Milí čtenáři a návštěvníci Červeného stanu,
svět kolem nás vypadá všelijak, nicméně v důvěře ve Vyšší Moudrost nepropadám panice – spíše se zamýšlím, co je naším úkolem, na čem máme pracovat. S přáním odvahy být sami sebou, radosti ze života a pokory vůči mocné a přenádherné Zemi posílám do sítě úvahy o velkých (symbolicky planetárních) a malých (našich osobních) dějích v současném dynamickém období změn.
MERKUR: Jako Blíženka, jíž lehkonohý bůh Merkur/Hermes vládne, jsem opravdu smutná z toho, jak jsou dnes slova a komunikace zneužívány. Někdy se zdá, že nám technologie přerostly přes hlavu, staly se mocenským nástrojem, nástrojem k vydírání a ovládání, vládcem, nikoli pomocníkem (nezralé Pluto – starý mocenský aspekt „power over“). Jindy však spojují, síťují podobně založené lidi. Informace kolem nás i v nás, v kolektivním i individuálním poli bzučí, víří, valí se jedna přes druhou, a my potřebujeme tříbit schopnost ROZLIŠOVÁNÍ (aspekt Panny). Uvědomme si, že slovo je mocnou energií, která tvoří světy. Bůh řekl: „Budiž světlo“, a tak započal tvoření našeho hmotného světa, Logos – řecky „slovo, význam, příběh, číslo“ – v biblickém kontextu znamená boží Moudrost vtělenou do Slova i naopak Slovo stávající se Bohem. Merkur byl možná vtipálek a lehkomyslník, v obchodu toho asi nažvanil dosti a jako ochránce zlodějů i sem tam zalhal, ale masivní manipulace skrze slova či mimoúrovňovou komunikaci na svědomí nemá. I on potřebuje dozrát, vyrůst, a ukázat, že v mýtech má i svou hlubší stránku – je Průvodcem duší (Psychopompos) do podsvětí, tj. je v kontaktu se světem mrtvým, světem „za oponou“.
Važme svá slova. Nelžeme – i drobné, „bezvýznamné“ lži nás připravují o energii a na konci dne nechávají unavené. Ať jsou naše slova a naše komunikace v integritě, v jednotě s naším cítěním, vnímáním světa, přemýšlením. Domýšlejme dopady svých slov – tvoříme jimi realitu. Jakou realitu chceme tvořit? A jaká slova k tvoření přispějí? Hlídejme si přijímání informací. Existují kvalitní zdroje, ne že ne, jen si je najít a s pevnou vůlí pohlídat. Učíme se rozlišovat kvalitu a autentičnost na principu energetického pozorování svých pocitů, svého mentálního, duševního, duchovního i fyzického zdraví. Bolí vás po osmi hodinách u počítače žaludek? Hlava? Cítíte se zmateni, unaveni?
VŠE, CO SE NYNÍ DĚJE, JE ENERGETICKÉ PODSTATY – a v nízké vibraci probíhá BOJ O ENERGII. Je to NAŠE ENERGIE, ze které nezralé merkurické projevy potřebují žít, jsme to my, kdo je vyssáván, když to dovolíme. Chceme svoji energii dát všem těm organizacím, PR agenturám, redakcím radujícím se ze špatných zpráv („supr materiálu, bude se prodávat“)? Neznamená to nebýt informován, znamená to vybírat si zdroje na principu solidnosti a profesionality. Znamená to poděkovat a zavěsit nebo rovnou típnout telefon, když Vám volá banka/prodejce hrnců se zaručeně skvělou nabídkou. Znamená to nevyhledávat weby a noviny nabízející jednoznačná řešení a černobílá rozdělení, i kdyby se oháněly slogany typu „nikdo nám nediktuje, o čem máme psát“. Někdo je každopádně platí, a to často dost neprůhledně. Když narazíme na šíření strachu a paniky, řekněme si: „Tohle není svět, který tvořím. Tohle není moje realita.“ Důvěřujme, že pod chaosem na povrchu, rozpadem jednoznačných Pravd a lhaním je přítomná Moudrost: ta, která má tisíce plošek jako vybroušený diamant, aby k nám mohla promlouvat podle úrovně naší vyspělosti, momentální úrovně našeho vědomí. Pokud ztrácíte naději, že by mohla na Zemi být, běžte do Přírody. I když na ni dopadá naše nezralost a nevědomost, řídí se podle svého nekonečně moudrého řádu a rytmu, s neuvěřitelnou důmyslností, spletitostí a vyvážeností Celku. Jsme-li v Přírodě pokorní, uvědomíme si, že naše mysl funguje jenom na malé procento – jsme stále velmi omezení, jako individuality nevidíme celek. Muzikoterapeutka a mystička Hanka Blochová v rozhovoru na tomto webu říká: „Pro nás je těžké sladit kosmické a lidské hledisko. Kosmické cykly jsou velmi rozsáhlé – a naše vědomí naopak velmi zúžené. A to nemluvím o genetických úpravách, kterými jsme prošli: jsme jako vykostění. Vidíme tak malý výřez existence, že nikdy nemůžeme přehlédnout celek. A tak podléháme depresi, protože tomu, co nás přesahuje, nerozumíme a ztrácíme smysl.“
VENUŠE: Co OPRAVDU znamená být ženou? Pro mne to je být v souladu, když v žabkách, tílku, kraťasech, jdu loukou nebo po břehu moře, Slunce pálí a já cítím absolutní harmonii, splynoutí s Moudrostí Celku. A tuto harmonii přenášet do každodenního života, do všedních úkonů. Krása nemůže být omezena pouze na vnější fyzický vzhled: je záležitostí i duše a ducha. Feminismus, který nepočítá s Duchem, se dotýká svého limitu. Přitom Duch je dávná ženská esence (hebrejsky ruach i řecky pneuma je ženského rodu, holubice je zobrazením Bohyně, teprve latinský překlad spirit a učení církevních otců o boží trojici ji zbavilo ženství a vtisklo jí abstraktní bezpohlaví). Jak říká radikální teoložka Mary Daly, „Patriarchy has stolen our cosmos and returned it in the form of Cosmopolitan Magazine and cosmetics.“ (Patriarchát nám ženám ukradl náš vesmír a vrátil nám ho ve formě časopisu Cosmopolitan a kosmetiky.) Na první pohled jsou ženské časopisy možná nejvýraznějším „výdobytkem“ feminismu. No, co na to říct… Velmi problematickou vlastností žen, kterou tyto časopisy podporují, je materiální lačnost, chtivost. Ta udržuje v chodu mnoho destruktivních průmyslových odvětví (včetně zabíjení zvířat pro kožešiny, znečišťování vod při barvení látek umělými barvivy, špatných pracovních podmínek šiček oblečení pro řetězce rychlé spotřeby, apod.). Tato lačnost a chtivost je často způsobena archetypálním zraněním žen, jejich nízkou sebeúctou, touhou po moci a manipulaci (skrze vzhled), nedůvěrou ve svoji esenci, která hromadění nepotřebuje. Venušiny dary – móda, krása, kosmetika – mohou být naplňovány i tvořivě, s radostí, hravostí a léčivým potenciálem. Je skvělé, že máme volební právo a pracujeme jako řidičky autobusů – za to patří našim předkyním obdiv a díky -, ale je to skutečné osvobození ženy? Bez vnitřního procesu léčení a sebepřijetí to nepůjde. Potom nebudeme mít potřebu hrát manipulativní hry s muži či jinými ženami: naší krásou se stane naše velkorysost a soucítění vůči živému světu.
ZEMĚ: Viděli jste sci-fi film Gravitace? Já asi pětkrát, a stejně při závěrečné scéně vždy pláču. Sandra Bullock po nesmírně náročném souboji s nepříznivými podmínkami po katastrofě svého vesmírného plavidla dopadne v modulu („záchranném člunu“) do vod planety Země. Vymotá se ze skafandru a v tílku a kalhotkách, bosa, vylézá na břeh. No, už zase brečím. Prostě… je šťastná. Stojí nohama na pevné z(Z)emi a je DOMA. Přestože v tom doma prožila největší tragédii, jakou může žena zažít, vrací se.
Naše pouto se Zemí je nesmírně mocné. Ať pocházíme z jakýchkoli částí vesmíru, naše duše se kdysi rozhodly projít zkouškou života na Zemi, ve hmotném těle, s tělesnými smysly, v dualitě. Je to „výcvikový tábor“,který patrně nemá ve vesmíru obdoby. Mnoho z nás na toto své prvotní rozhodnutí, souhlas k inkarnaci do hmotného těla, zapomnělo. Mnoho z nás, ať vědomě nebo nevědomě, není v těle spokojeno, a nejrůznějším způsobem ho trápí. Mnozí z nás unikají, energeticky žijí „od pasu nahoru“, v odporu a vzpouře (viz. dále Uran). Tématy Země jsou proto pro mne PŘIJETÍ A ÚŽAS. Přijetí jedinečného experimentu spojení fyzického těla, duše a potenciálně i d(D)ucha,a úžas nad neuvěřitelně moudrým fungováním i té nejmenší buňky v našem těle, nad rozmanitostí světa živých bytostí, nad provázaností všeho stvoření. Medvědí službu nám udělala některá náboženská učení, odmítající tělo jako méněcenné a přiznávající hodnotu jinému než pozemskému světu („nebeský ideál“). Ale právě „nedokonalost“ pozemského dualitního světa tvoří dynamiku jeho pohybu a podstatu učební lekce, kterou v něm procházíme. Vcelku se nás nikdo neptá, jestli se nám to líbí, nebo ne, takže pomůže nahlížet na svoji zkušenost dětskýma očima jako na nádherné dobrodružství objevování plné překvapení a krásy detailů, provázaností a synchronicit.
MARS: Vedle Merkura je Mars další planetou/energií, která aktuálně prochází velikou transformací. Války ve světě, stará mocenská řešení konfliktů silou, zpupnost představitelů mnoha států, egoismus. Mars však má i vyšší potenciál: jak známo z římských mýtů, když se nebojovalo, překoval meče v radlice a obdělával půdu. Současný projev martovské energie je bojem pro boj – chycením se staré energie v sobě sama, protože je vyčerpaná, není napojena na živý zdroj a potřebuje kořistit. Uzavřené myšlení i cítění, klapky na očích, život ve vlastní realitě, která odráží vnitřní konflikty, nezralost a osobností rozporuplnost promítanou navenek do „světa plného nepřátel“. Musí to být strašné žít s touto představou.
Nový skvělý film „Příchozí“ (Arrival) s Amy Adams a Jeremy Rennerem spojuje téma Marse a Merkura. Na dvanácti místech na Zemi přistanou lodě s mimozemšťany. Většina lidstva reaguje se strachem, média začnou vyšilovat a paniku podporovat (už jenom ty ostré, uši trhající znělky a dynamické střihy v televizních zprávách evokují ohrožení), zbrojní průmysl má radost ze zisku, Rusko a Čína s chutí rozjedou svůj arzenál…, a mezitím jsou povoláni lingvistka Louise a matematik Ian, aby zkusili s mimozemšťany navázat kontakt („komunikovat“) a zeptali se, odkud jsou a co chtějí. Je fascinující sledovat Louisiny pokusy a následné šifrování obrazového jazyka mimozemšťanů, protože přesně to dnes potřebujeme udělat: rozšířit si své obzory, uznat, jak málo víme, beze strachu si říct „a co když je to všechno ještě nějak jinak?“ a bez předsudků vstoupit do otevřeného pole všech možností. Je dosti výmluvné ve filmu pozorovat zcela jiné naladění vojáků, zpravodajců tajných služeb a vědců: není divu, že vědci jsou často považováni za pomatence a dětské nátury. Avšak jejich chuť zkoumat neznámé je silnější než naučené strachy a jejich téměř dětská zvídavost silnější než příkazy rodičovských (armádních, politických) autorit. Skutečně, co když to všechno, co kolem sebe vidíme – agonie starého světa, padající masky mocných, boj o zdroje energie…, může být celé jinak? Co když můžeme žít beze strachu a bez egobojů? Co když náš vnitřní klid, kterého můžeme dosáhnout vlastním úsilím, přinese do naší společnosti klid vnější – harmonii a pochopení, soužití v partnerství? Co když se Mars může stát Posvátným Bojovníkem, chránícím ženy, děti a slabé, živou Gaiu, v úctě a respektu? Zpracovávejme si svoji vnitřní závislost na konfliktech, důvěřujme, že je možné řešit konflkty i jiným druhem síly než hrubým násilím, a tuto novou sílu trénujme – v rodinách, ve vztazích, ve svém okolí. Je snadné nadávat na Islámský stát, ale k oslabení jeho energie může přispět na principu rezonance a vibrace každý z nás prací se svým Marsem, svojí bojovou silou. A neznamená to tuto skvělou ohnivou energii potlačit, znamená to používat ji moudře, vědomě, ze svého středu/těžiště, k ochraně svých pružných hranic, v „rytířských“ kvalitách.
JUPITER: V konstelacích astrovýcviku se nám právě Mars a Jupiter jevili jako nejvíce resistentní vůči změnám. Zkrátka – mít mnoho tisíc let moc a nyní se jí vzdát, to chce opravdu vyspělou práci s egem. Jupiter v minulosti představoval duchovní učitele – muže (papež, kněží, rabíni, imámové), jediné povolené zprostředkovatele mezi obrazem Božství v podobě mužského Boha a jeho náboženskými uctívači. Nový Jupiter se teprve utváří. Nepochybně bude mít i ženské rysy – otevřenost plynutí, soucítění, uzemnění (spojení se Zemí, které dříve chybělo). Nejvyšší hodnotou zůstává SMYSL a SPRAVEDLNOST. Téma spravedlnosti úzce souvisí s tématem Pravdy (viz. kořen slova, analogicky hebrejština „cedek“ = spravedlnost, Cedek = Jupiter, „cedaka“ = dar učiněný v pokoře, Ani codeket = já žena mám pravdu, doslova „jsem spravedlivá“). K současné krizi spravedlnosti asi nemusím mnoho dodávat – souvisí s rozpadem dosavadních hodnot naší židokřesťanské civilizace a s jejich překalibrováváním, transmutací a transformací. Hodnotu spravedlnosti je potřeba rozšířit na celý živý svět – zatím se ke zvířatům, rostlinám, kamenům, mořím a oceánům rozhodně spravedlivě nechováme, protože jim nedáváme hodnotu, kterou ve skutečnosti mají (a kterou ve své slepotě a omezeném vědomí nevidíme). Proto opakuji: upgrade Jupitera by měl proběhnout skrze integraci ženských hodnot soucítění, lásky (Neptun/Ryby) a péče, úcty k Zemi a Přírodě (Chiron/Panna), tj. skrze integraci a vyrovnání energií astrokříže (Jupiter/Střelec – Merkur/Blíženci – Neptun/Ryby – Chiron/Panna.). Kdo z vás má silně zastoupenu energii Střelce (jako já), je to výzva pro nás….
SATURN: Obávaná a opovrhovaná autorita nedospělých a nezralých jedinců… Přitom tak zásadní Pán času, Pán karmy, kvalita, bez které se žádná společnost neobejde, neboť představuje VŮLI A ŘÁD. Na úrovni těla představuje kostru, kosti a páteř – dovedete si představit, že byste se bez nich obešli? Osobně mám Saturna ve veliké úctě, i když samozřejmě proces vnitřní integrace, „soužití“, byl náročný. Mám Saturna v Býku hned vedle svého Slunce, tj. přísným okem sleduje a koriguje vše, co moje radostná, nápady a vjemy překypující blíženecká osobnost chce podnikat.Nejprve byl mým vnitřním kritickým hlasem („jsi tlustá, málo hezká, příliš citlivá, nedostatečně intelektuální, nejsi schopná se přizpůsobit, neumíš to a ono…“ atd.) Dodnes si pamatuji přelomový moment našeho vztahu. Po skončení tzv. „mateřské dovolené“ jsem nechtěla jít na osm hodin do zaměstnání a vidět své dcery pár hodin večer, tak jsem se rozhodla vrátit se ke studiu a udělat si doktorát. Dopoledne budu pracovat, odpoledne a večer budu s dětmi. Po šesti letech strávených doma byl ovšem můj intelekt poněkud přeformován, zhruba na úroveň „Polámal se mraveneček“ a „Paci paci pacičky“. S počítačem jsem neuměla zacházet a odborným termínům jsem nerozuměla vůbec (jako že jsem jim nerozuměla ani za studií). První práci jsem měla napsat pro katedru filosofie a známý pan doktor ji naprosto strhal. Šla jsem na procházku naší lipovou alejí a vnímala zásadní vnitřní otázku: Chci studovat doktorandské studium proto, abych potěšila svého tatínka – historika a učitele dějepisu, nebo chci studovat sama pro sebe, protože mne zkoumání baví, a to i za cenu, že moji práci čas od času, oprávněně či neoprávněně, nějaký skvělý intelektuál totálně rozcupuje? A ano, došla jsem k vnitřnímu rozhodnutí, že chci studovat sama pro sebe. Už nechci těšit žádné autority a kritiky, ani vnější, ani vnitřní. Jediným kompasem bude můj pocit, mé srdce, moje střízlivost i vnímavost.To poznání projelo celým mým tělem. A od té doby se můj vnitřní kritik stal mým spojencem, „moudrým učitelem“, který dohlíží na to, aby můj roztěkaný, netrpělivý Blíženec věci dotahoval do konce a zhmotňoval.
My všichni si v současné době potřebujeme uvědomit zásadní věc: Saturn buduje a tvoří. To je hodné úcty. Jestliže se zasekneme ve stadiu vzpoury a rebelství (nezralý Uran), nepřidáme nic konstruktivního a kreativního ani do svého života, ani do společnosti, ve které žijeme. Ego nás vylučuje z celku společnosti a systému, tedy i ze spoluodpovědnosti za daný stav – štěpí realitu na „já“ („my“) a „oni“, což je stará duální past. Ti z nás, kteří jsou chyceni v energii vzpoury, hněvu a vzteku vůči „establishmentu“ a „systému“, zbytečně a neodpovědně plýtvají svojí energií, kterou by mohli použít na tvorbu a aktivní podporu nové reality. Frustrace je využívána starými elitami (kdo asi volil Brexit a Trumpa?), takže z naší skvělé revolučnosti zbude tak akorát pachuť zotročení. Staré saturnské systémy (školství, zdravotnictví, byrokracie) se tak jako tak hroutí: je potřeba tvořit a podporovat paralelně nové, s povýšenými saturnskými kvalitami: trpělivostí, odpovědností, čestností, solidností, spolehlivostí, i dostatečnou pružností a úctou k jedinečnosti každého z nás.
URAN: Takže Uran, elektrická energie, která proráží staré (saturnské) struktury a přináší změnu. Někdy tak, že zničí vše, co bylo dosud dosaženo…, aby noví vládci s velkou chutí zaběhli do starých kolejí a žili to, co kdysi kritizovali (viz. Velká francouzská revoluce, Bolševická revoluce, nacismus, komunismus). Zralý Uran je revolucí jak vnější, tak především vnitřní: proráží staré struktury v nás, ukazuje, co již nefunguje, co máme opustit. Uranská revoluce ve 42. roce našich životů otevírá potenciál žít sám/sama sebe, žít svoji jedinečnost, a přinášet ji celku, kolektivu založenému na spolupráci odpovědných a zralých jednotlivců. Uran a Saturn ve skutečnosti mají spolupracovat. Uvíznutí ve vzpouře je uvíznutím v porodním kanálu, odporem k otcovské autoritě (otci i Otci-Bohu), nechutí dospět a přijmout na sebe odpovědnost za spolutvoření svého života i světa. Ano, celé generace otců nefungovaly, jak měly, ale všichni jsme spolutvůrci reality a i když se můžeme bavit, kdo za to může, stejně nakonec zůstaneme na konci dne se zásadní otázkou: budu stále vinit druhé a utíkat před závazky a dospělostí, nebo je přijmu a vtisknu jim punc originality své osobnosti a svobody své mysli? Za sebe mohu říci toto: já jsem své mamince naplno „odpustila“ (pokud bylo co), až když jsem se sama stala maminkou dcer a pochopila, že mateřství, resp. rodičovství, není jednoduchou disciplínou. Zkušenost nám dá pokoru a pochopení.
NEPTUN: Po amerických volbách Inelia Benz zveřejnila tato slova: „Netrapte se tím, kdo vyhrál či prohrál volby ve Spojených státech. Na konci dne nezáleží na loutce, která sedí na trůnu, neboť jí jiní diktují, co má říkat a dělat. Na čem záleží je naše ochota a dohoda nechat si vládnout druhými. Vložte svoji energii tam, kde to má smysl (dosl. kde to učiní rozdíl). Domorodé národy světa se spojují. Všimněte si toho a radujte se. Připojte se k procesu Jednoty (Unifying, Sjednocování), který se znovu rodí na naší planetě!“ Zralý Neptun nese potenciál bezpodmínečné Lásky a Jednoty lidstva s vesmírným přesahem. Potenciál, po kterém tolik toužíme, ale který kvůli nízké vibraci na Zemi nebyl po tisíce let možný. Nemnozí jednotlivci, kteří energii Lásky, Jednoty a Svobody žili, často za své poselství světla zaplatili životem. Jim patří dík za odvážné udržování naděje a povědomí o našem skutečném potenciálu: Sjednocení, Celistvosti skrze Srdce.
V současné době vidíme problémy, bloky a zaseknutí prakticky ve všech oblastech lidské činnosti. Řešení většinou nelze najít ve stávajícím modu fungování, náhledu a stavu vědomí: je potřeba radikální změna (Uran) uvnitř mysli, rozšíření vědomí – a otevření srdce. Právě Srdce, jež bylo ve starověku sídlem mysli a vědomí, je centrem lidské bytosti, harmonizačním Chrámem, místem, ze kterého proudí léčení a Moudrost. Sami přece cítíme rozdíl, když děláme něco z povinnosti a musu a když děláme něco ze srdce a s radostí. Tvorba potom plyne „sama“, dokonce jakoby v jiném časovém modu. Srdce je bránou k rozšířenému vědomí a k poli informací, kde se stírá rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností. V krásném britském filmu podle skutečných událostí „Muž, který poznal nekonečno“ se dva skvělí matematici, Brit Hardy a Ind Ramanujan, setkají nad řešením do té doby nevyřešených a domněle nevyřešitelných matematických otázek. Ind pracuje intutivně a k úžasu distingovaných, solidních cambridgských vědců rovnice nabízející řešení přímo chrlí. Na otázku, „Jak to víte?“ odpovídá „Nevím.“ Když se oba muži více sblíží,hinduista Ramanujan ateistovi Hardymu řekne: „Řešení problémů, rovnice, mi na jazyk dává moje bohyně. Nejsem to já, kdo je vymyslí.“ Ano, tak to je.Nejsme to my, kdo „vymyslí“ řešení svým skvělým mozkem. Jsme pouhým nástrojem – samozřejmě připraveným trpělivou vlastní prací – a nová, dosavadní limity/hranice prolamující řešení přicházejí z jiné úrovně poznání cestou „kvantového skoku“, z informačního pole. Důležitá je naše otevřenost mysli/srdce, že je to možné. Srdce je bránou k prostoru bez hranic, kde jsme všichni propojeni, proto i v každodenním životě věnujme spíše pozornost tomu, co nás spojuje, než tomu, co nás rozděluje, a naší afirmací ať jsou slova „co když to vše může být ještě nějak jinak?“.
PLUTO: Temná Bohyně. Transmutace a transformace. Hlubinná proměna. Ve své nízké podobě manipulací, zákulisních her, skrytého ovládání, vyvolávání strachu skrze smrt a bolest, se dotýká všech aktuálních planet/energií. Všichni ji zažíváme ve svých životech a všichni ji vnímáme ve společnosti. Když jsme sraženi na kolena a zkrouceni bolestí, těžko věříme přesvědčení, že to vše má nějaký smysl a že to někdy skončí. Tady by se nám nadhled kosmického Vědomí opravdu hodil – ideálně i s časovým harmonogramem, kdy naše trápení skončí a jaké s námi má vesmír další plány. Důvěra je v procesu rozkladu mocným spojencem.
Pro mne klíčovou lekcí Pluta je zvědomit a přijmout dynamiku světla a temnoty, duality, ve které žijeme, a v pokoře přijmout Celistvost. Podle mého názoru je nejlépe znázorněna starým symbolem tao – propojením jinu a jangu, bílé plochy s černou tečkou a černé plochy s bílou tečkou, v celistvém a léčivém kruhu, s naznačením vlny – dynamického pohybu neustálé proměny, přecházejí jednoho v druhé, s přítomným potenciálem k opaku. Když chceme být „dobří“ a žít „světlo“, je naše úsilí zdravé a celistvé pouze tehdy, když si uvědomujeme, že součástí „dobra“ je i potenciál nebo realita „zla“ a součástí „světla“ je i integrace „temnoty“. Znám několik úžasných, ušlechtilých krásných lidí, kteří s dobře maskovaným strachem drží velikou kontrolou svůj dokonalý svět…. Když jim náhodou něco naznačíte, z jejich očí vytryskne zloba a vztek – a pod nimi hluboká bolest. Ano, na ně plutonská lekce čeká.
I já teď takovou plutonskou lekcí smrti na určité úrovni procházím. Zatímco pubertu starší dcery jsme všichni zvládli v celku v klidu (především díky tomu, že měla „pubertu“ prakticky od chvíle narození a na její asertivní „já sama“ jsme měli dost času si zvyknout), pubertu mladší dcery já osobně prožívám velmi bolestivě. Opravdu, jako by mi někdo z těla rval část, která tam přece tolik let patřila… Moje něžná, introvertní holčička někam zmizela. Rozum to zvládá a dokáže si vše skvěle vysvětlit – i když je přesvědčen, že mi to dítě v jeho čtrnácti letech neznámý pachatel vyměnil (že by Marťani?), ale smutek cítím stejně. Období truchlení už nějakou dobu trvá a bezpochyby bude trvat, a je to tak v pořádku a přirozené. Jsem pomalá a potřebuji čas.Tím spíše, že mi dcera tolik zrcadlí mne samotnou v době dospívání a otevírá tak staré rány…
Dopřejme si svůj osobní čas (Saturn) v plutonském procesu smrti, rozkladu, Velkého Ticha – a zrození nového. Je to ta největší laskavost a podpora, kterou sami sobě můžeme dát. A je to lekce tříbenní skutečné MOCI – schopnosti se postavit čelem sami sobě, svým vnitřním běsům a nepřijatým částem, a přijmout je postupně do integrity, tak, abychom v realitě nežili rozštěp osobnosti, jako tolik lidí staré doby. Znáte to – oslnivý profesor a domácí násilník v jedné osobě, vzorný otec od rodiny, na něhož praskne nevěra, nebo obdivovaný, solidní, důvěryhodný bankéř, který ukradne v systému letadlo úspory všech svých klientů a zruinuje tím mnoho charitativních organizací… Teď byl jeden úžasný intelektuál v Izraeli obviněn z dost drsného sexuálního harašení… Tyto rozštěpy všech našich osobností jsou více než kdy jindy nyní vidět, nikdo už nic neschová, a je to pokyn k integraci, pravdivému sebepoznání a práci na sobě.
CHIRON: Na závěr dar vesmíru, „zraněný léčitel“, Chiron. Otevírá naše dávné dary a schopnosti, novým energetickým centrem v oblasti brzlíku aktivuje naše samoléčící schopnosti, naše zranění proměňuje v náš dar (v období 50. roku života) a vyzývá nás k překonání naší lenosti, pohodlnosti, „ať-to-udělá-někdo-jiný“ mentality, „jsem-na-to-už-starý“ nastavení a „léčení, to je jako co?“ zesměšňování. Chiron je službou životu. Skutečnou službou, jak by řekla kamarádka Larisa. Vnímejme své rány a strachy jako potenciál k růstu, jako dar, jako výzvu k výpravám, a vzpomeňme si, jak jsme jako děti ošetřovali ptáčátka a broučky. S jakým zájmem, s jakou péčí…
Vědomé ukončování závěrem roku 2016 a vykročení do nového roku 2017 s důvěrou, smíchem a otevřenou myslí/srdcem přeje
Tereza
Foto: DUHA V JUDSKÉ POUŠTI. Symbol naděje…
Drahá Terezo, DĚKUJU…