Rozmanitost a úcta
Když mne oslovila Terezie Dubinová s tématem ženské spirituality v judaismu, nejprve jsem se podíval do kalendáře, zda není 1. dubna. Hledat v judaismu ženskou spiritualitu mi připomínalo výzkum ledních medvědů na severní Sahaře. Apríla ovšem nebylo. Proto jsem se s Terezií sešel v turnovské synagoze, abych zjistil, jak moc jsem se mýlil.
Přiznám se, že kdybych pátral po ženské spiritualitě,
judaismus by rozhodně nebylo místem, kde bych začal.
Jistě. Judaismus je stejně jako křesťanství patriarchální
náboženství. To ale mluvíme o tradičním judaismu,
který byl jednolitým fenoménem až do 18. nebo 19.
století. Tehdy začaly vznikat v judaismu různé proudy.
Modernismus se v otázce rovnoprávnosti žen objevil
i v judaismu.
Ale judaismus je přece patriarchální ze své podstaty, ne?
Ano, z hlediska rozdělení rolí jistě. V judaismu ovšem
hraje velikou roli židovská mystika – kabala, v níž
je ženský prvek nesmírně důležitý. Ve všech starých
legendách (midraších) hraje navíc velkou roli symbolika
měsíce. Konec konců Židé stále mají luno-solární
kalendář, v němž měsíc začíná o novoluní a končí
v tom příštím. Lunární čili ženská symbolika se odrážela
i v liturgii, kterou praktikující Židé používali ve vyhnanství.
A co židovské zákony, jež jsou vůči ženě diskriminační?
Jsou, ale jen z dnešního pohledu. V době. Kdy
vznikaly, měly za úkol ženu chránit. V dnešní době jsou
už samozřejmě zastaralé. Doba je jiná.
Na druhou stranu ženy byly vždy vzdělávány, což
nebylo v ostatní náboženstvích zvykem. Učily se sice
doma, ale byly vzdělávány. Málokdy byly negramotné.
V historii židovství ale hrály ženy významnou úlohu.
Vzpomeňme například Sáru, která dala vyhnat služku
Hagar, což je dodnes základním sporem mezi islámem
a židovstvím. Navíc v židovské rodině tak jako tak
vládne matka, ne?
(Směje se) Vraťme se tedy do historie, když už jste
zmínil biblické postavy. To je docela zvláštní věc –
postavy v hebrejské bibli jsou v rozporu s pozdějším
rabínským zákonodárstvím. Musíme si uvědomit, že
judaismus ve své dnešní podobě je pobiblický. Byl
formován jako důsledek rozbití izraelského státu –
Judeje, zboření jeruzalémského chrámu, tedy v naprosto
tragické situaci. Židé měli na výběr: buď se rozplynout
v římské říši, nebo nalézt způsob, jak si zachovat
vlastní identitu.
Tak začal vznikat rabínský judaismus?
Přesně tak. Se všemi svými předpisy a specifickým
životním stylem. Jeho součástí byly tzv. ctnosti,
předpisy velmi přísné vůči ženě. Ty se navíc ve
středověku pod vlivem křesťanství a islámu postupně
zpřísňovaly. Hrdinky popisované v bibli přitom měly
mnohem větší slovo, mnohem větší svobodu a
duchovnost než v pozdějších dobách.
Takže jdete ke kořenům?
To mě právě nejvíc zajímá. V současné době probíhá
v judaismu jakýsi návrat ke kořenům. Texty hebrejské
bible jsou charakteristické tím, že zachycují velmi
staré vrstvy jazyka. Jsou mimochodem hodně příbuzné
s tehdejšími starověkými mýty oblasti blízkého
východu. Tyto mýty ovšem uctívaly bohyně.
Existují nějaké historické důkazy?
Díky archeologickým nálezům dnes víme, že mnohé
biblické hebrejské texty, jež byly překládány a
interpretovány určitým způsobem, původně znamenaly
něco jiného. Odkazovaly mimo jiné na uctívání bohyní
ve starověkém Izraeli nebo na mnohem silnější a
samostatnější ženskou spiritualitu, než jak tomu bylo
v pozdějších překladech a interpretacích.
Božský ženský princip je teď docela v módě.
Ano, i v judaismu dochází k jakémusi jeho vynoření.
Protože žijeme v židovsko-křesťanské společnosti,
máme alespoň na co navázat. Opravdu se můžeme
dostat do úrovně, kde nacházíme autentickou ženskou
spiritualitu.
Nebylo by jednodušší hledat ženskou spiritualitu
v náboženstvích nebo filozofiích, kde to není taková
dřina?
(Směje se) Myslíte kde se nemusíte naučit
hebrejsky? Hebrejština je mimochodem velmi složitý
jazyk a pro nás obtížně pochopitelný, protože je
symbolický, mnohovýznamový. Rabíni to tak chtěli.
My jsme dnes naučeni číst jednoduše – přečteme
si text a máme jasno, jak to je. Odnaučili jsme se
vnímat text v jeho četných vrstvách.
Nicméně zpět k otázce. Toto je moje osobní
cesta. Jedni moji prarodiče byli vysoce postavení
komunističtí funkcionáři, druzí byli praktikující
katolíci. Babička mě vodila do kostela. Já jsem
už od mala měla pocit, že božství existuje, ale
v jiné formě, než mi bylo překládáno křesťanskou
věroukou. Přitom jsem se narodila jako Češka
ve střední Evropě, v židovsko-křesťanské kultuře
založené na bibli. Archetypální biblické postavy jsou
v naší psýché zakořeněny mnohem hlouběji, než si
připouštíme.
Česká společnost je ale dost ateistická.
Tohle platí, ať je člověk věřící, nebo není.
Když se narodily mé dcery, přemýšlela jsem o tom,
zda mají zažívat totéž, co já: potlačení tělesnosti,
ženských pocitů a touhu vyniknout alespoň
intelektuálně, abych byla společností uznána. Proto
jsem se začala vracet ke kořenům. A jak se cítím
spjatá s kulturou, v níž jsem vyrostla, bylo pro mne
přirozené vracet se k biblické spiritualitě, k osudům
biblických hrdinek a ke starověké spiritualitě bohyní.
Ta je teď kříšena právě židovskými teoložkami a
aktivistkami.
Jakou roli v tom hraje kabala?
Velkou. Tyto ženy se jí velmi zabývají. Kabala učí,
že Bůh nemůže sestávat jen z mužského prvku.
Ten je označován tetragramem JHVH. Bůh má ale
i svou ženskou část, která bývá označována jako
šechína. To znamená „přítomnost, bytí“. Utrpení světa
je dle kabalistů způsobeno rozštěpením JHVH a
šechíny. Proto teoložky nyní pracují na popularizaci
kabalistických textů. Ukazují, že cokoli na světě
existuje, může existovat jen v rovnováze mezi ženským
a mužským prvkem.
Vy jste studovala i v Izraeli. Jak se na tyto směry dívají
ortodoxní Židé?
Víte, mezi věřícími Židy je veliká škála názorů.
Jsou zde ultraortodoxní Židé, kteří žijí v uzavřených
komunitách. Ti odmítají nejen byť jen náznak
rovnoprávnosti mezi muži a ženami, ale i stát
Izrael nebo službu v armádě. Existuje skupinka
ultraortodoxních Židů, kteří sympatizují s palestinskými
teroristy. Tvrdí, že Izrael nemá nárok na existenci,
protože jej nestvořil Mesiáš. Ale najdete i ortodoxní
Židy, kteří se chovají k ženám s úctou. V judaismu již
existují i směry (reformní a konzervativní judaismus),
kde ženy mohou být rabínkami. To v ortodoxním
judaismu být nemohou.
V Izraeli je navíc, pokud vím, spojen státní
a náboženský establishment.
Ano, a je to velmi nešťastné spojení. Ortodoxní
judaismus má monopol. Civilní právo je podřízeno
právu náboženskému, takže ať jste věřící nebo ne,
prostě pro vás platí. Přináší to absurdní situace:
i když žena není věřící Židovka, chce-li se rozvést
s manželem, musí s tím on vyjádřit souhlas.
Rozvodový list podepisuje podle práva pouze manžel.
Když odjede ze země nebo prostě zmizí, žena se
nemůže do konce svého života rozvést.
To zní dost rigidně.
Na druhou stranu, když srovnám tempo změn
v židovství s tempem změn např. v katolické církvi, je
na tom židovství nesrovnatelně lépe. Je na tom vidět,
že náboženské právo v judaismu je postaveno
na schopnosti přizpůsobovat se měnící se situaci.
Jaká tedy je ženská židovská spiritualita?
Rozmanitá. Vychází z úcty k židovské tradici,
hebrejské bibli a ke všem ženám v historii židovství.
Ty musely prožít mnohá nesmírně obtížná období.
Historikové znovu a znovu potvrzují, že právě ženy
v židovských komunitách udržovaly tradice. Ženy pod
tlakem mnohem méně často než muži konvertovaly ke
křesťanství. Nenajdete zde tendenci hodit vše za hlavu
a začít znova. Úcta k historii a předkům zde hraje
zásadní roli.
Ženská židovská spiritualita je energická, odvážná a
vášnivá. Chce překračovat hranice – jako judaismus
sám. Nečeká, že to za člověka udělá někdo jiný: má
odvahu a energii na to, aby tak učinila sama.
Jaké knihy můžete doporučit pro zájemce o toto
téma?
V češtině jich není mnoho. Cesta ženy k Bohu
od Joan Borysenko, kterou vydalo vydavatelství
Dharmagaia. Zajímavá kniha je i z pera protestantské
teoložky Ann Belford Ulanov – Pramatky Ježíše Krista.
Doporučit mohu i svou knihu Ženy v Bibli, ženy dnes,
kde je seznam literatury. Většina je ale v angličtině –
alespoň zatím.
Děkuji Vám za rozhovor.
Petr Sedláček
Zveřejněno v el-magazínu Maitrea 03/2010