předpokládám, že první nebyly šperky, ale rakety… „Ano. Dopadají k nám rakety jednak z Gazy, které vystřeluje Hamas, a jednak z Egypta, které vystřelují bojovníci Islámského státu. Ten má své buňky na Sinaji u hranic a bojuje s egyptskou armádou. V době války v Gaze roku 2014 jsem byl povolán jako rezervista, protože jsem členem aktivních záloh. A po válce jsem byl pozván jako představitel naší oblastní rady Eškol na konferenci Židovského národního fondu do Ameriky. Jeden z představitelů fondu mne požádal, abych s sebou přivezl kus rakety pro guvernéra Kalifornie. Já jsem se ale bál, že mne chytí na celnici s kusem rakety.

Tou dobou moje manželka vyráběla šperky pro děti. Její hlavní technikou bylo, že různé přírodní předměty jako třeba kameny omotávala jemným drátkem. Tak jsem si řekl, že omotám ten kus rakety drátem, a když se mne někdo zeptá, co vezu, odpovím, že vezu umělecké dílo – a bude to v pořádku.“

Smějeme se a Jedidja pokračuje: „ Manželka přišla domů, uviděla na stole moje dílo a povídá: „Co je to za hrůzu?“ Řekl jsem jí: „To je umělecký předmět!“ Ona mi řekla: „Ale vždyť je to ošklivý! Dej mi menší kousky a já z toho udělám něco hezkého!“ Tak jsem jí dal menší kousky raket a ona začala dělat náhrdelníky. Vzal jsem je do Ameriky na konferenci, problémy s celníky nebyly – zato účastníci konference byli úplně paf. Každý to chtěl koupit. Ale já vůbec neměl v úmyslu náhrdelníky prodávat! Něco jsem rozdal a něco jsem nakonec opravdu prodal. A chodili další a další lidé a chtěli moji vizitku, kontakt… Takže jsme s manželkou začali šperky vyrábět. První nebyly tak úplně pěkné, ale pak jsme to vychytali a podařilo se nám je opravdu dělat hezké.

TERAPIE

Střepiny nám nyní nosí hlavně policie. Pro nás oba je tvorba šperků skvělá terapie. A navíc je to krásný vzkaz – kdo my Izraelci jsme a co chceme. Jsme tvořiví, dodržujeme zákony, snažíme se proměňovat negativní v pozitivní, nenávist v lásku.“

Vzpomenu si na děti z kibucu poblíž hranic s Gazou, kam často létají zápalné balony – balony se zápalnými lahvemi či Molotovovými koktejly, které Hamas na ně přidělává. Děti nafoukly barevné balonky, připevnily k nim své výkresy s mírovými vzkazy a poslaly je naopak do Gazy. Zmiňuji to před Jedidjou a on říká: „Ano, to jsme u nás dělali také. Já u toho nebyl, jako dobrovolník jsem hasil požáry, které balony způsobují, ale moje dcera byla s dívkami, které posílání balonků zorganizovaly.“

Ptám se, jakou reakci má na šperky od Izraelců? „Je to bláznivé. Před měsícem jsme dokonce byli pozváni do Knesetu. Včera jsme byli v Tel Avivu a mohli nám utrhat ruce. Zvlášť když jsem jim řekl, které šperky jsou udělané z rakety dopadlé na náš byt ve Sderot – naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo.“ Takže je to „byznys projekt“? „ Máme nové webové stránky https://www.rocketnecklace.com/ , aby bylo pro lidi jednodušší si šperky koupit. Ale stále je vyrábíme pouze my s manželkou. Náš výběr není nijak veliký, nemáme žádnou továrnu, která by šperky chrlila. Večer, když jdou děti spát, děláme šperky ve svém volném čase. Já stříhám střepiny, obrušuji je, ohlazuji a leštím, ošetřuji je, aby nezrezivěly. A manželka vyrábí šperky. Jsou to hodiny a hodiny práce.“

MESSAGE

Jaké poselství chce Jedidja a jeho žena Širan šperky šířit? „Nejsme ani vláda, ani armáda, ani Hamas. Jsme, kdo jsme. Věřím, že naší prací je udržet pozitivní přístup. A děláme to skrze naši tvorbu – posíláme do světa dobrý vzkaz. Víme, že děláme něco dobrého, a sdílíme to s našimi dětmi. Víme, že svět nezměníme za den. Pro mne je ale inspirativní příběh chlapíka, který putoval po mexickém pobřeží a z dálky viděl člověka, jak něco hází do moře. Když přišel blíž, viděl, že sbírá vyplavené mořské hvězdice a hází je zpátky do moře. Povídá mu: Co to děláte? Jsou tu tisíce hvězdic, nemůžete je všechny vrátit do moře. A ten  člověk mu odpověděl: Ano, ale tahle hvězdice něco trochu změní, tahle to trochu změní… Zkrátka věřím, že krok za krokem, jeden po druhém, můžeme touto snahou udělat změnu v kolektivu a ve světě. A tvořit svět takový, jaký chceme.“

A mají nějaké plány do budoucnosti? „To je skvělá otázka. Nemáme žádné plány. Já doufám, že mi jednoho dne dojde materiál na šperky… To je můj sen. Moje manželka si chce otevřít obchod s oblečením, tak ji budu podporovat, pomáhat jí.“

Poděkuji za rozhovor a popřeji vše dobré. Pár čeká děťátko, možná na tvorbu šperků nebude tolik času. A nebo se splní Jedidjovi sen – a dojde mu materiál…

https://www.rocketnecklace.com 

Foto: Adena Levine „Near Gaza“.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

K aktuální situaci v Izraeli a Gaze

MÉDIA O IZRAELI

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli