O měsíčním krvácení žen

MENSTRUACE JE EVOLUČNÍ OMYL?

Web Zdravotnický deník se sugestivním podtitulem „Zdravé je vědět“ přináší články podporující mainstreamové lékařství. Nic proti tomu, jistě si své čtenáře najde, a žijeme ve společnosti, která se těší svobodě slova. Bez zdravotnického vzdělání si málokdo troufne diskutovat na téma příznaků infarktu či zdravotní legislativy. Nicméně jako ženu, která stále ještě každý měsíc menstruuje, mne zaujal článek „Menstruovat každý měsíc je evoluční omyl, přesto na něm ženy trvají“, který vyšel vloni na podzim 25.října. (http://www.zdravotnickydenik.cz/2015/10/menstruovat-kazdy-mesic-je-evolucni-omyl-presto-na-nem-zeny-trvaji/ Za upozornění děkuji Evě K.).

Předně titulek je zajímavý. Domnívám se, že Příroda nezná nic takového jako je „evoluční omyl“. Podle mého cítění jsou přírodní procesy ve své dynamické proměnlivosti a rozmanitosti forem spíše hravým hledáním, zkoušením, zhmotňováním záměrů Inteligence Života, Moudrosti, životní síly. Slovo „omyl“ je lidské – mentální, posuzující a odsuzující. Příroda spíše jako by zkoušela, co se osvědčí, přizpůsobí, adaptuje.

I slovo „evoluce“ je potřeba vnímat trochu vědoměji, nikoli v lineární podobě, ale spíše v podobě spirály, s odbočkami, zkouškami, pokusy. Spíše bych mluvila o proměnlivosti forem než o vývoji.

…PŘESTO NA NÍ ŽENY TRVAJÍ?

Dalším zajímavým tvrzením hned v nadpisu článku je: „…přesto na něm ženy trvají“. Připomíná mi to pěknou historku, kterou vyprávěla herečka Bára Štěpánová. Tato milá žena s pěkným ženským tělem byla kdysi kýmsi dosti netaktně obviněna, že někam „strká svoje velký prsa“. Na to s klidem odpověděla: „Já je nikam nestrkám, já je prostě mám.“ Stejně tak je otázka, jak ženy mohou „trvat na své menstruaci“? Ženy zkrátka menstruují. Je to přirozený cyklický proces očisty jejich těla, fyzická realita.

Samozřejmě se díky moderním vynálezům mohou rozhodnout, že menstruaci omezí či zastaví. A o této možnosti článek pojednává. Určití lékaři zabývající se menstruací, resp. „ženským zdravím“ (sic!), se na konferenci sešli, aby si sdělili, že dnešní ženy menstruují mnohem častěji než ženy v minulosti, protože nejsou tak často těhotné, rodící a kojící (objev!). Podle těchto lékařů se s menstruací životech žen pojí mnoho nepříjemných tělesných projevů: „Během několika dní před menstruací a během ní, kdy dochází k výrazným výkyvům hormonálních hladin, mnohé ženy skutečně trpí. Například bolesti hlavy se prokazatelně zhoršují v souvislosti s menstruací a právě tyto bolesti patří k tomu nejhoršímu, co ženy mohou zažít,“ dodává lékařka. Pokud tedy ženy mají nějaké zdravotní problémy, obvykle se jim právě v období před menstruací a během ní zhoršují, což je samo o sobě dost vyčerpávající. „Nastal čas přestat věřit na to, že menstruace je nezbytnou součástí ženství,“ je přesvědčená lékařka.“

Druhá část článku nepřekvapivě informuje o rozvoji hormonální antikoncepce, která problémy spojené s menstruací nejen vyřeší, ale dokonce ji může zcela zastavit. Bylo by zajímavé zjistit, kdo danou konferenci sponzoroval.

MŮJ PŘÍBĚH

Jsem nejen menstruující žena a matka dvou dcer, ale i kulturoložka a hebraistka, která se tématu menstruace podrobně věnovala. (Viz. např. studie na tomto webu o menstruačních zákonech v judaismu http://www.oheladom.cz/2011/puvodni-clanky/zidovske-menstruacni-zakony/ , článek o menstruační (ne)výchově dětí na školách http://www.oheladom.cz/2012/puvodni-clanky/menstruace-a-dospivajici-divky-2/ či článek o rituálu první menstruace – menarché http://www.oheladom.cz/2011/puvodni-clanky/ritual-prvni-menstruace/ ). O menstruaci důkladně pojednává kapitola „Luna: měsíční krev“ v mé knize Kořeny ženské spirituality.

S vlastní menstruací mám bohatý příběh. Začala jsem menstruovat v jedenácti letech. Přístup mé rodiny mi zasadil ránu, která na dlouhá léta uzavřela moji intuici a sebevědomí, spojení s tělem a důvěru v jeho moudrost. V dospívání jsem prošla poruchou příjmu potravy (anorexií), kdy jsem menstruovat přestala. Dodnes si pamatuji ten pocit – rovná čára, výkonný robot, suchá pláňka. Mrtvé břicho, bytost stažená v hlavě. Dnes bych dodala i „plačící Panna“, nepřijatá, zamčená ve sklepě, aby mohla být kontrolována. Také si pamatuji radost, když jsem znovu menstruovat začala, díky akupunktuře léčitele Borise Tichanovského a díky jedení zdravě připraveného masa v jídelně izraelského kibucu, kde jsem pracovala jako dobrovolnice.(V letech dospívání jsem byla vegetariánkou a jak Boris odhalil, mé tělo mimo jiné trpělo fatálním nedostatkem živočišných bílkovin.) Jako patrně všechny ženy mé generace jsem se pomalu učila menstruaci cítit, ctít, přijmout, mít ráda. Palčivou připomínkou staré vzpoury vůči přírodním zákonům je aktuálně dospívání mé mladší dcery, která má stejně jako já Marse ve 4.domě Raka (jemuž vládne Luna), navíc v opozici na Lunu: čili proti Luně a všemu, co ji představuje (mj. maminka a menstruace… smajlík…) ve svých téměř šestnácti letech bojuje.

TOUHA ŽEN PO DOKONALOSTI

Touha kontrolovat lidské, resp. ženské tělo je hluboce zakořeněným dědictvím patriarchátu: stavu vědomí, který vnímal ženství a přírodní procesy s ním spojené jako nebezpečné, ohrožující řád, rozumem neuchopitelné a nepochopitelné.

Touha být dokonale čistá, bez podezřelých tekutin, je stejným dědictvím: pokřivením archetypu Panny, kdy se z mocné panenské Bohyně, milenky, manželky a moudré ženy spojené sama se sebou, „one-in-herself“, stala netělesná, idealizovaná, pouze světlá bytost, s níž se žádná pozemská žena nemohla ztotožnit. Dovedete si představit menstruující Pannu Marii? Prosím, mohl by toto téma někdo umělecky ztvárnit?

A touha umělými zásahy skrze léky s nepředvídatelnými účinky, mezi které hormonální antikoncepce patří, je temnou, stínovou stránkou patriarchátu, faustovskou černou magií snažící se ovládnout nepředvídatelnou dynamiku života.

Pamatuji si, jak moji anorexii léčili za komunismu lékaři. (Pomlčím o šoku mladé dospívající cudné dívky z odhalování a dotyků cizích mužů na intimních místech.) Dávali mi pilulky s kyselinou listovou a píchali hormony, aby se cyklus opět rozběhl. Nikdo nepracoval s mojí psychikou, ve které ležely kořeny mé ne-moci. Obří dávky hormonů mne psychicky zcela rozhodily: stále jsem plakala, ztratila kontrolu nad příjmem potravy a během roku se z anorektické podváhy dostala na dvacetikilovou nadváhu. Probudil se můj „vlčí hlad“, otevřela se nenasycenost mateřskou láskou, a skrze dary Matky Země, především chleba a sladkosti (byla jsem kojena kratičkou dobu),kterými jsem se přejídala, jsem spadla do druhého extrému vyhrocených polarit. Dodnes si dávám velký pozor na léky, které přijímám do těla, neboť jsem extrémně citlivá na veškeré jídlo a zfetuji se i čokoládou nebo černým čajem. Chápu, že něčí tělo může být rezistentní a máloco ho rozhodí, každopádně moje zkušenost je: nevíme, co s námi umělé hormony udělají. A nemusí to být příjemné a zdravé, když už jsme u hesla „Zdravé je vědět.“

ROVNOVÁHA V TĚLE

Přírodní hormony a jejich role v těle mne dodnes naplňuje úžasem. Wikipedie říká, že endokrinní systém … „Reguluje, řídí a koordinuje spolu činnost organismu s nervovou soustavou. Podílí se na udržení homeostázy, reguluje metabolismus, odezvě organismu na stres a je hlavní regulátorem růstu a reprodukce jedince. Na rozdíl od nervové soustavy, která se uplatňuje zejména při okamžité odezvě na podnět a při chování, se endokrinní systém uplatňuje hlavně při pomalejších regulacích dlouhodobého charakteru. Oba systémy se vzájemně doplňují a velmi těsně spolu kooperují při řízení organismu. Rychlost odezvy na podnět je sice pomalejší,ale působí déle. Je dáno způsobem přenosu informace v organismu. Endokrinní systém využívá k přenosu informací chemické sloučeniny – hormony.“

Povšimněte si slov „homeostáza“ – čili udržení vnitřní rovnováhy, vyrovnávání vnitřního stavu a trvání, dále „stres“ – kdo by neznal…, a „pomalejší regulace dlouhodobého charakteru“ – nemohu se ubránit dojmu, že právě to „pomalejší“ je nějak „nepřijatelnější“ pro netrpělivou, rychlost a akci vyžadující společnost (a akademickou obci lékařů). V astroterapii vládne endokrinnímu systému Merkur: zprostředkovatel, posel, ten, kdo propojuje, přináší a předává podněty, funguje jako katalyzátor a spouštěč (viz. jeho alchymická role). Jednotlivé žlázy mají různé úkoly a všechny jsou nesmírně důležité: imunita (brzlík – energetické centrum našich samoléčivých schopností), regulace stresu, vodního režimu a pohlavníhoh života (nadledviny), vnitřní životní rytmus – náš jedinečný posvátný čas kairos a počitatelný, organizačně pro společnost důležitý čas chronos (šišinka), vyrovnávání vnitřního a vnějšího světa (podvěsek mozkový), metabolismus, zrání, emoce a vitalita (štítná žláza), trávení, tj. přijímání potravy (slinivka břišní), plodnost (vaječníky). Neuvěřitelné! Co se stane, když do této souhry (a výsledku evoluce, mimochodem…) zasáhne umělá chemická látka? Tělo zvládne mnohé, ale když k zásahu hormonů přidáme vlivy zničeného životního prostředí, kontaminovaných potravin, stresu a sebevnímání naučené neúcty, necítění, ba někdy i odpojení od sebe sama, nepředvídatelná směs může mít nečekané následky.

Starověké či domorodé kultury uměly s menstruací pracovat. Nevnímaly ji jako „evoluční omyl“, ale jako výzvu a dar. Učily ženy dynamice jednotlivých fází menstruačního cyklu a umění se na ni naladit, učily je práci s tělem a energií, učily je léčení bylinami, kameny, oleji, dotykem, přijetím. Žena přijímá, žena je. Její naladění dovnitř a jemná práce s vnitřními ději těla, mysli, emocí, city, smysly a intuicí, rezonuje do vnějšího světa a posiluje tak vibraci klidu a přijetí daností. Jak říká kamarádka Monika Michaelová , „velkou ženskou prací je DĚLAT NIC“. Možná přirozená menstruace bez medikací je poslední naší příležitostí ve zrychlené civilizaci zpomalit a dělat nic,dotknout se ženské-jinové polarity, protože dělat „něco“ díky moudrosti těla prostě nejde.

PODĚKOVÁNÍ

Nechci tady psát ódy na menstruaci. Všechny víme, že někdy jsou emoce s ní spojené dosti vyhrocené a v běhu dní jsou její projevy ne úplně vítané. Nechci hlásat nic, co bych neměla prožité a procítěné. Takže na závěr chci sdílet svoji zkušenost.

Děkuji své menstruační krvi, že mne dva týdny v měsíci zpomaluje. Přináší mi barvité sny s mnoha symbolickými obrazy. Obrací mne dovnitř, protože moje skvělé intelektuální schopnosti rapidně klesnou a já mám příležitost si ověřit v jiných (pravda, neakademických…) zdrojích svá poznání: v pocitech, vjemech, emocích, vizích…. Ach, emoce: můj předmenstruační týden je obdobím čarodějnice. Zdvořilá maska hodné maminky, chápající manželky a milé pracovnice padá. Vlny staré prastaré zuřivosti se přese mne a skrze mne valí,dávný hněv, vzpoura. Vlčice vyje a pravdy jsou odhalené na kost. Jediné, co pomáhá je tanec. (Tímto se omlouvám své rodině, která týden v měsíci musí trpět naplno puštěnou hudbu linoucí se z pracovny, ideálně rozzlobené songy typu „Black Widow“ od Iggy Azzalea). Výrazně zpomaluji, jsem co nejvíce doma, stahuji se do sebe. Spím a je to můj výrazně aktivní příspěvek k dělání nic – je rozdíl mezi spaním a vědomým spaním, stejně jako mezi sněním a vědomým sněním (zdravím, milá Marie!). Ideálně kouknu na nějaký film s mužným hrdinou, chlapem chlapem,Posvátným Bojovníkem, jehož esenci potom najdu v manželovi a … (cenzurováno). Běda, když ne. Jakmile se krev spustí, zuřivost čarodějnice se změní v euforii živé ženy. Tanec a hudba se promění v radostný výbuch.

Přijímám svoje spojení s Lunou a jejím cyklem. Je to pro mne zázrak propojení makrokosmu a mikrokosmu, velkého a malého, vesmíru a mého těla. Přijímám nekontrolovatelnost svých tělesných procesů. V post-post moderní době je fajn vnímat, že domnělá lidská kontrola nade vším má své trhliny, a může být velkou iluzí. Přijímám dar, že v dnešní době se mohu rozhodnout pro své mateřství, mohu ho ovlivňovat díky prastaré metodě mechanického nitroděložního tělíska (oblíbená antikoncepce již u chrámových kněžek), a mám tak dvě děti, a ano, počet mých menstruací je nesrovnatelně vyšší než u mých předkyň. Pokud chceme mluvit o evoluci, tak tady je: právo ženy rozhodnout se a ovlivňovat svůj život.

Protože zdravé je vědět.

„V životě každé ženy hraje krev velmi důležitou roli, protože ji každý měsíc ztrácí při menstruaci. Krev ovlivňuje a určuje kvalitu života ženy, její zdraví a pohodu. Kvalita a množství krve je materiální základnou ženské sexuality. Podle taoistů je krev rovněž považována za materiální sídlo spirituálních sil. Sídlí v ní duše a je u každého jedince předurčena. Ve staré Číně byla krev nazývána „červenou šťávou“ matky Země a představuje jinové kvality, které všem věcem dodávají život. Kvůli spirituální a magické síle krve je její uchování a posilování ústřední záležitostí taoistické péče o zdraví a meditace pro ženy. Krev i ostatní tělní tekutiny mají tentýž zdroj, závisejí na sobě navzájem a ovlivňují se….“ Maitreyi D. Piontek: Tao a síla ženské sexuality.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

One Reply to “O měsíčním krvácení žen”

  1. Terezo, krásné – DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI