HLEDÁ SE SPRAVEDLNOST zn. Spěchá

Nedávno se mi díky práci milé kolegyně terapeutky vynořila silná vzpomínka na dávné rozhodnutí a přijatý úkol. Znáte příběh ženy Kozbi a muže Zimrího v Hebrejské Bibli, Čtvrté knize Mojžíšově, kapitole 25? Stručně jde o toto: Izraelitský muž Zimri si jako ženu přivede Midjánku Kozbi. „Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vystoupil zprostředku pospolitosti, vzal do ruky oštěp, vešel za izraelským mužem do ženské části stanu a probodl je oba, izraelského muže i tu ženu až k jejím rodidlům. Tak byla mezi Izraelci pohroma zastavena.“ (4. Mojžíšova, 25:7-8. Více si o příběhu a jeho interpretacích můžete přečíst v kapitole „Cizinky: Kozbi, Rachab, Rut“ v mé knize „Ženy v Bibli, ženy dnes“). Ve vizi jsem viděla sama sebe, jak pozoruji z nadhledu situaci – a nesu paměť na tuto nespravedlnost ideologické vraždy. Prohlédnutí, že mojí rolí bylo být Strážkyní Spravedlnosti. Zvědomění přišlo, abych si ujasnila, zda chci v tomto úkolu – závazku, slibu… – pokračovat.

Primárně je důležité si uvědomit, co Spravedlnost je a co se s ní dnes děje. Protože málokterá kvalita je dnes tak zkoušená a zpochybňovaná. Spravedlnost je polaritně mužská kvalita. V astrologické symbolice je spojena s energií Vah a Střelce. Už to nám napovídá, že je v procesu náročné transformace. Znamení Vah, kterému vládla Venuše, má novou vládkyni. V astrokonstelacích v roce 2010-2011 nám vycházelo, že jí je Nibiru: jde patrně o planetu známou astronomům pod názvem Eris. Je pojmenována podle řecké bohyně sváru, sporů a konfliktů – čili opaku toho, co Váhy tradičně představovaly: harmonii, schopnost kompromisu a dohody, partnerství, „lepší špatný mír než spravedlivá válka“. Aktuálně je Eris, planetka za Plutem (tj. na okraji naší soustavy), již dlouho ve znamení Berana – opaku Vah, tj. v energii bojovníka. Lekce zvědomění, co vlastně je plodná a tvořivá odvaha, rozhodnost, pevný postoj. Jak říká terapeutka Marie Madeira, tento rok je rokem bojovníka, a my se máme naučit jeho základní kvality, kvality vody – jemnost a zranitelnost, pružnost a adaptabilitu.

Znamení Střelce je také v procesu. V astrokonstelacích se on (a Mars, vládce Berana) projevoval jako nejproblematičtější energie – v tom smyslu, že odmítal změnu a růst k moudrosti. Není divu – vždyť Střelec, resp. jeho vládce Jupiter, byl minimálně po tři tisíciletí představitelem „duchovní moci“ – náboženského mužského establishmentu, „držitelů jediných pravd“ – farářů, papežů, rabínů, imámů… Kdo by se té moci chtěl vzdát dobrovolně? Jupiter je také energií úspěchu, růstu, štěstí a hojnosti – a jen si v duchu promítněte, co je v mainstreamu společnosti, za úspěch, růst, štěstí a hojnost považováno. Jsou to skutečné hodnoty? Aktuálně je od podzimu minulého do podzimu tohoto roku Jupiter ve Štíru, tj. v hlubinné transformační energii: jasně nám ukazuje, jakou cenu za tento pozlátkový úspěch a štěstí spojené s povrchními hodnotami platíme. Štírka Gabriela Koukalová, která ve své knize popisuje odvrácenou tvář úspěchů ve vrcholovém sportu, aktivistky a aktivisté hnutí Me Too, kteří sesazují z piedestalů mocné a populární muže, odvrácené strany finančních úspěchů mnoha bohatých podnikatelů, odkrytí skvělých projektů, které jaksi nestály na pevném základě… Zkrátka, Jupiter starého paradigmatu se nám hroutí a jak říkávala naše astrolektorka, „potřebuje převýchovu“.

Připomeňme, jaké kvality Jupiter ve své čisté podobě nese: hledání Vyššího Smyslu a Pravdy, proces růstu a onu zmíněnou Spravedlnost. Jupiter je mužská duchovní cesta – Cesta Hrdiny, který potřebuje jít do světa, překročit známé hranice, podstoupit zkoušky, potkat pomocníky, osvobodit dámu svého srdce (duši, vnitřní ženu), a vrátit se domů proměněn z chlapce v muže. Zocelen, se zdravým sebevědomím, a zároveň plným vědomím Božských sil, jež jeho cestu chránily a spoluřídily, a bez nichž by nemohl uspět. Střelec je společenská angažovanost, kultivování lidských práv (Spravedlnost pro všechny), občanské aktivity, snaha prosadit ideje a ideály a samozřejmé přesvědčení, že je to tak správně. Tady samozřejmě cítíme ten potenciálně slabý bod a náročné balancování na hraně mezi ukotveností v realitě a úctou k danostem na jedné straně a nezastavitelnou dynamikou vývoje Ducha a vědomí na druhé straně. Propojenost Spravedlnosti a Pravdy naznačuje samo slovo a jeho kořen (sPRAVEDlnost). V hebrejštině je to ještě zjevnější: „Spravedlnost“ se řekne „cedek“ (stejné slovo označuje planetu Jupiter) a „já mám pravdu“ (ženský rod) se řekne „Ani codeket“. Etymologie tak ukazuje velkou výzvu – jak sladit naši osobní pravdu a vnímání spravedlnosti s objektivní hodnotou Pravdy a Spravedlnosti – tedy pokud v jejich objektivní existenci věříme.

Otázka spravedlnosti pro mne odmala byla velmi trýznivá. Vyrůstala jsem v totalitním režimu a brzy jsem začala chápat, že svět okolo mne není spravedlivý. Přitom jsem měla neodbytný pocit, že by spravedlivý měl být – že takový je pravý stav věcí. Spravedlnost pro mne skutečně byla rovnováha a harmonie. V dětství a dospívání jsem měla několik karambolů způsobených mojí otevřeností a snahou uvést věci na spravedlivou míru – nechápala jsem, že je to většině lidí jedno, a že když jsem dítě, co říká, že císař je nahý, ponesu za to následky. Proto jsem nadlouho zavřela svůj hlas, abych nebyla trestána – podvědomě jsem tak aktivovala trauma minulých životů, že „budu upálena, když budu usilovat o pravdu a spravedlnost“, a reagovala na něj. Těžce jsem hledala hlubší zdroj, o který by se dalo opřít, ve společnosti, která byla postavena na lži. Náboženství, které se stavělo do role mravní autority, mi bylo leda k smíchu: nezapomenu na zkušenost, kdy jsem –ač nekřesťanka – byla u zpovědi v polském kostele (jako svědkyně na svatbě mé milované tety, která si brala polského katolíka). Protože náboženské rituály vnímám s úctou, zcela vážně jsem se na zpověď připravila a podělila jsem se o to, co mne skutečně trápilo – že se kvůli své introvertní a pomalé povaze nedokážu aktivněji zapojit do protikomunistických činností. Mladý polský kněz mi řekl, že se mám pomodlit Zdrávas Maria. Wow! Větší absurditu si lze stěží představit.

Znamení Střelce je v protikladu spojeno se znamením Blíženců. A jsme u aktuální situace v kolektivním a individuálním poli, jejíž základní charakteristikou je, že MÁME VŠECHNY INFORMACE K DISPOZICI. Všechno už tu je, všechno víme. ALE CO S NIMI? Jak je rozlišit, vytříbit, nacítit, integrovat a propojit, aby našemu individuálnímu životu a pohybu našeho kolektivu dávaly smysl, víru, že existuje pravda, a úctu k ní? Na mnoha úrovních zažíváme cynismus, nihilismus, přizpůsobování se egocílům a ohýbání dle aktuálních potřeb, neúctu ke slovu ve formě ideologie, propagandy, „fake news“, lží v osobním životě. Přitom psychologové už dávno (minimálně od dob Viktora Frankla) vědí, že smysl je pro lidský život klíčový. Je v kořenech našeho životního pocitu, našeho životního optimismu,, nikoli nadstavbou nad materiální základnou, jak tvrdili soudruzi a pan Klaus starší.

Současnou krizi hodnot a krizi důvěry ve spravedlnost společnosti skvěle zachytila sedmá řada mého oblíbeného seriálu Homeland (Ve jménu vlasti). Hlavní hrdinka Carrie Mathison výborně ztělesňuje Světlo a Stíny našeho úsilí o pravdu a spravedlnost. Je výbornou tajnou agentkou, má skvělý šestý smysl, ovšem je tomu tak patrně díky psychické nemoci – bipolární poruše, kterou trpí. Když bere špatné léky (nebo jich bere málo či naopak mnoho), křehce budovaná rovnováha se vychýlí a má nepředvídatelné následky. Ano, takhle zranitelní nyní jsme. Navíc to, že je Carrie bystrá a odvážná agentka s nekompromisním záměrem chránit svoji zemi, jak kdysi slíbila v přísaze, je vyváženo Stínem: není spolehlivá a pečlivá matka, ač svoji dceru miluje, a když potřebuje informaci, nezdráhá se vůči mužům použít sexuální manipulaci. Takže žádná dokonalá hrdinka, prostě žena z masa a kostí. Až mrazí, když člověk sleduje její upřímnost i selhání, zdar i nezdar. Kdo si troufne ji soudit?

V sedmé řadě rozplétá zvlášť zauzlovanou hru manipulací, lží, tajných mocenských vlivů. Divák se opravdu musí soustředit, aby stíhal. Sebevědomí mocní muži se často ukáží být „užiteční idioti“ (aniž o tom mají tušení) mocnějších skrytých hráčů, ženy pracující v neziskovkách na podporu lidských práv mají temné úkoly, prezidentka plná ideálů zjevně trpí post-traumatickým syndromem po pokusu o atentát a neubrání se paranoie. Komu věřit? je základní otázka celého příběhu. Obvyklé rozdělení „padouch nebo hrdina“ se stírá, zůstává holá lidská podstata Světla i Stínu. Rozhoduje se v každé vteřině, na kterou stranu převáží jazýček.

Pro českého diváka patrně nejaktuálnější je motiv vzniku, šíření, zneužití – a tragických důsledků „fake news“, tj. stínová strana informací. Postava konspiračního novináře Bretta O´Keefa, „Jaromíra Soukupa“ amerického televizního vysílání, je rozehrána s bravurou odkrývající nutné pochybné osobnostní předpoklady – zákeřnost, zbabělost, osobní animozity, lhostejnost k důsledkům, které vyvolá. Všem lidem se zálibou v „alternativních“ zdrojích informací, které to „systému“ natřou a ukazují „pravdu“, bych doporučovala se na 6. a 7. sérii Homeland podívat a na postavu O´Keefa se soustředit. Jak slizce a mazaně překrucuje fakta – to je opravdu učebnice podněcování násilných ideologií a podvracení stávajících demokratických pravidel, které – jistě nedokonale – usilují ve společnosti chránit všechny, bez nálepkování a rozdělování. Série končí opravdu chmurně – opouštíme Carrie v zuboženém psychickém i fyzickém stavu.

Přitom právě ženské hrdinky jsou ty, které nesou naději – ať už je to prezidentka Keane a její závěrečný krok, Carriina uzemněná, praktická sestra nebo vdovy po zastřelených protivnících – agentu FBI a pravicových držitelích zbraní s mentalitou ohrožené sekty zachraňující tu pravou Ameriku. Scéna, kdy na pohřbu vdova po pravicovém střelci přijme vdovy po agentech, a ženu, jejíhož manžela zastřelil její manžel, vezme za ruku – a jasně tak ukáže napjatému nepřátelskému kostelu, že v něm má místo – patří k nejsilnějším v celé sérii. Jedině toto nás může zachránit: empatie a vylaďování konfliktů.

Takže co můžeme dělat v současném chaosu energií, abychom Spravedlnost a Pravdu podpořili? Za mne na prvním místě je kultivace DŮVĚRY. Nikoli ve starém náboženském mesiášském programu, „že nás Pánbůh zachrání, že to řídí a v pravou chvíli zasáhne“. Tato dynamika dítě-rodič v novém paradigmatu nefunguje (ne že by někdy fungovala…). Jak se učíme spoluodpovědnosti a tvoření reality, více než slepá víra nám pomáhá zvědomění souvislostí mezi naším každodenním nastavením, myšlením a konáním, a velkými pohyby a vlnami v kolektivu. Kde se společenské problémy, a chování, ze kterého vznikají, projevují v nás? Co podporujeme? Co vyživujeme? Co pro nás má smysl? Důvěra znamená, že věříme (kořen slova), že život má mít smysl překračující materiální potřeby. Samozřejmě má smysl takový, jaký mu dáme, ale jednoduše nějaký má. Také důvěřujeme, že skrze životní prožitky můžeme růst k Moudrosti – že něco takového jako Moudrost existuje. Moudrost je vyšší vibrace Střelce: propojení naučených informací, zkušenosti a otevřeného srdce a žití tohoto propojení v každodenním životě.

Důvěra, že poznání protikladů a stínů může být součástí lekce – že nás učí revizi hodnot růstu a úspěchu u Jupitera a skutečné rovnováze u Vah. Aktuálně velkým kolektivním tématem v západní společnosti je nedostatek rozhodnosti, skutečné odvahy, pevné vůle, jasného a přesného pojmenování skutečnosti a převzetí odpovědnosti za rozhodnutí a záměr. Stínem Vah je mlžení, chtít být hodný na všechny strany, měkkost, jakože ušlechtilost, korektnost…, do té míry, že nakonec energeticky nahrávají škůdcům. Je potřeba se postavit sice pružně, ale pevně – s vědomím skutečných hodnot ochrany života. Nová vládkyně Eris jako by nás učila, jak to vypadá, když vládne rozkol a nesvornost: právě tímto poznáním si můžeme uvědomit, jak cenné je pracovat na „vyšší dimenzi“, hledání toho, co nás spojuje, přemostění protikladů, neunikání z odpovědnosti. S odvahou bojovníka (Beran) ctít kolektivní zájem (Váhy), tj. vyladit „já“ a „my“.

Důvěra, že na kosmické úrovni Spravedlnost a Pravda existují. Galaktické centrum, nadřazený střed naší Sluneční soustavy, stojí ve znamení Střelce. Po tisíciletí spravedlnost na Zemi zajišťoval koloběh duší, splácení dluhů skrze to, co nazýváme „minulými životy“ – zkušeností, jež vyrovnávala nezralost, selhání, zraňování, jedním slovem energetickou nerovnováhu. V novém paradigmatu by ale „karma“ měla být nahrazena vývojem – lekce už nemusí být zjednodušeně dramatické typu „zabil jsi, budeš zabit“: mohou být laskavé a jemné, pokud budeme na příjmu s dostatečně otevřeným srdcem, vnímáním a sebereflexí.

Obrovský tah nového paradigmatu ke Spravedlnosti a Pravdě dokazují lidé, ženy i muži, kteří ve stávajících totalitních režimech a nepružných starých náboženských systémech usilují o změnu směrem ke svobodě, otevřenosti, toleranci a lidským právům. Disidenti, často novináři a aktivisté, ale i obyčejní lidé, v Rusku, Bělorusku a v arabských zemích patří mezi nám nejbližší příklady. Pussy Riot, Zineb El Rhazoui, Khaled Toameh, Arkadij Babčenko,ale také Ján Kuciak a mnoho, mnoho dalších. „Mocenské instituce, vládnoucí strana i církev jsou služebníky carovými. V Rusku nelze uspět, pokud člověk není vpleten do tohohle systému. Hodnoty se ale dají změnit, dá se změnit systém.“ (Marija Aljochina, Riot Days: Dva roky v ruském vězení)

Důležité je nikoli „bojovat proti“, ale mít schopnost rozlišit, nahlédnout, reflektovat, a potom měnit, skrze plné vědomí v těle, skrze rezonanci s upřímným záměrem. Soustředit se, vylaďovat nitro. Stopovat, navnímávat staré vazby, sliby, závazky, které i mne drží a vážou ke starému pojetí. Rozvázat roli „Strážkyně Spravedlnosti“, odevzdat tu přehnanou odpovědnost, která mi nepatří. Zpracovat si frustraci, hněv, smutek a vztek z nespravedlnosti, která je vidět na hmotné úrovni projevu. A potom držet fokus, záměr, se středem v srdci, v pokoře, že sice vidím pouze malý výsek reality, ale že ve spolupráci s laskavým Celkem mohu odvést svůj kousek užitečné práce.

dění v lidském kolektivu plyne v Moudrosti, v Rovnováze a v Odvaze chránit a žít skutečné hodnoty: toleranci, úctu,svobodu a odpovědnost, rovnoprávnost pohlaví, sexuální orientace či sociální i národnostní příslušnosti. Tak se staň.

Foto: Claire Danes v roli Carrie Mathison.

K tématu více na tomto webu:

TAKY KOUKÁM NA SERIÁLY

O ženském hněvu

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli