RITUÁL PRVNÍ MENSTRUACE

Proč a jak uvést naše dcery do ženství

Článek pro časopis "Děti a my" v plné verzi.

„Neexistují-li ve společnosti potřebné rituály, nejsou si lidé jisti tím, kým jsou. Děti, které v rané pubertě tápaly, se na jejím konci ženou za nezávislostí, na druhou stranu se však hněvají, když mají převzít určitou zodpovědnost. Chlapci, kteří nebyli nikdy odděleni od svých matek a zároveň se bojí svých otců, nemohou udělat potřebný krok, aby se stali dospělými muži. Dívky, které sloužily svým hnacím mužským silám, nejsou ochotny vyměnit hodnoty jako je sláva, moc, prestiž a bohatství, za pocit harmonie s vesmírem. …“ Marion Woodman

Ve starověkých a domorodých kulturách bývalo pravidlem přijetí mladého člověka do kolektivu dospělých prostřednictvím iniciačního rituálu. Jde o rituál přechodu z dětství a mládí do dospělosti, kdy chlapec či dívka získávají možnost najít svoji osobnost – své vnitřní Já, o které se mohou opřít, a stát se člověkem schopným nést odpovědnost za svůj život a svoji komunitu. U chlapců byl rituál spojen se zkouškou odvahy, síly, nezávislosti a samostatného důmyslného řešení úkolu, tak aby se stal sebevědomým mužem ochraňujícím život (ženy, děti, komunitu,životní prostředí). U dívek byl rituál spojen s objevením vlastní posvátné ženské energie, která je nositelkou tvořivých sil vesmíru a jejím prostřednictvím je udržován veškerý život. Z dívky má vyrůst žena zakořeněná ve své sebeúctě, ve vědomí svého spojení s hlubší moudrostí přírody a vesmíru. Nemusí si nic dokazovat, nemusí lačnit po vnějších atributech moci – je cenná taková, jaká je, se svým tvůrčím potenciálem léčitelky a matky.

V židovské kultuře byl rituál intelektualizován (učení se posvátným textům, vstup do náboženské komunity samostatnou četbou a výkladem v synagoze) a vztažen pouze na chlapce (podobný obřad pro dívky byl zaveden až v 19. století.) V křesťanské kultuře byl rituál vztažen pouze na realitu duchovního života a začlenění do účasti na nejdůležitějším liturgickém obřadu, eucharistii. Konkrétní zkoušky chlapců a absolutní přijetí dívek v jejich nové ženské (a tedy sexuální) tělesnosti nebylo prováděno. Osvícenství situaci dovršilo tím, že význam posvátných rituálů zcela odmítlo. Moderní společnost tak dospěla do stadia, kdy je plná profánních rituálů, které ovšem nemohou naplnit naše vnitřní potřeby a v realitě života nás podporují spíše iluzorně.

Není  tedy divu, že součástí úsilí o návrat k přirozenému náhledu na člověka jako na oduševnělou bytost s potřebou posvátné reality je i návrat k přechodovým rituálům. Jak tedy dnes vypadá přechodový rituál pro mladé dívky a jaký má účel?

„Važ si své krve, která přichází a odchází stejně jako Měsíc… Nech svoji krev vytékat klidně, bez bolesti, a mysli na to, že uvnitř tebe leží kruh zrození, růstu, smrti a znovuzrození. Jsi to ty, kdo má sílu otevřít nebo zavřít brány života. Jsi to ty, kdo má zodpovědnost být jejich uvědomělou strážkyní. Otevři se objetí lásky podle své volby. Když si je nezvolíš, ať jsi nedoknutelná. Pečuj o své tělo jako pečuješ o to, co miluješ.“ Starhawk:  Požehnání pro menstruující dívky

Přechodový rituál pro dívky je spojen s menarché, první menstruací dívky. Její vnitřní hormonální systém spustil proměnu jejího těla. Dívčino tělo se mění a ona si uvědomuje, že nabývá ženských tvarů a stává se ženou schopnou počít a porodit dítě. Jak ovšem víme z historie i současnosti v některých zemích, kde je menarché brána jako signál k provdání dívky a zahájení jejího sexuálního života, rané těhotenství a porod mohou být životu nebezpečné. Proto toto období považujeme spíše za zahájení zrání dívky a hledání vlastní ženské identity.
Jak v minulosti, tak v současnosti je vedle samotného rituálu zdůrazňováno období přípravy (angl. guidance, „vedení“). Zde je navrhováno mnoho aktivit, které dívku pomalu učí uvědomovat si sama sebe a přebírat odpovědnost za svůj život. Mezi tyto aktivity patří: verbální či neverbální vyjadřování pocitů z proměn (vedení deníku, umělecká tvořivost), předání oblíbeného předmět z dětství mladší dívce s tím, že proběhne rozloučení a ústní nebo písemné vylíčení, co pro dárkyni předmět znamenal, rozpoznání lidí, kteří dívce od dětství pomáhali a podporovali ji, a dobrovolnou aktivitou jim „pomoc vrátit zpět“ (uvařit jídlo, uklidit dům či zahradu, připravit a sehrát divadelní představení), tvorba oděvu pro rituál menarché, vědomé hledání ženských vzorů a reflektování vzorů ženství, které jsou předkládány společností, i jejich zhodnocení, kontakt s přírodou a jejími silami (vlastní zahrádka, noční spánek v lese, osamělé rozjímání na oblíbeném místě v přírodě).

Toto období přípravy vyžaduje podporu blízké dospělé ženy (matky, příbuzné, důvěrnice), která dívku plně respektuje, vnímá její osobitost a jemně reaguje na její případné obavy. A zde tkví pro nás nejzávažnější úkol.

„Když se ptám dospívajících dívek, co nejvíce potřebují od svých maminek, pravidelná odpověď je: Prostor! Je to hlad naší Vnitřní Panny, co odhání dívky pryč, protože na určité úrovni cítí naši vnitřní potřebu. Naše Vnitřní Panna je dospívající dívka, kterou jsme každá z nás kdysi byla. Pouze poté, co se ponoříme do svého nitra a začneme ji léčit, budeme schopni setkat se se svojí dospívající dcerou s lehkostí a autenticitou. Naše dcery náš vnitřní hlad nemohou vyléčit.“ DeAnna L´am

Znevážení ženství, ženské sexuality, mateřství a ženského těla v minulosti naší civilizace má dosud v naší psychice hluboké důsledky v podobě absence sebeúcty, nepřijetí vlastní tělesnosti, strachu ze ženské síly. Na úrovni těla se projevují např. v podobě PMS či nemocí ženských orgánů. Která z nás, našich matek a babiček, byla s láskou uvedena do tajemství menstruační krve a ženství v době své menarché? Toto vědomé či nevědomé trauma si v sobě neseme. Ve chvíli, kdy chceme svým dcerám připravit lepší osud, je na místě, abychom si to otevřeně přiznaly a na prvním místě léčily sebe, protože jinak to, co zdánlivě děláme pro své dcery, děláme ve skutečnosti pro sebe. Lektorka ženských skupin DeAnna Le´am považuje za samozřejmé, aby rituál menarché udělala nejprve matka sama sobě, totiž té dívce, kterou bývala v době menarché a kterou nikdo do ženského kruhu nepřivítal. Ideální je, když tento rituál uděláme v ženském kruhu přítelkyň, kterým důvěřujeme. Mimořádným zážitkem je rituál, když pozvání  přijme naše matka, babička naší dcery, a má sílu bez pocitů viny přijmout skutečnost, že nedala – a ani nemohla dát – kdysi své dceři to, co potřebovala. Také ona má stále možnost svůj náhled změnit. Teprve po sebepřijetí jsme jako matky schopné přijmout svoji dceru jako ženu, tedy na partnerské úrovni.

Samotný rituál může mít různou podobu. Osobně preferuji přírodní prostředí pro posílení vědomí vazby ženy, resp. ženského těla, a přírodních cyklů. Předem bychom s dívkou měli průběh rituálu navrhnout a dívka by s ním měla souhlasit. Stejně tak by ona měla rozhodnout o tom, kdo bude rituálu přítomen, aby se cítila bezpečně a příjemně. Začátkem rituálu může být hudba, píseň, modlitba, přivítání, představení se. Silným zážitkem je představení se jako součásti ženské linie rodu, např. „Jsem Tereza, dcera Věry, vnučka Marie a Věry, pravnučka Pavly, Františky, Marie a Marie.“ Samotný rituál může obsahovat vyprávění příběhů první menarché přítomných žen, přání dívce, sdílení pocitů, co pro přítomné znamená být ženou. Dobré je začlenit rituály loučení se starými rolemi (dětství) a nepotřebnými aspekty sebe sama. Tyto rituály nám připomínají proměnlivost našich životů a možnost růstu v každém okamžiku. Lze např.  napsat tyto aspekty na papírky a společně je spálit  nebo je pojmenovat a symbolicky smýt v míse s vodou. Důležité je naše pevné vnitřní rozhodnutí se s těmito nepotřebnými částmi rozloučit a s odvahou vstoupit do nové role. Po tomto uvědomění si dívka může stoupnout do středu kruhu a přijmout požehnání ostatních žen. Lze použít vůně, oleje, barvy na tělo. Působivým obřadem je také práce se zrcadlem, kdy dívka nahlíží sama na sebe, vidí se novýma očima a tuto novou podobu slovy potvrzuje a s láskou přijímá. Příroda může poskytnout možnost fyzického „přechodu“, např. projití soutěskou, chvilka osamělé meditace v temnějším prostoru, připravené putování lesem se zastávkami v podobě dárečků či dopisu s moudrými radami. Závěr rituálu by měl být v duchu radosti a vítání do nové identity, může se zpívat, tančit, jíst dobré jídlo – a za vše s pokorou poděkovat. Řečené je pouze naznačená možnost, vlastním iniciativám se meze nekladou. Nezapomeňme, že navazujeme na zapomenutou tradici a tvoříme nový kulturní vzor v zájmu ozdravění našich srdcí, rodinných vztahů a tím i celé společnosti.

„Je to skutečně takto jednoduché. Nemůžeme sedět a čekat, až se kultura změní a uvítá naše dívky do ženství. My potřebujeme být tou změnou, kterou chceme, aby se stala. Je to naše zodpovědnost. Máme sílu vytvořit své vlastní vzory.“ DeAnna L´am

ZKUŠENOSTI MATKY, KTERÁ PRO SVOJI DCERU PŘIPRAVILA RITUÁL MENARCHÉ:
„Je to zvláštní, krásný pocit pozorovat své dcery od prvního okamžiku jejich narození do fyzického vyzrání. Na formování ženství mé dcery měly dle mého názoru největší vliv tyto momenty: stálá blízkost přírody, svět pohádek a jejich moudrosti, zdravé stravování, výběr hraček (vycházeli jsme z waldorfské filosofie), vztahy v rámci celé rodiny a konečně moje snaha citlivě odpovědět na všechny její otázky.  Důvěra mezi matkou a dcerou v období „očekávání“ je velmi důležitá, také aby bylo předáno vědomí, že každá pravidelná menstruace je zdravý projev každé ženy. Při samotné oslavě působila dcera v bílých šatech a s rozpuštěnými vlasy opravdu krásně a něžně. Mne osobně silně zasáhl moment, kdy při rituálu vstupovala do soutěsky mezi skály se svými tajnými přáními. Měla jsem pocit, že vstupuje do nitra matky Přírody, Matky Země. Zajímavé bylo také sledovat mladší přítomné dívky (sestry, kamarádky), které teprve svoji menarché budou jednou oslavovat.“
POCITY DÍVKY, PRO KTEROU BYL USPOŘÁDÁN RITUÁL MENARCHÉ. TYTO POCITY VYJADŘUJE I OBRÁZEK V ZÁHLAVÍ ČLÁNKU:
„První menstruaci jsem dostala ve čtrnácti a půl letech, v období letních prázdnin. Maminka si se mnou o všem souvisejícím povídala a všechny změny se mnou intenzivně a radostně prožívala. Já jsem vše přijímala tak nějak přirozeně, jak to je, ani ne radostně, ale ani ne smutně. Návrh oslavy jsem přijala bez očekávání. Společně s maminkou jsme vybraly úžasné, málo dostupné místo v Prachovských skalách, uprostřed skal a lesů. Vnímám ho velmi pozitivně a vždy se tam moc těším, na naprosté ticho uzavřené do skal a něžných borovic, spanilých buků a majestátních smrků. Rituál byl naplánován na září a to mám pocit, že ticho a klid jsou ještě silnější. Slunečné počasí a fajn lidičky přispěli k silnému prožitku. Můj první ženský rituál jsem si užila.“

 

ZE SRDCE PŘEJI VŠEM MATKÁM A JEJICH DCERÁM, ABY DOKÁZALY HLEDAT, NAJÍT, LÉČIT A S LÁSKOU PŘIJMOUT NAŠE MENSTRUAČNÍ KRVÁCENÍ – NIT KRVE, KTEROU JSOU SPOJENY VŠECHNY ŽENY.  Tereza Dubinová

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli