Aktuálně: Rusko

Včera jsem uklízela, poslouchala podcasty a odbíhala  k twitterům, abych sledovala demonstrace v Rusku. Jestli mne něco dožene k slzám, tak je to přesně tohle: odvaha lidí v šíleném režimu vyjít ven a už jen tím dát najevo svoji svobodnou vůli, přestože vědí, že mohou být mlácení, zatčení, odsouzení za nesmysl a zavření. Zapaluji svíčku a prosím o jejich Vyšší Ochranu. A v duchu děkuji své ukrajinské babičce, že včas utekla na Západ.

Vlastně to odporuje přírodním zákonům. Narodíte se do země, která prostě svobodu a demokracii nezná, nikdy ji nezažila a vůbec neví, o co jde. A přesto cítíte, že je to něco cenného, za co stojí nechat se zmlátit zombíky v OMON uniformách. Dokážete leccos vydržet, na utrpení je konec konců postavená celá vaše kultura, a přesto v určité chvíli utahování šroubů cítíte, že už je toho dost a vy se musíte ozvat. Čím více na Východ, tím větší beznaděj, protože lidí, kteří takto cítí, je méně a méně: většina životní energie se soustředí na holé přežití – tedy pokud nepatříte ke zkorumpované vrstvě staré moci. Jezdívala jsem v mládí pracovat na Ukrajinu a mohu odpovědně říct, že většina obyčejných lidí  na Východě má jiné starosti než chodit na demonstrace. Starosti, které si tady – i pod tíhou kovidu – ani neumíme představit.

PŘITAŽLIVOST STARÉ MOCI

Co mne překvapuje je náchylnost mnoha Čechů k těmto režimům staré moci. Jak mi kdysi „odůvodnila“ přítelkyně, osvícená žena, svůj volební hlas pro našeho současného prezidenta: „Světlo přichází z Východu.“ Ha. Na to se nedá nic namítnout. Anebo přece: že je to iluze a zbožné přání. Podezírám Čechy, kteří blouzní o panslovanství (a že se nás to drží už třetí století!), jednoduše z touhy nedodržovat pravidla a dát průchod svému subjektivnímu emočnímu barbarství, nebo abych byla korektní, „plynutí“ (oblíbené esoterické slovo). Jaká rozkoš nemuset se ovládat, nemuset dodržovat kodex slušnosti, diskrétnosti, vytříbeného chování, úrovně. Nemuset se snažit chápat a klíčovat složitý, nejednoznačný svět. Základní energie jsou tak přitažlivé – krev, půda, síla, … Jednoduchý výklad světa. Je to jako na konci pohádky Nesmrtelná teta, když Rozum přijde o svůj rozum. Sedí na lávce, máchá nohama a blábolivě se chichotá: „Lálálá, to se mi ulevilo!“

„Putin či Trump nám poskytují skutečné potěšení, protože nám nabízejí uvolnění od omezujících fakt.“ (Peter Pomerantsev: Tohle není propaganda. Válka proti realitě.)

Pomalu aby se člověk styděl projevit vlastenectví, aby se neobjevil ve společnosti, ze které by mu bylo špatně od žaludku.

ČEHO SI MŮŽEME VÁŽIT NA tzv. ZÁPADĚ? 

Ne že by na západní kultuře bylo vše dokonalé – asi to bude tím, že ji tvoří lidé, a lidé, jak známo, nejsou dokonalí. Ale nepřestává fascinovat, že i přes všechnu lidskou nedokonalost jsou tu společnosti, které dokázaly vytvořit takový kodex cti a práva, že je nápomocný a podpůrný pro většinu společnosti a přináší jí systémovou funkčnost, spravedlivou právní ochranu a materiální hojnost. A v nepsané dohodě ho většina lidí dodržuje. Což s pamětí na evropské hladomory, totality a války rozhodně není málo, naopak. Je to více než dost. Soudy fungují. Občanská společnost je aktivní. Stále ještě jsou tu svobodná média. Jeden z žáčků, které jsem na Ukrajině kdysi učila, mamince psal z českého evangelického tábora opakovaně: „Mama, zděs v magazinach vsjo jesť!“ Mami, tady mají v obchodech všechno! Zapomněli jsme, jak málo stačí ke štěstí.

IDEALISMUS DUŠÍ PRACOVNÍKŮ SVĚTLA

Kdysi jsem poslouchala živý chat s Inelií Benz. Přihlásil se do něj mladý muž z Íránu. Zeptal se jí, jak může pracovat na změně teokratického režimu starého mocenského paradigmatu, ve kterém žije? Inelia mu řekla jasně: „Jsou dvě možnosti. Buď si najděte svůj kmen, lidi stejného založení, svobodomyslné, odvážné, skutečně duchovní, a s nimi spolupracujte. Nebo odejděte.“ A pokračovala ne úplně příjemnou úvahou, jak lehkomyslné jsou duše pracovníků světla, když se rozhodnou inkarnovat do těl v kolektivech silně ovládaných starým mocenským paradigmatem. Ať se nám to líbí nebo ne, mají malou šanci, protože jednotlivec už dnes mnoho nezmůže. A kolektivní pole je silnější, než si dokážeme představit – konec konců, tady v Čechách, jak se tak snažíme vybabrat z vzorců „já nejsem odpovědný a ať to udělá někdo jiný“, víme svoje.

VZORCE MUČEDNICTVÍ A NEDŮVĚRA K PRAVDĚ NÁS OCHROMUJÍ

Na to myslím, když myslím na Navalného a stovky dalších opozičních politiků, novinářů, právníků, aktivistů, umělců, statečných občanů v Rusku a Bělorusku. Chycení v dualitě dobra a zla, světla a temnoty, jakou mají šanci nespadnout do mučednického vzorce – vzorce, který spolu se vzorcem „oběť – agresor“ tvoří základ ruské duše? Jak říkávala moje maminka: „Jestli je mi někoho líto, tak jsou to slušní, čestní, stateční Rusové.“ Ani nemusela dodávat, že vyhlídky nemají růžové. Když žijete v zemi, kde brainwashing probíhá po staletí, snění či únik jsou strategie přežití, a ani nevíte, jak by měla funkční společnost vypadat, těžko se něco změní.

Takže celé včerejší odpoledne je i o pevném rozhodnutí do těchto starých energií nespadnout, ani na mé, ani na jejich straně. Jak říká Pomerantsev v citované skvělé knize o lžích ruského vládního režimu:

„Staví nás to do paradoxní situace. Na jedné straně je potřeba rozpoznat a odhalit, jak Kreml vojensky využívá informace k matení, zastrašování, rozdělování a průtahům. Na druhé straně hrozí posilování kremelského pohledu na svět už jen tím, že na něj reagujeme.“ „Problém, jemuž dnes čelíme, není tolik útlak, jde spíš o nedostatek identity, apatii, nulovou důvěru… Oproti minulosti existuje víc nástrojů, jak věci měnit, ale méně vůle to dělat.“

Pro mne to znamená nelitovat je (= starý vzorec), ale s plným respektem k jejich rozhodnutí posilovat pole klidu a důvěry. Jde o to, aby staré mocenské paradigma neurčovalo náš život. Abychom dokázali rozeznat, kde jsme na něj vědomě i nevědomě navázaní, dokázali se odpojit a nenechat se mást a odvést z cesty.

SÍLA KOLEKTIVNÍHO POLE

V tom nás čeká ještě mnoho práce. Starý svět je stále lákavý, nabízí jistotu, známé bezpečí, a pravda stejně neexistuje, psali to na webu. „Největším exportem Putinova režimu není ropa nebo plyn. Je to korupce. Ale ve vztahu jsou dva. Pokud někdo může korupci vyvážet, musí tu být někdo, kdo si přeje ji přijímat,“ říká exilový ruský politik, též oběť pokusu o otravu, Vladimir Kara-Murza. Volá po cílených sankcích proti ruským mocenským figurám, které profitují ze ziskuchtivosti západních byznysmenů a politiků. Jak mnoho lidí ze Západu, zvláště těch s mocí starého typu, by rádi s ruským autokratem dělali byznys pro své vlastní obohacení, i když ideály jejich společnosti jsou jiné (nebo se alespoň tak tváří)?

Ruská kolektivní karma je zatraceně silná – téměř bych ji přirovnala k židovské: je těžké z ní vystoupit. Matka Rus má drápy a umí si tě podržet. Mimochodem, v rozhovorech s kvalitními analytiky, které jsem k tématu poslouchala, několikrát zaznělo, že ruští aktivisté musí zůstávat v Rusku, protože jakmile odejdou na Západ do exilu – často proto, aby si zachovali život, zdraví či důstojnost – přestanou je Rusové brát vážně. „Zradili“ a je jim vyčítáno, že nemohou zvenčí situaci v Rusku rozumět. Trochu mi to připomíná námitky izraelských Židů vůči americkým či evropským Židům („Nemůžete rozumět situaci v Izraeli, protože tu nežijete“), ale srovnání samozřejmě pokulhává – lidé z Izraele odcházejí dobrovolně a mohou se kdykoli vrátit. Uvádím jen jako ilustraci síly kolektivního pole země a jejích obyvatel.

SPIRÁLNÍ DYNAMIKA

Když odkážu na skvělý text kolegy z astrovýcviku Vojty Frančeho „Spiral Dynamics – nový pohled na evoluci lidstva i duše“ (http://ografologii.blogspot.com/2018/03/spiral-dynamics-novy-pohled-na-evoluci.html ), zpracovávající teorii Dona Edwarda Becka a Christophera C. Cowana, tak v Rusku máme zatím teprve rudý mem (moc) a modrý mem (síla pravdy). Další v lineární řadě – oranžový mem – se v Rusku ještě vůbec neprosadil, a kdo ví, jestli prosadí: představuje „úspěch a prosperitu skrze nejlepší strategii mezi rivaly“. Vzorec skutečně funkčního „kolektivního úspěchu a prosperity“ byl socialismem natolik pokřiven a krutě zneužit, že mu skrze haldy mrtvých už nikdo nevěří. Divoká devadesátá léta, kdy pár jednotlivců rozkrádalo společný majetek a přírodní zdroje, to dodělala. O zelený mem usilujeme aktuálně všichni – „harmonie celku s přijetím všech jednotlivců v jejich jedinečnosti, kvalita mezilidských vztahů“. A to nás ještě čeká žlutý, tyrkysový a korálový mem. No páni.

Každopádně nikoho z nás autoři nenechají spát na vavřínech: změna paradigmatu je psychosociální revoluce a jednotlivé barevné vrstvy/úrovně vývoje vědomí jsou přítomné neustále v celém světě i v naší individuální psyché. Jinými slovy, změna se odehrává zvenčí ve společnosti i uvnitř nás. A jde napříč etniky, náboženstvími, postaveními, pohlavími, …

Takže nakonec měli soudruzi pravdu, jen je jejich heslo potřeba trochu aktualizovat:
„Vědomí, slušní lidé z celého světa, spojte se!“

K tématu řekli či napsali: 

https://plus.rozhlas.cz/libor-dvorak-sedm-pravd-o-roli-alexeje-navalneho-8410487

https://denikn.cz/540760/studio-n-vedel-ze-ho-zatknou-proc-se-navalnyj-vratil-do-moskvy/?ref=list

https://www.respekt.cz/agenda/za-navalneho-vyslo-do-ulic-mene-lidi-nez-driv-zato-se-demonstrovalo-v-desitkach-mest

K dění v Bělorusku aktuálně: web Investigace.cz

Právo na násilí má pouze stát

Foto: Reuters

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

KURSK o ruské karmě

Ivana Smoleňová o ruské propagandě

O ženském hněvu

Aktuálně: Ukrajina

ONDŘEJ SOUKUP o Ukrajině a Rusku I.

ONDŘEJ SOUKUP o Ukrajině a Rusku II.

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

One Reply to “Aktuálně: Rusko”

Napsat komentář