Právě vychází nová kniha Inelie Benz v češtině! Po debutu Jsi Čaroděj/ka? jsme s kamarádkou Monikou zvolily pro vydání v jejím nakladatelství Zlatý květ Ineliinu knihu Rozhovor s andělem. Kdo by neměl rád anděly, že ano… Ale jak to tak u Inelie bývá, z milého příběhu o setkání malé holčičky s andělem Gabrielem se vyvine fascinující rozhovor o povaze duše,o náboženství, úloze andělů na Zemi, podstatě evoluce, lidských schopnostech a jejich omezení či o charakteru času. Vše vtipně a s lehkostí, jak je Inelii vlastní. Můj soukromý název knihy by byl ARCHANDĚL MICHAEL SE STÁVÁ VELRYBOU A VY MŮŽETE TAKY aneb PROČ SI DUŠE ZVOLÍ, ŽE USNE?
Když vidím předchozí odstavec napsaný, uvědomuji si, že si můžete myslet: jde o další duchovní knihu duchovní učitelky. Ale kdo zná texty a promluvy Inelie Benz, ví, že u ní jde o více než o slova. Její texty a promluvy mají podvědomou linku, která laskavě a jemně léčí strachy a otevírá naši sebedůvěru v sebe jako bytosti, které mají možnost současnou zkoušku změny paradigmatu zvládnout. Její úsměv a optimismus nejsou duchovním opiem, umí být velmi jasná a přímá, přesně pojmenovat podstatu našich omezujících vzorců, pohodlnosti a strachu, ale nikdy neobviňuje ani neděsí. Neustále nechává volbu na nás samotných – a tím je skutečnou „evoluční průvodkyní“, jak se někdy říká, průvodkyní nového typu. Aneb jak praví klasik, nad nikoho se nepovyšuje a před nikým se neponižuje.
UKÁZKY Z KNIHY
Inelia: „Když jsem byla malá holčička, babička mi říkala, že bych tě neměla pořád volat jen kvůli hraní a čtení knížek, že máš na Zemi a v Nebi mnohem důležitější práci. Že děláš práci pro Boha. Tak jsem přestala. A zapomněla.“
Gabriel: „Bylo to všechno tak, jak mělo. A možná ne. Víš co, mnoho náboženství a kultur zavřelo přímou komunikaci mezi námi a lidmi. A tohle je výborný příklad, jak se to děje. Protože jsme přeci příliš důležití nebo děláme příliš důležitou práci, takže byste nás neměli volat kvůli „maličkostem“. Nebo někdy je to naopak a lidé nás volají, když hledají parkovací místo, ale ne když zažívají těžkou životní krizi.
Různé kultury a náboženství tohle učí s cílem odstřihnout člověka od přístupu k jeho podpůrnému systému. Mnohá náboženství také učí, že jediný způsob, jak se s námi nebo Bohem může člověk spojit, je skrze zprostředkovatele, tedy třetí stranu. Není to pravda. Kdyby ti babička neřekla, co ti řekla, pak bys na mě s největší pravděpodobností nezapomněla. Ale jakmile jsi na mě zapomněla, nemohl jsem tě už pak najít.“
Povaha času…
„Můj druh se umí pohybovat v čase a vstoupit do každé známé formy času. Ale neumíme to udělat kdekoliv, na všech místech. To je pro nás obtížné. Umíme existovat v mnoha odlišných formách času, v různých okamžicích současně, ale ne na různých místech. Vzhledem k tomu, že žijete v lineární časové realitě, pravděpodobně si myslíte, že čas a prostor jsou neoddělitelně spojeny a že nemůže být jedno bez druhého. To však není úplně přesné.
Jako člověk zažíváš stavy déja vu, vnímáš budoucnost, stejně jako si pamatuješ minulost. Někteří z vás mají dokonce velmi silné vzpomínky na budoucnost, která se potom stane. V tomto smyslu mají lidé schopnost vstupovat a vystupovat z lineárního času, stejně jako vidět to, co se stane, nebo se už stalo. Jakmile člověk vstoupí do astrálního světa, není už také více omezen místem. V jednom okamžiku může být na jednom místě a v dalším na úplně jiném místě.”
Jak se lidé učí…
Gabriel: „Jenže lidé se nejlépe učí mapováním, nikoliv mechanicky nebo skrze cvičení. A proto sdílení našich zkušenosti je nejlepší „mapa“, kterou člověk nebo anděl může dostat, aby načetl informace a možnosti….“
Andělé nejsou rozděleni…
Gabriel: „V dávných dobách se věřilo, že vše, co se na obloze děje, je zásluhou andělů. Ale my nejsme rozděleni. Nejsou žádní dobří a špatní andělé. Máme velmi jasno v tom, co děláme a jak to děláme. Strach a útlak nebo jednání ovlivněné zlobou jakéhosi nebeského pána či boha nepatří do naší reality.“
Jak se lidé vnímají…
Inelia: „Když někoho požádám, aby popsal sám sebe, často začne tím, že popíše své fyzické tělo, včetně svého věku a pohlaví. Někdy, nyní již častěji, popíše také své cíle a zájmy, touhy a sny. Většina lidí se ale nepopíše jako svůj vlastní Zdroj Existence. Nepopisují se jako Věčné Božské Vědomí nebo Bůh či Bohyně, kteří stvořili existenci. To, co sdílejí, odráží úroveň jejich reality, ve které existují a v rámci které se omezují. A já dělám to samé! Často mě žádají, abych popsala sama sebe. A já se omezím na momentální okolnosti, moji realitu a na realitu, ve které se podle mého vnímání druhá osoba nachází. …“
Povaha negativních zkušeností…
Inelia: „Mnoho lidí si myslí, že vše se děje z nějakého důvodu. Podle tohoto náhledu nic není naprosto negativní a vše může být odrazovým můstkem k našemu růstu nebo posílení. Já však mám pocit, že to vnímáš podobně jako já: totiž že někdy se negativní situace či osoba objeví čistě proto, abychom zažili negativitu, nebo aby nás zastavila, odvedla naši pozornosti či oslabila.“
Gabriel: „Ano, také jsem se s tím setkal. Většina negativních zkušeností je zde čistě pro negativní zkušenost jako takovou. Člověk se pak může z této negativní zkušenosti vymanit a většina lidí se bude snažit dát takové zkušenosti smysl a hodnotu. Ale ve skutečnosti by jim bylo v životě mnohem lépe a byli by silnější, kdyby takovou zkušenost neměli.“… Inelia: „Děkuji, že jsi mi to potvrdil. Věděla jsem to již od dětství a zažívám to i ve svém osobním životě. Když jsem vypustila negativní zkušenosti a bytosti ze svého života, byla jsem pak skutečně schopná vstoupit do své síly a předávat své učení dál mnohem efektivněji. A když jsem se vědomě rozhodla obklopit se stejně podporujícími a vyživujícími lidmi, všechno začalo být najednou úžasně jednoduché a silné….“
Zvuk andělských chórů – a jeho umělá nápodoba…
Gabriel: „Když procházím tvým světem mezi lidmi, slyším také tento zvuk, ale je vytvořený uměle. Je to jako kdyby tvůj lidský druh věděl, jak vypadá přirozený stav, a snažil se ho vytvářet rádiovými vlnami, mikrovlnnými troubami a dalšími umělými nízkovibračními způsoby. Takto vypadá nízká vibrace – v porovnání s vašimi přirozenými telepatickými a empatickými schopnostmi vysílat a přijímat informace. Tak je kolem nás nyní stále velké množství podnětů.“
Inelia: „Ano. Také jsme vytvořili internet. Ten je hodně založený na obsahu vloženém i vyhledávaném různými skupinami. Je také ovlivněn geograficky. A je umělý. Ale také jsem cítila – a ty to možná můžeš potvrdit-, že jsme nyní jako kolektivní druh schopni napojit se na kolektivní vědomí nebo „databázi“. A také jeden na druhého. Zdá se mi, že i neprobuzení lidé jsou nyní více schopni vysílat a přijímat energii, myšlenky a emoce.“
Gabriel: „Ano, s tím souhlasím. Přestože to mnozí z vás nevnímají, dochází nyní neustále ve vašem světě a v kolektivní realitě k radikálním změnám a skokům mezi časovými osami .“
Role andělů…
Michael: „A naše role byla úplně dezinterpretována. Jako kdybychom byli ti, kteří vám říkají, ať se vrátíte k nějakému strašlivému starému a špatně naloženému chlapíkovi na trůnu, který žije v nebi. Nebo ať se vrátíte k nějaké organizaci, která má po celém světě budovy se sochami a obrazy znázorňujícími nás, jak zabíjíme lidi kvůli tomuhle naštvanému a hrůzu nahánějícímu starému muži na nebeském trůně.
Přitom my neúnavně pracujeme na tom, abychom vás udrželi na cestě, kterou jste si vybrali, a která je pro většinu z vás o silné a hluboké touze se znovu spojit s vaším Vyšším Já, vyšším vědomím a vaším kolektivním vědomím.“
Člověk jako tvůrce…
Inelia: „Jsem jen člověk. Nikdy jsem se neinkarnovala v jiné formě. To, že lidé jsou stvořitelé vesmíru, není jen teorie. Jen proto, že většina z nás se rozhodla na to zapomenout a předstírat, že jsme bezmocné postavy ve velké kosmické hře, neznamená, že jsme ztratili schopnost ovlivňovat a řídit to, co jsme stvořili.
Rozdíl mezi jinými lidmi a mnou je v tom, že já vím a jsem si vědoma skutečnosti, že tvoříme vesmír kolem nás v každému okamžiku, a že se nám nemůže nic stát bez našeho souhlasu. Není to jen teorie, je to realita.A nejsem jediná, kdo to ví nebo praktikuje. Je tu bezpočet dalších lidí, kteří to také vědí. Příliš to nevyužíváme, protože nás to stojí hodně … „něčeho“, vzepřít se kolektivní dohodě, v níž se lidstvo pohybuje v rámci nízkovibračních pravidel.“
Michael: „Stojí vás to hodně čeho?“
Inelia: „Řekla bych, že nás to stojí hodně touhy. Jsme nastavení tak, abychom byli opatrní a ohleduplní ke hře, kterou druzí hrají. Takže vzepřít se této hře není něco, co bychom dělali často.
Autorita…
Gabriel: „To je jedna z věcí, kterou lidé dělají. Přenášejí celou svoji autoritu na kohokoliv nebo cokoliv, o čem si myslí, že to ví lépe než oni. To je však pouze program DNA – a jako takový může být odstraněn, pokud se rozhodnete.“
Kniha vychází v nakladatelství Zlatý květ.