Když historie ožije…II.

FRANZ PILLAT

Vždy jsem měla pocit, že práce historiků a archivářů se podobá archeologii: je plná vzrušení z objevů, kopání ve vrstvách času a bádání v hlubinách příběhů, závislá na náhodách a informacích, co se vynoří v ten pravý čas. Všímá si souvislostí, doplňuje mozaiku příběhu, vytváří plastický obraz minulosti. Osobně nemám na tuto práci tu pravou trpělivost, zajímají mne přednostně zprávy o lidském prožívání, duši a Duchu, o skrytém dění v nitru jednotlivců i kolektivu – a o tom archivy zprávy nepodávají. Ale občas se stane, že se ozve volání historie a já se do té napínavé detektivky pustím.

Stalo se tak v květnu 2018, kdy o.p.s. Baševi dostalo mail od berlínské historičky Alexandry Jaeger s dotazem, zda víme více o osudech Franze Pillata, okresního hejtmana v Jičíně v letech 1942-45. Alexandra předpokládala, že měl co do činění s transportem jičínských Židů 10. ledna 1943, a proto se na nás obrátila. Pillatovo méno jsme slyšeli poprvé. Výzva byla přijata. Paní historička Hana Fajstauerová z Muzea hry v Jičíně mi laskavě poslala kopii knihy, kde by nějaká zpráva mohla být (nebyla), a připomněla známý fakt, že archív gestapa v Jičíně byl zvětšiny spálen v posledních dnech války v květnu 1945 – a s ním i cenné informace. Doporučila mi ochotnou paní v Archívu bezpečnostních složek, na kterou jsem se s prosbou obrátila. K připraveným materiálům jsme s Alexandrou do badatelen v Praze střídavě zavítaly obě a v Jičíně jsme se sešly, abychom zjištění posdílely. Společně se nám podařilo obrázek složit.

Důvodem, proč se Alexandra o Franze Pillata zajímala, je její výzkum úředníků civilní správy v Hamburku v 70. letech 20. století. V rozjitřené atmosféře sporů mezi „levicí“ a „pravicí“ v Německé spolkové republice byli žadatelé o místa v civilní správě vyzýváni, aby při žádosti o místa úředníků předkládali podrobné životopisy. A Alexandru zajímalo, jak žadatelé starších ročníků informují o svém „pracovním angažmá“ v době druhé světové války. Tak našla složku žadatele Franze Pillata, který uváděl, že za války zastával v protektorátním Jičíně funkci, která ho naučila „organizaci velkých skupin“ a „vedení velkého množství podřízených“. S ohledem na charakter nacistického režimu poněkud choulostivé tvrzení. Shrnuto, Alexandra Jaeger se věnuje reflexi válečných zločinů „obyčejných úředníků“ v poválečném Německu. Zajímalo ji, zda údaje Franzem Pillatem uváděné jsou pravdivé (např. tvrdil, že nebyl členem jiné strany než NSDAP) a zda je v dobových dokumentech přímo spojován s transporty Židů.

CO JSME ZJISTILY

Níže uvádím chronologicky seřazené zprávy, které se nám společně podařilo o Franzi Pillatovi dohledat. Věříme, že jde o materiál, který může přispět reginální historii Jičína – a v dnešní rozbouřené společnosti ukazuje, jak veliká je etická odpovědnost úředníků a lidí na pozicích státní správy, kde jsou vynášena rozhodnutí ovlivňující lidské osudy.

Franz Pillat se narodil 13. února 1909 (jeden pramen chybně uvádí 1905, jiný 19. února) ve Varnsdorfu, tehdy Rakousko-Uhersko. Vystudoval práva stejně jako jeho otec, JUDr. Franz Pillat. V jednom z dokumentů je v roce 1938 uváděn jako „čekatel na vyšší úřední místo“, v jiném jako „advokátní koncipient“. V letech 1938/39 pracoval v administrativě ve Varnsdorfu, v letech 1939/40 v administrativě Reichsprotektorat Prag, Říšského protektorátu v Praze. Byl členem Nacionálně-socialistické dělnické strany (nacistické NSDAP). V letech 1942/45 zastával pozici okresního hejtmana v Jičíně. Uvádí, že řídil cca 190 civilních zaměstnanců. Po organizačních územních změnách v našem kraji rozhodoval o 197 komunitách s celkem cca sto tisíci obyvateli.

V roce, kdy jsme si připomněli tragická osmičková výročí včetně Mnichovské dohody a odtržení Sudet, působí tragicky i bezmocně hlášení státní policejní expozitury ve Varnsdorfu z 3. května 1938 (1) : „ Věc: Pillat František JUDr., advokátní koncipient, a jeho sestra Alžběta, oba ve Varnsdorfu. Účast na průvodu a projevu strany SdP (Sudetoněmecké strany vedené Konradem Henleinem usilujícím o odtržení Sudet od Československé republiky, pozn. TD). 1. 5. 1938 účastnil se průvodu F. P. nar. 13. 2. 1909, a jeho sestra Alžběta, nar. dne 5. dubna 1917 ve Varnsdorfu. Provolávali heslo Sieg Heil, zdravili zdviženou pravicí, měli odznak SdP. Otcem obou sourozenců jest JUDr. František Pillat, soudní rada a přednosta okresního soudu ve Varnsdorfu. JUDr. Pillat ml. jest znám jako horlivý příslušník strany SdP. Věc jeho vedena v bedlivé patrnosti.“

Státní policejní expositura ve Varnsdorfu informovala i o aktivitách JUDr. Pillata staršího. Zpráva z 5. srpna 1938: „Pillat František JUDr., přednosta okresního soudu ve Varnsdorfu – článek v novinách. Pillat se vyjádřil „způsobem při nejmenším nevhodným“ o sbírce na obranu státu. …Úřad nemůže mu však věc prokázati.“  V jiném zdroji, v dopise (2) adresovaném „Presidiu ministerstva vnitra Praze“ ze dne 7. září 1938, je řečeno: „Přikládám opis článku „Eine offene Frage“ (Jedna zjevná otázka, pozn. TD), uveřejněného v časopise Volkstimme ze dne 17. června 1938 na vědomí. Státní policejní expozitura ve Varnsdorfu k tomu oznámila, že Dr. Pillat se proti tvrzení článku neohradil. Důvěrnou cestou bylo pak zjištěno, že jmenovaný prý výroky v článku uvedené skutečně pronesl, avšak nelze mu to dokázati. Dr. Pillat je velkoněmeckého smýšlení, členem strany SdP a Svazu německých soudců v Brně. Jeho syn, JUDr. František Pillat, advokátní koncipient ve Varnsdorfu, i dcera Alžběta Pillatová účastnili se aktivně na projevu i průvodu strany SdP dne 1. V. 1938. Podpis…“ Článek je v materiálech přiložen.

V seznamu na udělení „pamětních medailí“ k 1. říjnu 1938 je Dr. Franz Pillat, povoláním „čekatel na vyšší úřední místo“, narozený ve „Varnsdorfu 13. 02.1905“ (sic), člen NSDAP, bytem „Prag VII“, ulice Antonínská 424, uveden na šestém místě.(3)

Do NSDAP Franz Pillat vstoupil 1. listopadu 1938, jeho průkazka má pořadové číslo 6670336.(4)

Dalším smutným čtením je návrh Ministerstva národní obrany z 15. září 1939, doslova „hodinu po dvanácté“, na rozpuštění údajné „Dobrovolné ochranné služby“ Sudetoněmecké strany Freiwilliger Schutzdienst (5). Mělo jít o „pořadatelskou službu“ SdP chránící ji při schůzích a pochodech. Ukázalo se však, že se aktivně účastní vyvolávání nepokojů v Sudetech a vychází z organizací tzv. „ordnerů“, skupin organizovaných vojenským způsobem. Zpráva zmiňuje mj. slib věrnosti, který příslušníci FS – stále ještě občané Československa – skládají Adolfu Hitlerovi jako „nejvyššímu veliteli“. Poradci jsou příslušníci SS. Následuje soupis členů FS podle obcí v pohraničí: mj. Chřibská (Horní, Dolní, Nová), Jiřetín, Tolštejn, Šluknov, Mikulášovice, Česká Lípa, Arnultovice. A také Varnsdorf, kde je vyjmenováno 195 členů. Na 158. místě je jmenován „Pillat Frant. JUDr., člen. Dříve Ordner (pořadatel), nyní Amtswalter (správce kanceláře)“. Nicméně zde to vypadá, že jde o Franze Pillata staršího. Je důležité si uvědomit, proč ministerstvo evidovalo majitele „osobních vozidel a motocyklů“: jejich vlastnictví bylo vzácností a takoví lidé potom sloužili jako kurýři, spojovatelé a nositelé zpráv mezi jednotlivými místy a organizacemi.

ZA VÁLKY

V Kronice města Jičína z roku 1942 je zachycena informace o příchodu Franze Pillata z Prahy do nové funkce ve zprávě o Zasedání správní komise města Jičína (6) : „Správní komise města Jičína 9. listopadu 1942. Přítomni… Před zahájením schůze uvítal předseda okresního hejtmana, vládního radu Dr. Pillata.“ Možná není bez zajímavosti, že o pár řádků dále je řečeno: „Okresní úřad sděluje, že právoplatným rozsudkem vrchního zemského soudu v Leitmeritz (Litoměřicích, pozn. TD) ze dne 21. července 1942 byli pro přípravu velezrady odsouzeni městští zaměstnanci: …“ Krátce po nástupu do úřadu tedy Pillat oznamoval popravy bývalých pracovníků Městského úřadu. Městský úřad byl veden českými zaměstnanci.

Vysoký počet podřízených zaměstnanců, které Pillat uváděl ve svém životopise v Hamburku v 70. letech, je vysvětlen organizačními změnami řízení okresu: „Obvod okresního úřadu byl rozšířen včleněním obcí bývalého OÚ v Nové Pace, který byl zrušen 1. června 1942… Počet zaměstnanců okresního úřadu byl ovšem značně zvýšen, neboť byli do Jičína přeloženi i úředníci ze zrušeného okresního úřadu v Nové Pace.“(7)

V archivních zdrojích byla o Pillatových aktivitách za války nalezena pouze informace o jeho účasti na Poradě starostů a okresních hejtmanů v Ostravě 10. září 1943: na listině účastníků jmenován „Pillat – Jitchin“.(8)

Dále je zajímavé v jičínské kronice sledovat, že Franz Pillat, přestože byl jako německý občan povolán do vojenské služby, obratně se jí po celou válku vyhýbal. Znamená to, že musel neustále dokazovat svoji nepostradatelnost. „29. října provedeny v Jičíně odvody německých příslušníků, jichž se museli zúčastniti i bývalí Češi, kteří se přihlásili k německé národnosti. Mezi nimi odveden byl i stavitel Fr. Šikola, Dr. Kníže, přednosta zásobovacího oddělení OÚ, okresní hejtman dr. Pillat a více úředníků Gestapa a Reichsauftwagsverwaltung (Oddělení OÚ vykonávající přenesenou působnost Říše, pozn. TD). Vojenskou službu však hned nenastoupili.“(9)

Zápis ze října 1944: „V Jičíně usedlých Němců se zmocňovala nervosita, aby nemuseli také na frontu, kam jich také několik odešlo. Mluvilo se několikráte o tom, že také okresní hejtman Dr. Pillat má narukovati, avšak vždy se mu podařilo prokázati svou nepostradatelnost a nástup vojenské služby odložiti.“(10)

O spojení Pillata a Židů v kronice nic doslovně řečeno není, nicméně je zmíněn v souvislosti se židovským majetkem. „Tak zvaný Vermögensamt, který vedl po Trávníčkovi Petr Lukeš, bývalý št. rotmistr čs. armády, který se dal do služeb Němců, dokončoval právě likvidace židovského movitého majetku a snažil se i nemovitosti zpeněžit. Tak 15. dubna oznámil ve schůzi správní komise František Šikola, že správa židovského majetku hodlá prodati židovské nemovitosti a navrhoval, aby obec tyto nemovitosti koupila, zejména dům č.p. 3 st.m. po rodině Goliathově a čp. 103 St.m v ulici Staré. Ostatní členové správní komise však nebyli ochotni nemovitosti koupiti, ježto předvídali, že po válce tyto prodeje nebudou uznány a oddálili věc s tím, že se dotáží okresního hejtmana, zda je mu o tomto plánu něco známo. Tento však odpověděl záporně.“(11)

Mimochodem, tato zpráva pokračuje: „17. července došla nová nabídka správy židovského majetku, v níž nabízela obci ke koupi také synagogu a židovský hřbitov. Oba objekty měly být zbořeny a obci byl nabízen jen čistý pozemek.“(12)

V pasážích kroniky o odsunu Němců a zatýkání kolaborantů není Pillat jmenován, nicméně z jiných zdrojů víme, že byl zatčen a vězněn v „Kartouzích“ (ve Věznici Valdice), kde čekal na proces před mimořádným lidovým soudem tvořeným „soudci z lidu“. Ti složili slib v říjnu roku 1945, ihned poté mohly procesy začít.(13)

PO VÁLCE

Zápisy z výslechů Franze Pillata se nacházejí v Archívu bezpečnostních složek (14). Na titulní straně je krasopisem vyvedený nápis „Vlastnoruční písemné doznání Františka Pillata, okresního hejtmana v Jičíně. Doznání bylo napsáno ve dnech 2.-9. února 1946. Stran 1-6.“ Z jiné složky (15) se dozvídáme podrobněji o jeho životě: „František Pillat. Narozen 13. 2. 1909 ve Varnsdorfu, okr.dtt, tam příslušný, posledně bytem Jičín, Havlíčkova 56, syn Františka a Alžběty, roz. Vaněrové, ženatý, římsko-katolík, doktor práv – okresní hejtman v Jičíně, německé národnosti. Zatčen jako úředník německé administrativy. Popis osoby: 160 cm vysoký, zavalitější postavy, kulatého obličeje, tmavo-kaštanové vlasy, modré oči, krátkozraký 4 dioptrie, zvláštní znamení: nápadně červený nos a líce.“ Tato informace je na listu papíru, ke kterému je přidělaná fotografie doprovázející tento text. V dalších materiálech je ještě řečeno, že měl dvě děti.

V rukou, dobrou češtinou psaném doznání Pillat říká, že nikdy nebyl důvěrníkem Gestapa, SD (Sicherdienst, tajné policie) či Abwehru (vojenské rozvědky a kontrarozvědky), což se ale v případě SD ukázalo jako lživá informace .(16)

Následují záznamy z výslechu: „Vyšetřující komise pro lidový soud v Jičíně. Jičín dne 12. února 1946. … Věc: Pillat Franz Dr., býv.okr.hejtman – hlášení činnosti během okupace. Ministerstvo vnitra Praha. Dr. Franz Pillat byl okresním hejtmanem v Jičíně od 23. 10. 1942 až do revolučních dnů. Jmenovaný byl vedoucím činovníkem strany NSDAP. Proti jmenovanému vede se trestní řízení u lidového soudu v Jičíně, které dosud není skončeno. Pillat nachází se v trestnici v Kartouzích. Pillat označuje jako konfidenty gestapa a SD…“ (následuje jednostránkový výčet jmen s popiskou, zda jsou též stíháni). Celá složka je o rozplétání sítě pachatelů zločinů gestapa na civilním obyvatelstvu. Pillat opakovaně odpovídá tak, že udání Gestapu nepředával a popravy českých občanů provádělo Gestapo.

Jméno Franze Pillata se potom objevuje až v dokumentech z roku 1949, ze kterých se dozvídáme, že byl soudem osvobozen a odsunut do Bavorska: „Zvláštní vyšetřující komise Ministerstva vnitra v Hradci Králové, 2?.září 1949: Z protokolární výpovědi trestance Wernfrieda Pfaffa bylo zjištěno, že František Pillat, 19.II.1909 Varnsdorf,…, okr. hejtman v Jičíně byl Ortsgruppenleiterem NSDAP (místním vedoucím skupiny) a NSKK-Sturmführerem (NSKK – Nacionálně – socialistický motoristický sbor, Pillat byl velitelem jednotky, pozn. TD). Byl hlášeným V-Mannem (důvěrníkem, spolupracovníkem tajné policie) a pracoval pro pobočku po celou dobu okupace. Zprávy podával z kruhů úředních, veřejných hosp. a průmyslových. Měl vlastní síť českých i němec. zpravodajů. Nyní v Bavorsku.“(17)

U NSKK se chvíli zastavme. Podle Wikipedie (18), se za války úloha Nacionálně – socialistického motoristického sboru „značně změnila. Před předem připravovanou válkou cvičil vojenské řidiče a dokonce jeho vozidla přepravovala materiál pro stavby pracovní organizace Todt, která stavěla po celém Německu a i na okupovaných územích. Později za války začal také sloužit u týlového zásobování armády a Luftwaffe. Příležitostně se účastnil i přímých vojenských akcí. V roce 1945 byl rozpuštěn, 10. října 1945 byl NSKK zákonem Kontrollratsgesetz Nr. 2 vydaným Spojeneckou kontrolní radou před Norimberskými procesy zakázán. Majetek organizace byl zkonfiskován. Stejně jako u dalších nacistických organizací je výroba, veřejné nošení nebo rozšiřování jeho insignii v Německu trestné.“

Dole na téže stránce ze září 1949  je záznam: „Šetřením v Jičíně bylo zjištěno, že proti býv. okr. hejtmanovi Pillatovi bylo u MLs v Jičíně zavedeno trestní řízení dle par. 3/2 dekr, případ se však neprojednával, poněvadž veřejný žalobce upustil od potrestání a stíhání dle par. 34 tr.ř., v důsledku toho byl Pillat předán 26.10.1946 do prac.střediska v Jičíně a pak odsunut. V Brně, dne 9.12. 1949.“(19)

Podle Protokolu o výslechu Wernfrieda Pfaffa ze dne 27. července 1949 byl Pillat „v roce 1947 bez přelíčení odsunut do Bavorska.“(20)

K věci se orgány vrátily ještě v listopadu 1952, kde v Protokolu „sepsaném dnešního dne (15.11.) s vězněm Pfaff Wernfried, býv. člen SD, …odsouzený MLS, t.č. ve zdejší vazbě“ bylo uvedeno, že „Pillat byl v době okupace osobním referentem v oddělení říšského protektora. Po té se stal okresním hejtmanem v Jičíně. Vedle toho byl Strumführer u NSKK a vedoucí místní skupiny NSDAP. Pro SD v Jičíně byl činný jako nehonorovaný spolupracovník a sice jako ten nejdůležitěšjí. Byl v roce 1946 bez soudního řízení vysídlen.“(21)

CO NÁM PŘÍBĚH KARIÉRY A SVĚDOMÍ FRANZE PILLATA ŘÍKÁ DNES

Ráda sleduji synchronicity, osobní i kolektivní. Osobní synchronicitou pro mne je četba knihy Gideona Hausnera Spravedlnost v Jeruzalémě v době psaní tohoto shrnujícího textu. Hausner byl žalobcem v procesu s Adolfem Eichmannem v roce 1961. Zastupoval Stát Izrael, resp. šest milionů mrtvých, jak řekl při závěrečném projevu: „Stojím tu dnes před vámi, soudcové Izraele, a mám vést obžalobu Adolfa Eichmanna, ale nestojím zde sám. Spolu se mnou právě zde a v tuto chvíli stojí šest milionů žalujících. Nemohou ale vstát, ukázat prstem na muže ve skleněné kabině a zvolat: Žaluji…“ Není náhodou, že právě při procesu s Eichmannem, funkcionářem a hlavním organizátorem vyvraždění evropských Židů, se poprvé objevil kontroverzní termín „banalita zla“. Jeho autorkou byla filosofka, autorka a novinářka Hanna Arendt: chtěla jím vyjádřit skutečnost, že masovými vrahy moderní doby mohou být úzkostně pečliví, uctiví, vzorní otcové rodin, odvolávající se na plnění úřednických povinností. „Pouze jsem plnil rozkazy a dělal svoji práci,“ říkal Eichmann.

Jeho slova „Nic nevím, nepamatuji se, nebyl jsem tam, nepodepsal jsem …“ už odkazují na kolektivní synchronicitu. Krize vůdcovství a neschopnost představitelů státní a civilní správy nést odpovědnost, reflektovat své činy, pravdivě je přiznat a změnit své chování je stále aktuálním problémem. Franz Pillat podle rozhodnutí Mimořádného lidového soudu, resp. veřejného žalobce, nebyl válečným zločincem, přestože za jeho úřadování Gestapo zatýkalo, mučilo a vraždilo české občany, včetně městských úředníků. Uvědomme si souvislosti – Pillat nastoupil do funkce pět měsíců po atentátu a smrti Reinharda Heydricha, tedy v době nejtěžších represí českého obyvatelstva. Jak vyplývá z jičínské kroniky, musel prokazovat svoji nepostradatelnost, aby nebyl odvelen na frontu. Podle výpovědi člena tajné policie SD byl aktivním členem nacistických organizací i důvěrníkem tajné policie SD.

V Pillatově poválečné výpovědi, kde označuje členy a spolupracovníky Gestapa, se opakuje vyjádření „Pamatuji si ještě na toto udání… Nedělal jsem ale nic.“ nebo „Toto udání jsem rovněž nedal na Gestapo.“ Jak bylo výše zmíněno, svoji roli důvěrníka SD zamlčel. Tak nejpalčivější a nejaktuálnější lekcí našeho historického exkursu je stále aktuální naléhavá potřeba reflexe a sebereflexe, odpovědnost za vlastní činy, schopnost chápat svoji úlohu v kolektivních souvislostech, schopnost přijmout svoji (i nezamýšlenou) roli v kolektivní dynamice dějin a nést za ni důsledky.

Pillat byl odsunut do Bavorska, kde začal nový život. Jako uchazeč o místo úředníka v civilní správě v Hamburku zamlčel členství v Sudetoněmecké straně, která byla jako vlastizrádná organizace a „pátá kolona“ po válce zakázána, i spolupráci s tajnou policií.

Co se týče otázky organizace židovských transportů, ta vycházela z vyšších míst: tady tedy skutečně platilo, že okresní hejtman pouze přijímal rozkazy, resp. byl informován o probíhajícím transportu. Otázka zodpovědnosti aktivních úředníků státního a civilního aparátu za zločinnost režimu, kterým slouží, byla po válce samozřejmě soudy diskutována. Jak vidno z naší postkomunistické společnosti, uspokojivě není vyřešena dodnes.

Nezbývá nám než důvěřovat ve vesmírný proces spravedlnosti, který ten nedokonalý, lidský a pozemský, doplňuje a vyrovnává.Neznamená to ale, že bychom jako lidská společnost měli na spravedlnost a pravdu rezignovat. Jak praví Kniha knih, „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ (Izajáš 5:20) Pravdivé, moudré, život podporující hodnoty jsou skutečností a my o ně máme usilovat.

PODĚKOVÁNÍ

Alexandra Jaeger
Mgr. Hana Fajstauerová, Muzeum hry Jičín
PhDr. Jitka Bílková, Archiv bezpečnostních složek
Mgr. Karel Chutný a PhDr. Eva Bílková, Státní okresní archiv Jičín
Anna Sedláčková, Jan Kindermann

ODKAZY:

(1)Národní bezpečnostní archív, karton 783, sign. 207-783-2/4

(2) Zn. PZÚ – AMV 207, Karton 783, sign. 207-783-2/. „Presidiu ministerstva vnitra v Praze“, 7.9. 38.

(3) Národní bezpečnostní archív, karton 318, sign. 114-319-2/72, Fond: Úřad říšského protektora, Praha – fond 114. Vorsschlagslisste fur die Verleihung der Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938. Beruf (povolání): Reg. Assessor (čekatel na vyšší úřední místo), geb. Varnsdorf 13. 02. 1905, NSDAP, Prag VII, Antoninska 424. Vegründung: CdZ Prah vom 16. 3.-15. 4. 1939

(4) Archiv bezpečnostních složek (fond SÚMV), volně přiloženo mimo složky.

(5) Karton 1240, Sign. 225-1240-1/14 Ministerstvo národní obrany, 15. 9. 1938.

(6) SOkA Jičín, Archiv města Jičín. Kronika města Jičína, rok 1942, str. 91.

(7) SOkA Jičín, Archiv města Jičín. Kronika města Jičína, rok 1943-45, str. 13.

(8) Národní archiv Praha, 1 10-1-13, reprodukce 15. Zdroj: http://www.badatelna.eu/fond/2199

(9) SOkA Jičín, Archiv města Jičín. Kronika města Jičína, rok 1943-45, rok 1943, str. 92.

(10) SOkA Jičín, Archiv města Jičín. Kronika města Jičína, rok 1943-45, rok 1944, str. 87

(11) SOkA Jičín, Archiv města Jičín. Kronika města Jičína, rok 1943-45, rok 1943, str. 94

(12) Tamtéž.

(13) SOkA Jičín, Archiv města Jičín. Kronika města Jičína, rok 1943-45, rok 1945, str. 28-31.

(14) ABS, fond 52, sign.52-1-338.

(15)ABS Fond 2M, sign. 2M:12329.

(16) Podle  ABS, fond 309, sign. 309-16-2, stránky 22/247, 23/247, 26/247, byl tajným důvěrníkem policie (V-Mann). Viz. dále.

(17) ABS, Fond 309, sign. 309-16-2, stránka 23/247

(18) https://cs.wikipedia.org/wiki/Nacion%C3%A1ln%C4%9B_socialistick%C3%BD_motoristick%C3%BD_sbor

(19) ABS, Fond 309, sign. 309-16-2, stránka 23/247

(20) ABS, Fond 309, sign. 309-16-2, stránka 26/247

(21) ABS, Fond 309, sign. 309-16-2, stránka 22/247

Foto: Franz Pillat. Zdroj: ABS Fond 2M, sign. 2M:12329

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K tématu na tomto webu:

Když historie ožije

 

KATHARINA VON KELLENBACH: VINA, LÍTOST, ODPUŠTĚNÍ

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

Napsat komentář