Palestinka vyrostlá v USA přináší kampaň Me Too na Západní břeh. Yasmeen Mjalli chce povzbudit palestinskou společnost, aby se postavila tváří v tvář tabuizovanému tématu: sexuálnímu obtěžování. Článek autorky Karin Laub, 3. února 2018. Ramallah. Zdroj: https://www.timesofisrael.com/palestinian-american-brings-metoo-campaign-to-west-bank/ Překlad: Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz
Mladá Palestinka z USA je hnací silou za rodícím se Me Too hnutím v tomto patriarchálním koutě světa. Prodává trička, mikiny a denimové bundy s vyšitým heslem „Not Your Habibti“ (Nejsem tvůj miláček nebo Nejsem tvoje kočička) – asertivní odpovědí na pokřikování a hvízdání. Chce tak povzbudit palestinskou společnost, aby se postavila tváří v tvář silně tabuizovanému tématu: sexuálnímu oběžování. „Snažím se o to, aby se začalo o problému mluvit. A toho se lidi skutečně bojí,“ říká Mjalli a věší přitom své zboží na stojany v obchůdku.
Jednadvacetiletá dívka čelí odporu konzervativců i některých aktivitstů, kteří říkají, že boj proti izraelské okupaci má být pro Palestince prioritou. Její rodiče vyrostli v palestinském zemědělském městečku, ale emigrovali do USA. Před pěti lety se na Západní břeh (do Palestinské autonomie) vrátili. A ani oni nejsou aktivitami dcery potěšeni. „Abych s nimi mohla žít v míru, musím při vstupu do dveří svůj feminismus začít kontrolovat. Což je velmi těžké, protože feminismus, to jsem já,“ říká Mjalli, která se na Západní břeh přistěhovala před rokem po absolvování University of North Carolina v Greensboro, obor dějiny umění. Mjalli a další aktivistky říkají, že začít mluvit o sexuálním obtěžování neznamená kopírování hnutí Me Too ve Spojených státech, kde nyní oběti hromadně vypovídají. Kulturní rozdíly vyžadují odlišný přístup. Ženy napříč arabským světem dělají v poslední době velké kroky směrem k rovnoprávnosti. Na mnoha univerzitách je jich více než mužů , zapojují se stále více do pracovního procesu. Zápas však stále probíhá v podobě úsilí vymanit se z patriarchálních omezení. Tradiční arabské společnosti přisuzují každému pohlaví přísně určené genderové role, kdy muži jsou strážci svých ženských příbuzných a jejich „cti“ – což je efektivní zákaz mužsko-ženských přátelství nebo sexuálních vzahů mimo manželství. Ženy, které tato pravidla poruší, riskují odsouzení nebo v extrémních případech i smrt z rukou mužských příbuzných. Ti se následně mohou spolehnout na vstřícnost a mírnost soudů.
Mezi městskou elitou jsou tato pravidla volnější, ale dokonce i v Ramallahu, nejliberálnějším palestinském městě s mnoha Palestinci vzdělanými na Západě a s mnoha cizinci, jsou ženy na své kroky opatrné. „Riskují obvinění, pokud si postěžují na chování mužů,“ říká Wafa Abdelrahman, která vede uzavřenou facebookovou skupiny pro ženy novinářky. „Žena bude obviněna „pro jistotu, aby neudělala něco špatného nebo abys nedala špatný signál způsobem, jakým se oblékáš nebo jakým mluvíš““, říká.
Studentka univerzity Nadine Moussa (22 let) řká, že ženy znají problematická místa. „Nikdy jsem nešla centrem Ramallahu, aniž by na mne někdo nepokřikoval. Ale ve čtvrti, kde bydlím, se mi to nestává.“ Stejně tak univerzitní kampus je prý v tomto ohledu relativně bezpečný. Palestinská policie obdržela jen málo stížností o pouličním obtěžování, říká její mluvčí Loay Irzeqat. Myslí si, že se některé ženy bojí nežádoucích následků, jak např. že by jejich mužští příbuzní napadli obviněné. Policie se zabývá především obtěžováním přes internet. Zhruba třetina z dvou tisíc kriminálních případů v roce 2017 se týká sexuálního či finančního vydírání žen muži. Obvykle vyděrač vyhrožuje, že publikuje údajně kompromitující fotografie, které např. ukazují tradiční ženu bez jejího závoje s odkrytými vlasy.
„Navzdory zlepšením jako je založení policejní jednotky pro sexuální zločiny ženy stále postrádají právní ochranu,“ říká Amal Kreishe, zakladatelka Palestinian Working Woman Society for Development (Společnost pro rozvoj palestinské pracující ženy). Tuto neziskovku Yasmeen Mjali sponzorsky podporuje. Reformy trestního zákoníku jsou pozastavené kvůli zhroucení palestinského parlamentu – výsledku více než desetiletého rozštěpu mezi vládou Západního břehu prezidenta Mahmouda Abbase a hnutím Hamas v pásmu Gazy. Abbas ignoruje výzvy, aby zatím zákoník změnil vyháškou. „Všechny dohody o ženské rovnoprávnosti a právech jsou zatím jenom neupřímné sliby,“ říká Kreishe. Přesto i zde se něco postupně mění. Více žen hledá radu a pomoc u neziskovek jako je ta její. V posledních dvou letech za ženy podala dvě stě stížností na policii, zatímco v předchozích letech to bylo jen pár desítek.
Obecné rozšíření pouličního obtěžování je v arabském světě různé. V Egyptě zůstává silně rozšířeno navzdory aktivitám občanské společnosti a zákonu z roku 2014, který hrozí až pětiletým vězením pro obtěžovatele. Káhira byla mnohými popsána jako pro ženy nejnebezpečnější velkoměsto na světě. V oblasti Perského zálivu je pouliční obtěžování řídké v malých zemích, kde náboženskké a kmenové zákony omezují kontakty mezi svobodnými muži a ženami. V Saudské Arábii se obtěžování stalo tématem debat v souvislosti s přípravami žen na řízení aut od 1. června t.r. poprvé v historii, poté, co vláda uvolnila zákaz. V posledních letech se zde stala virálními videa zachycující muže pokřikující na ženy zahalené v tradičních černých oděvech. Saudský král Salman schválil legislativu kriminalizující sexuální obtěžování.
V Palestinské autonomii Yasmeen Mjali posouvá hranice tím, co nazývá „události od psacího stroje“: sedává za stolem na náměstí v Ramallahu a píše na psacím stroji – dává mu schválně přednost před laptopem, aby přitáhla pozornost. Píše příběhy o sexuálním obtěžování, které jí ženy sedící naproti ní vyprávějí. Chce tím i zvýšit podporu pro schválení zákonů ochraňujících ženy.
Její nápad navrhovat šaty s feministickým vzkazem se zrodil už na střední škole, kdy si svoji džínovou bundičku popsala slovy „Not your Habibti“, variací na populární „Not Your Baby“. Slogan zvolila tak, aby odrážel její arabské kořeny. Svoji fotku s bundičkou zveřejnila vloni na Mezinárodní den žen – a získala mnoho ohlasů od potenciálních zákaznic. Několik měsíců pak kupovala, předělávala a prodávala bundy z druhé ruky. V srpnu si otevřela vlastní obchod „Baby-Fist“ s dílnami v Gaze a na Západním břehu, kde se šijí a vyšívají trička, mikiny a bundy. Mjalli odhaduje, že zatím prodala zhruba 500 kusů, z toho 70 procent do palestinské diaspory.
Skeptici očekávají, že akce bude mít na palestinskou společnost jen minimální dopad. Nader Said, palestinský průzkumník veřejného mínění, tvrdí, že veřejný diskurs je přeplněn záležitostmi, které lidé považují za důležitější, zvláště řešením izraelské kontroly Západního břehu a dalších území, které Palestinci chtějí pro svůj budoucí stát. V průzkumech řadí respondenti důležitost ženských práv až na poslední místa, říká Said. Aktivistka Abdelrahman však Mjalli povzbuzuje: „Jsem otevřená všemu, co nám pomůže otevřít tu skříň plnou kostlivců, které bychom raději ukryli a předstírali, že všechno je v pořádku,“ říká. „Otevřme ji, ať vidíme, co z ní vypadne.“
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: