APPLEBAUM HARARI SNYDER diskuse o Ukrajině

Anne Applebaum, Juval Noach Harari a Timothy Snyder o válce na Ukrajině
Na youtube je k dispozici beseda tří špičkových, ne-li nejlepších současných historiků – odborníků na východní Evropu a současné transformační dění. Historiků, kteří se nebojí aktualizovat, interpretovat a hodnotit současné dění s ohledem na dění minulé, což je jim často vytýkáno jako neprofesionální. Zjednodušeně je to takto: můžete být historik, který se striktně drží faktů a událostí v době, kterou se zabývá, tj. více či méně jen minulostí. To je v pořádku. A pak můžete být historik, který se znalostí historie hodnotí současnost. To už je samozřejmě tenký led a musíte být opravdu lidsky i profesionálně zralí, abyste si to mohli dovolit a nebylo to zneužití historie, jak nám to nyní mj. předvádí ruská politika, která si historii vykládá podle svých imperiálních cílů, jak potřebuje. K tomuto tématu doporučuji naprosto skvělý hlubinný rozbor rusisty Tomáše Glance v podcastu zde: https://a2larm.cz/2022/03/putinova-ideologie-nici-vyznam-pojmu-za-nacismus-nebo-genocidu-muze-byt-oznaceno-cokoliv/ 

Izraelec Harari, Američan Snyder i jejich moderátorka, Američanka (s běloruskými židovskými kořeny, usazená v Polsku – provdaná za polského politika) Applebaum jsou zárukou kvality, střízlivosti i etiky a lidskosti. Harari je Izraelec s izraelskou zkušeností, k tomu nemusím asi nic dodávat. A navíc moc dobře ví, co lidstvu hrozí v zápase mezi technologickou totalitou a vyšším „božským“ vědomím. Snyder i Applebaum výraznou měrou přispěli k léčení traumatu východní Evropy: napsali knihy o ukrajinském hladomoru, gulazích, holokaustu. Oba mluví východoevropskými jazyky – svoji promluvu v této besedě Snyder začíná ukrajinsky poděkováním ukrajinským kolegům historikům, a loučí se ukrajinsky vyjádřením podpory a empatie. Knihy všech tří historiků jsou k dispozici i v češtině.
Jejich beseda nese název „Válka na Ukrajině a budoucnost světa“, a já bych dodala: aneb Co všechno je v sázce? Pro ty z vás, kteří se necítí úplně jistí v angličtině, jsem hlavní teze přeložila.

UKRAJINA A OBČANSKÝ NACIONALISMUS

První otázka, kterou Anne Applebaum (AA) klade, zní: Jaký je význam Ukrajiny pro evropskou historii?
Odpovídá Timothy Snyder (TS): „Je to více méně typická evropská země, jen ještě o něco víc. Jako jiné rané evropské země konvertovali ke křesťanství, ale měli více možností křesťanských směrů, plus judaismus a islám. Ukrajina prošla renesancí a reformací, a to také intenzivněji, protože byla vícejazyčná a multináboženská. Národní obrození se neslo v duchu snahy osvobodit se z útisku ruského impéria. Národní aspirace zanikly ruskou revolucí a vznikem SSSR. Ve svazu ale každý uznával, že Ukrajinci jsou národnost. Hitler chtěl převážně na jejím území udělat „Východoevropskou říši“. Na jejím území spolu Hitler a Stalin bojovali.
AA: Na Ukrajině je zajímavé, že její identita byla tvořena v duchu vzpoury. A nacionalismus, otázka, „kdo jsme“, byla v posledních letech spojena s demokracií. Z možností mezi etnickým a občanským nacionalismem, respektujícím různé národnosti, náboženství či jazyky, si vybrali občanský nacionalismus.
Juval Noach Harari (JNH): Celá tato válka je o existenci ukrajinského národa. Západní Evropa řešila kulturní války levice a pravice, proti sobě stáli konzervatismus a liberalismus, a téma nacionalismu se hodně řešilo. Byl ražen pochybný názor, že si musíš vybrat, tj. že nacionalismus a liberalismus jsou protiklady a můžeš podporovat buď jedno, nebo druhé. Tento názor má v západní Evropě hluboké kulturní kořeny, ale Ukrajina nám nyní ukazuje, že to není pravda. Nemusíme myslet v těchto protikladech (binary terms). Nacionalismus a liberalismus mohou být spojenci. Když nacionalismus není nenávist vůči cizincům nebo menšinám, ale láska ke krajanům a péče o ně, mohou být spolu. A to je šance ukončit kulturní válku na Západě, připomenout si, že mezi nacionalismem a liberalismem nemusí být rozdíl. V postavě Putina a v ideologii putinismu mají stejného nepřítele.
V této chvíli diskuse se připojuje poslanec ukrajinského parlamentu Jegor Černev ve vojenské uniformě přímo z kyjevské fronty. Děkuje za podporu a vyslovuje dva požadavky – bezletovou zónu a tvrdé sankce. Uzavírá slovy „They are big but we are brave“, Jich je hodně, ale my jsme stateční.

POKUD PUTIN ZVÍTĚZÍ, VRÁTÍME SE DO DŽUNGLE

TS: Probíhá druhá fáze ruského útoku a ta se podobá náhodnému běsnění (kind of random fury). Snaží se zničit civilní populaci ve městech.
JNH: Putinův základní problém je problém každého diktátora: lidé kolem něho se tak bojí říct mu pravdu, že se stane přesvědčeným o svých vlastních lžích. Ztratí kontakt s realitou. Nebezpečím je, že když se takový člověk s takovou mocí střetne s realitou, neuzná svoji chybu. Když diktátor udělá chybu, nemůže ji uznat. A nejsou tu občané, média, nezávislé strany, kteří by mu řekli – udělal jsi chybu. Co bude? Podívejte se do Sýrie. On stojí za tím, co se stalo v Chomsu nebo v Aleppu.
TS: Tato válka je střetem „mytické historie“ a historie, ve které lidé činí svoji svobodnou volbu. Pokud někdo či něco narušuje „mytickou historii“, (podle ideologické interpretace) to musí  být cizí vetřelec (alien, outsider) – (v tomto případě) Západ, který je za to narušení (údajně) odpovědný.
JNH: Sází semena nenávisti po generace, a to bude Putinovo dědictví. Stahuje celé lidstvo zpět do džungle, do období válek, o kterém jsme si mysleli, že jsme ho překonali. Odtud doslova INSTINKTIVNÍ reakce Evropy a světa – pramení z uvědomění, že pokud se této agresi umožní na Ukrajině zvítězit, jestli – stejně jako jindy v historii – velká země zničí malou jen proto, že chce, tak potom se každý člověk na světě vrátí do džungle. Období mír nebylo jen fantazií, ale i čísly v rozpočtu. V historii dávali vládci šedesát či sedmdesát procent rozpočtu na vojenské výdaje. Evropské země  po druhé světové válce dávaly průměrně 6,5 procenta. Když umožníme, aby Putin vyhrál, peníze opět půjdou a obranu a ne na vzdělání, zdravotnictví či sociální služby.
AA: Před válkou jsem mluvila v německé televizi s dalšími třemi diplomaty v pořadu a říkala jsem, že by měli prodat Ukrajině zbraně. Všichni byli proti. A nyní otočili.

DEMOKRACIE A SVOBODA SE NEDĚJÍ SAMY OD SEBE

TS: V širším měřítku je důležitá otázka: Co uděláte po pádu říše? Evropané našli velmi dobrou odpověď – evropskou integraci. Je to ekonomická a kulturní základna pro mír a prosperitu po tři generace. A Ukrajinci to velmi dobře pochopili, jak bylo vidět v roce 2004 (Oranžová revoluce) a 2014 (přesněji listopa 2013 až únor 2014, události na Majdanu). Rusko je poslední evropská země na straně imperiální politiky. Nyní je vidět, že je potřeba přidat i bezpečnost, aby se Evropa ubránila. Evropská historie se teď píše na Ukrajině, protože jsou to Ukrajinci, kdo je ochotný svými těly chránit to, o co pečují a co je jim drahé.
Dalším tématem , který válka ukazuje Němcům a lidem na Západě, je překroucení jazyka holokaustu. (Viz výše zmíněný rusista Tomáš Glanc: „Celá (putinovská) ideologie je založena na anihilačním vztahu k běžné sémantice jazyka. Lež je naprosto programová a znemožňuje jakoukoli orientaci. … To je velice důležitý předpoklad propagandy, jde o vypojení běžné sémantiky z provozu. Kritici režimu jsou „teroristé a zahraniční agenti“, politici jiného názoru jsou „nacisté“, apod. Z hlediska znakových systémů je to luxusní pozice.“ ) Ruský leadership úmyslně ničí jazykové a morální struktury, které vzešly z druhé světové války. Slova jako „nacista“ či „genocida“ jsou důležitá ve struktuře jazyka. Tato válka tedy není jen zabíjením lidí a pokusem zničit národ, což je samo o sobě strašné, ale i z plna hrdla cynický nihilismus.“
JNH: Jako historici jsme si stále vědomi, že minulost tvaruje přítomnost a budoucnost. Jako historik, Žid a Izraelec bych chtěl říct Němcům: „My víme, že nejste nacisté. Nemusíte to znovu a znovu dokazovat. Náprava zločinů v minulosti není v neutralitě, ale ve vašem vedení –  postavit se do čela boje za svobodu a demokracii.
AA: Ano. Slýchám v Bruselu i jinde, že „lekce z historie je, že musíme být pacifisté.“ Já si myslím, že je to špatné poučení. My máme bojovat proti tyranii a autokracii.
JNH: Ale neměli bychom ohodit celé pacifistické poselství. Měli bychom udělat vše, co je v našich silách, předtím, než budeme muset bojovat. Měli bychom být extrémně opatrní, zvlášť když mluvíme o velmocech s jadernými zbraněmi. Znovu: je to chyba, kterou diktátoři opakují – když vidí liberální země, jak se snaží válce zabránit a najít diplomatické řešení, vidí to jako slabost. Ale to není slabost. A toto je chvíle pravdy – to si Němci a Evropané uvědomují.
TS: A oni si to ale uvědomili ne sami od sebe, ale jen díky Ukrajincům. Jestliže si skutečně vážíte hodnot jako demokracie a svoboda, je zde vnitřní riziko spojené s těmito hodnotami, totiž že se nedějí samy od sebe. Není žádný historický proces ani historické uspořádání, které by je zajišťovali jako stálé a stabilní. Historici vidí, že přicházejí chvíle, kdy jsou důležité osobní volby. A jsou klíčové, mohou podpořit naše rozhodnutí tyto hodnoty chránit. Každý den, kdy Ukrajinci kladou odpor, nám dává další rok či desetiletí způsobu života, na který jsme si zvykli.
JNH: Ano. A dávají velkou odvahu celému světu. Kladou nám všem otázku: „Když oni se mohou holýma rukama postavit tanku, co mohu dělat já?“

HISTORIE JE NÁMI UTVÁŘENA a VŽDY MÁTE VOLBU

AA: Další věc z minulého týdne, kterou potřebujeme přehodnotit, je předpoklad pokroku. Jde o názor, že svět je místo, které se neustále zlepšuje, demokracie je systém, který se stále bude šířit. Jde i o předpoklad nevyhnutelnosti pokroku a zlepšování. To už bylo dosti narušeno událostmi v USA v posledním období. Time (Snyder), napsal jsi mnoho o nebezpečí pocitu „nevyhnutelnosti“: když lidé předpokládají, že Ukrajina může přežít i bez nás, tento svět je nejlepší ze všech možných a my nemusíme nic dělat… Pokud se svět automaticky nezlepšuje, jak to změní náš přístup k němu?
TS: Ano, boj na Ukrajině to odhaluje. Byla to intelektuální chyba mnoha lidí domnívat se po pádu komunismu v Evropě v letech 1989 a 1991 (rozpad SSSR), že už nejsou žádné alternativy. To si myslela např. Margaret Thatcher. Není to pravda – vždy jsou alternativy. Mnoho lidí na západě si myslelo, že kapitalismus automaticky přinese demokracii. A to je pohodlná myšlenka, protože můžete předat proces demokracie „rozsáhlejší neosobní síle“, neviditelné ruce. Ukázalo se, že to není pravda. Rusko i Čína ukázaly, že tyranie se snadno může snoubit s kapitalismem. A co je horší – pokud delegujete všechnu práci na udržení svobody neosobní síle, zapomenete, co to ve skutečnosti svoboda je. Svoboda je rozeznávání neosobních sil a aktivita vůči nim tak, aby se stala naší osobní silou. Pokud bychom to dotáhli do extrému a nechali svobodu být, můžeme se ocitnout v situaci Ruska, kde bohatství je tak centralizováno v několika málo rukou, že je velmi těžké odolávat tyranii. Takže je důležité uznat, že historie je námi utvářena. Svoboda je hodnota, nikoli výsledek nějakého procesu. Musí být i přes rizika námi upevňována. A odolávat i zmínkám o „osudu“ a „pokroku“. Putin mluví o „osudu“: „Je to osud Ukrajiny být ve spojení s Ruskem.“ Takže se potřebujeme vyhnout jak „nevyhnutelnosti“, tak idejím věčnosti. Navíc nejde o skutečně historickou minulost, ale o diktátorovu představu minulosti. A potřebujeme být tvořiví – otevřít mnoho možností budoucnosti (multiple futures). A to nás učí Ukrajinci. Tato strašná chvíle může mít jeden pozitivní výsledek, a to sice, že nás donutí přemýšlet o možných budoucnostech.

JNH: Já bych dodal, že si často myslíme, že minulost PŘEDURČUJE, nejen ovlivňuje, přítomnost a budoucnost. O Rusku se říká: „Tisíc let žili v autokracii, tak jednoduše nemohou mít demokracii.“ Ukrajina ale ukazuje, že to není pravda. Dokonce měli horší startovní podmínky než Rusko, protože nemají suroviny. A toho se také Putin bojí. Ukrajinci ukazují Rusům plakát s nápisem „Můžete si vybrat jinak!“ Důkazem skutečnosti, že historie nemusí předurčovat přítomnost, je i rozdílné zřízení v Číně a Tajwanu, navzdory skutečnosti, že jsou si historicky, etnicky i jazykově velmi blízcí. Čili historie NEPŘEDURČUJE přítomnost a budoucnost. Vždy máte volbu.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ SCHOPNOSTÍ SPOLEČNOSTI JE OBNOVA

AA: Slýchám, že mezinárodní politika je o tom pochopit „pravidla hry“ a jaký hráč hraje jakou předurčenou roli. A vy říkáte, že to tak není – že země mohou učinit volbu.
TS: Hannah Arendt v knize Původ totalitarismu má myšlenku, že nejdůležitější schopností společnosti je OBNOVA, schopnost najít, vymyslet nové věci, lidská schopnost. Putinův jazyk je opakem – zavírá imaginaci, umrtvuje, zakazuje alternativy. Představuje myšlenku, že věci, které se děly v minulosti, se musí opakovat znovu a znovu, způsobem, který se líbí diktátorovi. Co je na demokracii vzrušujícího – a Ukrajinci nám pomáhají si to připomenout – je, že demokracie je nepředvídatelná. Zelenský je nepředvídatelný – rusky mluvící komik, vynořil se z ničeho nic, Žid, který získal 73 procent v prezidentských volbách – to je neočekávané! A nyní je odvážný vůdce. Diktátor nic nového neřekne ani neudělá, vše je šedivé a nehybné, nic se nezmění.

AA: Moje poslední otázka zní: Co můžeme udělat?
JNH: Především můžeme darovat, ať už peníze, nebo starý kabát, oblečení… Dále můžeme „vést válku“ online (svými názory). Politici si pečlivě všímají reakcí občanů, zvláště na sankce. Klidně by šli i dál, ale bojí se, že když úplně odříznou ruské banky a dovoz plynu a ropy, budou mít doma nepokoje kvůli zvýšení cen. Takže jim jako občané můžeme říkat, že jsme ochotní tyto těžkosti unést. Podpořit politiky. Dále můžeme spolupracovat v organizacích. Najděte si svoji kauzu, blízkou vašemu srdci, najděte organizaci, která se jí zabývá, a připojte se. Jestli taková organizace není, založte ji. (To je velmi izraelské:-)…pozn. TD) Potřebujeme posílit organizace, protože to je základ pro občanskou společnost a demokracii.
TS: Ano. Měli bychom jednak darovat a jednak dát najevo našim vládám, že nám nejde jenom o naše peněženky, ale že nám jde i o budoucnost světa. A nebudeme tolerovat politiky, kteří omlouvají Putina a jeho „důvody“ pro invazi. Dále se můžeme snažit navázat kontakt s Rusy přes internet. A když se to povede, používejte dobré, přesné informace. A můžeme také chodit na demonstrace. Pokud jste evropský lídr, pak je moje rada: konec války může přijít brzy a Ukrajinci potřebují vidět svoji budoucnost v Evropě. Potřebují mít vyhlídku připojení k Evropské unii.
AA: Já doplním, že Ukrajina potřebuje zbraně, zvláště protitankové střely a drony, a potřebuje je rychle. Měly jim být dány před válkou, žádali o to, a nestalo se to. Je čas udělat to nyní. A ti z vás, kdo jste proti válce a nenávidíte myšlenku násilí, tak vězte, že to jsou zbraně, které brání lidi před násilím. Podporuji bezletovou zónu, pokud je možné ji vytvořit. A samozřejmě humanitární pomoc.
JNH: Tato válka je o existenci ukrajinského národa. A Putin už ji prohrál, protože dnes už i lidé, kteří vůbec nevěděli, že nějaká Ukrajina je, tak nyní již vědí, že je to skutečný národ bojující o přežití, a nemůže být pohlcen Ruskem. Druhá věc: obdiv a vděčnost, kterou Evropa a svět pro Ukrajinu cítí, zajišťuje, že tu budeme, až bude potřeba zemi znovu vybudovat jako prosperující demokratickou společnost.
TS: Jako historik bych rád zdůraznil, že Ukrajina je uprostřed světových historických procesů: byla uprostřed totality 20. století, války mezi Hitlerem a Stalinem, a nyní ve 21. století je uprostřed kybernetické války, která začala v roce 2014 (obsazením ukrajinského Krymu), uprostřed zápasu proti uhlovodíkové oligarchii, což je velký problém 21. století, a Ukrajina bude i ve středu našich snah zvládnout tyto problémy 20. a 21. století.

Poděkování:-)

Besedu najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=S9FDabcyPWk 

Kvalitní zdroje – doporučuji sledovat tyto odborníky, kteří jsou zároveň lidmi s vřelým vztahem k ruské kultuře: Petra Procházková, Martin C. Putna, Tomáš Glanc, Alexej Kelin, Michail Romancov, Ondřej Soukup (Hospodářské noviny, jeho žena je Ruska, mají v Rusku mnoho příbuzných), Alexandr Mitrofanov.

https://www.facebook.com/nikola.repin 

https://www.facebook.com/babchenkoa 

https://www.facebook.com/bellingcat 

https://www.facebook.com/investigace 

Obrázek: Marko Pogačnik a tělo Evropy – drak jang a jin. Pochází z jeho nádherné meditace za mír pro Ukrajinu, Rusko a Bělorusko. Tuto i další na webu Lifenet doporučuji denně! Marko Pogačnik mj. potvrzuje, že jde o útok starých agresivních patriarchálních sil na ženské „lůno“ Evropy, jinovou úrodnou a plodnou část Evropy, Bílé Dračice.

Zdroj: https://www.lifenet.si/cs/telepaticke-seminare/23332/ 

„Západní hranice Ukrajiny se dotýká dračí páteře Evropy, která se táhne od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty až k Černému moři. A právě Karpaty jsou místem, kde se Ukrajina nerostného draka Evropy dotýká.
1. Rozlehlá Východoevropská rovina na území Ukrajiny, Běloruska a Ruska je domovem ženského aspektu prasíly Země, která dlí stočená jako bílý had v podzemí celé této oblasti.

2. Tento bílý had představuje dračí síly pokory, lásky a moudrosti.
3. Představ si, že po celém území Východoevropské roviny se v zemi nacházejí dýchací otvory bílého draka.

4. Bílý drak začne dýchat a z jeho dýchacích otvorů vychází nesmírné množství světelných koulí, které naplňují prostor východní Evropy poselstvím pokory, lásky a moudrosti.“

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

Aktuálně: Ukrajina

Anne Applebaum: Je neodpovědné být pesimistou

Tristan Harris o nebezpečí digitálních technologií

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli