SVĚTLO A STÍN…O konspiračních teoriích

Motto: „Wa-jhi erev wa-jhi voqer, amar rabi Jehuda bar Simon, jehi erev ejn katuv kan, alla „Wa-jhi erev“. Mikan še-haja seder zmanim qodem le-kan. Amar rabi Abahu: mikan še-haja HaKadošBaruchHu bara olamot we-macharivan ad še-vara et-illu.“
„A byl večer a bylo ráno“ (1. Mojžíšova kap.1). Řekl rabi Jehuda bar Simon: „Proč není psáno „Budiž večer“, ale „Byl večer“? (O stvoření večera ani rána předtím nebylo nic řečeno.) Z toho vidíme, že před stvořením již musel existovat nějaký řád časů (tj. neproběhlo „stvoření z ničeho“). Rabi Abahu řekl: „Z toho vidíme, že Svatý Budiž Požehnán stvořil (před naším světem i jiné) světy, ale zničil je (protože se mu nelíbily). Až stvořil náš svět (a ten zachoval, protože je dobrý.)“ (Midraš Berešit Rabba 3:7)

Cvičíte jógu. Studujete duchovní nauky. Jíte zdravě, vyhýbáte se McDonaldu i supermarketu. Sledujete kosmické pohyby, vnímáte energie kolem sebe a hledáte souvislosti a skryté významy v tom, co se Vám či Vašim blízkým děje. Smyslem a misí Vašeho života je pracovat pro vytvoření nového paradigmatu, pomáhat překročit nefunkční postoje a názory minulosti, přispět k transformaci společnosti. Všímáte si, že to jde ztuha: starý systém se – logicky ze své podstaty – brání, struktury odolávají, tvoření nových organizací a institucí naráží nejen na byrokratické překážky, ale i na záludnosti „lidského faktoru“. Většina z nás vnímá, že proměna tisíce let trvajícího patriarchálního paradigmatu ve spravedlivou, partnerskou, pružnou a otevřenou společnost nebude tak úplně snadná, protože my, kdo ji tvoříme, totiž lidské bytosti, jsme poznamenáni starými ranami, traumaty a programy do hlubokých vrstev osobnosti a psýché. Většina těchto programů je nevědomá, takže je těžko rozeznáváme a těžko se s nimi potýkáme. No a ti z nás, kdo je rozeznávat nechtějí a už vůbec se s nimi nechtějí potýkat, mají vždy po ruce jedno skvělé řešení: za všechny těžkosti s prosazením nového paradigmatu a ráje na Zemi mohou Židé.

KDO ZA TO VŠECHNO MŮŽE? NIC NOVÉHO.

Je to děsivá skutečnost: stále častěji se setkávám s tím, že tzv. duchovní lidé věnující se esoterice, blogující na „duchovních“ webech a píšící články plné slov o srdci, překonávání strachu a životě v plném vědomí, jedním dechem píší o židovském spiknutí, židovské mafii a „celosvětové otrokářské říši vedené aktivními elitářskými židy“. V komentářích k mému článku „Izrael a Palestina: pohled na současný konflikt z jiného úhlu“ se (kromě nacionalisticko-antisemitského výlevu o porobení slovenských rolníků „iciky“ – to je jiná kategorie autorů) objevil pozoruhodný komentář čtenáře, který zároveň zmiňuje „Protokoly Sionských mudrců“ („…to jste také jistě četla Protokoly Sionských mudrců, když už jste takhle sečtělá…“) a chválí články Inelie Benz. Světlo a stín v jednom odstavci, realita lidské bytosti 21. století: ohánění se antisemitským podvrhem považovaným za pravdivý zdroj informací a odkaz na texty ženy, která píše o práci se strachem a s naší temnou stránkou. Evidentě má pisatel někde slepou skvrnu, jako mnozí z nás: nepřítel není uvnitř, ale vně, a má jméno – Židé. (Pro ty z vás, kdo neví, co jsou „Protokoly Sionských mudrců“: jde o text zhotovený carskou tajnou službou, předchůdkyní NKVD a KGB, kolem roku 1905, za účelem zneužívání při procesech se Židy v carském Rusku. Obsahem pamfletu, psaného tak, jako by ho psali židovští učenci – rabíni, je jejich „tajná“ dohoda a plány, jak ovládnout svět. Pamflet byl velmi populární v době nacistického Německa, v současné době je populární v arabských zemích. Pro více informací doporučuji si přečíst text zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Protokoly_sionsk%C3%BDch_mudrc%C5%AF, pro vážnější zájemce doporučuji knihu právničky Hadassy Ben-Itto „The Lie that Wouldn´t Die: The Protocols of the Elders of Zion“ („Lež, která neumírá: Protokoly sionských mudrců“, k zapůjčení v knihovně Židovského muzea v Praze). )

Konspirační teorie sílí tak, jak slábne pocit lidí, že mají vliv na realitu a dění kolem sebe ve společnosti, kde žijí. Státy se stávají stále složitějšími systémy svázanými byrokratickými předpisy, což je daň za moderní dobu a populační explozi. Každá společnost, čím více roste, tím více potřebuje být organizovaná. Do určité míry by si měla zachovat pružnost (zdravý chaos), neboť ten je odrazem jedinečnosti lidských bytostí, které ji tvoří, a jejich prostoru pro svobodnou volbu. Naše společnost však jako by s rostoucí složitostí („vyspělostí civilizace“) ztrácela schopnost vzbuzovat v obyčejném člověku pocit sounáležitosti a příslušnosti. Moderní doba s emancipací jednotlivce a důrazem na individualismus, tedy možnost naplnění osobního osudu, ambicí a tužeb způsobem dosud v historii nevídaným, má i své stinné stránky: rozbití tradičních komunitních, rodových a rodinných vazeb, odtržení lidí od  světa přírody ve městech a velké osamění. Připočteme-li k tomu rozpad tradičních náboženství, ve kterých věřící měli pozici dítěte, o které se stará přísný i laskavý Bůh Otec a nekompromisně, leč jasně jim říká,co mají dělat (vlastní myšlení a cítění netřeba…), či ztrátu vědomí „vyšší síly“, „vyššího smyslu života“, „vyšší moudrosti, která vše řídí a má pod kontrolou“, jsou úzkostné stavy duše moderního člověka rozhodně pochopitelné.

Věřím, že jde skutečně o období přechodu ze starého do nového paradigmatu. Dospíváme: z dětského stadia závislosti na autoritách (nízkovibrační Saturn) a odevzdávání vlastní síly či zneužívání a využívání síly druhých mocenskými hrami (nízkovibrační Pluto) se učíme být sami sobě moudrou autoritou (vysokovibrační Saturn) a skrze svoji jedinečnou sílu se učíme tvořit svůj život a svět (vysokovibrační Pluto). „Všechno na tomto světě tvoří tyto dvě planety, když se dotknou.“ (Tatjana Mitic). Učíme se, že svět kolem sebe vnímáme podle vlastního vnitřního nastavení, a úroveň našeho vědomí nám nastavuje „filtr“, skrze který vidíme a posuzujeme své okolí. Lidé, se kterými se setkáváme, jsou našimi zrcadly, a čím emočně náročnější je tento kontakt, tím důležitější je zpráva o našem nitru – neboť tam, kde je silná emoce, je starý program – a stín. Temná stránka nás samých, o které nechceme vědět.

ROZŠTĚP SVĚTLA A TEMNOTY, INTERPRETOVANÝCH JAKO „DOBRO“ A „ZLO“

Dva tisíce let patriarchátu jsme žili ve společnosti, která štěpila celistvost světa na „dobrý“ a „špatný“ pól, na „světlo“ a „temnotu“. Mocné bohyně starověku a energetické ženské archetypy, které v sobě integrovaly obojí, a proto byla jejich síla léčivá, byly roztrženy: temnota byla zavržena, světlo zdůrazněno. Takto vykleštěny, zbaveny své životodárné celistvosti, živořily jako přísně hlídané a kontrolované zvíře v kleci, a vytvářely silný stín Temného ženství. Temná Matka, Temná Milenka, Chladná Žena na mužském postu nevědomě se mstící za všechna příkoří vibrující v kolektivním ženském poli a neschopná odpustit… Takových žen máme kolem sebe dost. A Bůh Otec? Pouze světlo. Temnota byla přisouzena Ďáblu. Jako odlesk vzpomínky na příběh jednoty,úsilí přinést lidem oheň božství a mužské duchovní pýchy zůstává jeho druhé jméno – Lucifer, „Světlonoš“. V našem vědomí je tento rozštěp silně přítomen. Svého stínu, a tedy i stínů ve společnosti, se bojíme. O to více sílí a mají nad námi moc.

A to je chvíle, kdy se rodí konspirační teorie. Mohou nám dát pocit, že „víme“, dokážeme se z nepřátelského světa vymanit, protože odhalíme jeho nekalé praktiky a záměry, a skrze magii pojmenování viníka jsme svým způsobem vítězi. A těmi viníky jsou „Židé, zednáři, temnáři, kabala, Amerika, Pentagon, CIA, Mosad…“ (MI6 se objevuje méně, asi má James Bond hodně fanoušků…)

Apropo, vznikl termín kabala: 1.Z hebrejského „le-kabbel“, „přijmout“, ve smyslu „přejatá tradice“, je název pro židovskou mystiku, většinou předávanou v uzavřených kroužcích židovských učenců. 2. Ve smyslu „spiknutí“ pochází nikoli z hebrejštiny, ale jako zkratka anglických jmen Clifford, Ashley, Buckingham, Arlington a Landerdale, členů ministerského kabinetu Stuartovce Karla II. usilujícího o opětnou rekatolizaci země. Termín se používá od 2.poloviny 17.století ve smyslu „úklady, konspirace“. Viz. Vladimír Sadek, „Židovská mystika v Praze“.

ŽIDOVSTVÍ JAKO LEKCE JEDNOTY A PLURALITY

Jak vysvětluji na jiném místě tohoto webu (http://www.oheladom.cz/2013/puvodni-clanky/konstelace-svetova-nabozenstvi/ ), židovská kultura a náboženství je zcela odlišná od kultury a náboženství křesťanského. Zaprvé, rabínské myšlení starověku zachycené především v Talmudu a midraších náš svět považuje za dobrý („Bůh stvořil náš svět a zachoval ho, protože viděl, že je dobrý.“) Hmota je posvátná, protože byla stvořena samotným Bohem. Úkolem člověka je „tikkun olam“, pomáhat Bohu svět neustále napravovat k lepšímu, protože svět není statické , nýbrž dynamické, stále se proměňující stvoření. Viz midrašický příběh o „Prameni světa“, který tryská v Ráji a představuje sílu, kterou je svět udržován: jeho působení závisí na dobrých skutcích lidí. Je-li jich mnoho, pramen proudí v plné moci, je-li jich málo, pramen slábne a skomírá. (Příběh zpracoval Leo Pavlát do knihy pohádek „Osm světel“.)

A dále, rabíni přijímají temnou stránku našeho světa jako jeho nedílnou součást – a jako součást lidské povahy. „Já jsem Hospodin, ….já vytvářím světlo a tvořím tmu (jocer or u-vore chošech), působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“ (Izajáš 45:7). Postava „satana“ (ano, s malým „s“) není protivníkem a protikladem Boha: je pokušitelem, který má uvádět lidi do situací zkoušky důvěry a naučit je ovládat a kultivovat svoji temnou stránku. Do řečtiny byl termín „satan“ – velké „S“ v překladech české Bible je licencí překladatelů, protože hebrejština nemá velká písmena – přeložen „katégor“, což znamená obecní právní termín „žalobce“.

Člověk má v sobě „jecer ha-tov“ a „jecer ha-ra´“, dobrý a zlý sklon (dosl. „stvoření“), a záleží na něm, jak s nimi nakládá. Potřebuje je však oba, neboť projevem „zlého sklonu“ je mimo jiné vášeň, životní síla, životní vitalita a oheň. K čemu je člověk použije, zda např. k lásce k vlastní manželce, či k cizoložství, už záleží na jeho svobodné vůli. Dvě písmena „bet“ ve slově „levavcha“ ve vyznání víry „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný, budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem…(levavcha)“ (5.Mojžíšova 6:4) vykládá jeden z rabínů jako pokyn milovat Boha oběma svými sklony, dobrým i špatným. Rabi Low učil, že přirozeností člověka je lenost, tudíž zlé skutky mu jdou samy od sebe…, kdežto k dobrým činům, k rozvíjení „dobrého sklonu“ , se musí nutit. Dobrý život vyžaduje úsilí, disciplínu, svědomí a vědomí souvislostí a dopadů mých skutků. Celá židovská etika je založena na práci s naší temnou stránkou, nikoli na jejím popírání.

ŽIDÉ JAKO OBĚTNÍ BERÁNEK

Jsem přesvědčena, že právě tato odvaha Židů žít obě lidské přirozenosti, je důvodem, proč jsou tak snadno využíváni jako obětní beránci právě v tzv. duchovních kruzích. Žijeme v (post)křesťanské společnosti a v kolektivním vědomí i nevědomí je stále silně obsažen stín křesťanství: odmítnutí těch rysů lidské povahy a lidského světa, které církev označila za „nežádoucí“. Jsou to především projevy spojené s hmotou: tělo a sexualita, peníze a asertivní sebeprosazení, tj. přijetí hmotného světa a seberealizace v něm. Jak mi řekla při energetické práci vynikající a velmi milá terapeutka obklopena křišťály a soškami andělů, když jsem označila Izrael za „pozitivní ideál“: „To je pěkný ideál. Největší výrobce zbraní na světě.“ Na moji odpověď, že jsem v Izraeli žila, a vnímám ho tedy trochu jinak, než jak ho prezentují média, odpověděla: „Ano, Židé umí dobře zacházet s hmotou.“

Není žádným tajemstvím, že pomluvy o židovské chlípnosti, vilnosti, svádění křesťanských panen, chtivosti po penězích, finančním a mocenském ovládání světa, vznikaly už ve středověku. Rozvinuty byly v nacistickém Německu a v zemích jeho spojenců za 2. světové války a v Rusku a v Sovětském svazu dodnes. Nyní se přidaly i četné arabské státy. Pomluvy jsou používány ze stejných důvodů: k zakrytí vlastních problémů, k odvedení pozornosti, hněvu a frustrace veřejnosti od domácích problémů a jejich skutečných viníků, k těžko polapitelným, leč dobře označitelným „viníkům“, a ukojení potřeby lidí na někoho svést vinu za veškerou bídu pozemského života. Jde o nejsilnější a nejdéle odolávající vzorec starého paradigmatu, o kterém mimochodem tak často píše duchovní učitelka Inelia Benz: vzorec „OBĚŤ – AGRESOR – SPASITEL – MUČEDNÍK“. Kde je jedno (cítím se jako oběť, nedaří se mi v životě a určitě to není moje vina…), musí být druhé ( agresor – kdo za to může). Čekání na spasitele je zcela v duchu starého náboženského vzorce lidí jako dětí čekajících na vnější záchranu („Mesiáše“), a když se to nepovede, vždycky to nějaký mučedník může odnést…

PAST PRACOVNÍKŮ SVĚTLA

Jinými slovy: „pracovníci světla“ , esoterici, duchovní lidé zakládající si na své příslušnosti ke světlu, se ocitli v pasti. Jejich vlastní temnota je většinou zatížena slepou skvrnou v jejich vidění: je tedy potřeba ji někomu přisoudit. Jejich vztah k našemu světu jako dobrému, hodnotnému a důvěryhodnému, světu, který tvoříme my všichni a na který můžeme mít proto vliv, je silně oslaben – utíkají do utopií, snových světů, nebes, andělských říší, … (nízkovibrační Neptun), prostě JINAM.

Neuvědomují si, že skutečná spiritualita „Nové Země“, o které tak často mluví, je TADY A TEĎ: vtělená do hmoty, v orchideji i komárovi, v zelené louce i v rozkládajícím se, zapáchajícím kompostu, v zářivém smějícím se malém dítěti i trpícím umírajícím starém člověku. Realita 5D, na kterou tolik čekáme, se zdá být z pohledu „duchovních“ lidí upnutých ke světlu „níže“ než jejich ušlechtilý ideální svět, protože je spojený se zemí a s realitou. Je to svět ekozemědělců, maminek pečujících o ušmudlané děti spontánně, bez manipulace a sterility, zodpovědných otců od rodin, kteří jsou věrní svým ženám a neopouštějí své děti, úředníků, kteří plní službu na místě, kde jsou, se slušností a ochotou. Je to svět nás všech, kteří pracujeme a žijeme s radostí a úctou k sobě i k druhým lidem, se kterými žijeme v této složité moderní společnosti. A navzdory její složitosti a stále přetrvávajícímu mainstreamovému (leč vespod skomírajícímu) ideálu ego-individualismu vytváříme komunity a společenství, spojujeme se, síťujeme se, pomáháme si, věnujeme se vlastní práci, dobrovolnické práci, práci v občanských iniciativách… Víme, že jsme nesežrali všechnu moudrost, a cítíme, že „něco tady je“, co dává božskou jiskru všednímu dni. Upřímně se snažíme, jak nejlépe můžeme, i když to tak zrovna třeba nevypadá. Sami sebe bychom asi nenazvali „duchovní“, a přitom naše práce a vibrace činí svět lepší. Dělá „tikkun olam“, „nápravu světa“.

CO JE KONSPIRACE?

Slovo konspirace pochází z latinského CONSPIRO (con-spiro), doslova „společně dýchat, foukat“,a tedy „vydávat zvuk ve společné harmonii“. (Je příbuzné slovu „inspirace“, in-spiro, „vdechnutí“.) Není to krásné? Nestálo by za to se znovu k původnímu významu vrátit? Sousloví „konspirační teorie“ bylo „neutrální označení pro jakékoli kriminální či politické spiknutí“, později označení „okrajové teorie, které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů.“ Vynikající autor, historik a analytik dění na Blízkém Východě Daniel Pipes (pozor, Žid!) ve své knize o konspiracích říká, že konspirace vzniká z „mentality, tendence hledat klíč k dění v působení skrytých sil, víru ve spiknutí jako hybné síly historie.“

Myslím si, že je to projev lidské přirozené touhy vědět víc a hledat souvislosti a kořeny. Hranice mezi zdravě kritickým zkoumáním (mimochodem výdobytkem západního, zvláště anglosaského způsobu myšlení, na který můžeme být hrdí) a zpochybňováním ( a následnou reinterpretací) veškerých zpráv, které nám „systém“ skrze „zmanipulovaná média“ předkládá, je velice tenká. Ano, starý systém je v mnohém nefunkční. Ano, média mohou o mnohém informovat zkresleně. Ano, jejich majitelé mohou ovlivňovat davy. Ale už nemohou přikazovat lidem, aby tato média sledovali. To je naše svobodná vůle.

Realita není nikdy černobílá, je promotaná jako klubko, a my jsme toho klubka nedílnou součástí. Společnost nelze rozdělit na „my“ a „oni“ – je to umělé dělení, odraz našeho vlastního vnitřního rozštěpu, pocitu opuštěného dítěte, nepochopeného tvůrce, nemilovaného dospělého. Nemůžeme se vydělit ze společnosti, ve které žijeme: jsme její součástí. Máme na výběr – můžeme ji kritizovat, bojkotovat, dokonce podkopávat a destruovat ( a přitom využívat její ochrany a podpory, od služeb přes školy až po dodávky elektřiny do našeho bytu), nebo ji můžeme vědomě a aktivně spolutvořit k lepšímu. Může se nám mnohé nelíbit, a je to tak v pořádku, protože žijeme stále ještě v realitě, kde se projevují oba póly, světlý i temný. Ale tím, že vinu házíme na vnější viníky, na „temné síly“ a „mocné vládce“, se zbavujeme odpovědnosti a podporujeme i posilujeme energii strachu a bezmoci.

Takže až příště budete číst o „šokujících odhaleních sil, které působí v této realitě“ , uvidíte americkou vlajku za fotomontáží „reptiliána“ (pro jistotu v obleku a kravatě) či se dozvíte o „světle, které navzdory světové sionistické klice dorazilo do Palestiny v podobě hlasování OSN o budoucím Palestinském státu“ (ovládaném teroristickou organizací Hamás, aby bylo jasno), tak se jednoduše zeptejte: Komu to slouží?

Nebo si připomeňte citát z knihy/filmu Hunger Games: „Nezapomeň, kdo je tvůj skutečný nepřítel…“ Hlavní hrdinka Katniss ta slova slyší ve chvíli, kdy je emočně zmatená, má pocit osamění a ohrožení, a cítí se ztracená v hrách mocného vnějšího nepřítele. Čili lapená ve svém strachu. Ale protože miluje své blízké a má odvahu strachu čelit, udělá to, co je potřeba – a celý chladný, technologicky dokonalý totalitní systém se sesype jako domeček z karet. Mimochodem – dílo zkázy vykoná elektrický výboj, čili Uran, vládce Vodnáře. Vítejte ve věku Vodnáře. Systém se ještě chvíli brání (3. díl knihy a předpokládaný 3. a 4. díl filmu), nicméně energii srdce a odvahy nemůže odolat.

A to je celá zpráva o nepotřebnosti konspiračních teorií: Chcete-li žít v bezpečném světě, milujte ho. Přijímejte své světlé i temné stránky se soucítěním, neboť lidské bytosti jsou jistě křehké…, leč silné. Ctěte svobodu a život a pracujte se svými strachy. Pak nebudete mít potřebu vytvářet si vnějšího nepřítele a věřit v temné síly, které nás ovládají. Protože už budete TADY A TEĎ. Na milované Zemi, s vědomím láskyplného a moudrého Zdroje, který je vně i uvnitř, neboť jsme Jedno.

Jak říkali Židé již před dvěma tisíci lety:

„Tak dlouho, jak mé děti budou v otroctví, tak dlouho bude má pravá ruka spoutána. A když zachráním své děti, bude zachráněna i má pravá ruka. Jak je řečeno: „Hospodin je ti stínem po pravici…“(Žalm 121:5)

Tedy božská energie je plně závislá na člověku, a naopak (midraš Pesikta de-rav Kahana 17:5).

Foto: Třináctiletá mongolská lovkyně se svým orlem. Foto Asher Svidensky, zdroj: BBC. Nádherný obraz svobody a přirozeného světa radosti a lásky.

Doporučené texty:
Daniel Pipes: Conspiracy: How the Paranoid Style Flourishes, and Where It Comes From
http://www.danielpipes.org/books/conspiracy.php Zde si můžete přečíst kapitoly z knihy Daniela Pipese, mj. na téma „Vlídného antisemitismu“
Daniel Pipes: The Hidden Hand: Middle East Fears of Conspiracy
http://www.danielpipes.org/books/hidden.php . Zde si můžete přečíst kapitoly z knihy o zneužíváná konspiračních teorií na Blízkém Východě a jejich propojení s politickým myšlením lidí, kteří v arabských zemích drží moc.

Cameron Day: Why I Am No Longer a Light Worker („Proč už nejsem pracovníkem světla?“)
http://www.ascensionhelp.com/blog/2013/08/23/why-i-am-no-longer-a-light-worker/ Článek, který se nečte lehko, ale přináší spoustu podnětů k zamyšlení. Kdo znáte starověkou gnose a její učení, uvidíte jasnou nit.

Lucia René: Unplugging the Patriarchy („Vykořeňování patriarchátu“). Silná kniha o tom, jak  tzv. „nepřátelé“ ve skutečnosti slouží k uchopení naší síly a našemu osobnímu růstu, aneb jak stáhnout projekci.

Ve své knize „Kořeny ženské spirituality“ se hodně věnuji tématu rozštěpu světla a temnoty a potřebě úcty k posvátné temnotě (Děloze Velké Matky) jako počátku všeho života. Nectíme-li ji, spolkne nás.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

LEŽ, KTERÁ NEUMÍRÁ…

Palestinský a arabský aktivista: Odvaha postavit se násilí

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli