MOTTO: „Ztráta mytologického vědomí je vůbec nejtěžší ztrátou, jaká lidstvo postihla…“ (Philip Wheelwright)
Více než co jiného je největší výzvou současnosti hledání rovnováhy. Jako bychom byli tlačeni naučit se chodit po laně s propastmi nalevo i napravo, udržet balanc mezi extrémy, neustále hledat střed. To si uvědomuji tím spíše, že moje práce stojí jednou nohou v akademickém střízlivém světě faktů a druhou nohou ve spirituálním světě obrazů, intuice, cítění a nepředvídatelných tajemství.
Sama pro sebe mluvím o dvou typech pravdy: historické a mytické. Obě mají svoji důležitost a platnost, je však potřeba je stále rozlišovat, uvědomovat si, která je která. Každá má totiž mimo jiné svoji úlohu.
HISTORICKÁ A MYTICKÁ PRAVDA
Historická pravda založená na střízlivých faktech je důležitá pro naši mysl. Ve své kvalitní podobě tvoří zdravou strukturu naší společnosti – poznání a přiznání historické pravdy (např. kolektivních selhání) je léčivé pro kolektivní vědomí a umožňuje zdravější a vědomější budoucnost kolektivu.
Mytická pravda oslovuje emoční a duševní stránku člověka. V nejvyšší kvalitě může oslovit i Ducha. Komunikuje skrze obrazy a pocitové vjemy, dotýká se podvědomí a nevědomí. Duše jimi může být sycena či drcena, každopádně ovlivňována. Proto jsou lidé ovlivňováni příběhy své kultury, i když vědí, že nejsou „historicky reálné“. A proto je důležité, aby tyto příběhy a jejich interpretace sledovaly růst kolektivního vědomí. Dnes jsou mnohé mytické pravdy neudržitelné (např. o méněcennosti žen, sexuálních menšin a dalších „the Others“, „jiných lidech“), a mnohé jsou dokonce přímo nebezpečné (např. že „můj bůh“ je jediný možný a budu-li ho následovat, odpustí mi všechno spáchané zlo, aniž bych se musel starat já sám o nápravu).
Mytickou pravdu je každopádně potřeba mít na paměti, protože v době úpadku části společenských struktur a lidských kolektivů, ke kterému dochází v transformačním víru, obvykle skrze davové vědomí ovládne kolektiv a působí jako rohypnol – navodí kolektivní trans založený na iluzorním vnímání reality. Realita je však příliš sofistikovaný konstrukt, abychom s ním uměli zacházet jen tak „bez výuky“, z nízkého bodu uvědomění, bez znalosti všech (obvykle skrytých) činitelů.
Aktuální společenská situace nám krásně ukazuje, že když si mytickou pravdu neuvědomujeme, netříbíme ji v jemné kalibraci a vyvažování s historickou pravdou, ovládne nás stejně jako nezvědoměný archetyp (silný vnitřní vzorec v naší psychice). Výsledkem je, že muži a ženy, tak hrdí na své racio, se chovají zcela iracionálně, protože si vytvářejí svoji vlastní mytickou realitu, aniž by tušili, že se tak děje. Inu, jak praví šamanka Maruška Madeira, pravda je náročný koncept, mluvme raději o poznání.
PŘÍRODA JAKO UČITELKA MYTICKÉ PRAVDY
Se dvěma milými přítelkyněmi sedíme na břehu moře. Je časné ráno. V moři před námi se nachází ostrov, jeho tvar připomíná obří želvu. Není divu, že mořské želvy si ho našly. Na písčité pláži zde kladou svá vejce. Dnes je součástí přírodní rezervace. Tato fascinující hříčka přírody mne vůbec nepřekvapuje – podobné přitahuje podobné.
Klidná hladina moře je tmavě modrá, jen pruh nad ní je zbarven do jemně oranžové. Ta postupně nabývá na intenzitě, zvláště v jednom místě – z našeho pohledu blízko hlavy obří želvy-ostrova. Světlo jako by se klubalo ze samotného prostoru. Pak v jednom okamžiku sytě oranžová barva vykoukne nad obzor – a už se nedá zastavit. Z moře vyklouzne koule světla. Narodí se se stejnou samozřejmostí, jako děťátko při přirozeném porodu. Od té chvíle už není cesta zpět. Nebe postupně světlá do blankytu, záhyby skal na obří želvě jsou stále zřetelnější, teplota vzduchu stoupá, zvedá se vítr. Slunce zalévá svojí královskou energií svět, jehož jsme nyní malou součástí a který reflektujeme. Zázrak přerodu se povedl, všechno je na svém místě. Můžeme si oddechnout a jít domů. Tedy poté, co si nahé zaplaveme v úžasné vodě Iónského moře.
Jak plavu, vzpomínám na slova C. G. Junga. Popisuje indiánský kmen, jehož mužští členové každé ráno vstávali před úsvitem a šli vyjít Slunce. Ano, čtete dobře. Pevně věřili, že právě díky jejich přítomnosti a spolusoustředění Slunce může vyjít. Jiným slovy, věřili, že jejich přítomnost a meditační spolupráce udržuje náš svět v chodu. Samozřejmě neznali západní vědce, kteří by se jim vysmáli a zapletli je do nástrah svých filosofií o rozštěpeném světě, objektivní a subjektivní realitě, planetě jako mrtvé kamenné kouli a čistě materiálním fungování lidských bytostí. Naštěstí nic z toho netušili, a tak mohli žít tuto svoji krásnou a podpůrnou mytickou pravdu: pravdu o spojení člověka, jeho prostředí a kosmického Universa. Dávalo jim to sebeúctu a sebehodnotu, vědomí spoluúčastni na velkém díle Ducha a Přírody, vědomí spolutvorby Života. Co víc si člověk může přát? Každý poctivý psychoterapeut by Vám řekl, že právě tato témata – sebehodnota, vlastní identita a potřeba vyššího/hlubšího smyslu – jsou aktuálně nejpalčivějšími zakázkami jejich klientů. I když se navenek maskují pracovními nebo partnerskými problémy.
PŘÍRODNÍ MYTICKÁ PRAVDA NENÍ IDEOLOGICKÁ
Když si osvojíme pohled na realitu magickýma očima dítěte, nesmírně tím vyživujeme svoji duši. Obohatíme svůj každodenní život a získáme důvěru k veškerému dění. Protože když vnímáte realitu jako mytickou – ostrov je pro Vás želvou, mořská voda plodovou vodou a východ Slunce zrozením zázraku – , můžete vidět klíč a odpověď ve všem, co prožíváte. Všude kolem je náhle spousta mluvících úst a naznačujících pomocníků. Koruna stromů na Vás kýve „ano“ nebo „ne“, když řešíte nějaké pracovní dilema, let ptáka Vám naznačí, kudy se máte vydat, kočka okopíruje Vaši energetickou hladinu, aby Vám jó došlo, že si máte jít ale opravdu lehnout a vyspat se. Celý svět se promění v Alenčinu říši a vy pochopíte, že nikdy nejsme sami a opuštění – jenom slepí a zabednění. Zázrak života se v hologramu a fraktálu odráží ve všem, v každém detailu a v každé formě. Stačí jen otevřít svoje jemné vnímání.
Příroda je zároveň bezpečná v tom, že není ideologická. Sleduje evoluční pohyb vědomí Gaii přirozeně, neboť je jejím fyzickým „tělem“. Její mytické pravdy Vás nenutí budovat Velký Izrael pro slávu boží/trpět jako Kristus na kříži/zabíjet bližní jiného náboženství, aby Vás oblažovalo sedmdesát dva panen v ráji. Mytická pravda Přírody Vás nenutí věřit, že svět ovládá Rothschild a Soros (krycí jméno pro „Židy“), že všichni migranti mají upíří zuby a že v naší zemičce mají všichni rovnou páteř, zvláště pán s krycím jménem „Bureš“. Skrze přírodní obrazy a vjemy přichází léčení: pokora, úcta, vědomí sítě a smyslu. Jaká podpora!
TANEC S PROMĚNAMI ZEMĚ
Osvojení mytického jazyka přírody, kde je všechno živé a všechno nějakým způsobem komunikuje, je základní dovedností, kterou potřebujeme pro zvládnutí proměny planety Země – Gaii. Velmi doporučuji knihu umělce a geomanta Marka Pogačnika „Tanec s proměnami Země: Průvodce výzvami 21. století“. Úžasná a moudrá kniha, která srozumitelným, jemným jazykem vystihuje fascinující proměnu naší planety – živé bytosti Gaii. V každé kapitole jsou cvičení, jak se můžete propojit s jemnohmotným tělem Gaii a jejími procesy, jak můžete vytříbit své vnímání a jak komunikovat s našimi spolubytostmi. Já obvykle mluvím o zvířatech a rostlinách, Pogačnik mluví o paralelních evolučních světech víl (Sídhe), Entů (neplést s duchy stromů), delfínů a Jisker Gaie. S láskou mluví o dracích jako základní prasíle Gaii a jeho slova „draci jsou anděly Země a andělé jsou draky Universa“ mne rozezvučela jak hudební nástroj. Propojení nahoře a dole: možností a kořenů, nebe a země, ducha a hmoty.
Pogačnik zmiňuje tři podmínky, „které nám umožňují předejít úplnému zničení Země“:
„Měli bychom držet v našich srdcích ukotvenu vizi Země jako posvátné zahrady Gaie, ve které všechny světy, bytosti a síly spolupracují v harmonii, vzájemném respektu a společné tvůrčí radosti. Vize, vycházející ze srdce Syna, je platná a měli bychom ji všichni uvnitř vyživovat, i když jsme bombardováni realitou neustálých válek, falešných politických vůdců a ničením přírodního prostředí.
Neměli bychom být emocionálně zahlceni a posedlí vlnami přicházejících změn Země, které ohrožují život. Místo toho bychom měli hledat, objevovat a podporovat existující cestu Gaie. Gaia, společně se svými elementárními a duchovními pomocníky, je již na planetární transmutační cestě, jež předejde finálními kataklyzmatu, které trvale ohrožuje dechberoucí krásu planety Země.
Jako dospělé dcery a synové Gaie jsme zváni, stát se spolutvůrci transformace, kterou prochází naše domovská planeta. Jako vědomí vtělené do hmoty lidé již projevují – protesty v ulicích, opatřeními na ochranu přírody, recyklačním hospodářstvím, atd. – rozhodnutí opustit cestu destrukce. Přesto má rozhodnutí nízkou hodnotu, pokud vědomě nepodporuje plán Gaie úplně přestavět celý prostor Země na zahradu tvůrčího klidu.“ (str. 97-98)
CHŮZE PO LANĚ
Jak říkám, je to chůze po laně. Je dobré ctít faktickou pravdu, střízlivou realitu. Sledovat kvalitní média, učit se pracovat s informacemi, být uvědomělý občan či občanka. Člověk je bytost kulturní a společenská. Zároveň ale je dobré nepropadnout přesvědčení, že tato realita je jediná. Ono tedy by to bylo také dost depresivní, že ano…
Je i realita jemnohmotná, kde mají zvířata duši, stromy s Vámi telepaticky mluví a stíny západu Slunce mají moc odhalit Váš vlastní Stín. Koneckonců, víme, co jablko padající ze stromu ukázalo Newtonovi, a Einstein se nijak netajil tím, že řešení vědeckých problémů k němu přicházelo ve snech.
Spolutvořit můžeme jako aktivní občané skrze faktickou pravdu i jako aktivní vizionáři skrze mytickou pravdu. Obojí má svoji hodnotu a roli. A hledání středu je věčný proces, stále v pohybu. Jedno velké dobrodružství. Užijte si ho!
Knihu najdete zde:
https://malvern.cz/kniha/marko-pogacnik-tanec-s-promenami-zeme-pruvodce-vyzvami-21-stoleti/
Doporučuji skvělý film k tématu „Muž, který poznal nekonečno“ anebo střet intuitivní a deduktivní pravdy ve vědě (vyšlo na DVD):
https://www.csfd.cz/film/388643-muz-ktery-poznal-nekonecno/prehled/
Foto: Bezmocné pocity z neustálého nacházení nábojnic z pušek (pochází ze střelby na ptáky migrující přes Středozemní moře – drtivou většinu místních ptáků už si ostrované vystříleli) jsme s přítelkyněmi léčily mytickým rituálem. Nábojnice byla vložena do mísy spolu s kameny ve tvaru dračích vajec, obrázkem skvělé Věry Kočky, který jsem „náhodou“ měla v knize jak záložku, šalvějí, ptačím perem a květy ibišku pro ženskou jemnost.
Aniž jsem to tušila, tématem obrázku je ČAS PROBUZENÍ: „Obrázek znázorňuje mateřskou lásku a nový, probouzející se život. Co bylo dobře uschováno, vychází na světlo. Co dlouho spalo, se probouzí. Po bolesti přichází naděje. Z vody vzešel nový život. O Atlantidě a touze, aby láska, která tam zbyla, se znovu narodila. Láska vše přežije, i dlouhé čekání…“ (Věra Kočka, viz http://www.verakocka.cz/cas-probuzeni )
VĚNUJI MILÝM PŘÍTELKYNÍM DITĚ A ROMANĚ. HOLKY, BYLO TO BEZVA!
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: