KVŮLI NÍ HRDINOVÉ LÉTAJÍ

Představte si situaci: Rok 2006. Jste malá vojenská jednotka na nepřátelském území, ze kterého na vaši zemi dopadají rakety a jsou unášeni lidé. Vaše vojenská jednotka není profesionální, jste záložáci, tedy civilisté povolaní do vojenské služby ve chvíli válečné nouze. Vaše služba končí a máte se vrátit do civilu. Postupujete noční krajinou k hranici domova, velmi obezřetně, protože nepřítel může být všude. Přijdete k rozbořenému domu, před kterým je tank. Zavoláte vysílačkou, zda o něm velení ví. Ví – a také ví, že jsou v něm velmi důležité informace, které se nesmí dostat nepříteli do rukou, proto už letí dron, aby tank zničil. Záložáci ale slyší z tanku pohyb – a vytáhnou z něho zraněného vojáka. Dron je na poslední chvíli odvolán, aby záchrana mohla proběhnout. Potom se spustí palba a je jasné, že se hrstka vojáků ocitla v přesile útočníků. Dron je opět přivolán, neboť jedinou záchranou je ústup a odnesení zraněných, kterých mezitím přibylo. Velitel zásahu Azoulay je však při útoku nejen zraněn, ale i zavalen kusem betonu, který není v lidských silách odvalit. Z posledních sil předá velení mladému vojákovi Avivovi a donutí ho, aby ho na místě nechal a odvedl ostatní do bezpečí. Aviv, přestože by tak rád milovaného velitele vzal s sebou, vidí, že beton neodvalí, a ví, že v následujících vteřinách přiletí dron a nedaleký tank odpálí. Vyplní tedy velitelův poslední rozkaz a odvede jednotku do bezpečí. Tím by mohl příběh skončit. Ale ve skutečnosti začíná. 

PŘÁTELÉ NA CESTĚ

Popsala jsem první scény izraelského seriálu vysílaného na stanici Netflix pod názvem When Heroes Fly. Originální název je lehce odlišný – Bišvila giborim afim znamená Kvůli ní hrdinové létají. Seriál sleduje příběh čtyř přátel, záložáků, kteří byli povoláni do bojů ve druhé libanonské válce roku 2006. Příběh se odvíjí o deset let později od popsané události, ve které zahynul jejich milovaný velitel. Osudy mužů se rozdělily. Zbožný Dubi se oženil a má děti, Aviv se rozešel s milovanou Jaeli, Dubiho sestrou, léčil se v sanatoriu a nyní žije, či spíše živoří, v matčině bytě, Dotan zvaný Himmler vede navenek úspěšný život bohatého investora, uvnitř je však nešťastný –  a právě se dozvěděl, že má rakovinu a  zbývají mu dva měsíce života, a Benda z Izraele odejde do Jižní Ameriky. V Kolumbii málem zemře, když upadne do drogové závislosti a osidel narkomafie, ze závislosti se ale naštěstí dostane a s přítelkyní Mariou si otevřou bistro s chumusem. A je to on, kdo jednoho dne v novinách vidí fotku se ženou, kterou zná – s Jaeli. Tou Jaeli, o které si všichni myslí, že zahynula v Kolumbii při autonehodě před osmi lety. To je důvod, proč kontaktuje dávné přátele záložáky. A oni se seberou a do Kolumbie přijedou, aby Jaeli našli. Nebo aby byli znovu spolu?

NEZHOJENÁ RÁNA

Děj seriálu je napínavý a nedá divákovi vydechnout. Postupně se odkrývá, že někde v džungli přežívá duchovní sekta vedená postavou nazývanou „Bledý otec“. A Jaeli je patrně její členkou – otázkou je, zda dobrovolnou. Divák často ví více než hlavní aktéři, protože mu seriál dává nahlédnout do paralelního dění v džungli, zároveň je mu pomalu odkrýváno dění z minulosti všech hrdinů. A má tak příležitost poznat, že seriál na první pohled je možná o dobrodružném hledání ztracené partnerky a sestry, ale ve skutečnosti je o jedné ráně, která se nezahojila: o smutku, bolesti, vzteku a pocitu viny, které všichni cítí za to, že ve válečné situaci, v nečekané noční akci, nechali svého velitele zemřít a sami se zachránili návratem do Izraele. Trýznivé otázky, co mohl kdo udělat a neudělal, kdo za co může a nemůže, se vynořují znovu a znovu.

POST-TRAUMATICKÝ SYNDROM A ANDĚLÉ

V březnu jsme s milou přítelkyní jely na dva týdny do Izraele, polovýletně a polopracovně. Setkaly jsme se se zajímavými lidmi a dělaly s nimi rozhovory. Jedním ze zpovídaných byl Jaron, muž, který novátorsky pomáhá školám změnit výuku tak, aby studenty bavila. Kromě toho založil neziskovku Resisim, což znamená Šrapnely. Neziskovka vznikla poté, co se vrátil po šestileté vojenské službě z války z Libanonu, kde velel sto dvaceti vojákům, a došlo mu, že válka v něm zůstala. Chvíli trvalo, než si uvědomil a sám sobě přiznal, že trpí post-traumatickým syndromem, čili že má problém. Resisim se stalo  součástí jeho snahy  vyrovnat se se vším, co prožil. Napsal knihu Tic´ok, „Křič“, zveřejnil ji na internetu, a vyzval další válečné veterány, aby o svých válečných zkušenostech, které je stále pronásledují v civilním každodenním životě, začali veřejně mluvit. Je si vědom skutečnosti, že Izrael vojenskou obranu stále potřebuje, sám zůstal kapitánem v aktivních zálohách, ale zároveň ví, že normálnímu člověku válečné prožitky způsobují rány na těle i na duši a nemá smysl to skrývat. A prvním krokem, jak rány léčit, je o nich mluvit. Ti, kdo se k aktivitám Resisim připojili, o Dni vzpomínky na padlé vojáky veřejně sdíleli své příběhy a ukazovali tak, že hrdinství se nemusí lakovat narůžovo stylem „všechno zvládáme a jsme v pohodě“. Hrdinství může mít podobu sebereflexe, pravdivosti, autenticity, přijetí vlastní zranitelnosti, uvědomění křehkosti lidské duše – a žádosti o pomoc. Jaron nakonec po mnoha peripetiích o pomoc požádal. A přišla mu v podobě služebního psa vycvičeného na pomoc lidem s post-traumatickým syndromem. Na naše setkání  přišel do kavárny s labradorkou, fenkou Ruby. Ví, co má dělat, když na jejího pána přijdou nečekané strachy a fyzické či psychické zkraty, ví, jak ho v noci vzbudit, když má noční můry. Anděl v psí podobě – nepřeháním.

A jednou z dalších dobrovolných aktivit Jarona bylo, že se stal poradcem pro seriál Kvůli ní hrdinové létají.

CO NÁM ZPŮSOBUJE TRAUMA?

V posledním díle seriálu je scéna, kdy Aviv, muž, jenž udělal na nátlak svého velitele rozhodnutí ho opustit a ustoupit, má možnost znovu toto své hluboké trauma prožít – a vzpomínku změnit. Vrátí se po časové ose svého života. Zažije první bolest – smrt svého otce, které byl přítomen, a tuto vzpomínku vytěsnil. A potom je tam scéna, kterou už známe – smrt jiné „otcovské postavy“, přítele velitele. Aviv má možnost vzpomínku upravit, rozhodnout se jinak. A rozhodne se – stejně. Přesto se tím mnoho změní. Proč?
Co nám vlastně způsobuje trauma, tedy energetický blok, zaseknutí v určité situaci našeho života, která nám způsobila šok? Je to pocit bezmoci, pocit, že jsme v situaci chyceni a naprosto ji nemůžeme ovlivnit, pocit, že jsou tu mocné síly nad naše síly, a my nemáme svobodnou volbu projevit své přání. Takže skutečným lékem pro Aviva nebyla možnost změnit vzpomínku na Azoulaye, ale prožít samotnou možnost rozhodnutí, prožít příležitost k volbě. „Opravit“ ten děsivý pocit bezmoci, ten pocit, že vás polyká velryba krize a vy se ocitáte v temném břiše bez světla a možnosti úniku stejně jako biblický Jonáš. Právě pocit bezmoci v nás probouzí největší strach. A Aviv dostal možnost zažít svobodu volby. Jak léčivé.

DRUHÁ LIBANONSKÁ VÁLKA

Filmů a seriálů, které ukazují, jak muže a ženy poznamenává válka, je mnoho. Když se díváme na izraelský seriál na toto téma, víme, že válka je tam stále aktuální. Víme, že sledujeme osudy lidí, kteří si válku nepřejí, a přesto je nedílnou součástí jejich životů. Jsou to lidé, kteří milují život, a zároveň ví, že taková je prostě – snad zatím –  situace. Jistě ale není náhoda, že za „rozbušku“ děje byla zvolena právě druhá libanonská válka: trvala pouze třicet čtyři dní a je považována za prohru. Vedení armády i politici hrubě podcenili narůstající sílu armády hnutí Hizballáh prakticky ovládající Libanon a získávající (jako muslimské šíitské hnutí) výraznou podporu od šíitského Íránu. Odhodlání vojáků a záložáků nemohlo překrýt selhání zpravodajských informací: po překročení hranic jednotky s údivem zjišťovaly, jak dobře je nepřítel připraven a vybaven, jak jeho podzemní tunely vedou až na izraelské území, aby jimi mohli být izraelští občané unášeni, a jejich vojenská výzbroj zahrnuje nejnovější ruské zbraně získané skrze Asadovskou Sýrii. Druhá libanonská válka je tak prakticky celonárodním traumatem.

KVŮLI NÍ

Ač hlavním tématem seriálu je pevné, nerozlučné, obětavé a věrné pouto mezi čtyřmi přáteli, skutečné bratrství mezi muži, důležitou roli v něm hrají i ženy. Koneckonců to naznačuje název. Děj dává do pohybu Jaeli. Pak je tu Avivova matka a terapeutka, Dubiho manželka, Bendova Kolumbijka Maria a Dotanovy dohazované a odmítané slečny. Ke konci příběhu do děje intenzivně vstoupí silná postava policistky, které drogová mafie zavraždila manžela a syna.

Přesto se člověk neubrání pocitu, že název je dvojznačný: že tou, kvůli které hrdinové létají, je ještě někdo jiný. Ale kdo? Nebo co? Naděje? Záchrana? Odpuštění, v hebrejštině ženského rodu? Vyléčení? Země Izrael? Nejspíš vše dohromady. Jako by muži museli vystoupit ze sužovaného domova, ze sužované země na Blízkém Východě,  a prožít v daleké cizině znovu společný katarzní příběh, aby došli klidu, přiznali si, před čím utíkají, a začali být pravdiví. Aviv dospěje, Dubi řekne manželce pravdu – totiž že se přestal modlit a nežije už životem zbožného Žida, Dotan dojde klidu a Benda přijme nový domov. Archetypální cesta vede k proměně každého z nich.

Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Hrdinou je ten, kdo je upřímný sám k sobě.

Doporučená literatura:

Amos Harel, Avi Issacharoff: 34 Days. Israel, Hebollah, and the war in Lebanon.

Matti Friedman: Pumpkin Flowers. A Soldier´s Story.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

Král Artuš v nás

O MARTOVI poprvé…

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli