S Veronikou Lančaričovou o menstruaci

S Veronikou jsme se potkaly před několika lety. Povídaly jsme si o životě. Dávala mi zpětnou vazbu na knihu Kořeny ženské spirituality. A svěřila se, že chce napsat knihu o menstruaci. Krásné. Ještě krásnější je, že kniha už je na světě. Jmenuje se „ŽENSTVÍ JAKO DAR aneb menstruace ve 21. století“ a vydaly ji společně Veronika a Ilona Bittnerová (zakladatelka webu Kalíšek.cz) ve svém nakladatelství Má Luna. Knihu sázela Lenka Blažejová, která je spojena i s knihou „Cyklická žena“. Miluji ženské tvoření… Takže příležitost udělat s Veronikou rozhovor.

Nová kniha je na světě!

Tereza: Zvalas mne na křest knihy 28. května v kavárně Art and Coffee, kam mimochodem také často chodím, ale já byla zrovna v Izraeli. Jak se akce povedla a jak se knize daří?
Veronika: Křest byl krásný. Přišly nás podpořit ženy, které se ženským tématům věnují, třeba Katka Juřenčáková nebo Lilia Khousnoutdinová. Kromě knihy „Ženství jako dar“ jsme vydali i útlou šedesátistránkovou knížku s tématem rituálu menarché „Oslava menarché jako cesta k příjemnější menstruaci“. Dívky se z ní mohou dozvědět třeba jaké menstruační pomůcky mají k dispozici. Druhá část knihy je věnovaná maminkám, např. jak s dcerou mluvit, když první menstruace přijde. A třetí část je věnovaná dospělým ženám, které rituálem menarché v mládí neprošly, ale chtěly by jím projít. Vysvětluji, čím je rituál důležitý nebo jaké jsou archetypy s menstruací spojené. Plánujeme další menší knížky na dílčí témata s menstruací spojená, o kterých je v knize Ženství jako dar řeč, ale zaslouží si samostatné podrobnější publikace.

Tereza: Vzpomeneš si, jak přišel první impuls pro knihu o menstruaci?
Veronika: Je zajímavé, jak se vše poskládalo. Před pěti lety jsem se tématem menstruace začala více zajímat díky výcviku slovanských kněžek, kde jsme postupně probíraly etapy v životě ženy. Doslova jsem se na tématu menstruace zasekla. Přistoupila jsem k němu odpovědně a rozhodla jsem se, že si přečtu všechnu literaturu k tématu, která je na českém trhu k dispozici. No a překvapilo mne, že mi to netrvalo zase až tak dlouho – protože knih příliš nebylo. Navíc psaly o menstruaci ve stylu: je to problém, který musíme vyřešit, a vyřešíme ho nejlépe hormonální antikoncepcí. Přitom antikoncepce „vyřeší“ menstruaci tak, že ji zastaví a dochází k pseudomenstruaci. Takže rozhodnutí napsat knihu přišlo jako reakce na nedostatek pozitivních informací o menstruaci. Chtěla jsem psát o něčem víc než jenom o fyzických projevech, jít víc do hloubky.

Vždy jsem milovala psaní. Tou dobou jsem už spolupracovala s Ilonou Bittnerovou a pro web Kalíšek (http://www.kalisek.cz/) jsem psala články a radila ženám, ať už s výběrem menstruačních pomůček, nebo s různými menstruačními tématy. Díky tomu jsem také viděla, kolik zkreslených informací my ženy o našem těle máme. To byly další kapičky. Konečným impulsem pro knihu byl víkendový seminář s Kathy Jones (https://www.kathyjones.co.uk/ . Sama sebe Kathy označuje za „zasvěcovatelku kněžek a učitelku“. Významně se zasloužila o návrat mýtů Avalonu do povědomí a o obnovení Glastonbury jako místa uctívání Bohyně. ). Po semináři přišlo úplně jednoznačně: Sedni si a sepiš knihu o menstruaci, která bude mít třináct kapitol. Tehdy jsem nevěděla, co bude obsahem, jak budou kapitoly rozděleny, jak půjdou za sebou, ale věděla jsem, že jich má být třináct – stejně jako lunárních měsíců. Navíc je třináctka odmala pro mne důležité číslo, i když jsem zároveň vždy cítila, že ho hodně lidí vnímá jako číslo smutku a neštěstí. Mně se to číslo odjakživa drželo a bylo spojeno se štěstím. Až později jsem zjistila, že původně  opravdu bylo šťastným číslem. Změna patrně přišla s gregoriánským kalendářem – do té doby byl rok rozdělován na třináct lunárních měsíců. Rok rozdělený na dvanáct měsíců je v podstatě umělým rozdělením.

Knížka tak začala vznikat před třemi lety. Po impulsu na semináři jsem byla tak nabitá a nadšená nápadem, že jsem si myslela: Přijdu domů a knihu napíšu přes noc! Což se kupodivu nestalo. (Smějeme se.) Trvalo to o trochu déle. (Smích). Potom si, jak jsi mi kdysi také říkala, kniha začala žít vlastním životem. Proces byl někdy rychlejší, někdy pomalejší, ale já to vnímám tak, že vše se děje z nějakého důvodu, který my v daný čas nedokážeme úplně nahlédnout. Díky zpomalení se křest konal 28. května, což je Mezinárodní den menstruace. To je pro mne symbolické.

Veroničiny aktivity a tvořivost

Tereza: Jak definuješ, co děláš? Co odpovíš, když se tě někdo zeptá: „Jaké je tvoje povolání?“ Připomínám, že žijeme v době, kdy vznikají naprosto nové práce a povolání, jejichž náplň i názvy si sami tvoříme.
Veronika: Tak to je dobrá otázka. Ano, je to tak. Já úplně nemám ráda oficiální názvy, a tak jsem si sama pro sebe vytvořila tři slova, která za sebe cítím. První slovo je PISATELKA. Nelíbí se mi „spisovatelka“ nebo „copywriterka“. Druhým slovem je MALOVANKA, protože ráda maluji. A třetím slovem je INSPIRÁTORKA, protože ráda inspiruji. Ale ta „Pisatelka“ je největší součástí mého pracovního života. Téma menstruace je nevyčerpatelné.

Dále dělám rituál menarché pro dívky i ženy, a to mi dává neuvěřitelný smysl a přesah. Vnímám jako nesmírně důležité provázet dospělé ženy. Zatímco dívky se připravují a ptají se, jaká menstruace bude, neví, na co se mají těšit, u dospělých žen je to jinak. Tím, jaká byla doba, na sobě máme spoustu nábalů, přes které je potřeba se dostat, abychom se znovu navrátily do momentu prožívat vše pohodově. Než ženy provedu samotným rituálem, dělám různá cvičení, zvláště taková, která vedou ke spojení s ženskou rodovou linií. Pracujeme v menších skupinkách a díky tomu se mohu lépe naladit. Důležité je, aby si ženy mohly svůj příběh ve svém vnímání proměnit, a pak nově, trošku jinak, s dospělým vědomím vstoupit do ženství. Jsou to nádherné proměny. Tím stále žiju. Je to týden a kousek, kdy jsem prováděla naposledy a zážitek je ve mně stále hluboko.

Tereza: Co nejčastěji ženy v souvislosti s menstruací řeší?
Veronika: U nás v Kalíšku určitě výběr správné pomůcky. Je zajímavé sledovat, jak zjistí, že díky výběru jiné menstruační pomůcky, než dosud používaly, mohou menstruaci prožívat méně bolestivě. Např. tampony mohou odírat sliznici a ta je vysušenější, takže jiná varianta pomůže. Dalším tématem je premenstruační syndrom a vzrůstající počet endometrióz. Dnes víme, že ne každá endiometróza má bolestivé projevy. Lékaři mají technické vybavení, kterým ji mohou rozeznat, a žena o tom do té doby ani nemusí vědět. Lepší diagnostika tak může být i důvodem jejího statistického nárůstu. Zároveň je to onemocnění s psychosomatickou charakteristikou odkládání mateřství a upřednostňování kariéry. Otázkou zůstává, proč a jak endometrióza u některých žen vypukne v bolestivé formě a u jiných nikoli?

Mám ráda přístup, kdy témata zkoumám ze všech možných úhlů pohledu. První žena, která knihu „Ženství jako dar“ přečetla, řekla jde o komplexní knihu rozebírající téma z různých úhlů: historického, biologického, cyklického, duchovního… Já bych ještě dodala: z antropologického a sociálního. To mne baví. Mám ráda jak odborné texty, tak práci s intuicí – nechat k sobě informace přicházet. Což je ovšem náročnější potom zachytit. Několikrát v knize píšu „zdálo se mi to ve snu“ (smějeme se). Je poctivé to říct. Ono to ale skutečně funguje. Když jsem se zamýšlela nad premenstruačním syndromem, říkala jsem si: Já ho neprožívám, mám cyklus relativně v pohodě, tak nevím, co bych za sebe napsala. Sotva jsem toto vyslovila, tak jsem měla ten nejšílenější premenstruační syndrom, jaký jsem v životě kdy zažila. Takže nyní mám zkušenost, zažila jsem, jaké to je, a kladla jsem si otázky – jak s tím mohu pracovat? Co mi pomáhá? Jsem přesvědčená, že naše lůno je kreativní, tvořivé centrum: můžeme díky němu tvořit cokoli – nový život nebo vlastní sny. Poselstvím těla při menstruačních problémech je, že netvoříme. Zapomínáme tvořit. Ale my můžeme být tvůrkyně!

Jaké místo má menstruace v našem životě?

Tereza: Co pro tebe osobně bylo v procesu tvoření knihy nejnáročnější?
Veronika: Jsem Lev s ascendentem ve Střelci, takže pro mne nejtěžší bylo mít trpělivost, když už jsem knihu já sama sepsala a čekala jsem na dokončení tvořivého procesu knihy. Řešily se korektury, sázení, grafika, obálka… Trpělivost je moje velké téma. Zároveň jsme ale od začátku s Ilonou věděly, že knihu chceme vydat samy. Chtěly jsme si ji vymazlit a udělat si ji podle sebe. Je to v mnoha ohledech zajímavý proces.

Tereza: Jaké máte na knihu ohlasy?
Veronika: Hezké. Ženy nám říkají, že je to kniha, kterou by si bývaly přály číst v době svého dospívání. Mohly by se víc na menstruaci těšit. Také mám ohlas na její čtivost. Což je mým záměrem – snažím se psát tak, aby to bavilo mne i čtenářky a aby v textu byla lehkost a vtip. Zajímavé je, že kniha vyšla teprve před měsícem, ale já mám pocit, že už je vydaná hodně dlouho…

Tereza: Jaké místo v tvém životě menstruace má? Jakou zprávu tobě osobně přináší?
Veronika: Jak jsem říkala, moje energie jsou aktivní, pořád jedu, jsem zaměřená na výkon. Menstruace je tak obdobím, kdy se zklidňuji a přijímám, že mohu chvíli nedělat vůbec nic. To je první poselství. Druhým poselstvím je, že v období menstruace si daleko více vybírám, kým se nechávám obklopovat, protože si připadám jako houba, která do sebe hodně nasává. Takže si dávám velký pozor, na co se koukám, co si čtu, a obracím to do pozitivna. Když vím, že jsem takto prostupná, více pracuji s různými pozitivními záměry a žiji roli tvůrkyně. Než abych se nechávala prostupovat cizími obrazy, tak vytvářím obrazy vlastní. A hodně pracuji se sny. Před menstruací a po menstruaci se mi jich zdá hodně. Jsou pro mne důležitým vyjádřením mého vnitřního světa, kterému běžně tolik pozornosti nevěnuji. Sny mi přinášejí mnoho informací, i když nemusí být na první pohled příjemné nebo přijatelné.

Tereza: Myslíš, že je možné, aby knihu četli muži? Máš ohlasy od mužů?
Veronika: U knihy zatím nevím, ale na křtu bylo dost mužů se svými partnerkami a měli zvídavé otázky. Rozhodně prezentujeme, že knihu mohou číst i muži, slovy „pro milující muže, kteří chtějí nás ženy více pochopit“. Během korektury textu knihu četlo i několik mužů a nejvíce je bavily historické souvislosti. Kniha je informační, tak si myslím, že je tam spousta věcí, které mohou muže zaujmout. Uvědomila jsem si, že patrně potřebují praktický jazyk. Když s nimi mluvím a chci jim vysvětlit naši cykličnost, tak jim ukazuji tabulku změn hormonů, tedy jazyk grafu. Vidí „vědecký důkaz“ – a přijmou jako přirozené, že se v ženách něco děje, proměňuje se sexualita… . Při jednom rozhovoru jsem dostala zajímavou otázku, jestli se mne muži kvůli tématu, kterému se věnuji, nebojí. To vůbec. Všechny muže v mém životě zajímalo, co dělám, a teď je zajímá, jak se kniha prodává.

Menstruace ve 21. století

Tereza: Podtitul knihy je „Menstruace ve 21. století“. Jak vnímáš rozdíl mezi menstruací dříve a dnes? Co je pro nás dnes největší výzvou?
Veronika: Co je určitě jinak je skutečnost, že se o menstruaci daleko otevřeněji mluví. Například když se moje babička dozvěděla, že manžel mojí tety jí chodí kupovat do obchodu menstruační potřeby, probudilo to v ní mnoho pocitů a emocí, včetně znechucení či studu. Žila v době, kdy svému manželovi ani neřekla, že menstruuje. Naše generace o všem otevřeně mluví. Je na nás, abychom se posunuly od vzorce „naše dny přežívat“ k rozhodnutí „naše dny prožívat“ – a prožívat je příjemně.

Tereza: Odborníci často říkají, že ženy dříve kvůli častějším porodům a dlouhému kojení tolik nemenstruovaly. Může mít skutečnost, že menstruujeme častěji, vliv na naše prožívání menstruace? Připomínám, že jsem na svém webu kdysi reagovala na článek „Menstruace jako evoluční omyl“ o „nepotřebnosti“ menstruace v moderní době.
Veronika: Ptala jsem se na to více odborníků. Můj názor je, že naše tělo je uzpůsobeno, aby od určitého věku do určitého věku menstruovalo, bez ohledu na to, jestli děti mít budeme nebo nebudeme. Neznamená to tedy, že bychom měly mít více problémů. Na druhou stranu samozřejmě životní styl je jiný – máme převážně sedavá zaměstnání, „stlačujeme“ ženské orgány, zatímco dříve byly ženy více v pohybu.

Tereza: Co je podle tvého názoru hlavní příčinou prementruačního syndromu?
Veronika: Potlačování. Je kladen důraz na to, aby žena byla lineární, stejná, výkonná. Aby nebyla v práci emoční – „hlavně nebýt hysterická, nevyvádět, když budeš vyvádět, tak s tebou pracovat nebudu, to si raději vezmu do týmu nějakého chlapa“. Společnost na nás tlačí, abychom se nevykolejily z přímky. Když se snažíme něco potlačit, tak to jinde „vyjede“ silněji – a to se děje skrze premenstruační syndrom. Strašáci vyběhnou a promění se v tělesné symptomy.

Tereza: Setkala ses někdy se vstřícností vůči cykličnosti ze strany zaměstnavatelů?
Veronika: Znám ženy, které dělají přednášky na toto téma ve firmách. Setkala jsem se se ženou, která takové přednášky dělá se svým partnerem, takže každý předkládá svůj pohled. Nedokážu ale říct, jaké jsou konkrétní výstupy.

Tereza: Takže opět narážíme na potřebu kulturní změny.
Veronika: Určitě. Jak dlouho ale bude proces změny trvat? Jednodušší žití cykličnosti by patrně měly podnikatelky, které si mohou vlastní režim přizpůsobit. Je ale potřeba také dodat, že mnohé ženy si menstruační volno nechtějí vybírat, protože nechtějí být vnímány jako slabší nebo méně výkonné. Takže i když tu možnost mají, tak ji nevyužijí. To v knize také zmiňuji, jde o postoje některých žen z Asie. Dokonce jsem slyšela komentář: „Tak dlouho jsme se snažily, abychom mohly pracovat a být rovnoprávné mužům, tak si to požadavkem menstruačního klidu nechceme pokazit“.

Tereza: Stín emancipace. Mnoho žen nepochopilo, že být rovnoprávná neznamená být stejná jako muži.
Veronika: Samy na sebe vyvíjíme tlak. Zbytečně se snažíme být dokonalé, plnit všechny role, pracovat, uklízet, vychovávat děti, mít vztahy… Ale v jedné osobě prostě není možné všechno zvládat „dokonale“, podle idealistických představ a na sto procent. Z nesplněných a nesplnitelných požadavků na sebe sama vzniká zbytečně u žen nespokojnost a frustrace – a může se to odrazit i v psychosomatickém prožívání.

Tereza: Ještě že máme menstruaci, aby nám to připomněla, zpomalila nás a obrátila naši pozornost k sobě. Moc ti děkuji za rozhovor a za tvoji krásnou práci a knížce přeji hodně spokojených čtenářek!

Foto: Archiv Veroniky Lančarovičové.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

ŽIDOVSKÉ MENSTRUAČNÍ ZÁKONY

Menstruace a dospívající dívky…

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli