Vzpomínám si, jak jsem pro studenty mé maminky, učitelky na gymnáziu, měla přednášku o židovské mystice – kabale. Když jsem skončila, moje moudrá, bystrá, ateisticky založená maminka mi povídá: „To je stejně k neuvěření, co všechno si lidi vymyslí za odůvodnění, jenom aby vysvětlili a ospravedlnili tak zjevnou věc, jakou je mravní a etické chování.“ Když jsem četla knihu „Vagína. Nová perspektiva“ americké židovské feministky a aktivistky Naomi Wolf (ročník 1962), napadalo mne to samé: s jakou naléhavostí se musí v dnešní době a v postmoderní společnosti autorka odvolávat na poslední vědecké výzkumy ženského těla, aby obhájila (věřím, že nejen pro mne) zjevnou věc – totiž, že vagína je posvátné místo s vlastní inteligencí, jejíž spokojenost zásadně ovlivňuje životní vitalitu , pocity štěstí a jedinečnou tvořivost ženy.
Asi není potřeba dodávat, že to následně od mnoha odborníků, včetně feministek, jak se říká, „slízla.“ I když mám na její politické aktivity a postoje kritický názor – je silně protiizraelská, naivně propalestinská, o reálné situaci na Blízkém Východě ví pramálo (jako ostatně většina levicových amerických a evropských aktivistů) a její posty na FB jsou na hraně podpory terorismu, její nesporná odvaha, bojovné nasazení a schopnost unést útoky jí v případě knihy o vagíně patrně dost pomohly. (Koneckonců, má Slunce, Merkura, Venuši a Neptuna ve Štíru, Lunu v Býku a Marse ve Lvu. Ta prostě musí bojovat. Neptuna – intuci a cítění – přirozeně uplatní více u osobní ženské zkušenosti vlastního těla než u hodnocení politické situace v zemi, kde nežije.)
OSOBNÍ ZKUŠENOST AUTORKY
Kniha začíná Naominou osobní zkušeností: přestože žila ve spokojeném partnerském vztahu, sex byl pro ni stále víc jen fyzickou záležitostí. „Už jsem necítila to živelné propojení sexu se vším ostatním v mém životě, neviděla jsem tak jasně všechny ty souvislosti. Věci se teď zdály rozpojené a nesouvisely se mnou, barvy byly prostě jen barvy. Nebyly už po milování intenzivnější. Co se to se mnou dělo?“ Lékařka jí řekla, že za pokles citlivosti může nervová komprese – stlačení větvení pánevních nervů v ženském těle směrem od spodní části míchy, Jde o spletitý inervační systém:nervová zakončení z klitorisu se napojují na spodní část míchy, další nervové větve se tam vinou z pochvy a děložního čípku. V pánvi díky němu existuje několik různých míst, kde mohou vznikat orgasmy. Tato místa jsou napojena na míchu a tou nervové vzruchy putují dále do mozku. Za tlak v Naomině těle mohly degenerativní změny spodní části páteře – obratle se hroutily a vzájemně na sebe tlačily.(Šlo o vrozenou mírnou poruchu, která byla „aktivována“ pádem v mládí.)
Naomi šla na operaci, před kterou jí lékař, doktor Jeff Cole, vysvětlil, že „inervace je u každé ženy odlišná. Některé mají nejvíce nervových zakončení v pochvě, jiné v klitorisu, další zase v oblasti hráze nebo u ústí děložního čípku. Právě odlišná inervace stojí za některými rozdílnostmi sexuálních prožitků.Překvapením jsem málem spadla z lehátka. Takže TOHLE vysvětluje míru schopnosti prožívat vaginální a klitorální orgasmy? Umístění nervových zakončení? Nemohlo za to kulturní prostředí, způsob výchovy, patriarchální společenské normy, neměl na to vliv feminismus ani Freud? Dokonce i ženské časopisy tvrdily, že intenzita sexuálního prožitku do značné míry závisí na emocích, na „té správné“ představivosti, na schopnosti vžít se do nejrůznějších rolí, ve výchově, míře vnitřní svobody nebo naopak na míře pocitu viny. Nebo na schopnostech milence. Nikde se ale nepsalo, že orgasmu dosahujeme v závislosti na cestách našich nervů a umístění nervových zakončení. …“„Jednou z neuvěřitelných vlastností vašeho neuvěřitelného pánevního nervu je, že se větví NAPROSTO JEDINEČNĚ, A TÍM PÁDEM MÁ KAŽDÁ ŽENA NA ZEMI SVŮJ ZCELA UNIKÁTNÍ EXEMPLÁŘ.“ „Svou roli v tom, jakým způsobem dospíváme k orgasmu, hrají jistě i kulturní vlivy a výchova, které mohou ovlivnit míru naší aktivity, a tedy rychlejší nebo bržděný orgasmus, ale to je pořád jen zlomek skutečnosti. Kulturní diskurs zbytečně zavaluje pocity viny a studu miliony žen, anebo je naopak nutí uvažovat nad tím, jestli nejsou trochu perverzní, pokud se jejich sexuální chutě odlišují od známého standardu.“
VAGÍNA A AUTONOMNÍ NERVOVÝ SYSTÉM
Tak otevírá Naomi prostor pro hlavní tezi své knihy, a to sice zkoumání nejnovějších vědeckých výzkumů sexuality, které dokazují propojení vagíny a mozku, resp. autonomního nerového systému. Jinými slovy, ženská sexualita je celostní, skrze síť nervů prochází celým tělem a má vliv na mysl (a naopak):„Mezi vaginou a mozkem existuje silné, niterné spojení…Čím více jsem se toho dozvídala, tím lépe jsem chápala, jakým způsobem se vagina podílí na fungování ženského mozku, a jak se tím pádem pojí s tvůrčími schopnostmi, sebevědomím, a dokonce i povahou ženy.“ „Správně chápaná ženská sexuální rozkoš nespočívá jen v sexu ani jen v rozkoši. Je také médiem ženského sebepoznání a naděje, ženské tvořivosti a odvahy, ženské soustředěnosti a iniciativy, ženské blaženosti a transcendence a zprostředkovává vnímavost, která se velmi blíží pocitu svobody. Porozumět dobře vagíně znamená uvědomit si, že nefunguje jen v součinnosti s ženským mozkem, ale že z ní a do ní proudí složky ženské duše.“ Sláva! Že už by někdo konečně začal vědecky dokládat známou pravdu, že ženská sexualita byla patriarchátem silně zredukována na pouhý styk, a přitom je to celostní energie zahrnující tělo, duši, ducha, mysl, náladu, atmosféru, pravý okamžik,vůně, dotyk, slova, pohled,….?
Neurověda dokládá, že „během orgasmu probíhají v ženském mozku procesy rozrušující v určitém smyslu hranice ega, navozující mystické či transu podobné prožitky…. Oblasti ženského mozku, které mají co do činění se sebeuvědoměním, zábranami a sebeovládáním, se v průběhu orgasmu vypínají. Žena se může sama sobě ztrácet a prožívat (s pocity pozitivními , ale i negativními) rozpouštění hranic svého já a ztrátu kontroly. …Při změněném stavu mysli se mj. objevují pocity vnitřního souladu a harmonického splynutí s vesmírem, mizí roztrpčenost a omezení ega.“ Podmínkou i produktem takové sexuality je láska k sobě samé, sebeúcta, svoboda, životní elán. „Proto je otázka, zda se ženská sexualita těší kulturní přízni a respektu, tak zásadní. Ve stavu zvýšené sexuální citlivosti se může žena přiblížit pocitu dokonalosti a harmonického splynutí se světem. V takovém stavu vědomí utichnou dotěrné vnitřní hlasy, snažící se ji přesvědčit, že není dost dobrá, dost krásná nebo dost příjemná pro okolí: může se dostavit zážitek propojení s tím, co ji přesahuje a co si skutečně dovolím nazvat Vesmírným nebo Božským ženstvím.“
Naomi Wolf, přestože se profiluje jako střízlivá, ateistická intelektuálka, používá termín „bohyně“: „…bohyně – ve smyslu genderového vnímání vlastního já jako rozzářeného, nepoškozeného, prostého úzkosti a strachu – přebývá v každé ženě a každá také ví, kdy její přítomnost nebo dotyk ucítila. Když v sobě ženy vzkřísí „bohyni“, nese to s sebou nové, zdravější, sebe respektující sexuální chování. Vagina je fyziologickým spouštěčem chemických procesů, které v ženském mozku navozují pocit „přítomnosti bohyně“ – pocit, který se rovná vědomí vlastní důstojnosti a zasloužené lásky k sobě jako součásti nádherného vesmírného ženství. Možná že je vagína „dírou“ nebo „prázdnem“, ale při správném chápání je to prázdno stvořené bohyní.“
Je známá věc, že autonomní nervový systém reaguje na pocity bezpečí či nebezpečí – proto je pro ženskou sexualitu tak důležitý pocit uvolnění, relaxace a bezpečí. Naomi zcela vhodně uvádí analogii přirozeného porodu (který je stále pro mainstreamový zdravotnický systém nepřijatelný). „Několik nejnovějších studií navíc ukazuje, že relaxační odezva organismu je pro ženské sexuální vzrušení mnohem důležitější, než jsme si dříve představovali.“ Při „maximálním orgasmu“ se ženy dostávají do ještě hlubšího transu než jindy – ale nelze ANS přinutit, aby to dělal, tj. nemůžeme své reakce ovládat vůlí.Vědeckým zdůvodněním je přítomnost přirozených chemických látek v těle, které se při milování spouští. Jsou to látky s účinkem podobným drogám – dopamin, oxytocin, opioidy.Tu chvíli „vybuzení“ jistě mnoho z nás zažilo:„Kolika z vás, které žijete v heterosexuálním vztahu…, se asi vybaví chvíle,kdy jste měly po milování záchvat hovornosti, zatímco váš milenec upadal do hlubokého spánku? Měly jste toho tolik na srdci!…Je to nezkrotná, dopaminem podmíněná komunikativnost v touze po dalším orgasmu.“ I díky těmto tělu přirozeným chemickým látkám dochází k ženskému rozvoji tvořivosti, vitality a radosti.
Naomi připomíná diskusi „vagína nebo klitoris“ a přidává třetí sexuální centrum, „objevené“ ve výzkumech roku 2012: oblast děložního čípku. A zároveň tvrdí něco, co asi rozzlobilo mnoho radikálních feministek: „Vaginu a děložní hrdlo evoluce vybavila tak, že potřebují „druhého“…Vagina a čípek se se sobě vlastní nutkavou potřebou „druhého“ zdají být evoluční zárukou vzájemné závislosti heterosexuálních žen a mužů a touhy žen mít s muži pohlavní styk i přes mnohá citová i fyzická rizika. Jako by bylo tímto uspořádáním zaručeno, že ženy budou vždy poháněny niternými fyzickými touhami, aby budovaly nejednoduché vztahy s druhými i za cenu ztráty osobní autonomie. Zjištění mnoha z nich, že pouhá masturbace nebo vibrátory jim nedokážou zajistit emocionální rozměr milování, není potom nijak překvapivé.“ Vědecky to komentuje neurobiolog Jim Pfaus: „Máme hluboce zakořeněné vědomí, že druh stimulace, na jejímž rozvoji musíme v rámci vztahu s někým spolupracovat, nám přináší intenzivnější pocit uspokojení než stimulace bez přítomnosti druhého těla – přestože i ta je příjemná.“
Další tvrzení je pro radikální feministky ještě méně příjemné: uspokojivý orgasmus může v ženě spustit mechanismy závislosti. „V ženském bytí existuje klíčový paradox. Abychom byly opravdu svobodné, musíme porozumět způsobu, kterým nás příroda naprogramovala jako závislé na lásce a jejích poutech, na spojení, intimitě a Erótovi vtěleném do správného muže nebo ženy. Domnívám se, že své potenciální „zotročení“ sexuální láskou, tuto přirozenou pozici ve vztahu k sexu a lásce, bychom měly respektovat. Protože už jen tím, že ji uznáme (místo abychom ji zapíraly nebo se jí posmívaly), zvýšíme možnost porozumět sobě samým. Když žena bojuje s láskou, s její potřebou, neznamená to, že je „vláčena“ někým druhým. Je vlastně ve víru boje o sebe samu, o způsob, jak znovu získat autonomii a zároveň se neodstřihnout od té části svého já, která byla probuzena milovaným a touží po spojení.“ V podstatě popisuje paradox ženské síly, která je ve skutečnosti v křehkosti, jemnosti, přijímání a odevzdání se. Osobně s tím nemám problém, protože to také tak cítím, ale chápu, že ženy, které jsou traumatizovány negativní zkušeností s muži, potřebují léčení v bezpečném kruhu samoty či ženského doteku,než mohou do vztahu s mužem znovu vstoupit. Tím se dostáváme k dalšímu tématu knihy:
NÁSILÍ VŮČI VAGÍNĚ
Naomi pokládá základní otázku: „Proč se vagina po značnou část západní historie stávala terčem zneužívání a násilí a podléhala kontrole?“ A odpovídá: „Když chcete ženu zdeptat a přemoct, aniž byste ji museli držet pod zámkem nebo svázat, když vám postačí, že „si to přivodí sama“, že se přestane prosazovat, ztratí elán a životní směr, vzdá se rozkoše a víry v sílu lásky a začne nedůvěřovat lidským poutům, protože jsou nespolehlivá a trhají se – pak se zaměřte na její vagínu.“ Pasáže týkající se traumat sexuálně zraněných žen jsou hodně silné, mj. asi i proto, že Naomi kdysi sama pracovala se znásilněnými ženami. Mluví o znásilnění jako nejen „fyzickém otřesu“, ale jako o útoku na ženství jako takové. Je to „účinná taktika“, jak ženy ovládat a zbavit síly a vitality. „Narůstají indikace nebo předběžné důkazy, že znásilnění a rané sexuální trauma může skutečně „zůstat v těle“, tím pádem dokonce i ve vagině, a systémově změnit tělesné funkce v těch nejintimnějších projevech. …Jestliže ženě nepomůže správná léčba, může se trvale a bez možnosti vědomé kontroly změnit její rytmus dýchání, srdeční akce, krevní tlak a panické reakce.“ Z vědeckých studií zmiňuje zjištění destabilizace takový žen (neudrží fyzickou stabilitu – což odráží narušení vnitřní stability) a snížení vzrušivosti, kdy vagina ztratí schopnost se prokrvit nebo se prokrvuje špatně.
Hodně prostoru věnuje názorům sexuálního terapeuta Mika Lousady. Ten mj. tvrdí, že v tělech žen, které prožily znásilnění nebo byly zneužívány, dojde k energetickému rozpojení. „Jako by se vagina takové ženy, třebaže i zažívá orgasmus, „energeticky“ odpojila od zbytku těla…. Znecitlivění vaginy v našem kulturním prostředí je víc než běžné. Podle publikovaných výzkumů může fyzicky dosáhnout orgasmu téměř každá žena, proto Lousada věří, že relativní znecitlivění vaginy, s nímž se v praxi setkává, je u té které ženy způsobeno nahromaděním negativních zkušeností, od dětských posměšků až po fyzické sexuální násilí.“Toto mohu potvrdit sama ze zkušenosti práce se ženami: jako by byly „stažené do hlavy“ či horní poloviny těla, což je pro ně „bezpečnější“. Energie tak neproudí celým tělem, bloky zůstávají v jemnohmotných tělech. Je to i moje osobní zkušenost. Moje kamarádka fyzioterapeutka mluví doslova o „mrtvé pánvi“ starších žen, které žijí v neuspokojivém či traumatem zatíženém (nebo obojí) sexuálním životě.
HISTORIE
Tady samozřejmě nejde neudělat exkurs do patriarchální historie, která ženské tělo a vagínu zvláště hrubě zneuctila, biblickým odsouzením vagíny jako nečisté počínaje. (Viz. také kapitola „Posvátná sexualita: Návrat k tajemství“ v mé knize Kořeny ženské spirituality). Křesťanství, jehož staré programy stále zatěžují naše kolektivní vědomí, ženskou sexualitu odsoudilo jako hříšnou. „V raně novověké Evorpě, kdy byla během čarodějnické hysterie vagina pokládána za ďáblovu peleš a bránu do pekla, musela žena cítit, že je ztělesněním hanby, která sídlí v samém středu její bytosti.“ Dále se Naomi věnuje období alžbětinské Anglie, resp. jazyku Shakespearových her, viktoriánské Anglii, básním a prózám ženských autorek přelomu století a překvapivě černošskému hudebnímu stylu, resp. textům písní, blues.(!Krásné erotické jinotaje!). Zmiňuje i druhou vlnu feminismu (mj. Eve Ensler a její Monology vagíny či kniha Kunda: Prohlášení nezávislosti Ingy Musci.).
Dostává se tak k tématu jazyka a připomíná známou pravdu, že na rozdíl od jiných kultur, židokřesťanská kultura má pro sexuální části těla buď lékařské, nebo vulgární názvy – nic mezi tím. Důkladně se pozastavuje u slova „kunda“, anglicky „cunt“, což je opravdu velmi negativní, pejorativní slovo. Podle lingvisty Erica Partridge ale prazáklad tohoto slova CU/KU/ znamenal v prehistorických indoevropských jazycích „ženský“, „úrodný“. Ve staroanglickém CYN a gótském KUNI „vyslovováno „kin“, znamenalo nejen matrilineární pokrevní svazky, ale i puklinu nebo štěrbinu, pohlavní otvor bohyně.“ Dále má slovo souvislost s „vodou“, což je, jak známo, ženský živel citů, emocí a plynutí. „Asi neplatí jenom o mně, že se v hloubi své bytosti zachvěju pokaždé, když se setkám s tím, jak cunt asociuje nechutnost, hloupost nebo vyjadřuje averzi, anebo když někdo zredukuje ženy na „kundy“ nebo „píči“. Pořád se nám říká, ať si toho „nevšímáme“, jenže jazyková moc takových dehonestujících označení, možná signalizujících i reálné sexuální ohrožení, může mít vliv na multisystémovou dysregulaci, kvůli které prostě „nemůžeme“.“ ….. „Sexuální ohrožení, které vyzařuje ze slovního nepřátelství vůči vagíně, v těle spouští víc než jen stresové reakce. Mozek i tělo ženy nasávají určité koncepty v rámci kulturní socializace.“
KULTURA PORNOGRAFIE
Na téma jazyka navazuje ještě palčivější téma pornografie. Tady samozřejmě Naomi píchla do vosího hnízda, protože pornografie je v současnosti velký byznys a zdroj příjmů, a především – stala se součástí mainstreamu. Nemůžete projít kolem stánků, aby na vás nevykoukla nahá žena či muž v lascivních pozicích a s hrubými texty, reklamy silně využívají pornografické ikonografie, sexuální scény jsou – často samoúčelně – součástí pomalu už i pohádek pro děti. Naomi pečlivě argumentuje, proč je pornografie návyková (a tudíž, jako jiné závislosti, vyžaduje stále „víc a víc“) a jak mužům škodí, resp. snižuje jejich schopnost žít normální sexuální život s normální ženou. „Dnešní mužský mozek se začal vyvíjet hlavně v době, kdy byl pohled na nahou či souložící ženu velmi vzácný, dostupný jen po překonání obtíží – zároveň ale právě kvůli tomu velmi, velmi vzrušující. Vzrušení a související dopaminová reakce byly vázány na jedinečné milování s konkrétní ženou, které následovalo po nezbytné fázi dvoření, ovlivňujícím dopaminovou hladinu.“ Nebezpečím je skutečnost, že „centra agrese a sexuální touhy sídlí v mozku velmi blízko sebe“- může docházet k jejich propojení. Školní poradci upozorňují, že násilné sexuální praktiky se z pornofilmů dostávají do školních kolejí, gynekologové upozorňují, že např. stále častěji léčí dívky s vnitřními trhlinami po análním styku. „Porno lidi uspává: koncepčně a politicky, stejně jako eroticky.“ A především snižuje mužskou i ženskou vnímavost a úctu vůči vagíně a vůči láskyplné sexualitě.
PROTOKOL BOHYNĚ aneb „Milovaná jsem já.“
V poslední části,pro mnohé asi diskutabilně, Naomi píše o tzv. „protokolu Bohyně“ (v originále „the Goddess Array“ – české „protokol“ mi přijde příliš úřední). Čte se to nádherně, rozhodně lépe než výcucy v ženských časopisech. Jednoduše, je to návod, jak ženám udělat sexuálně dobře:-). Ke slovu se opět dostane Mike Lousada: „Pravý stav ženy je blaho rozlévající se jako oceán…Muž musí ženě umožnit „pohyb a nechat ji dýchat“, aby mohla plout „svým proudem“. Své klientky Lousada dělí na tři skupiny:
- 1. ženy nešťastné kvůli vztahům, resp. kvůli nerovnováze mužské a ženské energie. Tyto ženy „touží po mužném partnerovi, ale nepřitahují ho, protože žijí a vyzařují „své vlastní mužství““. Tak na ně tlačí společnost a moderní pracovní život: ve svém osobním životě ale často sbírají „trpké plody“ v podobě odpojení, nežití své ženské polarity.
- 2. ženy se sexuálním traumatem.
- 3. ženy, které chtějí zažít rozkoš (jak jednoduché:-)).
Do „protokolu Bohyně“ Naomi mužům doporučuje: ocenění a pomoc, květiny, uklidnění, ztlumené světlo, objetí, jejich vlastní přirozená vůně (velmi důležité údaje o čichu jako ženském smyslu a mj. vlivu hormonální antikoncepce na oslabení,resp. zmatení tohoto našeho vnímavého a „pravdomluvného“ senzoru), propojení skrze pohled, mluvení a naslouchání, dotek a hlazení, dostatečný čas pro „posvátné místo“ (erotogenní zóny vagíny), ujišťování o kráse a spojení archetypu hodného a zlobivého hocha – I love you, Mr. Darcy! Trochu je mi mužů, přiznám se, líto, protože to je opravdu náročný seznam v dnešní době pracovní přetíženosti…Ale z vlastní zkušenosti více než dvacetiletého vztahu vím, že to funguje. Muži, berte to jako součást svého osobního spirituálního rozvoje, protože to tak je.
Za zmínku stojí ještě text o ženském orgasmickém transu. Ženy zažívají orgasmus jinak než muži: představuje pro ně ztrátu vědomé kontroly a „rozpad hranic já“. „Já bylo v historii konceptualizováno mužsky: vývoj západní ffie řídila kritéria rozumu, vědomí a vůle. Já bylo jasně vymezitelné a autonomní. Mozek orgasmické ženy však pravidelně zažívá subjektivní zkušenost s neohraničeným já, které pohlcuje nebo přemáhá větší síla s nedozírným dosahem, nezvladatelná vědomím. Tajemnost této orgasmické ztráty kontroly byla velmi pravděpodobným důvodem, proč muži vytvářeli portréty žen jako sexuálně iracionálních bytostí, čarodějnic a bakchantek.“ Tato slova jsou pro mne osobně velmi důležitá a léčivá. A stejně tak „Žena je nastavena tak, že ji orgasmus posiluje .“
ODVAHA MLUVIT / PSÁT OTEVŘENĚ
Co dodat na závěr? Kniha se mi líbila. Podle mne jde do hloubky a dělá důležitý krok k propojení prožitku těla a mysli. Teď ještě propojení duše,ducha, jemnohmotných těl, výzkum dosud přeceňovaného mozku jako (v podstatě pouhého) přijímače a vysílače, moudré vědomí každé buňky našeho těla… To by mohl někdo vědecky vysvětlit a dokázat příště. Už se na to těším. Na druhou stranu chápu, že někomu Naomin styl nevyhovuje. Píše hodně osobně, emocionálně, naléhavě a sebevědomě. Mísí vědecké poznatky z lékařství, přírodních i humanitních věd s vlastními zážitky a prožitky, setkání s lidmi, alternativními duchovními směry jako je tantra a sexuální bodywork. To musí být pro pragmatiky a intelektuály silná káva. Není to ani osobní zpověď, ani vědecká studie – je to něco mezi tím. Vzhledem k tomu, že píši podobným stylem, mám pro něj pochopení.
V Respektu z 1.-7.září 2014 vyšla recenze na knihu z pera Kamila Fily, jinak filmového kritika, jehož texty vždy stojí za pozornost. Článek je dobrý, postřehy bystré. Rozhodně ale nesouhlasím s jeho tvrzením na konci textu, že „Naomi Wolfová přes všechnu svou snahu překonává dávné feministické vymezování se proti tezi, že „žena potřebuje muže jako ryba bicykl“, nepříliš elegantním návratem k tomu, že ženu definuje pouze skrze genitálie.“ To je hrubé nepochopení holistického pojetí lidské bytosti, ženy, o kterém kniha pojednává, nepochopení onoho „bodysoul“ Marion Woodman. I když také cítím, že se kniha věnuje příliš biologické stránce ženského těla, už ho propojuje s myslí, pocity, emocemi, náladami, tvořivostí, spiritualitou – a to je v maistreamu velký pokrok. Žena je tělo, je to její bytostná esence, a ta esence je posvátná, tedy to, co nazýváme slovem „spirituální“. Tělo je spirituální a sexualita je spirituální. Autor recenze nepochopil, že oddělení těla a ducha není přirozený stav věcí: kyvadlo se vrací do rovnováhy, rozštěp se zaceluje. Oceňuji upřímnou otázku v závěru: „Jak ale dosáhnout toho, aby muži dokázali jinak přemýšlet, pokud by v duchu logiky Wolfové měli myslet penisem a jejich nervové propojení s mozkem bylo slabší než u žen?“ No, zaprvé, nejde o logiku. Zadruhé, v knize je řečeno, že nervová zakončení mužů jsou ustrojena jinak. Nervová síť není tak rozprostřena, je více soustředěna k jednomu svazku, do penisu.Což patrně přináší jistá omezení v přemýšlení, resp. v pochopení. Zatřetí, proto Naomi napsala „Protokol Bohyně“, a vůbec celou tuto knihu, aby to muži pochopili – protože jak víme, je potřeba jim opravdu vše říci, pomalu, důkladně, podrobně, trpělivě a s láskou, pokud chceme být spokojené. Mají-li otevřená srdce, milují-li nás, pochopí. Takže ten „návod mužům, jak učinit ženu šťastnou“, který Fila srovnává se ženskými časopisy, je důležitý.
Myslím, že platí to, co píše feministická publicistka Susan Cain v článku „Odvaha Naomi Wolf“ (http://www.thepowerofintroverts.com/2012/10/21/the-courage-of-naomi-wolf/): Naomi si udělala kariéru na tom, že říká svoji pravdu. Znovu a znovu se vydává na kontroverzní území, používá srozumitelný jazyk, a to vše s velkou odvahou.“Vědomě vyslovuje drzá a kontroverzní prohlášení a doufá, že budou rezonovat s jinými ženami…“
Rány na ženském těle způsobené rozštěpem těla a mysli/ducha jsou hluboké, projevují se poruchami příjmu potravy, diktátem krásy, posuzováním, neláskou k vlastnímu tělu – a sexuálními traumaty. Každá kniha, která nás podporuje v léčení a sebelásce, je cenná. Doporučuji.
Anglický originál knihy „Vagina. A New Biography“ 2012, česky „Vagina. Nová perspektiva“, přeložily Eva Kalivodová a Kamila Remišová Věšinová. Vydalo nakl. Dokořán.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: