Inelia Benz: NÁVRAT HRDINY

Jedním z nejsilnějších článků řetězu, který nás drží uvězněné v dualitě světla a temnoty a v patriarchální struktuře, je program „oběť – agresor“. Je spojen s pojetím moci a síly jako „síly nad někým“ (power over). A kdo je to hrdina? Je to více než zachránce (savior) – a zvláště z perspektivy západní společnosti je to TAKÉ zachránce. Jako děti jsme vyrůstali s pohádkami (a jako dospělí s filmy či historickými příběhy), ve kterých hrdiny vždy byli muži: jsou to muži zachraňující ženy a celý svět, což na muže vytváří velký tlak a ženy to oslabuje (disemPOWERing). Původní slovo však nemá rod (gender). Hrdinova cesta měla určité typické rysy: byl odebrán ze své původní rodiny, do které se narodil, vyrostl u náhradních rodičů jinde než doma, a ve světě získal svoji sílu. Byl skrytým hrdinou, dokud se nevrátil domů a nedožadoval se svých práv daných původem (birth right). Ženy naproti tomu byly zachraňovány: síla jim byla odebrána a ony přežívají v určitém stavu kómatu, jako např. Popelka nebo Sněhurka, dokud muž nepřijde. Ženy mají pasivní roli.Ne vždy ale hrdina někoho zachraňuje. Někdy má jednoduše mimořádné kvality. Často je šlechetný, věří se, že je dobrý. To ale není globální, universální rys – je to podmíněno kulturou. Např. Indiáni, dívky i hoši, se vydávají na duchovní cestu, na které najdou svého duchovního průvodce a přežijí úskalí.

Toto pojetí hrdiny ještě nekončí. V současné době ještě nejsme plně a vědomě jako druh v novém paradigmatu. Vy, kdo tuto přednášku posloucháte, jste v něm jednou nohou. Jsme mostem do nového paradigmatu pro celý kolektiv. A jeho hrdinství je velmi odlišné od toho, co bylo dosud považováno za hrdinství v západní společnosti. Je to více podobné pojetí domorodých šamanských kultur, ale i tam jsou určité rozdíly. Měla jsem vizi, v níž jsem nahlédla roli žen. Byla jsem v údolí, kde bylo spousta bavících se lidí u bazénů. Vědomí těch lidí spalo, i když se vesele bavili. Kolem dokola údolí byly hory. Cítila jsem, že za horami se něco děje. Náhle se vzedmula velká energie, něco jako tsunami, a vtrhla do údolí. Začala ničit vše, co jí stálo v cestě. Lidé utíkali a snažili se zachránit. Objevil se dům, ve kterém se mohli schovat, ale i dům se začal pod náporem tsunami hroutit. A v tom se objevila ŽENA. Podívala se mi do očí a rukama podepřela stěny domu. Stála tam a byla silou, která držela dům, takže se lidé mohli ukrýt uvnitř. Tam, kde „jenom byla“, se vytvořil prostor ochrany. A to je role žen: nejen těch, které jsou probuzené, ale všech žen na této planetě Žena JE silou, není jen kanálem pro sílu. Žena je odlišným typem hrdiny. Nemůže být zraněna, nikomu nic nemusí říkat.

Role hrdiny se mění. Vezměte si tradiční pohádky o dracích. Osobně nemám nic proti drakům, někteří jsou těmi nejkrásnějšími bytostmi. Ale v pohádce je princezna svázána v jeskyni nebo před jeskyní a princ musí zabít draka, aby ji osvobodil. Potom spolu na koni odjedou k západu Slunce, vezmou se a žijí šťastně až do smrti. To je staré paradigma. Ale toto paradigma – a naše role v něm – se zásadně mění. Dnes by to mělo být takto: přijede princ na koni v plné zbroji, přesekne dívce pouta a řekne jí: „Zabij draka.“ (smích…). Dívka začne pravděpodobně volat: „Nemohu! Jsem příliš slabá! Příliš malá! Neumím držet meč!“ Princ jí řekne: „Meč se drží takhle. Uskoč doleva, uskoč doprava, schovej se za skálu, … Do toho!“ Když je princ dobrý instruktor a princezna se rychle učí, může draka zabít. A nebo zemře, ale snažila se. Na globální úrovni ženy mohou – a nemusí vyhrát. A to je pro hrdinu ta náročná část, ale tak to je. Představte si, když se to povede a princezna draka zabije. Co se s ní stane? Myslíte si, že se nechá pasivně vytáhnout na koně, odvézt a provdá se za prince? Může, když si to zvolí. Ale po energetické stránce je mezitím rozdíl jako mezi dnem a nocí. Naciťte si to, ty rozdílné výsledky. To je klíč.

Chtěla bych mluvit o milionech hrdinů, kteří přišli na tuto planetu a zůstali tu tisíce let. Tito hrdinové se stále znovu a znovu inkarnují do lidských těl, aby přispěli růstu lidského kolektivu Gaii. Jejich esencí vždy bylo SVĚTLO a tato esence byla tvarována (molded – modelovat, utvářet) evolučním procesem. Někteří jím prošli na Zemi, ale mnozí přišli z jiných dimenzí či z jiných planet, kde není paradigma světla a temnoty – je tam jenom světlo. Vlastně temnotu neznali, Rozpustili temnotu. Temnota je nízkou vibrací, její přirozeností je ovládnout a zcela zničit světlo. Ale stačí malá jiskřička světla, maličká svíčka, a ta tmu prosvětlí. Problémem je, že na kolektivní úrovni jsme souhlasili se zkušeností duality světla a temnoty, ale temnota hrozí světlo zničit. Přitom esencí naší existence je radost, světlo a láska (joy/light/love). Proto dobrovolníci – hrdinové napříč časoprostorem, bytosti z čistého světla, dobrovolně přišly, aby se Země nestala pouze další temnou planetou. Jejich rolí a jejich čistou esencí bylo a je BÝT SVĚTLEM. Nesli a nesou světlo na této planetě, od jednoho života/vtělení k druhému. Byli upalováni, mučeni a zabíjeni. Jejich životy byly v patriarchálních strukturách vyjímečně těžké. Přinášejí probuzení a vytahují planetu z duality světla/temnoty. Jste to vy.
Já jsem na téhle planetě jenom 47 let, takže zpracovávám velmi rychle. Nemám zátěž. Naopak mé přítelkyně Lucia René a Victoria More, mystičky a spolupracovnice, tu byly po mnoho životů. Když je poslouchám, říkám si, že bych nepřežila ani pět vteřin z toho, co prožily ony a co jste prožili vy všichni. Nemám slova, abych vyjádřila vděčnost.

Úkolem pracovníků světla je služba druhým. To je ale součást duality. Slovo „služba“, „service“, pochází z latinského „servitude“, což má význam „otroctví“. Je to propojené. Co máme tedy dělat? Podívat se na nástroje, které používáme. Jedna věc je léčit, učit, ukazovat, pomáhat, vést, dělat setkání, vytvářet komunity. Ale to, co je opravdu důležité, je JAK to děláme. Může to být nevlídné a neradostné, spojené se starým paradigmatem. Učím ty lidi, jak to mají dělat ONI SAMI? Podstatný je ZÁMĚR, s jakým do služby vstupuji: ten určuje výsledky. Je to starý příběh: buď budu celý život lidem lovit ryby (a celý život budu mít co dělat…), nebo je naučím dělat si pruty, nitě, háček, a ryby si nalovit.

Mise je jednoduchá a universální: žít, být zde na této planetě. Vtělit se co nejvíce do našeho fyzického těla, být tady na planetě skutečně. Protože my jsme ta esence, která je nyní potřeba. A je jedno, co se životem uděláte: dělejte to, co Vám dělá radost, co je inspirující. Jsme mostem mezi první a druhou generací nového paradigmatu: přechod je krátký. Inspirujte (se), žijte radost, posilujte se – vyjadřujte tak své plné já. Nežijte cizí osudy. Nesnažte se dělat věci podle jiných, potěšit ostatní, dodržovat politická a společenská pravidla. Nechte se inspirovat. Jste-li zvědaví, následujte zvědavost. Spojujte se s ostatními. Většina lidí má nízkou vibraci, což je bolestné, ale jsou i lidé vnímaví, kteří na sobě pracují, s vysokou vibrací. Zakládejte s nimi komunity. Utíkejte před takovými, kteří mají jedinou pravdu, a vědí, jak spasit svět. Je čas spolupráce, je čas spojení – fyzického, psychického, přes internet… A spojujte se s Gaiou, s její energií, s hlínou, trávou… Zkoumejte sluneční světlo, pozorujte východ a západ Slunce. BUĎTE, spíše než abyste dělali.

Neposilujte program „oběť – agresor“ pocity hněvu, bezmoci, lítosti pro oběť. Když tyto emoce cítíte, posilujete tím cyklus oběti a agresora. To je důležité také proto, že nejen lidé, ale i planeta Země byla znečištěna, znásilněna a poškozena. Když posilujeme emoce cyklu oběti a agresora, bereme Gaie energii: přidáváme jí energii oběti. A když říkám Gaia, myslím tím i naše fyzická těla. To, co považujeme za realitu, je pojetí a koncept dohody (constructed of agreement, tj. na čem se kolektiv dohodne, že je realita). Rolí hrdiny na společenské aktivní úrovni NENÍ zachraňovat Gaiu, ale na prvním místě pracovat s emocemi, aby nezaplavovaly nás a naše prostředí. Pracovat na tom, aby nás nezavalil hněv, zuřivost či bezmocnost. Tato práce je velmi projasňující, pročišťující a posilující: díky ní se dostaneme od reakce (reaction) k odpovědi (response). Zpracujte tyto emoční programy. Čas boje je pryč. Boj je velmi nízká vibrace. Lidé, kteří se s námi chtějí střetnout, tak musí udělat na jiné úrovni než je boj. A nezapomeňte, že VY jste ti hrdinové. Hrdinové svého příběhu a hrdinové příběhu planety. Lidskou přirozeností je učit se skrze napodobování (copying), proto nás ostatní budou napodobovat.

Tato přednáška byla přednesena v rámci výuky Awaken Academy v srpnu 2013.
Přeložila Terezie Dubinová, PhD. pro www.oheladom.cz

Foto: Ženy s rakovinou prsu na závěr společného cvičení. Pro mne skutečné hrdinky.
Zdroj – Jerusalem Post, foto Shulamit Bushinsky.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

INELIA o závislosti na spirituálním štěstí

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

One Reply to “Inelia Benz: NÁVRAT HRDINY”

  1. Terezko, díky za překlad 🙂

Napsat komentář